Sebevýchova k manželství
- Jak se v mládí chovat k životu ve dvou
Napsal: Ladislav Simajchl
Autor souhlasí s dalším šířením. Budete-li text knihy nebo jeho části dál užívat v elektronické či jiné formě, uveďte, prosím, citaci a odkaz na naši stanu www.fatym.com.

PŘÍPRAVA NA MANŽELSTVÍ

O sebevýchově k manželství
Přátelství
Záliby
Jsou muži na vymření?
Volba partnera a průběh známosti
Dobré kamarádství v dobré partě
Nezávazná známost
Na co si máme při vyhledávání partnerky dávat pozor?
Na co si máme při vyhledávání partnera dávat pozor?
Žárlivost
Hysterie
Vážná známost
Plánování společného domova
Erotika
Zasnoubení
Závěr
 

1. O sebevýchově k manželství

"To víte paní, jak to chodí. Postavili jsme mladejm barák, koupili jim auťák a než jsme splašili garáž, dali si pár facek a šli od sebe.
Tímhle citátem z Dikobrazu chci doložit, že do současného úsilí o plánování lepší společnosti patří i téma o vašem budoucím manželství. Tato instituce se svými téměř už 50% rozvodů dokazuje, že je v nynějším stavu také jedním pozůstatkem zkrachovalého hospodaření komunistického vedení života,
Nejprve se chci zabývat otázkou, jak se od mládí vychovávat, aby z vás, dívky, byly žádoucí nevěsty, aby z vás mládenci vyrostli chlapíci, o které by stála ta nejlepší děvčata.
Uvažujme tedy, jak se od mládí vychovávat pro dobré manželství.

Začnu příkladem.

Parta mládenců se cestou z výletu zastaví u známého kněze, "aby si hnáty odpočinuly a duše občerstvila" - jak to někdo z nich vyjádřil.
Když se řeč stočila na známosti s děvčaty, jeden prohlásil: "O tomhle se nebavím, to mne teď nezajímá. Věci mají jit postupně, logicky. Napřed chci dodělat školu, pak přijde vojna a pak se teprve budu zajímat o děvčata a o ženění."
Doufám, že vy tak nesmýšlíte. Vy víte, že postup tohoto mládence - ač zní logicky, moudrý není. Kdo se od mládí nepřipravuje na život ve dvou, kdo se nezajímá o problémy kolem života v manželství, ten asi rozmnoží řady těch, kteří se brzo po svatbě rozvádějí. Ovšem, mezi manželskými ztroskotanci končívají i ti, kteří se od mládí o děvčata zajímají až příliš.
Všude kolem sebe slyšíme v tyto dny otázky a úvahy, jak pracovat, jak hospodařit, jak žit, aby náš národ nezkrachoval, aby se dostal mezi prosperující státy.
My, křesťané víme, že máme přístup ke znalostem, o nichž nemají ani ponětí naši vrstevníci, kteří byli vychováni v tuhém ateismu.
Vy víte, že jako křesťané máte velkou šanci založit si pěkný domov, dát národu pevný základ v dobrých rodinách - budete-li se řídit zásadami Kristova evangelia.
Aby byl někdo schopen žít v manželství, musí se zaprvé pro to odmala vychovávat.
Za druhé dobré manželství může vyrůst jen tehdy, když najdeš dobrého partnera do života a když dobře využijete doby známosti. Ať Duch svatý otevře naše uši, abychom dobře slyšeli. Ať otevře naše srdce, abychom pravou lásku uviděli a zamilovali si ji.

A teď už tedy k věci:

První zásada zněla: Dobré manželství si dokáže založit a prožívat jen ten, kdo se k tomu od dětství vychovává.
Co tím myslím, ozřejmí příklad z mé bývalé farnosti:
Taková to byla velká láska. Tak velká, že ten mládenec ani dostudovat nemohl než se brali. Rodiče nevěsty se uskrovnili, dali jim půl bytu. Za půl roku byl zpět u své maminky. "On tam nemohl vydržet, on tam neměl žádnou péči" - vysvětlovala známým jeho maminka a zas mu jako dřív dělala horlivě posluhovačku: i šňůrky v botách povytáhla, botičky večer vyčistila a ráno u kamen vyhřála, jen do nich šoupnout a zavázat. S obědem na něj denně čekala. Večeři mu servírovala, až na ni dostal chuť - zpravidla jindy, než jedli ostatní.
A považte, nic z toho mu v rodině manželky nedělali! On tam byl chudáček jako prodaný, jako u cizích. Když nešel v čas večeře jíst, nikdo mu nic neohřál, až dostal na jídlo chuť. A tak musel opustit ženu pro nedostatek povinné péče A maminka, místo aby ho smetákem hnala kam patří - za svou ženou s velkou láskou - ta ho přijala domů zpět jako mučedníka.
Jiný případ. Přijde muž a stěžuje si: manželka mi v domácnosti ničím nepomůže. Přijde z práce, řekne, že je unavená a jde si lehnout. Večer pak sedí u televize nebo hraje u sousedů karty. A když já uklidím a všechno udělám, ani si toho nepovšimne, ani slovem to neocení. Říká, že doma taká nic nedělala. Tatínek prý jí říkal: jen se pěkně uč a pak si odpočin, nadřeš se ještě dost. - A tak doma na nic nesáhla a zvykla si na to.
Tatínek se jí svou přílišnou pečlivostí postaral o těžkosti v manželství.
Zato se chválila jedna maminka, když se mluvilo o dětech, které doma nic nepomohou: "Tohle u nás chvála Bohu není. Naše děcka nám pomohou, když mají čas. A dcera, když jí to někdy chytne, udělá sama celý úklid, radost se podívat.

Musel jsem jí říci: vidíš - a i tak je to špatné. Jestli děti pomáhají, jen když mají náladu, jinak ne, pak v nich nevznikne návyk, samozřejmé povědomí, že domácí práce mají dělat pravidelně všichni. Až se tvá dcera vdá, čeká ji ta domácí práce každodenně: Ať se jí chce nebo nechce.

Ale kolik je také mužů; jejichž ženy jdou do práce na celou směnu - jako chlapi - ale manželé se přesto chovají doma tak, jak to bývalo, když ženy měly jen domácnost. Považují dál úklid, nákup, děti, prádlo a vše ostatní doma za ženskou záležitost. A ještě čekají, že žena bude obsluhovat i je - uklízet po nich ze stolu, čistit po nich holicí strojek a chytat jim žížaly, když jdou na ryby.
Ted by měl každý z vás zauvažovat: nenechávám se i já doma rozmazlovat? Pomáhám bez řečí, co je potřeba? Máme doma dobře fungující dělbu práce, aby na maminku zbylo jen chválit a usmívat se?
Nebo je někdo z vás ještě zlobivý, trucovitý, urážlivý a líný - jako sedmileté děcko? Buďte na sebe nároční. Už teď se uč chovat tak pěkně, jak to chceš dělat, až se oženíš, až se vdáš. Jen tak to potom budeš umět.

Jako se pracně připravuješ na své budoucí povolání a získáváš potřebné vědění i zručnost, abys byl odborníkem ve svém oboru, stejně tolik úsilí musíš věnovat i pěstění své osobnosti, charakteru.

Najdi si kněze, který ti rozumí, požádej ho o duchovní vedení. Bez mistra se nikdo sám nevyučí řemeslu, bez vedení profesora nevystuduje. Bez duchovního vůdce se také sotva staneš opravdovou osobností, zralou k manželství a rodičovství.
A že k pojmu osobnosti patří i dospělé vědění o Bohu, nahrazení dětských a zastaralých náboženských představ rozumným pohledem a vlastním názorem, také netřeba zdůrazňovat.
Máš-li pochybnosti ve víře, to je v pořádku, to se jen rozpadají tvé dětské představy, - ty by ti stejně pro život nestačily. Přemýšlením, četbou, rozhovory s knězem, námitkami a nacházením řešení - tak roste tvůj osobní pohled víry, který bude tím pevnější a tím hlubší, čím pracnější bylo prokousávání pochybnostmi.

Přátelství

Mezi věci, které spolurozhodují, jestli z vás v dospělosti bude krásný člověk nebo nemožný darebák, je na prvním místě rodinné prostředí, kde vyrůstáte. Na ně navazuje kněz, kterého jste si vyvolili za svého duchovního vůdce.
Na třetím místě jsou tví kamarádi a přátelé. V dobré partě se naučíš návykům rovnoprávného chování, které se ti pak moc hodí, až navážeš známost.
Rozlišuj mezi přítelem a kamarádem: Kamarádů má člověk víc - to jsou spolužáci, parta na dílně a podobně. Ale přítel, to je víc než kamarád. To je ten, který tě zná, má tě rád, ale nic ti neodpustí.
Nedovolí ti, když jste spolu, že bys pořád jen mluvil ty. K vůli příteli se budeš učit mluvit s ním o tom, co zajímá i jeho - ne jenom tebe.
Naučíš se, že k rozhovoru patří nejen mluvit, ale také pozorně naslouchat tomu, co říká druhý.
V kamarádství s přítelem se učíš základům rozhodování ve dvou - a to bez hádání, v klidu. Kdybyste se chovali jako dva tvrdohlaví sobci, kdyby chtěl jeden s druhým orat, brzo by se přátelství rozpadlo. Musíš se učit kompromisu, ústupnosti, a to všechno ochotně a s potěšením. Kdyby vám popovídání, poklábosení nebylo potěšením, přátelství se rozpadne.
Naučíš se, že dobré kamarádství se neupevňuje stálým ustupováním. To by přítele leda rozmazlovalo a přátelství by se pokazilo. Přátelé se učí, jak se chovat při různosti názorů, bez hádek, ve věcné debatě. A když to nejde dojít shody jinak, hodí si korunou, losují.
Jen si všimněte mládenců a děvčat, kteří nemají přítele. Budou ti tvrdit, že kluci jsou protivní, že děvčata jsou falešná. A zatím se zpravidla ukáže, že tihle osamělí jsou lidé nesnášenliví, povahově závadní - raději dál od nich.

Záliby

A ještě jedna věc důležitá pro budoucí život se dá rozvíjet právě na půdě kamarádství a přátelství. A to je pěstování a rozvíjení koníčků, osobních zálib.
Víte, není horšího lazárka, než mladý člověk,který žádného koníčka nemá. Nezbývá mu, než se nudit, hloupě se pochechtávat všemu, čemu nerozumějí, bavit se ničením a rozbíjením.
Jak jinačí je život mladých třeba tam, kde farní mládež vytvořila dobrou partu, ve které se dá dělat tolik zajímavých a dobrých věcí. Kde se chlapci mohou setkat s děvčaty a získávat pro budoucí život důležité zkušenosti ze styku s druhým pohlavím.
Ještě se vraťme k tomu mínění, že co tu probíráme, není dnešní žhavá současnost: "My, mladí, jsme si vybojovali svobodu slova a jednání, prolomili jsme zátarasy na hranicích.
My bychom měli spíš debatovat, kam se rozjet do světa, jak honem té svobody využít.

Ono je velice dobré a užitečné, podívat se do světa, s tím souhlasím. Ale to tě nezbaví nutnosti zapracovat na sobě. A to můžeš kdekoliv, i doma. Nemehlo a hlupák zůstane nemehlem a hlupákem i na druhé půli zeměkoule.

A že i na té druhé půli zeměkoule mají mladí lidé také trampoty se sebevýchovou, že i tam se mládenci nestanou stoprocentními muži když neusilují o správný směr života, svědčí článek z amerických novin. Přečtu vám z něj kousek.

Článek se ptá: JSOU MUŽI NA VYMŘENÍ ? A píše se tam:

"Za pána tvorstva býval vždy uznáván muž. Zvlášť v dobách, kdy o toto uznání musel bojovat s mamuty a s jeskynními medvědy. Ale ani staří Římané si nedali do svých záležitostí mluvit ženami. To až v romantickém období středověku se situace začala měnit. Obrněnci s obouručnými meči začínali sloužit paním svého srdce. A v nové době dokončila dílo zkázy technika a motorizace. Skuteční chlapi, kteří udrželi na výši morálku v padesátičlenném harému, začali rychle vymírat. Místo svalů začala pracovat technika a výsledky jsou pochmurné.

Muži ztrácejí typicky mužské vlastnosti, fyzické i duševní: Důkazy o tom netřeba pracně shánět.

Američané si ještě pěstují mýtus supermanů, ale ti jsou dávno už k vidění pouze v kreslených seriálech a v televizi. Skutečný současný Američan vypadá v mládí jako nepodařená dívka, později se stává obézním doplňkem automobilu. V šedesátce už má po pohřbu, zatímco čilá vdova sbalí šekovou knížku a vydá se do světa za dobrodružstvím. Moderní muž se už dávno nereprezentuje postavou Michelangelova Davida, ale luxusním vozem, bankovním kontem a zničenými nervy."

Tak soudí své mužské vrstevníky americká děvčata. A jak soudíte dnešní mládence vy, naše dnešní děvčata? Jistě vás, pánové, bude zajímat soud našich děvčat:

"Pohodlný moderní způsob života dává i našim mužům do těla. Dětství prosedí před televizorem a ve škole, mládí proleží v knížkách a prosedí u piva. V pětadvaceti už mají hodně přes váhu, rozvrácené manželství a dost komplexů, aby zaměstnali psychologa s psychiatrem.

Spousta mládenců, o hlavu větších než jejich otcové, považuje za nejmužnější vlastnost kouření, pití, dlouhé vlasy a zženštilou módu. Dokonale bez rozmyslu opatřují své dívky dětičkami, aniž by měli vlastnosti skutečných otců. Je na čase, aby se pro mládence stalo zase cílem, aby byli zdatnými muži a rozumnými otci - ne jen obtloustlými majiteli zdánlivého komfortu a neurotických náladiček."

Stojí za to, abyste vy, mládenci, pořádně na sobě zapracovali, aby tenhle obraz o vás už neplatil.

2. Volba partnera a průběh známosti.

- Kdy mám začít chodit s děvčetem? Maminka říká, že na to mám ještě času dost.
- Já už známost mám. Co se tedy má dělat a co se nemá dělat, když dva spolu chodí.
- Jak poznám tu pravou?
- Zasnoubení - je to ještě moderní?

Takhle zní obvykle dotazy mladých lidí, když se sejdou s knězem.

Nejprve tedy: kdy je na čase začít se zajímat o druhé pohlaví?
Maminka říká času dost - ale tím jistě myslí známost vážnou, dokud nemáš v dohledu možnost ženění, vdávání.
Jinak je pro přirozený vývoj dobrého vztahu chlapců a děvčat nejlepším prvním zážitkem.

1./ Dobré kamarádství v dobré partě

Řeknete: kde se sejít? Je tu přece parta farní mládeže. Farní sál kromě pouti většinou zahálí po celý rok. Jistě vám jej kněz rád dá k dispozici. Nebo alespoň půdu, kde se dá udělat klubovna.

Jinde je šikovná místnost při kostele: sakristie nebo oratoř. Kolik příležitosti má taková parta farní mládeže k radostné a pěkné činnosti při přípravě nedělní bohoslužby, při slavení svátků, při všestranné pomoci knězi ve farnosti. Při tom všem je - a to je pro nás to hlavní - příležitost ke kamarádskému styku, k bližšímu seznámení.

Kde takovou farní partu dosud v provozu nemáte, chutě začněte. Není to žádný spolek, není třeba nic zakládat - je to farní rodina a vy jste její část. Podobně užitečná je i účast v Junáku a podobně.

Jen si všimněte, co to dělá tam, kde takový přirozený styk mezi mládenci a děvčaty není. Citové napětí se městná buď do ostýchavosti a samotářství, nebo do divočení za každou sukní.

Vždyť jste si toho jistě i sami všimli: ti, co ve třídě byli nejhloupější na učení, ti se zpravidla první vdávají a žení. Proč? Vhopsat se slečnou do postele, to je jediná činnost, kterou můžeš dělat bez kvalifikace, bez učení.

Po údobí kamarádství se všemi v partě následuje údobí tak zvaného "párkování". Je to tak dobré a v pořádku - ale kdy je na čase začít si to, čemu se říká známost? Zatím ještě je to jen nezávazná známost.

Dva mají najednou pocit, že je toho mnoho, co by si chtěli říct sami mezi sebou - mimo dosah veřejných chechtavců v partě. Těm dvěma je najednou lépe, když jsou sami.

K přátelské sympatii mezi chlapcem a dívkou se přidává velice brzo i sexuální odezva, smyslné vzrušení, které může přerůst i do zamilovanosti. Ale co se šestnáctiletým zamilovaným, když se přestane učit, pracovat a chce všechen čas trávit jen u nohou své vyvolené? Ještě štěstí, že většina dívek je v tomhle moudřejší a vrátí zamilovaného nezletilce tam, kam patří - do lůna party.

První etapa známosti musí být zcela nezávazná: oba mají právo kdykoliv odejít. Je to doba bližšího poznávání - a poznat povahu druhého není nic snadného. Jistě, některé vlastnosti poznáš brzo, ale ty hlavní se projeví až časem. Za starých časů se radívalo, aby mládenec vylil své dívce na šaty červené víno, dívka aby mládenci sedla na klobouk - aby měli příležitost poznat, jak se ten druhý chová v nepříjemné situaci.

"Vezmu si jen blondýnku s modrýma očima, která je i bezstarostná i něžná, veliká kolem 170 cm a nemá ráda psy" - inzeruje mládenec. Zůstane asi starým mládencem, jestli si nedá od někoho vysvětlit, že na to jde hloupě, když se pachtí za uměle vytvořeným ideálem.

Jistě jste si všimli, že jsem nezačal popisovat vznik páru jako šílené zamilování. Vím, děje se to, ale zamilování je něco jako poslední z dětských nemocí, jenom předstupeň k lásce opravdové.

Proč? Zamilovaný nevidí, neslyší, toká jako tetřev. Kdo ho upozorní na chyby a vady milované bytosti, ten se mýlí a nepřeje mu jeho štěstí. Jistá část brzkých rozvodů jde na vrub právě toho, že se vzali ještě v době, kdy byli do sebe zamilovaní. Nepočkali, jestli zamilovanost v nich přeroste do podoby lásky manželské, a ta je docela jiná než zamilovanost.

Na co si máme při vyhledávání partnera dávat pozor ?

Vy, mládenci,
- prchejte,od dívenek, které jsou líné.

Nepleťte to s lenivostí - to je vychutnávání odpočinku po vykonané práci; udělal jsem a teď vychutnávám odpočinek - to je dobrá věc. Ale dívka lína, tu práce nebaví. Ani práce v práci, ani práce doma. Ono to sice zní roztomile, když rudé rtíky pohrdavě šveholí o patlání se a vařením knedlí a o špinění se s nádobím. Ale když má jídlo patlat a nádobí umývat muž, aby se děti jednou trochu najedly, pak už to tak roztomilé není. Líná dívka se pozná i podle toho, že svůj špinavý krk zastírá kosmetikou.

Ale kdyby jen to, líné dívky chutě lžou. Rády sedí a vedou donekonečna intelektuálské cigaretokávové debaty a diskuse. Bývají stále s něčím nespokojené a zlobivé: Líná dívenka se nestane pracovitou, ani když se stane maminkou.

Proto, dobře si prověř, jestli je dívka o kterou se zajímáš, čistotná, pořádná a pracovitá venku i doma. Sleduj jak ráda mluví o domově a pěkné domácnosti.

- Prchejte i před toxikomankou.
Před tím snad ani nemusím varovat. Dívka, která vyrovnává své nálady štamprdlí nebo tabletkou, je troska a nemá právo se o manželství pokoušet.
Leda, až za delší čas po úspěšném léčení - protože vyléčení je tu v počátcích možné.

- Varuj se také dívky utrácivé,
která si ze svého výdělku korunu neušetří a ještě tahá z rodičů. Z té se stává v manželství většinou parazit, ověšený tuzexovým zbožím.

Pak jsou tu dvě vlastnosti, které činí dívku zcela neschopnou pro život v páru -  ač právě takové dívky se o mládence nejčastěji zajímají: Je to žárlivost a hysterie.

Žárlivost

je sice písničkáři opěvována jako důkaz lásky - ale není to tak. Žárlivost je láska chorobně zvrhlá - protože je sobecká.
Myslí jen na sebe: Já tě potřebuji, já, já. Zatímco zdravá láska, ta je nesobecká, ta myslí na druhého víc než na sebe.

Jakmile ti dívenka poprvé řekne: "A to si pamatuj, že kdybych se někdy něco na tebe dozvěděla, tak bude zle ... !" dej si na ni pozor.

Žárlivá dívka si stále motá v hlavince různá podezření a je zbytečné jí něco vymlouvat. Doporuč jí, aby se šla léčit a uteč od ní i kdyby byla sebekrásnější. V manželství by to nepřestalo, ale naopak, zhoršovalo by se to do podob nesnesitelných.

Hysterie

to je také projev choroby, choroby zákeřné, protože skryté. O co, jde? Je to nadřazení citu nad rozumem. Jak se projevuje: Především častou urážlivostí -naštváním. Hádka se vášnivě rozdmýchává a stejně se pak provozuje slast z usmíření. Je to takové hnusné divadlo, co hysterka hraje - a to s velkou náruživostí. Vaší rolí, pánové, pří téhle hysterické hře má podle jejího mínění být, abyste ji usmiřovali, abyste ji odprošovali, abyste se kolem trucující plazili, abyste ztratili klid. Postupně hysterky rozvíjí hotové komedianství v hořekování, pláči a vyděračském vyhrožování, že si chudinka něco udělá.

Zle je s mládencem, když tu roli usmiřovače přijme. Utíkej od hysterky, co ti nohy stačí. Jako žárlivá, tak i hysterická dívka není vůbec schopna navázat normální známost, žít normálně v manželství.

Prvním varováním, že máš co dělat s hysterkou, ti může být, že se tyhle dívky většinou šíleně nesnášejí se svou matkou. A táta - ten nadržuje bráchům. A bráši? Děsní hulváti. Jen sebe vidí hysterik ve světle ušlechtilém. Kamarádky buď nemá vůbec, nebo jaksi podivné.

Proto i zde platí: uprchni co nejrychleji od známosti s dívkou, když u ní objevíš hysterické příznaky.

Teď si vezměme na paškál zase mládence.

Muži mají sklon k hypochondrii, k puntičkářství a ke hravosti - ke koníčkům. Ty koníčky jim neberte, to jsou vaši spojenci. Ale bedlivě hlídejte, jestli se z puntičkáře neklube dozorce, který kontroluje, sekýruje, zkazí radost.

Buďte opatrné na frajery, kteří se musí stále vytahovat, jak v práci zatočil s nadřízenými - předvádět - jak všechno zná nejlíp, než kdekdo kolem.

Dívky mají zpravidla srdíčko samaritánky a jsou přesvědčené, že svou něžnou láskou a péčí v manželství své vyvolené z jejich nedostatků a podivností vyléčí. Opak je pravdou a to ve většině případů: nedostatky a podivínství začnou po svatbě bobtnat a rozbujovat se.

A tak platí i pro vás, dívky: utíkej od líného mládence. To je takový, který nedokončí školu a mění pracoviště, protože všude si na něj zasednou, chtějí ho komandovat. Brzo bys mezi ty zlé patřila i ty.

Nenech se okouzlit mládencem posměváčkem, který má pro vše jen sarkastický úšklebek. Za čásek by se poškleboval i tobě.

Chraň se vzteklounů, kteří mlátí o zem věcmi, vztekle klejí, nedokážou ovládnout zlost a chovají se jako rozmazlení milánci. Bez milosti je pošli domů, aby se dovychovali na dospělé mužské.

Pak jsou tu ti, co pijí: Ani manželství ani ohled na ženu neodnaučí alkoholika pít. Ti, co pijí, patří na léčení a ne do manželství. Nedbej na sliby, že přestane, až ... leda jestli opravdu vydrží celý rok - dva.

O žárlivých mládencích platí totéž, co jsme si řekli o dívkách. Žárlivce také patří léčit. Nesmí mít známost. Nesmí se oženit - to pak spolehlivě hubí,sebe i partnerku.

Hysteriků je mezi chlapci málo, ale když už, tak to bývá horší, než u ženy: trucovitost přerůstá ve mstivost. Kde žena pláče, tam muž řve a řádí. Příznaky hysterika: povýšený, nemá přítele, často mění kamarády, je samolibý, urážlivý, v projevech lásky přecitlivělý, zaujatý sám sebou.

Partnera začneš lépe poznávat až tak v druhém roce známosti. Proto se chraňte bez důvodu opravdu závažných zkrátit známost pod ty nezbytné dva a potřebné tři roky trvání.

První rok ať je jen nezávazné "chození spolu". A hned na začátku dohoda: "Rozejdeme se bez scén, kdyby jeden nebo druhý poznal, že mu to nevyhovuje."

Dávejte si přitom pozor na partnery, kteří vás popichují proti vašim rodičům. Pryč od nich. Je to znamení špatné povahy.

Dejte si pozor na partnera, který na vás vymáhá "důkazy" vaší lásky vynucováním pohlavního styku. Platí tu stále: Kdo miluje opravdu, ten rád počká.

Dej si pozor na partnera, kterému nevadí, že ti vznikne k vůli němu nepříjemnost. Kdo tě má rád, ten oželí sebeskvělejší zábavu, kdybys k vůli ní měl - měla mít potíže.

Dej si pozor na partnera, který rád popíjí. Nevěř, že kvůli tobě přestane. Dokud si to aspoň roční zkouškou neověříš, nevěř žádným slibům.

Dej si pozor na partnera, který je jiné víry nebo je vůbec bez víry. Někdo si řekne: "Na takové věci se dnes už nehledí. Hlavně, že se máme rádi." - Jenže nedbat na to je možné, dokud ještě o nic nejde, dokud se spolu jen tak chodí.
Ale až byste se vzali, nutně se ukáže, že je mezi vámi rozdíl v pohledu na samu podstatu manželství. A co pak ?

Vyříkali jsme si pár kategorických NE : kdy máme pokus o známost vzdát hned, jak to a ono zpozorujeme. Teď bychom měli začít hovořit o tom, kdy je pokus o známost nadějný. Straší tu stále tradiční představa: no přece, až se zamiluju! Až zahořím k některé dívce láskou!

Jeden zkušený lékař k tomu říká: "Kdybych radil nákupčímu JZD, že má při aukci chovného skotu jít kolem ohrady a hledat kus, který mu padne do oka a který si zamiluje na první pohled, řekli byste, že jsem blázen, - a právem. Ale když radím, aby si mladí hledali partnera víc rozumem a méně citem, jsem prohlášen za cynika, přestože onen sentimentální výběr má na svědomí tisíc pět set rozpadených manželství ročně!" /Dr. Plzák/

U některých dívek stále ještě straší ono "sedávej, panenko, v koutě ..." a že slušná dívka se za kluky nehoní a čeká, až ji rytíř přijde složit svůj hold. Tak to nedělejte. Slušní kluci jsou všichni stydliví bafulíni, plni ostychu. Ti se jen tak neodhodlají začít se dvořit. A zatímco ty pasivně čekáš, čiperné štiky všechny ty slušné mládence ti uloví před nosem. Moudrá dívka si hledá partnera stejně intenzivně jako chlapec, má jen jiné signály, kterými naznačuje: smíš se o mne ucházet.

A pro vás všechny: nečekejte, že najdete nejlepší dívku, chlapce v hospodě u muziky. Vytvářejte prostředí, kde se může scházet věřící mládež, tam si hledejte partnera. Rozhlížejte se v kostele, cestou z kostela, v partě farní mládeže, v klubu. Zorganizujte třeba svatojánskou pouť mládeže na Zelené Hoře. Proč by se na takovém krásném místě nemohla sejít věřící mládež celého kraje?

Začíná se praktikovat i vyhledávání partnera pomocí inzerátů v novinách, nebo počítačové techniky v Seznamce. Proč ne, zkuste to. Ale prokousat se všemi nabídkami a najít trochu normálního zájemce, také není nic snadného.

Možná si teď říkáš: Počkej, existuje také láska na první pohled! Nebo patří jen do románů? Je v člověku neomylný instinkt: tato a žádná jiná?

Ve skutečnosti žádný takový instinkt neexistuje. Láska na první pohled je jen projekce vysněného ideálu, který náhle spatříš  v někom více nebo méně realizovaný. A jindy je to náhlé probuzení smyslného hnutí. Ale pohlavní přitažlivost není totéž co láska.
Láska na první pohled není láska - je to jen probuzení zájmu. Pak musí následovat proces poznávání, zkoušení, vzájemné výchovy, přizpůsobení.

Je každý mladý člověk schopen lásky? Není! Kdo vyrůstal v prostředí bez lásky, ten se nemohl naučit mít rád. Dívej se na ovzduší rodiny.

Ale říká se, že láska člověka promění? Tak docela nepromění - i zde platí přísloví, že kde nic není, ani smrt nebere. Kdo se nikdy nenaučil brát ohled na ostatní, kdo byl stále jen obskakován a obsluhován, kdo se nikdy neučil dělat někomu radost, z lásky k někomu si něco odříci, ten to nedokáže ani tehdy, když se takzvaně zamiluje.

Mnoho chlapců a děvčat je znepokojeno, že jim léta ubíhají a nemohou trefit na partnera podle svých představ.

Na otázku, jakou ženu hledá, píše jeden víceletý kandidát ženitby: "Hledám ženu, která by dobře vypadala, štíhlou, větší postavy, sportovní typ, ale musí umět dobře vařit. Přirozeně musí být také zdravá, musí být povahově vyrovnaná, bez zatížení dědičnými chorobami. Neměla by kouřit ani pít. Musí mít přirozenou inteligenci a vzdělání, smysl pro humor: Zaměstnání má mít takové, aby její plat byl podstatným přínosem pro domácnost. A když bude mít shodné názory společenské a náboženské jako já, pak by to stálo za pokus o navázání známosti." - O tomto muži můžeme s jistotou říci, že zůstane starým mládencem.

Francouzské přísloví říká: "Zle je s mužem, který se nechce oženit, dokud nenajde ideální ženu. - A teprve zle, když si myslí, že ji našel."

To je jedna příčina, proč někteří nemohou najít partnera: přehnané, zidealizované nároky.

Najít dobrého partnera na celý život, to dá trochu námahy, ale za tu námahu to stojí.

Známost musí trvat tak dlouho, až se zamilovanost změní, zdokonalí na lásku: Láska totiž vidí: vidí normálně, ba jasnozřivě. Vidí nedostatky a chyby na tom druhém, vidí i dobré vlastnosti. Vidí toho druhého cele, jaký opravdu je. Teprve tak dovede zvážit zda chyby budou pro celý život únosné, zda ten druhý má vlastnosti pro život ve dvou nepřípustné. Pak se teprve může vaše nezávazné "chodění spolu" změnit ve vážnou známost.

Položil jsem jednou partě mladých otázku: jak si představují dobré manželství. A jeden mi řekl: "A ono něco takového ještě existuje?"

Přátelé, existuje. Ale chce to neprolelkovat dobu známosti. Neproplkat schůzky řečmi o všem a o ničem, ale dát se do plánování společného domova.

Jsme si sympatičtí, máme se rádi. To už jsme si řekli a teď jde o to, jestli se dokážem ujednotit i v tom, jak si představujeme náš společný život: Kolik chceme mít dětí? Jak je chceme vychovávat? Jak budeme hospodařit s penězi? Na co prvně šetřit? Kde budem bydlet? Jak zařizovat byt? Jak to bude s osobním kapesným? S koníčky? S domácími pracemi? S kterými kamarády budeme dále kamarádit? Jak má vypadat náš styk s rodiči? Jak se budeme hádat? Jak to bude s manželskou věrností?

Za každou z těchto otázek je hora příležitostí k pozdějším hádkám po svatbě. Teď, před svatbou je možno dojít shody v základním pohledu, a to vám později bude moc k dobru.

Vypadají takhle schůzky mladých lidí? Přečasto ne. Nikdy re, když ti dva po dvou třech schůzkách vhupkují do postele a pak už nemyslí na nic jiného, než jak být honem sami - všechny ostatní věci zůstanou mimo. Pak je tu dítě a hr svatba.

Takto předčasně zbujelá sexualita zadusí nejen zájem o běžné denní problémy budoucího života, ale nedá mezi nimi ani rozvinout erotiku, schopnost něhy. Víte, sex, to je vrozený pud z doby ještě předčlověčí, má jej každé zvíře, ale erotika, ta je lidská, ta se musí vychovávat, rozvíjet.

Povězme si tedy ještě honem něco o sexu a erotice.

Nejprve o tělesné, sexuální, pohlavní složce lásky.

Jako všechny tělesné funkce, není ani tato zaměřena jer ne jedna osobu, ale na vše, co ji vzrušuje. Podobně se nám začnou sbíhat sliny, když vymačkáváme citron, bez ohledu na to, zda ten citron patří mně, nebo sousedovi. Není to určitá osoba, která tě vzrušuje, ale neosobní pud, sexappeal. A cílem není také ten druhý ale sebeuspokojení: Sex je v podstatě sobecký, egois±ický. Tím však nechci sex snižovat. Je to stejně důležitý, Bohem daný pud v člověku, jako chuť k jídlu. Je však - jako každý pud - slepý a hluchý, musí být ovládán a udržen v řádu. Když se neovládá, může byt škodlivý stejně, jako když se někdo nezřízeně poddává chuti k jídlu a přecpává se.

Druhá, duševní složka lásky, erotika - něžnost, ta se zaměřuje naproti tomu k duši partnera. Dojímá tě tón jejího hlasu, její gesto ruky, jak ona drží hlavu, krok. Obdobou tohoto šarmu a gracieznosti ženy je u muže rytířská dvornost, gentlemanství, mužnost, síla. Erotika nesměřuje k pouhému sebeukojení, ale k službě a darování se druhému. Smyslem pro hru, krásu, erotiku, se člověk liší od zvířete. K lidské lásce patři víc než zvířecí vážnost, s jakou pes hryže kost a býk pečuje o potomstvo.

Erotika se rozvíjí teprve tam, kde je ovládán sex. Proto se mnoho mužů projevuje v manželství jako sexuální siláci, ale erotičtí idioti. Způsobí tím, že si je znechutí takové ženy, které jsou založeny spíše něžně než sexuálně. A těch je většina.

Doba vážné známosti vrcholí třetí, posední etapou přípravy na manželství. A to je zasnoubení.

Má své důležité místo v přípravě na sňatek i dnes a je škoda, že upadá v zapomenutí. Má dvojí stránku: soukromou a veřejnou.

Soukromá spočívá v tom, že si dva navzájem konečně řeknou: Dospě1 jsem k přesvědčení, že chci svůj život prožít právě s tebou, že chci, abys ty byla matkou mých dětí. - A ona odpoví: já to cítím také tak. Tím si ujasnili, na čem spolu jsou. Pak je třeba předložit to Bohu: při mši svaté bude pro ně,pozdravení pokoje podáním ruky ke společnému kroku do života. Svaté přijímání prožitkem společenství, které chtějí vytvořit.

Od té chvíle se budou vědomě a plánovitě učit onomu MY místo JÁ, společnému učení tance životem v páru. Začnou stavět společný domov, hnízdo pro sebe a pro děti pod1e plánu, který si při schůzkách vytvořili.

Veřejná stránka zásnub je v tom, že s tímto rozhodnutím seznámí i oboje rodiče. Také by měli spolu zajít za knězem a požádat ho o pomoc při přípravě na manželské spolužití.

Uspořádají i společný oběd obou rodin, aby se poznaly, aby se maminky mohly začít domlouvat, jak to bude se svatbou, výbavou a bydlením těch mladých,

Závěr

A co, když se při hledání znovu a znovu jen zklameš. Co pak? Lidová moudrost. říká: "Zklame-li se v lásce muž, - zůstane starým mládencem, Zklame-li se v lásce žena, rychle se vdá."

I život bez manželství lze pěkně prožít, ale to už není naše dnešní téma. Povězme si alespoň tento slavný citát:

                                    "Výhodou starého mládence je,
                                    že si může obouvat ponožky
                                    oběma konci."

Když začal uvažovat o ženění Charles Darvin, šel na to s obvyklou vědeckou důkladností. Na list papíru udělal dva sloupce a zapisoval tam pro a proti. Na straně "pro" byl pěkný sloupek kladů /děti; domov, je milá, krásně se umí smát, atd./, ale na straně "proti" byl přesto sloupec delší /ztráta času, večer asi nebudu moci číst, peníze, omezení svobody/. Nakonec však oba sloupce podtrhl a nepsal před to: "Žádný strach, kamaráde, jsou i šťastní otroci, jde se na to."

Bez téhle odvahy by všechno zkoumání a zkoušení bylo nanic. Kdo se neodváží, nevyhraje. Ale nevyhraje také, kdo neváží pečlivě, kdo neuvažuje. Manželství ze sebevětší lásky zůstává vždy a po všem uvažování rizikem. Ale kdo ví, že láska se m stále živit, živit z věčných zdrojů milosti Boží, z důvěry v pomoc Boží, ten ať se toho po zralé úvaze a s důvěrou odváží.

Fryšavské mládeži jejich farář L. Simajchl 1990
 

další knihy (většinou volně šiřitelné)
kreslené comicsy od FATYMu (většinou volně šiřitelné)
zpravodaj FATYMu
objednávky knih (jen za příspěvek na tisk)
co dalšího nabízí Tiskový apoštolát FATYMu
hlavní strana Tiskového apoštolátu FATYMu

Domovská strana serveru www.fatym.com (s kompletní nabídkou)
Knihovna křesťanské literatury na internetu www.knihovna.net