V neděli 24. června 2007 vyrazilo deset cyklistů na pouť z Vranova nad Dyjí do adoptované farnosti Jeníkov u Duchcova. Nyní je k dispozici fotokronika pouti.
První etapa je vedla do kláštera premonstrátů v Nové Říši. Zde přenocovali.
Druhý den za velkého horka šlapali přes Vysočinu a po návštěvě bratra Krese nalezli útočiště na Sázavě přímo na faře nedaleko místa, kde je pohřbený svatý Prokop.
Při úterní etapě projížděli kolem Prahy krásnou středočeskou krajinou. Tato trasa však patřila k nejnáročnějším. To kvůli ostrému nárazovému větru, který ztěžoval jejich postup po rovinatých silnicích. Cyklopoutníci přenocovali v Brozanech nad Ohří ve sportovní hale nedaleko od Doksan, kde v klášteře premonstrátek byla vychovávána svatá Anežka Česká.
Ve středu již pouze přejeli České středohoří po úpatí Milešovky a celou pouť završili v jeníkovském poutním chrámě u Panny Marie – Matky Důvěry.
Po společném slavení mše svaté a občerstvení naložili kola na přívěs doprovodného vozidla zvaného FRAJER a přesunuli se do svých domovů.
Bohudíky za II. cyklopouť z Vranova nad Dyjí do Jeníkova.
Zajímavé okamžiky z pouti pro vás zachytili - pan Zdeněk Cvingráf a pan Jiří Straka. Úvodní slova napsal P.Marek Dunda.
Poslední kontrola pod odborným dohledem pana Plačka.
S prosbou o Boží ochranu vyrážíme z Vranova.
Před klášterem premonstrátů v Nové Říši.
Malebné náměstí v Telči.
Zastavili jsme u Mariánského sloupu.
Pramen živé vody?
Malý defekt! Nevadí.
To jsme ale šikovní!
Doprovodné vozidlo je zaplněno potřebnými věcmi a zastavuje vždy na příhodném místě.
Ach, ty kopce!
I takto je lze zdolat!
Jako v dávných dobách.
Vytrvalou jízdou se blížíme.....
...k malému kostelíku.
Zde se setkáváme s naším Pánem.
Oltář v boční kapli.
Pohled do zpovědní místnosti.
Přestože trasa je náročná, úsměv z našich tváří nezmizel.
Zaujal nás tento poutač.
Pozor! Otec František frčí!
Před branou Sázavského kláštera.
Kostel i areál se stále opravují.
Nerušit! Už spím!
Náhradní - noční- parkoviště.
Hlavní oltář - obraz Panny Marie Nanebevzaté.
Svatý Prokop.
V kryptě pod kostelem.
Ochladilo se.Spatřujeme se v kalužích.
Nádherný pohled na Říp.
Nezapomínáme na pitný režim.
Zůstaň s námi, Pane, už se stmívá.
Ve chvilce odpočinku si stačíme sdělit i své dojmy.
Projíždíme překrásnou krajinou.
Cyklopoutníci.
Pod námi vede dálnice.
Neopakovatelný pohled do okolí.
Krátké zastavení u fary v Třebenicích.
Pamětní deska P.Ladislava Kubíčka.
Milešovka
Radost září z našich tváří.
Typický ráz okolní krajiny.
Průzračné jezírko v Duchcově.
Dorazili jsme do cíle naší cesty.
Kostel svatého Petra a Pavla v Jeníkově.
Bohoslužba na poděkování.
Matko Boží, oroduj za nás!
Hlas zvonů se rozléhá do okolí a zve do chrámu.
Nepřestáváme žasnout - výhled z věže kostela.
Před budovou fary v Jeníkově.
Společná modlitba v Kapli sv. Anny.
Ještě řádně přivázat...
Štastni se navracíme domů.
Projíždíme Prahou.
Kníže náš, shlédni k nám, zahynouti nedej nám. Chraň nám v míru, zem i víru, Svatý Václave!
Obdivujeme se stvořitelskému umění našeho Pána a nepřestáváme děkovat.
Svědectví účastnice cyklopouti.
Cyklopouť z Vranova nad Dyjí do Jeníkova jsme naplánovali na konec června jako třešničku na dortu za Fatymskými slavnostmi a Vranovskou portou. Celková trasa byla odhadnuta na 300 km a rozvržena do necelých čtyř dnů.
Sedm cyklopoutníků se vydalo v neděli 24. 6. v 17 hodin od vranovské fary, další účastníci vyrazili buď napřed, nebo se přidávali postupně (ve Štítarech a v Sázavě).
První noc jsme strávili v Nové Říši v premonstrátském klášteře. Ráno jsme se sice probudili do silného deště, který však naštěstí po modlitbě ranních chval ustal, a my mohli pokračovat dále. Během dne se vyčasilo tak, že část odpoledne jsme museli strávit pro velké horko pod stromy v Košeticích. Přestávku jsme využili k tomu, abychom oslavili den mší svatou v tamějším kostele.
Druhou noc jsme strávili v Sázavě, v klášteře, který už roku 1032 založil svatý Prokop. Následující den jsme měli před sebou Matku měst, kterou jsme oklikou objeli. Měli jsme namířeno do Brozan, kde jsme přespávali poslední noc. Odtud jsem vyrazili do Jeníkova, kam jsme přijeli kolem třinácté hodiny. Cyklopouť jsme zakončili slavnou mší svatou v jeníkovském chrámu.
Z původně plánovaných 300 km se nakonec „vyklubalo“ 350 km a celkem dvacet hodin strávených na kolech. Projeli jsme Vysočinou, poté jsme pokračovali Českým středohořím až k předhůří Krušných hor. Během cesty jsme zaznamenali i několik ztrát – někteří poutníci se ztratili - naštěstí však byli včas nalezeni. Navzdory tří defektům dosáhlo všech
10 cyklopoutníků v pořádku svého cíle – vytouženého Jeníkova.
Vůbec jsem netušila, že pouť může být vykonána i na kolech. Ale proč ne? Pokud si účastník stanoví zbožný úmysl a těžkosti při pouti věnuje Pánu Bohu…?
Dlouho jsem zvažovala, zda se mám této pouti vůbec účastnit. Zdálo se mi, že je to pro mě příliš velká překážka, kterou nemohu zvládnout. Z pouti jsem si ale odnesla tuto zkušenost: Pokud se člověk svěří do Hospodinových rukou, Bůh mu prostřednictvím své milosti pomůže. Stačí Mu jen opravdově důvěřovat a odevzdat Mu všechny své bolesti i radosti.
Hanka
