My jsme také přišli o miminko samovolným potratem. Byla to velká bolest a i ted mě to moc bolí. Když sem vyšla z ordinace,kde mi právě potvrdili potrat, bylo mi hrozně a v duchu jsem si řekla: ted už chápu ty, co chodí na umělé oplodnění...Ale v té bolesti jsem jaksi zapoměla na jedno, umírají při tom děti, spousty dětí, jako při potratech. A to je to na co nesmíme nikdy zapomenout! Jak bychom naše dítko mohli vychovávat ve víře a k úctě k člověku od početí?? Vždyt by si to samo spojilo v hlavě že při oplodění umřelo několik jeho sourozenců... Ne, bolest je veliká, ale nesmíme jít přes mrtvoly, přes mrtvoly našich dětí. Pro mě je to taky veliká bolest a dokonce mi oznámili že mám nemoc která časem způsobuje neplodnost. Soucítím moc s maminkou která psala že přišli o miminko. Je mi to líto. ALe za žádnou cenu nechci ublížit jedinému svému dítěti, jen kvůli tomu že sním o miminku. žít s pocitem, že bych nemohla mít děti je hrozné. Ale zít spocitem že sem zabila několik svých dětí při umělém oplodnění by byl pro mě asi ten nejhorší pocit na světě.
Prosím už více neubližjme nenarozeým dětem a obzvlášt ne kvůli naší touze..