Před časem jsem měla možnost si zase hlouběji uvědomit velikost Božího Milosrdenství. Vnímám, že téma Božího Milosrdenství je naléhavé i mimo dobu velikonoční a proto Vám chci nabídnot několik myšlenek z Deníčku sestry Faustýny.
Dříve než zmíním myšlenky z Deníčku sestry Faustýny, dovolte mi, abych se s Vámi podělila o jednu skutečnost, kterou většina z nás nezažívá každý den a když potom příjde, tak si s ní mnohdy mnozí nevědí rady. Tou skutečností je setkání se smrtí někoho blízkého.
Před časem jsem byla poslána k jednomu umírajícímu pacientovi, o kterého se rodina starala doma. Měla jsem tomuto umírajícímu člověku píchnout jen nějaké uklidňující léky. Svoji práci jsem udělala a odešla domů. Je zvláštní, že jsem toho člověka viděla jen jednou a přesto se mi po celý den na něj vracely myšlenky. Protože jsem si na víc před rokem sama na vlastní kůži prožila umírání velmi blízkého člověka, vracely se moje myšlenky i k této situaci. Snažila jsem se na to nemyslet, ale nebylo to možné.
Věděla jsem dobře, že tomuto člověku nemohu už nějak pomoci, ale protože pro lidskou přirozenost je těžké se smířit s tím, že už nic udělat nejde, tak jsem ve své hlavě hledala stále nějaké řešení. Nic jsem však nevymyslela. Když potom přišla 3. hodina odpoledne, tak jsem v sobě vnímala, že by bylo dobré se pomodlit "korunku k Božímu Milosrdenství". Aniž bych dlouho přemýšlela o nějakém úmyslu za který tuto modlitbu obětovat, ihned se mi v hlavě jasně objevil právě umírající člověk, u kterého jsem ráno byla. Jako úmysl své modlitby jsem tedy zvolila umírající a to ať už umírají kdekoliv. Když jsem se pomodlila, tak můj vnitřní neklid, který jsem v sobě doposud měla, byl najednou menší. Už jsem tolik nepřemýšlela o tom, co ještě mohu pro daného člověka udělat.
Druhý den ráno jsem od kolegyně dostala sms zprávu, že dotyčný pán v noci zemřel. Hned jsem ještě přidala modlitbu za duše v očistci. Najednou jsem v sobě také začala vnímát obrovský pokoj z toho, že jsem pro toho člověka udělala svojí modlitbou mnohem víc, než kdybych jen urputně přemýšlela, jak mu ještě "lidsky" pomoci.
A proč jsem toto celé psala? Protože mě tato prožitá skutečnost vedla k hlubšímu se zamyšlení nad životem jako takovým i nad koncem života vůbec. Nyní už však nabízím pár slíbených myšlenek z Deníčku sestry Faustýny.
Pán Ježíš říká sestře Fautýně: "
Často vcházej do očistce, neboť tě tam potřebují. Napiš má dcero, že pro zkroušenou duši jsem Milosrdenství samo. Sebevětší ubohost duše mě nehněvá, ale mé Srdce je pohnuto velkým milosrdenstvím k ní."
Dále Pán Ježíš říká:
"Své Srdce jsem otevřel jako živý pramen milosrdenství, ať z něj všechny duše čerpají život, ať se k tomu moři milosrdenství přiblíží s velikou důvěrou. Hříšníci dosáhnou ospravedlnění a spravedliví utvrzení v dobrém. Duši toho, kdo důvěřoval v mé milosrdenství, naplním svým Božím pokojem v hodině jeho smrti."
Další slova Pána Ježíše setře Faustýně:
"Věz, má dcero, že mé Srdce je milosrdenství samo. Z toho moře milosrdenství se rozlévají milosti na celý svět. Žádná duše, která se ke mně přiblížila, neodešla bez útěchy. V mém milosrdenství se utápí veškerá ubohost a z tohoto pramene tryská všechna milost - spasitelná a posvěcující. Má dcero, toužím, aby tvé srdce bylo sídlem mého milosrdenství. Toužím, aby se skrze tvé srdce toto milosrdenství vylilo na celý svět. A´t nikdo, kdo k tobě přichází, neodchází bez té důvěry v mé milosrdenství, kterou si pro duše tolik přeji.
Modli se, jak jen můžeš, za umírající, vyprošuj jim důvěru v mé milosrdenství, vždyť oni důvěru nejvice potřebuji a mají ji nejméně. Věz, že milost věčné spásy některých duší v poslední chvíli závisí na tvé modlitbě. Ty znáš celou propast mého milosrdenství, tak z něj čerpej pro sebe, a zvláště pro ubohé hříšníky. Spíše by nebe a země pominuly, než by důvěřující duši neobjalo mé milosrdenství."
Dcero má, snaž se v tuto hodinu vykonat pobožnost křížové cesty, pokud ti to povinnosti dovolí, a nemůžeš-li se pomodlit křížovou cestu, tak alespoň na chvíli vejdi do kaple a ucti mé Srdce, které je plné milosrdenství v Nejsvětější svátosti a jestli nemůžeš přijít do kaple, ponoř se do modlitby tam, kde jsi, alespoň na okamžik. Žádám o úctu k mému milosrdenství od všech tvorů, ale od tebe především, neboť tobě jsem nejhlouběji dal to tajemství poznat."
Závěrem už chci jen vyprošovat Vám všem i sobě, abychom dokázali mít otevřené a vnímavé srdce pro velké Boží věci, které nám Bůh každý den nabízi.
