Byli jsme již jako třicátníci rodičové dvou malých dětí, další dítě jsme chtěli "snad někdy později, možná", snažili jsme se ale fungovat přirozeně. Přirozená metoda, sledování cyklů, počítání atd... no nezafungovalo to a výsledkem bylo komplikované těhotenství, na jehož konci byla krásná dvojčátka, která velmi milujeme. Máme tak během 5 let 4 děti a nic nestíháme. Žijeme běžným manželským životem se vším všudy. Vím, že to neodpovídá církevním zásadám, ale před dalším těhotenstvím se chráníme bariérově a věříme, že tím nikomu neubližujeme, což bychom při použití hormonální antikoncepce s případným abortivním účinkem teoreticky mohli. K celibátu jsme se nezavázali a nejsme jej schopni. A teď babo raď.