„Tak sedněte do člunu Vy a zajeďte se tam podívat na tu armádu...“
— Na to, abych viděl armádu mladých negrů, co si myslí, že jim budou létat pečení holubi do úst, nemusím jezdit „tam“, do Afriky, ale stačí třeba Španělsko, Británie, Francie, dokonce i Německo.

„Nadřazujete jednu rasu nad druhou a píšete o pracovních táborech...“
— Píšu-li o negrech, nemám na mysli ani tak rasu, jako kulturu. A kdo nemá na očích šupiny, ten musí uznat, že kultura, v níž jsou děti po generace odkázány na přinejmenším organizační pomoc ze zámoří, přičemž alternativou je negramotnost a smrt hladem, prostě inferiorní je. Pracovní tábory, redukce, externě vedená komunita - říkejte tomu jak chcete: jde o systém zavádějící společenské procesy, které minimalizují míru utrpení individua a umožňují členům kulturně zaostalých etnik plněji a stabilněji realizovat svůj lidský potenciál.

„copak my u nás nemáme zařízené vzdělávání a školní jídelny?“
— Ano, máme. Sami jsme si je vybudovali.

„A když je to u nás, proč by to nemohlo být u nich?“
— Jistě, ani nemám problém s pomocí samotnou. Spíš se jen ptám, jaké má potom tato pomoc důsledky. Bude relativně vzdělaný mladý absolvent vidět svoji budoucnost v pěstování kukuřice na kaši pro další kvanta nevzdělaných dětí, nota bene z cizích kmenů?

„Přečtěte si knihu Bouda,...“
— Knihu máme, přečtu si ji. Jen se ptám: Najdu v ní odpověď na původní otázku, jaká je další životní perspektiva záplavy relativně vzdělaných a dobře živených absolventů, která by jim umožnila důstojný život bez vnější subvence či jiné intervence?

Tom