Přemýšlím nad myšlenkou sv. Augustýna a nad jeho úvahou už celý den, ale asi to nějak pořád nejsem schopna pochopit. Znamená to, že když je něco dobré, tak už to nemusím vylepšovat? Už se o víc nemusím snažit? Myslím, že každé vylepšení, ať už v běžném životě nebo v životě duchovním vždycky stojí nějaké úsilí a čas a výsledek "vylepšení" není vždy vidět hned. A přesto se lidi o "vylepšení" snaží. Je to tedy špatně?
Spíše mi příjde, že článek tak trochu nahrává těm pohodlným a lenochům. "Vždyť ono je to dobrý, tak co bych něco vylepšoval. Ještě to funguje, tak proč bych to opravoval." Jestli jsem to špatně pochopila, pak prosím o správné vysvětlení.
A co se týká Jeníkovského plotu, tak bych jen chtěla podotknout, že na jeho úpravě se stále ještě pracuje. Když bych svoji práci chtěla odfláknout, tak to natřu během jednoho odpoledne, ale když svoji práci chci dělat poctivě, a to chci, tak to nějakou dobu trvá. Pokud bych v Jeníkově mohla být více, tak už by to dávno bylo hotové. Dana