Zajímalo by mě odkud pochází výklad "Nenabízela se žádná jiná varianta než jistota, že Maria spáchala nevěru".

Ptám se, protože jsem se setkal s jiným výkladem, cituji:
"Sv. Josef tedy nepovažuje Pannu Marii za nevěrnou, a vůbec – jak si to mysleli jiní, ji nepodezříval, ani nezpochybňoval její počestnost, neboť v takovém případě by si nebyl zasloužil pojmenování “spravedlivý”, jaké mu dává evangelista, když by nedal snoubence možnost obhajoby, a také jako spravedlivý by nesměl zakrývat případnou špatnost snoubenky proti Mojžíšovu zákonu, který nevěru kázal přísně trestat! "


Text ze kterého čerpám citován níže a je to tam podrobněji rozebráno:


Matouš 1,18-25: Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´. Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.

Tato evangelijní událost není samostatným tajemstvím růžence, ale jak dále uvidíme, může se rozjímat v souvislosti s tajemství navštívení Alžběty.
Josef pocházel z rodu Davidova a byl to vynikající, opravdu zbožný muž, píše sv. Petr Canisis. Podle podání ho vyvolili kněží sami, aby s ním Marii zasnoubili a stalo se to zvláštním Božím řízením.
Když po zasnoubení s Marií Josef viděl, že je těhotná a nevěděl, že se stala Matkou Boží, a také nevěděl, jak se stala těhotnou, chtěl Jí tajně propustit, protože se nepovažoval za hodného s ní bydlet. Smýšlel o Ní velmi vznešeně, a proto se domníval, že se s Ní muselo stát něco velkého. Vykladatelé Písma vysvětlují pochybnosti sv. Josefa různě. Origenes se domnívá: “Josef si už myslel, že se v Ní muselo uskutečnit velké tajemství, i když přesně nevěděl, že se stala Matkou Mesiáše. Přirovnává Josefa k Alžbětě, která také s úžasem zvolala: ‘Odkud to, že Matka mého Pána přichází ke mně?‘ Alžběta se tedy domnívala, že nebude moci snést přítomnost Mariinu beze strachu a svaté bázně. Právě tak se bál Josef přiblížit se k tak Svaté Panně. Chtěl proto od Ní odejít, neboť myslel, že jeho nehodnost vzhledem k její svatosti je příliš velká.” Stejného názoru je i sv. Bernard: “Jako Petr praví Kristu: ‘Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný’, takový je i Josef vůči Marii. A jako setník v evangeliu se nepovažoval za hodného, aby Kristus vstoupil do jeho domu, podobně i Josef považoval Marii za Bohem omilostněnou a ctnostnou, že už neměl odvahu k důvěrnému životu s Ní. Avšak chtěl Jí propustit tajně, jinak by se ptali po důvodu, proč Jí chce opustit….”

Přesvatá Panna se domnívala, a právem, že sám Bůh má v úmyslu upravit její postavení vůči sv. Josefovi. Když On sám odhalil její velké tajemství Alžbětě, neodhalí ho snad také co nejdříve i sv. Josefovi, a to v příhodném čase a na příhodném místě, aby tím spíše uvěřil? Přesvatá Panna se necítila oprávněná sama vyjevit tajemství Krále, tajemství, které ji vyvyšovalo nad každé lidské vyvýšení.
Čekali bychom, že se jí sv. Josef otáže sám, když ona mlčí. Ale Josef nepromluvil. Proč? Jeho mlčení je dokladem, jak hluboká byla jeho úcta ke snoubence. Již pouhá otázka tohoto druhu ke snoubence tak liliově čisté by mu byla trapná, a jak chápal, ještě trapnější jí. Uvažuje a přemítá a nevidí východisko. Ze sňatku nemůže být nic – nemá na dítě právo. Hřích je také vyloučen!
Sv. Josef tedy nepovažuje Pannu Marii za nevěrnou, a vůbec – jak si to mysleli jiní, ji nepodezříval, ani nezpochybňoval její počestnost, neboť v takovém případě by si nebyl zasloužil pojmenování “spravedlivý”, jaké mu dává evangelista, když by nedal snoubence možnost obhajoby, a také jako spravedlivý by nesměl zakrývat případnou špatnost snoubenky proti Mojžíšovu zákonu, který nevěru kázal přísně trestat!
Sv.Josef proto díky svému bystrému smyslu pro spravedlnost ani zdaleka nepovažoval Pannu Marii za nevěrnou, a prostě nepodezříval ani jí ani její věrnost. Kdyby byl o ní měl skutečnou pochybnost, zajisté by se byl na to Panny Marie zeptal. A on, právě naopak, se toho zdrží.
Jaké prudké zranění si musel způsobit, když se rozhodl odloučit se od té, která si ho svojí nebeskou krásou, svojí opojnou čistotou a svojí neporovnatelnou dobrotou úplně získala! Jakou oběť měl přinést navždy po tolika snech posvátné blaženosti s ideální společnicí svého života! Ale jeho svědomí “muže spravedlivého” ho k tomu vedlo. A před tímto hlasem svědomí “spravedlivý” za žádnou cenu nezaváhal, ani na okamžik obětovat to, co mu bylo na této zemi nejdražší.
“Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu........”. K Panně Marii přišel, když bděla, protože mu měla dát souhlas. Sv. Josefovi se zjevuje ve snách, protože měl jen vyslechnout poučení – neměl být aktivně činný. “....a řekl: ‘Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Porodí syna.........” Všimněme si, že anděl neřekl: “Porodí tobě syna”, jak řekl Zachariášovi. Podobně jako na začátku Evangelia nečteme: “Josef pak zplodil...” ale: “Jakub pak zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, zvaný Mesiáš,” tak i zde je vyloučeno při početí Kristově veškeré lidské otcovství!
“......a dáš mu jméno Ježíš;...’” Tímto dává anděl najevo, že pěstoun Páně bude před zákonem platit za otce dítěte, a že bude vykonávat otcovskou autoritu, a tím zastupovat nebeského Otce. V tom, jakož i ve vztahu k Matce Boží, záleží veliká důstojnost tohoto světce.