Při letošní pěší pouti z Vranova n. D. na Velehrad s sebou poutníci nesou ostatky sv. Klementa Maria Hofbauera, rodáka z Tasovic. Budou vloženy do oltáře nového kostela na Šumné.
Další informace zde.
Mnoho poutníků považuje za velkou milost alespoň kousek cesty nést ostatky sv. Klementa.
Na začátku pouti ve Znojmě je předal otci Markovi pan děkan Jindřich Bartoš, který je pro nový kostel získal z Vídně.
Klement se narodil 26.12.1751 v Tasovicích u Znojma. Jeho otec byl Čech a původně se jmenoval Dvořák, později si nechal změnit jméno na Hofbauer. Jeho matka byla Němka. Klementovi rodiče byli zbožní a vše přijímali z Boží ruky. Měli 12 dětí z nichž 7 zemřelo.
Když bylo Klementovi 7 let, zemřel mu tatínek. Tehdy ho maminka přivedla ke kříži a řekla mu: „Toto je nyní tvůj otec, dělej mu vždycky radost.“ I když bylo tenkrát zvykem, že synové pokračovali v práci svých otců, mladý Klement (původně se jmenoval Jan, Klement je jméno řeholní) nešel ve šlépějích svého otce, nestal se řezníkem, ale učil se na pekaře. Touhou Klementa však bylo stát se knězem. Ke studiu kněžství však neměl dostatek peněz. Až při svém pobytu ve Vídni získal peníze na studia.
V Římě vystudoval na kněze a vstoupil do řádu redemptoristů. Tento řád se později pokoušel uvést také na půdu Rakouska. Panovník Josef II. však nebyl řádům a církvi vůbec nakloněn, spíše naopak, a tato snaha Klementova nebyla úspěšná. Proto odchází do Polska, kde mu tamní klérus také příliš nepomáhal, přesto zde Klement zakládá školu pro chudé a sirotčinec, latinskou školu pro nadané žáky, dívčí školu. Všechny tyto projekty však potřebovali finance. Klement sháněl peníze jak se dalo, mnohdy žebral. Známá je příhoda, jak jednou také žebral v jedné hospodě, kde u stolu chlapi právě hráli karty. Jeden z karbaníků mu plivl do tváře. Klement ovšem s klidem řekl: „To bylo pro mne, teď mi dejte ještě něco pro mé sirotky.“ Karbaník omráčený jeho klidem a pokorou mu prý dal velký obnos peněz.
Svatý Klement byl jmenován vikářem řádu pro země na sever od Alp. Snažil se zakládat pobočky, kláštery v Německu, Francii, Švýcarsku, ale příliš se mu zde nedařilo. Když v roce 1808 nechal Napoleon Bonaparte zrušit jeho klášter s kostelem svatého Benna ve Varšavě, odchází svatý Klement do Vídně a hodlá pokračovat dál až do Kanady. Nakonec však ve Vídni zůstává až do smrti. Zde působí jako kazatel, zpovědník a správce kůru. Brzy si získal řadu posluchačů i z těch nejvýznamnějších vídeňských kruhů, ač nebyl žádným rozeným kazatele, a mnohdy jeho kázání působila docela drsně. Později začíná být často sledován tajnou policií a jejími agenty. Bylo mu občas zakázáno kázat, později byl nucen k opuštění země. V zemi mohl zůstat až na základě intervence císaře Františka I. Císař nakonec svým dekretem povoluje i příchod redemptoristů do rakouských zemí. Jejich příchodu se však již světec nedožije. Umírá 15.3.1820 ve Vídni a je pochován v kostele Panny Marie Na nábřeží. Když potom zemřel, na jeho pohřbu se sešla celá Vídeň a všichni o něm mluvili s velkou úctou.
Máme před sebou skutečně citlivého a vnímavého člověka, který měl problémy s absolutistickou mocí, někdy i církevní vrchností a jak se už také ví, se zednářskou lóží. To je už úděl světce. Klement Hofbauer je tak obhájcem víry v době nesmírně těžké a zmatené. Celým svým životem ale přináší tento člověk pokoj a výzvu k míru, příslovečná je jeho láska k chudým a trpělivost. Dokázal se rozčílit, ale nebylo v něm zloby. Ve svém stáří byl naprosto naplněn mírem a pokojem. I to byl plod jeho velké víry.
V roce 1888 byl blahořečen Lvem XIII. a v roce 1909 kanonizován Piem X.
Je patronem Vídně, Varšavy, pekařů. Jeho atributem je růženec.
Památku svatého Klementa slavíme 20.května.
