Cesta Elise Amez-Drozové do Katolické církve se začala na místě známém náboženským zápalem, ale ne známé katolickou vírou - Salt Lake City, Utah. Na konferenci v Salt Lake City potkala Elise (24) někoho, kdo se obrátil na katolickou víru a který byl pro ni překvapením.
Elise je rodačka ze Švýcarska a jediní katolíci, které znala ve své domovské zemi, nebyli příliš oddanými věřícími. "
Byla jsem šokovaná, že tak jasně miloval Krista. Viděla jsem to. Ale tehdy mě mátlo to, že je členem něčeho, co jsem považovala za mrtvou víru."
Elise byla vychována evangelikálními křesťany a ve svém mládí by si ani nepomyslela, že by někdy opustila svoji dětskou víru. Na střední škole však začal boj. "
Začala jsem opravdu hledat smysl života. Byla to pro mě těžká doba. Začala jsem cítit, jakoby můj život náhle ztrácel smysl." V Salt Lake City se rozhodla, že půjde se svým novým přítelem na mši svatou - první katolickou mši, kterou kdy viděla. "
Moje první myšlenka byla: dobře, není to zas až tak kacířství, jak by si někdo myslel," pomyslela si. S přítelem zůstala v kontaktu a ptala se ho na otázky týkající se konverze a důvodů, proč se stát katolíkem. Poté, co se přestěhovala do Washingtonu, našla si mnoho katolických přátel a všimla si, jak dobří byli všichni tito lidé a jak praktikovali ctnosti bez nějakých pohnutek. Zpočátku vnímala tyto jejich ctnosti jako obtěžující a opravdu bojovala s tím, jak se jí noví přátelé zdáli být příliš milí. Přesto se rozhodla, že se dozví více o katolické víře.
V roce 2018 nastoupila do RCIA (Rite of Christian Initiation of Adults - ceremoniál křesťanské iniciace dospělých). Ale předtím, než se zavázala tomuto programu, zjistila si v několika různých farnostech ve Washingtonu několik informací o nich. "
Měla jsem pocit, že to bude dlouhý proces. Hlásím se k něčemu, co bude trvat sedm-osm měsíců," řekla, přičemž popsala svůj relativně neobvyklý přístup k RCIA. "
Chtěla jsem se ujistit, že se mohu dobře spojit s vedoucím a že se dozvím více o skutečné doktríně Církve," dodala. Po několika týdnech zúžila svůj výběr na dvě farnosti, předtím než se rozhodla pro svatého Petra ve Washingtonu, DC. Zaujali ji dominikánští bratři, kteří učili v tamní farnosti. Elise se líbil přístup farnosti k RCIA, protože zahrnoval i účastníky, kteří již byli přijati do Církve. "
Věděla jsem, že každé úterý večer zde bude stejná skupina lidí. A byl to pro mě velký rozdíl, protože mi to ukázalo, že lidé se stále učí a chtějí s námi jít po té cestě."
I přesto, že se snažila najít tu pravou skupinu RCIA, pár měsíců před vstupem do církve se na to stále necítila. Stalo se tak až několik měsíců před velikonoční vigilií. Byla vnitřně přesvědčená o svém postupu až po období intenzivního studia a čtení. "
Bylo mi jasnější, že se nikdy nemohu vrátit ke své protestantské víře čtouc tolik o historii." Zvlášť ji zaujaly spisy sv. Augustina - Vyznání a také Benediktova volba. "
Benediktova volba byla opravdu zajímavá. Myslím, že to mě skutečně nabudilo na tradici berouc v úvahu život v komunitě," řekla.
Dalším velkým vlivem její přeměny byla kniha od Christophera Westa Teologie těla pro začátečníky. "
Ta teologie mi dávala smysl. Cítila jsem, že toto byla jedna z nejpůsobivějších věcí, jaké jsem kdy slyšela, a bylo to od papeže. To je to, co mě přimělo přemýšlet." Jedním z největších ideologických překážek Elise bylo přijetí církevních autorit. Nakonec ale relativně hladce z toho vyplula. "
Jak konvertita dojde k přijetí církevní autority? Pokud ji přijme, pak je všechno ostatní pravda. Člověk musí přijmout učení Církve."
Elise si vybrala sv. Terezii z Lisieux jako svou biřmovací patronku, jakmile se dozvěděla o její duchovních cvičeních. Velmi oceňovala důraz Terezky na to, že "
je velká tím, že je malá". Obdivovala její pokoru. Zjistila zajímavou věc, že Terezka zemřela ve věku 24 let, ve stejném věku, když ona vstoupila do Církve. Kromě toho Elise mluvila francouzsky, což byl nejen její mateřský jazyk, ale i mateřský jazyk sv. Terezky.
Eucharistie byla dalším důležitým mezníkem pro Elise a důvodem, proč se rozhodla vstoupit do Katolické církve i uprostřed skandálů, které ji trápily. Oceňovala, že katolíci, které znala, byli otevření a ochotní diskutovat o skandálech, zejména těch, které se týkaly bývalého arcibiskupa Washingtonu, Theodora McCarricka. "
Pomohlo mi to pochopit, jak to katolíci berou. Pokaždé však slyším: 'Pane, ke komu bychom šli?' (Jan 6, 68). Samotné skandály neovlivnily mé rozhodnutí vstoupit do Církve, ale pomohly mi rozeznat, které RCIA si vybrat. Neočekávám, že by Církev byla dokonalá. Ani v konečném důsledku to nemělo vliv na mé rozhodnutí. Myslím, že největší vliv pro mě měla volba RCIA, protože jsem se chtěla ujistit, že kněz nebyl zapojen do skandálů sám."
Elise přijala Eucharistii poprvé 21. dubna 2019 na Velikonoční vigilii. Téměř okamžitě upadla do slz. Celý ten den strávila se svým nejlepším přítelem a sledovala film Umučení Krista. Po shlédnutí filmu se cítila "
zcela nehodná" přijímat Eucharistii. "
Na Velikonoční vigilii jsem prožívala velké štěstí, byla jsem nadšená, protože jsem mohla zároveň přijmout svátost biřmování, ale její první svaté přijímání bylo jako 'o tomto všem to celé je'. Byla jsem ohromená, že jsem se mohla tak úzce podílet na Božské osobě, i když jsem úplně nehodná."
Ačkoliv je katoličkou jen několik týdnů, cítí se zcela podporována svou farností, a zamilovala se do mše svaté a do požadavku, aby se katolíci zúčastňovali mše každou neděli. "
Je tolik způsobů, jak Kristus vstupuje do našeho života. Není to pocit, jako kdyby jste ho našli, ale je součástí vašich plánů. A tohle mě přitahuje mnohem blíže k Bohu."
Zdroj: CNA
Převzato z
https://www.verim.sk/,
článek naleznete
zde.
