Naší vstupenkou do nebe je uvěřit tomu, že Ježíš Kristus je naším Spasitelem, že v Něm máme odpuštění a činíme pokání, což neznamená vyslovit nebo zopakovat po někom nějakou modlitební formulku, ale změnit své smýšlení, hlavně to, poněvadž naoko dokáže nábožně žít kde kdo, ale co je uvnitř srdce každého člověka, co z něj skrze skutky a ústa vychází, to nás usvědčuje, mám pocit, že pokřtěným byl i takový Hitler, netuším zdali se na konci svého života obrátil a uvěřil ve svého Spasitele, pokud spáchal sebevraždu, těžko k tomu došel, ale co tímto komentářem chci sdělit je, že nechci popírat důležitost křtu, ale důležitost toho, co je skutečně podstatné a pravdivé. Vidím to ve své rodině, mnozí z nich jsou pokřtění, ale v Boha nevěří, pak jsou ti, co se spoléhají právě na to zdali splnili " ty zmǐňované vstupenky do nebe" tzv. svátost křtu, ale někteří vůbec nechápou, že rozhodnutí, žít bez Boha, žít si dle svých vášní, že cizoložníci, rouhači, modláři, prostě lidé, kteří jsou hříšníky a proto hřeší, nenechali se umýt tou krví Beránka, neuvěřili v Něj a nenásledovali Ho, že těžko tací vejdou do nebeského království, Ježíš vždycky vedl hlavně k tomu, aby lidé činili pokání, uvěřili a nechali se pokřtít. Tedy po přečtení tohoto článku, bych zůstávala stále u toho, co řekl Ježíš Kristus, že On je tou cestou, pravdou a životem- tedy tou "vstupenkou do nebe". A jednu chvíli, když jsem si četla, proč se nechat pokřtít, že to má své i další výhody, upřímně mně to připomínalo, když někdo nabízí nějaký produkt k prodeji. :-) PS: po mém obrácení, uvěření, že Ježíš Kristus je můj Spasitel, je tou Pravdou, že jsem hříšník a žádný můj skutek to nevymaže, jsem zjistila, že časté chození na bohoslužby, nechat se pokřtít, biřmovat, je vlastně velice jednoduché, naooko člověk může ve svém okolí působit velice zbožně, ale co má v srdci, co si skutečně myslí a honí se mu hlavou, to vidí jenom Bůh, který mě volal Koho skutečně ve svém životě potřebuji, abych nebyla pokrytcem a nežila ve lži. Každý den má člověk svůj život, skutky, konfrontovat s Božím slovem a nezavírat před tím oči, i podle tohoto člověk moc dobře pozná, zdali si něco nalhává a zakládá si na něčem co v pravdě není. Je daleko jednodušší chodit třikrát týdně do kostela, postit se od jídla, ale doma se nepodřídit ve všem manželovi, protože se to tak Bohu líbí a On má vše ve svých rukou, i když se mi zdá, že je nesmysl se v něčem muži podřizovat, je daleko jednoduší někoho bouchat Biblí po hlavě, než se ponížit a někomu sloužit, i když nám zlořečí, je daleko jednoduší dát za někoho na mši, než za ním přijít, odpustit mu a vzít ho kolem ramen...;-) tohle jsem měla na srdci a touhu dodat. Iva

Ach, jaká Ty jsi, Ivo, moudrá...

Hm, i kdyby jste to myslel Marku ze srdce upřímně, o to mně v komentáři věru vůbec nešlo, především jsem myslela při psaní na konkrétní lidi v mém okolí, na jejich životy, jak vypadají zvenčí a jaké jsou ve skutečnosti a taky na ten svůj...Buďte požehnaný. Iva

Ivo, zdravím Vás! Článek, ale nepíše to, že křest sám o sobě stačí, ale říká, pokud člověk je pokřtěný a spolupracuje s milostí dojde do nebe. Pán Ježíš je nepochybně cestou a bez něho na nebe nemáme nárok. Ale je to On, kdo říká:"Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen..."(Mk 16) Tato svátost se také nazývá „koupelí znovuzrození a obnovení Duchem svatým“ (Tit 3,5), protože vyjadřuje a uskutečňuje ono zrození z vody a Ducha, bez něhož „nikdo nemůže vejít do Božího království“ (Jan 3,5).KKC 1215 A jestliže je někdo v srdci zbožný a bere svou víru vážně automaticky ho to vede ke křtu a to je důkaz toho, jak je křest pro nebe nezbytný-je to přirozená křesťanská cesta.