Církev v Americe na vlastní oči
reportáž otce Marka Dundy z Vranova n. D. - březen 2005

Nejprve jsem byl ze všeho ohromen… (úvod)
Církev v Americe na vlastní oči (reportáž)

Nejprve jsem byl ze všeho ohromen…
Otec Marek z Vranova nad Dyjí je tento měsíc (únor - březen 2005) v USA, v Minnesotě. Prostřednictvím e-mailu jsme mu pro náš zpravodaj položili pár otázek a poprosili, zda by se s námi nerozdělil o své dojmy z této „země za velikou louží“.
Jak jste přišel na myšlenku cestu uskutečnit?
V USA už 11 let žije a pracuje moje sestřenice Olga Šplíchalová-Espinosa, která pochází ze Znojma. Se svým manželem Mariem mě opakovaně zvali, abych alespoň na půl či čtvrt roku přijel do Ameriky a získal zkušenosti s tím, jak žije zdejší církev. Stále mi to časově nevychá-zelo, až loni v říjnu jsem se optal našeho pana biskupa, zda by pro mě takovouto cestu viděl jako vhodnou. A ten mi doporučil, abych skutečně jel. A to rozhodlo. Postupně jsem vsak délku pobytu upravil tak, abych doma scházel co nejméně, takže nakonec z toho zbyl měsíc.
Jaké jsou další cíle vaší cesty?
Původně jsem zamýšlel, že můj pobyt v USA bude především odpočinkový. Už před cestou mě ale „prašvagr“ Mario poinformoval, že připravuje pestrý program. A to se skutečně potvr-dilo. Kromě dovolené u příbuzných (a to je pro mě poměrně vzácná skutečnost) je tedy zámě-rem mé cesty co nejvíc poznat život v USA, navázat různé kontakty, snad se trochu zdokonalit v angličtině. Navíc chci o všem, co je u nás doma, přemýšlet trochu s odstupem. Sestřenice Ol-ga mě občas brává sebou na tréninky, takže si tu mohu i zaplavat.
Jak na vás zapůsobila Amerika?
Velmi se mi tu líbí. Nejprve jsem byl ze všeho ohromen. Vše je tu pro mě nové. Často jsem něčím překvapen a to většinou v dobrém slova smyslu. Všechno je tu ve velkém. Amerika je země mnoha tváří.
Co říkáte na Američany?
Američané jsou lidmi svobody. Respektují svobodu druhých. Líbí se mi jejich otevřenost a velkorysost. Zaujala mě jejich hrdost na jejich národ. Všude je zde vidět americkou vlajku. A dokonce jsem zde zatím neviděl kostel, kde by scházela národní vlajka, která je vždy umístěna v popředí na nějakém čestném místě.
A jak na vás působí církev v Americe?
Myslím, že je z čeho se poučit. O některých mých dojmech si můžete přečíst v následujícím článku.
(otázky kladl otec Pavel Zahraníček)

Go to top!

Církev v Americe na vlastní oči
První, co Evropana trochu udiví, je, že v Americe jsou všichni věřící (i u nás jsou téměř všichni věřící, někteří to však hodně tají a jiní jsou věřící, až když jim teče do bot). Zde sice nejsou všichni katolíci, ale hrdě se každý hlásí ke své víře. A to i dost veřejně. Například jsem se v jednom zdejším časopise dočetl, že prezident Bush denně čte Bibli.
Katolická církev je co do počtu členů v USA nejpočetnější. Důležitou roli hrají i četné pro-testantské denominace, které vzájemně účinně spolupracují.
Víra tu ale není pojímána tak jako u nás. Jeví se mi, že Američané považují za věc osobní cti navázat na víru svých předků. Oni jsou vůbec dost hrdí na své kořeny. Každý mi řekl, z jaké země pocházeli jeho prapraprarodiče. Když se ke mně hlásili ti, co mají české kořeny, většinou se prokazovali jedinou českou větou, kterou znají: Jag ze maz (jak se máš)?
Katolickou církev jsem tady poznal jako živý organismus. Přestože je zde nyní zimní velmi chladné období, ve všech kostelech je nádherně teplo. Kostely jsou veliké a každý má ještě zvláštní kapli zhruba pro 50-100 lidí na bohoslužby ve všední den. Bohoslužby jsou podle mých měřítek poměrně hojně navštěvovány. V kostelích nejsou jen babičky, jak to většinou vidíme u nás, jsou zde rovnoměrně zastoupeny všechny generace a je vidět, že se aktivně za-pojují do života farnosti.
Zaujalo mě, že každý kostel má alespoň jeden velký sál (většinou v podzemí) a v něm se odehrávají mnohé společenské události: oslavy narozenin jednotlivých farníků, pohřební a svatební pohoštění, různá setkání... Krom toho má každý kostel i řadu místností pro různá společenství, debatní skupiny a zájmové kluby. Vedoucími ani organizátory těchto mnohých setkání nejsou však kněží. Ti se věnují udílení svátostí a bohoslužbám. O tyto aktivity se starají věřící – farníci. Důležitou roli hraje farní rada. Její členové řídí chod farnosti a díky nim je v každé farnosti mnoho různých aktivit. Příkladné je, že farníci sami jsou ochotni financovat program farnosti. Mnozí se též zapojují jako dobrovolní pomocníci ve farnosti, vedou setkávání různých skupinek, věnují se dobročinným aktivitám, pracují s mládeží atd... Překvapilo mě, že téměř každý katolický kostel má i svou vlastní farní školu – někdy školku, jindy základní nebo střední a někdy dokonce všechny typy těchto škol. Církevní školy jsou zde velmi oblíbené a jsou plné natolik, že jsem viděl, že některé přistavují. Přestože se v církevních školách musí platit, rodiče sem rádi svoje děti dávají. Absolventi těchto škol pak jsou lidmi, kteří si váží své katolické víry (a to je skutečnost, která mě velmi zaujala).
Je běžné, že církev má své místo ve všech médiích a samozřejmě i v televizi. Nejenže ne-přetržitě vysílá na svém vlastním programu, ale když jsem si tak přepínal zhruba 50 televizních programů, které jsou zde k dispozici, častěji jsem narazil na tuto tématiku. Na druhou stranu je třeba říci, že církev je zde mnohem liberálnější, diskutuje se i o tom, co je neměnitelné... Nara-zil jsem tu i na feministky...
Celkově však musím přiznat, že američtí katolíci jsou velmi zbožní. Jejich zbožnost je sice trochu jiná než jsme na to zvyklí u nás, ale je opravdová a projevuje se poctivostí a opravdo-vostí v běžném životě. Američtí katolíci dokáží pro svou víru přinášet i poměrně velké oběti. Jsem rád, že v USA katolická církev takto žije. Nám byla tato církev v posledních letech před-stavována našimi médii jen skrze sexuální skandály. Zde ji vidím z jiné stránky. Přestože v naší zemi mnozí pozapomněli na své zbožné kořeny, není důvod k obavám, že víra na světě vymírá. Setkání s touto americkou církví je pro mě velkým povzbuzením.
Na závěr bych rád dodal, že tyto mé postřehy nemohu nikterak zobecňovat, protože jsem k nim dospěl pouze na základě mých osobních pozorování ve státě Minnesota (především v jejím hlavním městě Mineapollis) a USA má ještě dalších 49 států. Zdejší lidé však říkají, že podobně je to s katolickou církví v celých Spojených státech.
(z Minnesoty P. Marek Dunda, moderátor FATYMu Vranov n.D.)

Go to top!

Go to main FATYMs page!
Domovská strana serveru www.fatym.com (s kompletní nabídkou)
Knihovna křesťanské literatury na internetu www.knihovna.net
Tato strana je archivovane spolecne se starou verzi webu www.fatym.com (nova verze od roku 2007 je zde) a je umistena na serverech A.M.I.M.S. Na serverech A.M.I.M.S jsou dale hostovany Internetova televize TV-MIS.cz, TV-MIS.com, Casopis Milujte se!, on-line internetove prehravace JukeBox TV-MIS.cz (hudebni) a TemaBox TV-MIS.cz, virualni pout do Svato zeme a na Sinaj - svata-zeme.tv-mis.cz, weby poute.eu, ps.oblati.cz a rada dalsich projektu.

NAVRCHOLU.cz