Víra, pokání... - to je všechno nezasloužený dar, to ze sebe člověk, který se už narodil v hříchu, ve své přirozenosti "nevymačká", i kdyby sebelépe chtěl. Věřím, že i Marie musela dostat mnoho milostí a darů od Otce, aby "využila" to, čím ji Otec zahrnul. Člověk sám o sobě nemůže být nikdy poctěn, to je sebeklam, kdo jediný může být poctěn a vyzdvihován je On, protože s Ním přecházíme ze smrti do života a když to z Boží milosti na sobě prožijeme, nikdy by už mě nenapadlo, oslavovat někoho jiného, než Boha. Ovšem to všechno je nezasloužený dar od Něho. Když má člověk v srdci Ježíše Krista, který v Něm žije, nepotřebuje už volat k někomu jinému, je Kristem naplněn a On stačí. Možná tomu někteří říkají omyl protestantů - ale kdo to vlastně říká? Říkají to ti, co Krista živě poznají a On pozná je, jsou do Něho zamilovaní...? Když držím své dítě v náručí, nepotřebuji se zároveň dívat na jeho fotku, nepotřebuji si jeho přítomnost zobrazovat něčím - někým jiným. Proč taky, když nejsem od něho vzdálena a on ode mě, chci si užívat přímo jeho a on mě. Já se nechci jen dívat na jeho podobiznu a on na mojí, ale chceme ŽÍT spolu, mít živý vztah, hovořit spolu, plakat, smát se, radovat se... <3 s láskou iva