Po přečtení zmiňované knihy v článku, jsem si naopak nějaké věci uvědomila a prohloubila. Věřím tomu, že nás někdo z blízkých v minulosti zranil a v nás to zanechalo těžkou ránu, kterou si ani neuvědomujeme a ta nám může potom činit, vyvolávat nějaké problémy.
Osobně si myslím, že je možné, že se nějaké zlé skutky, vyřknuté věty našich předků můžou s námi vléci jak neviditelná nit. Myslím, že zvlášť to zakoušejí lidé neobrácení, nezasáhnutí Ježíšovou láskou. Pokud si člověk uvědomuje nějaké zranění apod., měl by to svěřit Ježíši, měl by sám odpustit a předat to v modlitbě k Bohu. Pokud má nějaké vleklé psych.potíže, měl by Ježíši nabídnout všechny etapy svého života, a to už od početí, k případnému uzdravení. Když co my víme...
S osobní zkušenosti pociťuji rozdíl, když předám Ježíši konkrétní úmysl.
Ani bych se nebála termínu "uzdravení rodových kořenů