Jako jo, krmit černoušky za to, že chodí do školy je moc pěkné. Akorát se nabízí otázka, co pak s těmi nakrmenými a vzdělanými dětmi až vyrostou a školu opustí? Neřeknou si třeba: „Hele, oni nám to jídlo posílali z Evropy, tzn. že ho tam musí být hrozně moc, když s ním plýtvají i na cizí negry. Co kdybych sedl na člun a zajel si tam? Pak budu mít dost kaše až do smrti!“ Tohle by mělo být nějak velmi dobře ošetřené, protože jinak si krmíte invazní armádu a taková aktivita je pak z podstaty zcela zavrženíhodná. Třeba pro absolventy udělat nějaké pracovní tábory, kde by jim bílí lidé dávali nějakou jednoduchou manuální práci a za její výtěžek je i nadále živili, ale kde by vládla přísná disciplína a řád a útěk by byl citelně postihován. V podstatě něco jako byly jesuitské redukce pro jihoamerické indiány. Tom

Tak sedněte do člunu Vy a zajeďte se tam podívat na tu armádu... Nadřazujete jednu rasu nad druhou a píšete o pracovních táborech... copak my u nás nemáme zařízené vzdělávání a školní jídelny? A když je to u nás, proč by to nemohlo být u nich? Přečtěte si knihu Bouda, která krmí milión dětí a pak se spolu můžeme bavit dál.

„Tak sedněte do člunu Vy a zajeďte se tam podívat na tu armádu...“ — Na to, abych viděl armádu mladých negrů, co si myslí, že jim budou létat pečení holubi do úst, nemusím jezdit „tam“, do Afriky, ale stačí třeba Španělsko, Británie, Francie, dokonce i Německo. „Nadřazujete jednu rasu nad druhou a píšete o pracovních táborech...“ — Píšu-li o negrech, nemám na mysli ani tak rasu, jako kulturu. A kdo nemá na očích šupiny, ten musí uznat, že kultura, v níž jsou děti po generace odkázány na přinejmenším organizační pomoc ze zámoří, přičemž alternativou je negramotnost a smrt hladem, prostě inferiorní je. Pracovní tábory, redukce, externě vedená komunita - říkejte tomu jak chcete: jde o systém zavádějící společenské procesy, které minimalizují míru utrpení individua a umožňují členům kulturně zaostalých etnik plněji a stabilněji realizovat svůj lidský potenciál. „copak my u nás nemáme zařízené vzdělávání a školní jídelny?“ — Ano, máme. Sami jsme si je vybudovali. „A když je to u nás, proč by to nemohlo být u nich?“ — Jistě, ani nemám problém s pomocí samotnou. Spíš se jen ptám, jaké má potom tato pomoc důsledky. Bude relativně vzdělaný mladý absolvent vidět svoji budoucnost v pěstování kukuřice na kaši pro další kvanta nevzdělaných dětí, nota bene z cizích kmenů? „Přečtěte si knihu Bouda,...“ — Knihu máme, přečtu si ji. Jen se ptám: Najdu v ní odpověď na původní otázku, jaká je další životní perspektiva záplavy relativně vzdělaných a dobře živených absolventů, která by jim umožnila důstojný život bez vnější subvence či jiné intervence? Tom

Myslím, že po přečtení knihy pochopíte a pokud ne, zajeďte si tam, protože ono se dobře píše, když se to nezažije a nevidí na vlastní oči...

OK, rozumím tomu tedy tak, že odpověď na mojí otázku, lapidárně formulovanou bonmotem „Co pak s nimi?“ sama neznáte, a proto mne odkazujete k četbě sekundárních pramenů, případně k místnímu šetření. To je, myslím, legitimní postoj a děkuji Vám za něj. Tom