no nevím, ale spíše jak na antikoncepci by se člověk, který chce druhého k něčemu dobrému vést, měl zaměřit na to, co té antikoncepci předchází, je to stejné jak u potratech, zákaz potratů a i antikoncepce nepůsobí preventivně, nelžeme si do kapsy, o preventivním působení totiž můžeme hovořit pouze tehdy, pokud lidi odrazujeme od nějaké činnosti, která poskytuje radost, vzrušení a rozkoš, ale je nebezpečná. Jenže to člověk hlavně potřebuje mít víru v Boha, musí Ho osobně přijmout do svého života, lidé musí vidět kolem sebe dobré příklady, být ve zdravých fungujících rodinách, zkrátka lidé potřebují ve svých životech živého Boha. Není možné bojovat proti antikoncepci, potratům, je možné pouze bojovat s tím, co těmto zlým věcem předchází, co je způsobuje, aby naše děti nepolykaly antikoncepci jak bonbony, nebo někteří manželé pro své pohodlí, nedůvěru v Boha. Potraty se nemusely provádět... Je to podobné, když je nemožné, bojovat proti lidem, co si zlomili nohu, ale musí se dělat všechno proto, aby si lidi nohy nelámali. Když vidím kolem sebe mladé lidi, čím se baví a co mezi sebou řeší - je naprosto neúčelné k nim přijít se ZÁKAZEM, to se musí jít hlouběji, abychom něčeho dosáhli a rozhodně je to složitější jak pouhý zákaz, který je k ničemu, někdo si něco prostě zakázat nedokáže, i kdyby moc chtěl a takovému člověku moc nepomůže - no vůbec nepomůže, že je něco dle jejich církve-nadřízených morálně nepřijatelné. Jako křesťanka přirozeně v mém životě nemůžu akceptovat antikoncepci a potrat, ale připadá mi, že hlavně ta podstata je neuchopena a mluvím hlavně z praxe-ze života, jak to skutečně vypadá. (příklad: proč bych nebrala už v šectnácti antikoncepci, moje máma ji taky bere a říká, že ji mám raději brát, aby se nic nestalo a ti, kteří to zakazují tomu nerozumí, těm se to mluví, žijí v jiném světě...)