TAJEMSTVÍ ŠŤASTNÉHO MANŽELSTVÍ

Recenzované dílo Tajemství šťastného manželství, jehož 1. a 2. díl na sebe volně, ale vhodně navazují, je rozsahem nevelkou, ale přesto závažnou a srozumitelnou pomůckou při životním hledání a orientaci těm mladým lidem, kteří pomýšlejí na manželství, popř. se na ně chystají, anebo v něm učinili prvé kroky. Snoubí se v něm znalost odborné literatury, přetavená do podoby přístupné i lidem bez vyššího vzdělání, aniž by přitom slevila z náročnosti, a zároveň životní zkušenost a moudrost autorova. Zabývá se hlavně psychologickými a z části i morálními otázkami partnerství, manželství a rodičovství (1. díl). Za zvláště cennou považuji pomůcku k sebereflexi, totiž tři řady otázek, které je vhodné si postupně položit při rozvíjení vztahu a před rozhodnými kroky v něm.
Záslužné je i přístupné přiblížení předporodního vývoje dítěte a metod přirozeného plánování rodičovství v 2. díle. Minulá doba v této oblasti zanechala ve znalostech a myslích hodně mezer a předsudků, je co doplňovat, když navíc vývoj jde dopředu. Z hlediska zdravotně výchovného je vhodně zařazeno a zpracováno pojednání o sociálně patologických jevech, narušujících partnerské, manželské a rodinné soužití, včetně upozornění na panující předsudky.
Při četbě netřeba mít obav, že nás autor zavádí do oblastí sporných či diskutabilních. Práce je tedy vhodným doplňkem rodinné výchovy a školního vzdělání právě v přiblížení tradičních zdravých zásad a hodnot. Jako takovou ji lze jednoznačně doporučit do rukou mladých lidí, otevřených přijetí lidsky i duchovně náročného, ale krásného poslání vytvářet a žít lidskou rodinu založenou na trvalém manželském vztahu, otevřenou dětem.

PhDr. Jaroslav Šturma

Toto dílo mohu po odborné stránce, z pohledu gynekologa, vřele doporučit k poučení mládeže. Autor v něm uceleně podává užitečné poznatky potřebné pro zdravý život. Ve 2. dílu autor přibližuje počátky našeho života a vede k větší odpovědnosti v sexuálním životě. Jsem velmi ráda, že jsem stála při zrodu tak potřebné knížky, a že jsem mu mohla pomoci odbornou radou. Je velmi důležité vědět, jak spolehlivě a zdravě předcházet nechtěným těhotenstvím, ale i mít k tomu potřebné podněty. To se zde nabízí. Toto dílo stojí za zařazení mezi učebnice pro mládež.

MUDr. Xenie Preiningerová

Převážná většina z vás mladých spěje k tomu, stát se rodiči, ať plánovaně nebo neplánovaně, možná jimi už dávno jste. Co je důležité a co chce každý z vás, je "být šťastni". Být šťastni ve své činnosti, být šťastni ve svém manželství, být šťastni ve své rodině. Toto přání se však mnohým nesplňuje, proč? Je to proto, že člověk podléhá omylům. Je na místě si přiznat, že jako lidé jsme omylní. Chceme-li být šťastni, nebudeme malomyslnět, ani nezůstaneme lhostejní ke svému stavu, ke své situaci. Chybami se člověk učí, je však příjemnější využít k poučení toho, čím prošli druzí. Již celá tisíciletí se říká, že dobré od zlého se pozná po ovoci. Jenže se na tento fakt málo dává.
Chceme-li dosáhnout opravdového štěstí, nezbývá nám než začít u sebe. Nebudeme-li mít štěstí ve svém nitru, nikdy ho nebudeme mít dostatečně. Nanejvýš půjde o dočasné opojení, které nás zklame. Budování šťastného života je celoživotní program. Je to zároveň program růstu vlastní osobnosti. Mír, vnitřní pokoj a radost, to jsou plody této cesty, po které je zapotřebí stále pokračovat. Jistě zde netřeba mluvit o smyslu štěstí, ale o tom, kde ho hledat. Někdo je hledá v loteriích a v naději na splnění slibů stále nových reklam na štěstí, v luxusním stylu života nebo v sexu a v závislostech, které se stávají součástí jeho života. Je v tom štěstí? - Ano, nebo ne? - Ano říká ten, jehož představa je jen iluzí o štěstí. Co je štěstí? Podívejme se na několik odpovědí.

"Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí."
MAUROIS

"Šťastný není ten, kdo se druhým zdá; šťastný je ten, kdo se sám pokládá za šťastného."
SENECA

Od neznámých autorů:

"Štěstí je vrtkavé, rychle vymáhá zpět to, co dalo.
Štěstí je milovat, tvořit, pečovat o někoho."

"Štěstí nezáleží v tom, mít mnoho, ale být spokojen s málem."

"Štěstí začíná tehdy, kdy umírá naše sobecké já!"

"Štěstí je utkáno ze tří paprsků, kterými jsou láska, radost a pokoj."

Jako poslední nabízím tuto definici:

"Štěstí je to, když se cítíme blaženi pro dosažené dobro."

Každý člověk je něco jedinečného, už od svého počátku má v sobě zakódován svůj růst, vzhled, své budoucí schopnosti a nese v sobě určité genetické zvláštnosti. Tak jako je zapotřebí, aby během svého růstu přijímal své prostředí a druhé lidi, tak je též zapotřebí, aby přijímal i sám sebe, své schopnosti, přednosti i nedokonalosti, své pohlaví, tedy své mužství nebo ženství.
Každý se můžeme ptát: Jak jsem spokojen(a) sám(a) se sebou, s tím, kým jsem. A v případě negativní odpovědi je třeba uvažovat o tom, co s tím dělat. Nepřijmu-li kladně sám sebe, těžko mohu s někým vytvářet dobrý vztah. Radost ze života začíná radostí nad tím, že jsem, že existuji. Další radosti, které ji provázejí, pramení z uspokojování psychických potřeb a z přijetí prostředí, které mne obklopuje. Jen proto, že žiji, mohu vnímat, a protože psychicky nestrádám jsem schopen se rozvíjet, růst v osobnost, své okolí vidět jako krásné, dobré a hledat dobro i v jiných lidech, tím jim i více věřit.
O potřebě sebepřijetí R. Guardini napsal: "Kořenem všeho je akt, kterým přijmu sám sebe. Musím souhlasit s tím, že jsem takový, jaký jsem, a přijmout to. Přijmout, že mám ty starosti, které mám... Jasné a statečné přijetí toho tvoří základ celého bytí." Nepřijetí toho může být i hodně deprimující a obnáší komplex méněcennosti, který je sám o sobě překážkou sebepřijetí. Naopak radost nad tím působí tyto schopnosti: Být šťastným, být sám sebou i sám sobě se zasmát. Schopnost lásku přijímat i dávat a otvírat se druhým. Schopnost být asertivní a vidět v sobě hodnotnou a užitečnou osobu. Schopnost prožívat přítomný okamžik naplno, tedy dělat, co zrovna dělám, bez zatížení starostmi o další činnosti. Schopnost vnímat své potřeby a řešit s nimi spojené problémy, rozhodovat se. A mít kladný vztah k realitě života.
Sebepřijetí je předpokladem schopnosti plného přijetí partnera v manželství. Vždyť manželství je rozšíření sebe o jednu osobu.
Sebepřijetí souvisí se sebepoznáním. Těžko mohu sebe přijmout takového, jaký jsem, nebudu-li se znát v pravdivém světle. Je třeba vidět se v reálné současnosti i v možnostech do budoucna.
K problému sebepřijetí patří přijetí nejen toho, co jsem zdědil, co mi bylo dáno geneticky, ale i toho, co se na mé osobnosti utvářelo v raném dětství, co jsem přejal od rodičů. K objasnění nám může pomoci transakční analýza, která má původ v Bernově koncepci skupinové psychoterapie. Následující zmínka o ní má stručně poukázat na to, čím vším je chování člověka ovlivňováno, aby pak každý lépe pochopil sám sebe i druhé.
Podle transakční analýzy v každém z nás, v našem chování, jsou obsaženy tři stavy ega, nazvané: RODIČ, DÍTĚ, DOSPĚLÝ.
"Rodič" znamená souhrn pravidel dodaných z vnějšku, způsob chování předávaný starší generací, rodičem nebo jinou výchovnou autoritou v dětství. Představuje tedy vštípené pojetí, které je bez kritiky přijato. Nemusí jít o názory, se kterými plně souhlasíme, ale přesto je bereme jako samozřejmé, jsou v nás zakořeněny. Rodič se projevuje ve dvou typech. Jednak jako osoba plná porozumění, lásky, starostlivosti, ochranitelský, pomáhající typ. A jednak jako mentorující autorita, která přikazuje, poučuje, kritický typ.
"Dítě" znamená pozůstatek vnitřních duševních stavů z dětství. Ty jsou různé, negativní i kladné, představují pojetí pociťované. Rozděluje se na čtyři typy běžné v chování dítěte. "Dítě bezmocné" vyjadřuje úzkost, nářky, naději. Jeho věty začínají: Když já... Kdybych... Až... Bolí... ap. "Dítě způsobné" se projevuje poslušností a snahou Rodiče potěšit. "Dítě vzdorné" staví se proti nařízením Rodiče s různými negativními projevy. "Dítě přirozené" je radostné, otevřené, chovající se nenuceně.
"Dospělý" znamená zpracované a zhodnocené informace na základě vlastní zkušenosti, mohli bychom říci naučené pojetí života. Dospělý zvažuje doporučení Rodiče i přání Dítěte, jako by je spojoval a usměrňuje je.
Rodič, Dospělý, Dítě, to jsou tři základní pojetí transakční analýzy. Každé z těchto tří pojetí se zobrazuje kruhem, při čemž kruh Dospělého se dotýká (ve svislém seřazení) Rodiče a Dítěte. V případě zaklesnutí dvou pojetí vztahů do sebe kruhy přesahují, a pak se mluví o kontaminaci. Někdy jsou vztahy neprostupné, názorně jakoby odděleny deskou. Typy Rodiče a Dítěte se v člověku vyskytují v různém poměru, který se značí graficky ve výsečích. U Rodiče jde o podíly R. kritického nebo R. pomáhajícího a u Dítěte o výše uvedené čtyři typy.
To, co jsem já nebo můj partner, je možné vypozorovat z výrazových projevů chování. Jde nejen o výrazy s mimikou, ale patří k nim i držení těla se zvláštnostmi chůze, gest a celkového vystupování.
Druhým poznávacím znamením je hlas se svými zvláštnostmi, tónem, melodií a rytmem. V projevech hlasu převládá vždy některý typ ze sedmi uvedených: Rodič kritický (projevuje se často jako rozkazovačný); Rodič pomáhající (starostlivý se snahou povzbuzovat); Dospělý (uvažující, funkční); Dítě bezmocné; Dítě způsobné; Dítě vzdorné; Dítě přirozené. V řeči je poznávacím znamením to, jakých slov a vět je užito. Za další takové znamení vztahující se na současné problémy mohou posloužit typické vzpomínky vázané na určité motivy z dětství.
K posledním dvěma poznávacím znamením patří naslouchání do sebe neboli uvědomění si vnitřních dialogů, kdy jakoby se sebou mluvíme v druhé osobě, případně působení toho, co nám bylo kdysi řečeno, a dále sledování účinku jednání, všimnutí si toho, co se děje mezi mnou a druhými, jaké v nás vznikají pocity.
Každý z nás je osobností, která je hodna lásky. A každý by měl být osobností ochotnou druhé obdarovávat, povznášet a zároveň by měl s nimi objevovat, že na světě může být bezva. A toto "bezva" že lze prožívat uvnitř v duši.
Tím nejpodstatnějším pro náš spokojený život je utváření vztahů. A to ve třech směrech či rovinách. Na přední místo můžeme dát vztah k bytosti, která je hlavním zdrojem našeho dobra. Pro křesťana je to bytost transcendentní (přesahující běžné smyslové poznání) a přitom dosažitelná v našem nitru. Jde tedy o vztah k Bohu, o napojení na zdroj jeho lásky.
Druhou rovinou je vztah k ostatním lidem. Zároveň nesmíme přehlížet vztah třetí roviny, a to k sobě samému.
Každý jsme se narodili jako egocentrická osoba, plná potřeb, která hned neviděla sebe jako bezvadnou osobu, ale za bezva považovala toho, kdo uspokojoval její potřeby. (Dospělý se na takové pozici považuje za bezcenného.)
Pak mohlo dojít k tomu, že jsme přestávali vidět v těch druhých bezva osoby a že naše projevy byly ovlivněny názorem "nikdo není bezva". (V pozdějším věku je podobná pozice samotáře s nedostatkem důvěry a také schizofreniků.)
Jelikož je v nás zakódováno vědomí osobnosti a často sklon k považování se za lepšího, než jsou druzí, může někomu z nás chybět zábrana k posunu na pozici, v níž se člověk cítí jako bezva osoba, která ve druhých lidech nevidí dobro, ale vidí je zcela opačně. (Na této pozici roste chlad, odměřenost, zaujatost a sklon ke krutosti.)
Zbývá pozice, na které se cítíme bezva a druhého považujeme také za bezva. Je to jediná pozice s předpokládanou zralostí pro manželství. Neboť jde o pozici, z níž se může rozvíjet vztah lásky k druhému člověku.
Nemám-li rád sebe, nemohu prožívat tento vztah, a nevidím-li v druhém určitý stupeň dokonalosti, nemohu si ho ani vážit. V této čtvrté pozici jsou si lidé rovni a cítí se šťastně.
K snadnějšímu uvažování o vlastní pozici je toto grafické znázornění:

Problematika sebepoznávání je spojena i s otázkami, které se týkají temperamentu. Temperament se týká dynamiky a intenzity prožívání osobnosti. Žádný typ temperamentu se nevyskytuje sám o sobě, ale v kombinaci. Podle pojmenování řeckým lékařem Hippokratem se stále označují čtyři typy temperamentů názvy: melancholický, cholerický, sangvinický a flegmatický. Hippokratova typologie byla později upravena a upřesněna Galénem. V posledním století se začala užívat typologie Pavlovova, odvozená z pokusů na psech. I. P. Pavlov termíny ponechal a zaměnil charakteristiky cholerika a sangvinika, jak uvádí P. Hartl, aby je použil pro typologii založenou na měření nervových procesů, jejich síly, rychlosti a proměnlivosti. Při hodnocení temperamentu jde o posuzování výsledků nervové činnosti v závislosti na dráždění a útlumu nervových center a na síle, rychlosti pohybu i na vyrovnanosti procesů vzruchu a útlumu. Vzruch je ovlivňován připraveností energické aktivity. Útlum obnovuje funkční pohotovost překonávat nepříznivé vlivy.
Podle I. P. Pavlova je melancholik typ slabý; cholerik typ silný, nevyrovnaný, s převahou vzruchu nad útlumem; flegmatik typ silný, vyrovnaný, pomalý, s pomalým střídáním vzruchu a útlumu a sangvinik typ silný, vyrovnaný a pohyblivý s rychlým střídáním vzruchu a útlumu.
Ernst Kretschmer, německý psychiatr, narozený 39 let po Pavlovovi, na rozdíl od něj předpokládá, že temperament je záležitostí celkové konstituce člověka. A bylo by možné uvádět další rozdílné typologie. Není proto divu, že se liší názory, které vlastnosti jsou pod vlivem daných typů. V roce 1992 u nás vyšla kniha s názvem "TEMPERAMENTY Znáš sám sebe?", která uvádí i vlastnosti vůle. Zařazení těchto vlastností většina odborníků zde považuje za zcela nepřijatelné, i když jsou psychologové, kteří námitky nemají.
Vlastnosti, které se váží v Pavlovově typologii na melancholika, bývají někde uváděny jako samé negativní, vyjma střízlivosti. Ve skutečnosti tomu tak není, někteří autoři právě u něj uvádějí nejvíce kladných vlastností. Švýcarský zakladatel analytické psychologie, C. G. Jung, považoval za lepší právě typy melancholika a flegmatika, neboť schopnost navazování kontaktů si s věkem stejně osvojí a nehrozí jim v pozdějším věku zpovrchnění vztahů jako protějším typům. I když u člověka jeden z temperamentů převládá, jde u každého jedince o jejich originální kombinaci. Ta ovlivňuje zvláště naši vzrušivost, která se projevuje v našem reagování, zejména co do síly a doby trvání. Je zde i patrný vliv na naši emocionalitu (citové prožívání). To se odráží v našich touhách, náklonnostech i projevech.

Charakteristika základních typů temperamentů:

MELANCHOLIK se zaměřuje na hledání jistot a bezpečí, zůstává rád v pozadí, je citově založený, mívá tvůrčí schopnosti. Je vnímavý, přemýšlivý, se snahou objasňovat příčiny. Hluboce prožívá i méně významné události. Je nakloněn k zádumčivosti až k těžkomyslnosti. Jeho vyjadřování bývá problematické pro pomalejší myšlení. Vyznačuje se malou vzrušivostí nervových procesů, s tím souvisí i jeho pomalejší činnost. Objevuje se u něj sklon k svědomitosti a k morálním kvalitám se snahou podpořit tuto oblast ve společnosti. S tím souvisí i jeho sklon k obětavosti v sociální oblasti a obranářský postoj při překonání náklonnosti k ostýchavosti. Obtížněji navazuje kontakty. Jeho touha se obvykle zaměřuje pouze na jeden vztah, v tom směru je silnější a věrný. Je spolehlivý, málomluvný a plachý, uzavírá se do sebe. Jeho případné zklamání ho přivádí ke sklíčenosti, k úzkosti. Také se těžko vyrovnává se zklamáním a přehlížením, s pocity ublíženosti. Snadno se může stát na někom závislým. Samotářství u něj může vyústit v podivínství a v nedůvěřivý pesimismus. Tento typ temperamentu má frekvenci vzruchu a útlumu pomalou a hlubokou. Vyskytuje se u něj převážně spojení s typem Bezmocné Dítě.

CHOLERIK se zaměřuje na získání dominantního postavení a moci. Je charakterizován snadnou vznětlivostí, jako vzrušivý typ se sklony k prchlivosti. Bývá impulzivní, projevuje se u něj určitá citlivost, ale postrádá se rozvinutí citů, objevuje se chladnost, vypočítavost a neústupnost. Má rozkazovačnou povahu s touhou druhé poučovat, vést i ovládat. Má organizační talent, je energický, odvážný, bystrý, učenlivý, cílevědomý, přesný, sebejistý, ctižádostivý, vášnivý, prudký, bojovný, domýšlivý, když je pokořen, zuří. Je svéhlavý, se sklonem k pýše. A pokud mu jde jen o vlastní velikost, stává se bezohledným egoistou. Nesnáší polovičatost, bývá i svědomitý a schopný zasazovat se o uplatňování spravedlnosti. Dokáže nasadit maximum pro velké, smělé plány. Tento typ temperamentu má frekvenci hlubokou a rychlou. Vyskytuje se u něj převážně spojení s typem Vzdorné Dítě.

SANGVINIK se zaměřuje na získání obdivu, touží být hvězdou. Má radostnou povahu, je ke všem přátelský a až příliš otevřený. Rád baví společnost, je nápaditý, bystrý, vtipný, štědrý, nezištný, soucitný. Výrazně je i náladový, povrchní, nestálý, lehkomyslný a roztěkaný. Těžko dokáže být sám sebou a nestranným. Podbízí se, rád se chlubí, snadno se v něm probudí závist a žárlivost. Potřebuje stálou změnu zážitků, lidí i věcí, jinak má dlouhou chvíli. Je dobrým kooperátorem, vtahuje ostatní do hry, ale vůdčí role mu nevyhovuje. Lehce se pro vše nadchne, má rád svět fantazie a dovede rychle střídat smích a pláč, naštvanost. Tento typ temperamentu má frekvenci rychlou a mělkou. Vyskytuje se u něj převážně spojení s typem Přirozené Dítě.

FLEGMATIK se zaměřuje na klid a pokoj, nikdy nespěchá, neprosazuje se. Je pomalý, ale vytrvalý a spolehlivý, věcný a stálý. Je charakterizován zpomalenou citovou reakcí, rozvážností až netečností i jako vyrovnaný, silný a přitom pomalý typ. Bývá dobrý tahoun, obrněný proti vznětlivosti. Jeho výkony představují méně kvantity a více kvality. Bývá důvěřivější, mírumilovný a starostlivý. Často povahově nevyhraněný. Také může působit unaveným dojmem. Libuje si v jídle, v spánku, v odpočinku. Je to typ, který bývá ponižován. Sám se stranou obyčejně nestaví. Dokáže být netečný, lhostejný, tichý i trpělivý. Tento typ temperamentu má frekvenci mělkou a pomalou. Vyskytuje se u něj převážně spojení s typem Způsobné Dítě.

Jednotlivé typy temperamentů, které mají podobnou frekvenci vzruchu a útlumu, se mohou snadno doplňovat. Jsou to ty, které spolu v následujícím grafu sousedí. Rysy protilehlých typů se projeví zřídka.

Za zvlášť šťastné spojení bývá považováno melancholicko-sangvinicko-cholerické.
V každém temperamentu se najdou dobré stránky, které třeba využít, a stinné stránky, které je zapotřebí potlačovat.
Z charakteristik temperamentů lze poznat i typy, které se v partnerském vztahu mohou doplňovat, a naopak. Těžko by spolu vycházela dvojice, v níž by oba bojovali o dominantní postavení, nebo společenský sangvinik s melancholicko-flegmatickým milov-níkem ticha a soukromí.
Chceme-li být šťastni a prožívat krásný vztah, musíme vidět to, co je dobré, a dokázat omluvit u druhých určité nedostatky. To však neznamená nasazovat si "růžové brýle", ale realitu života přijímat otevřeným srdcem. Proč? Protože "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné," jak říká liška Malému princi v knize A. de Saint-Exupéryho. Zapamatujme si tyto dvě pravdy: "Správně vidíme jen srdcem a co je důležité, je očím neviditelné."
Podívejme se ještě na vlastní tři složky, ze kterých se skládá člověk, na to, co dělá člověka člověkem. Je to duch, duše, tělo. Ve schematickém vyjádření je vidět, kde "srdce" zaujímá své místo. Spolu se svědomím prostupuje oblast ducha a duše.

DUCH je oblast smyslu, naše nejniternější část, je to oblast, na kterou se snaží působit logoterapie a pastorální terapie. Jde o místo vnitřní touhy.

DUŠE je oblast osobnosti, zasahuje ji působení milosti prostřednictvím kněze. Dotýká se jí potřeba vztahů, být někam začleněn. Místo základní touhy. Sem spadají i defektní touhy jako sebevraždy nebo touha po zločinu.

TĚLO je oblast sloužící jako citlivý nástroj a místo okrajových tužeb jako jídla, bezpečí, sexu. Jde o to, co potřebuje naše tělo, i o to, co toužíme mít za sebou, třeba návštěvu u zubaře. Mělo by nás zajímat, co je příčinou našich tužeb, zejména těch, jež vycházejí ze srdce.

Člověk, to je muž a žena ve své rozdílnosti. Ta myšlenka je hodně stará, je vyjádřena už na začátku Bible slovy: "Bůh stvořil člověka... jako muže a ženu" (Gn 1,27). Uprostřed této věty stojí důvod: "aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím", tedy obrazem lásky a jednoty. Je to předurčení k jednotě. Vytvoření této jednoty nevznikne samo od sebe. K naší snaze je zapotřebí chápat odlišné myšlení druhého. Jeho myšlení a jednání má někdy velice hluboké kořeny, které je dobře respektovat.
Psychologové učí, že člověk v sobě nese zážitky z minulosti. A to nejen ze svého dětství, ale dokonce i po dávných předcích. A ten obraz minulosti že je důležité mít na zřeteli, chceme-li dobře rozumět opačnému pohlaví i sami sobě. Někdy se jedná o vlastnosti, jejichž původ sahá až do období lovců doby kamenné. Z ní je například odvozován pocit potřeby mužů sedávat ve společenské místnosti tak, aby viděli na příchozí. Jde o zděděnou potřebu jeskynních mužů sedávat čelem ke vchodu jeskyně, tedy vstříc možné hrozbě, a zaujímat obranný postoj. Toto se vysvětluje tzv. genetickou pamětí. Melancholik, který má ve své charakteristice obranářský postoj, může mít tuto potřebu teoreticky větší než sangvinik, u něhož může být i potlačená. Na vrub genetické paměti toho může jít více.
Nám jde v první řadě o pochopení rozdílnosti muže a ženy pro vytvoření pevného, harmonického vztahu. Jde o aktuální potřebu zvláště v dnešní moderní době, kdy se mluví o krizi manželství a rodiny, kdy za pomoci sdělovacích prostředků je intimita i v sexuální oblasti zveřejňována, takže ztrácí kouzlo, které ji zdobilo a které má manželství posilovat. Život se radikálně změnil, jak co do závislosti, tak co do životních potřeb a nároků nejen na to, co nás obklopuje, ale i nároků na vztahy. Chceme, aby vztah v nás probouzel životní elán a stálou vášeň, aby nás činil šťastnými.
Objasníme si přirozenou rozdílnost v chování, v myšlení a v celkové komunikaci muže a ženy. Na začátek si ale připomeňme, že tato rozdílnost se netýká úplně všech. Ojedinělé výjimky tvoří zejména ti, u nichž pod různými vlivy dochází k záměně rolí, tj. k tomu, že se u muže objeví typicky ženské prvky chování a u ženy se zase objevují některé typicky mužské způsoby. Takové záměny rolí mohou mít negativní dopad na přitažlivost, která je v mužnosti muže a v ženskosti ženy. Začne-li se muž chovat jako žena, je to pro ženu nejen nepříjemné, ale může ji to vyprovokovat k tomu, aby se sama chovala jako muž, tak jak on se měl podle jejího názoru chovat. To je posuzováno jako nevyrovnanost a té je zapotřebí se zbavit podporováním příslušných složek, které jsou pro každé pohlaví typické. Seznámením se s nimi porozumíme rozdílnosti, která nás pro nepochopení může vyvést z klidu a zbytečně narušovat partnerský vztah. Zmíněné podporování nelze praktikovat kritikou, snahou druhého upozorňovat na to, v čem by se měl změnit, ale uznáním a chválením muže, zejména za jeho výkony. Muž by měl reagovat podobně zase na typické chování své ženy takovými projevy lásky, aby si ona vliv kouzla své ženské přitažlivosti pro konkrétní aktivitu uvědomovala a cítila se s mužem dobře.
Často úsilí o sebezdokonalení také přináší výsledky u druhého a pomůže prolomit začarovaný kruh.
Podobně jako jednotlivé charaktery nepodporovaly jen to, co se nám líbilo, tak ani typické mužství a ženství neobsahuje vždy jen to, co se nám líbí. Rozdíly jsou přirozeně dané a je v nich mnoho krásného včetně možnosti doplnit se a vytvořit harmonický celek. Kdyby partneři byli jako kopie jeden druhého, tak by se nepřitahovali. Není ovšem zase pravdou, že čím více rozdílů, tím lepší vyladění celku. Ne vše, co je rozdílné, se doplňuje, něco se přímo nesnáší, proto je třeba dostat toho pravého, tu pravou. Jednou ze základních věcí, kterou máte pro to udělat, je snaha nepředvádět se v jiném světle, nedávat záminku k vytvoření falešného obrazu o sobě. Zůstaňte sami sebou ve všedních i svátečních dnech, které spolu máte šanci před manželstvím prožít.
Podívejme se na problematiku rozdílů mezi mužem a ženou, v čem všem pramení. Můžeme začít chromozomy. Je jich 23 párů, z toho všechny mimo jeden mají vliv na dědičné znaky a vlastnosti. Ten poslední určuje při vzniku nového života jeho pohlaví. Spojení XX je žena, XY je muž. Ženě, potenciální matce, bylo dopřáno mít navíc jednu částici, která obnáší kolem 800 genů.
Náš mozek, to jsou dvě polokoule označované jako levá hemisféra (LH) a pravá hemisféra (PH). Levá hemisféra ovládá paměť, myš-lení a verbální projevy, čili vyjadřování. Pravá hemisféra ovládá vizuálně prostorové funkce, naši fantazii a emoce. Tato PH se u hochů vyvíjí o něco více a to u nich znamená lepší přesnost při hodu, lepší orientaci v prostoru, ale i větší problémy s vyjadřováním, obvykle s ním začínají později než děvčata. Při funkci mozku má muž oproti ženě obtížnější střídání aktivit jednotlivých hemisfér. Potřebuje časový prostor pro uspokojivou aktivaci druhé poloviny mozku, protože jej má specializovanější. Centra citů a činnosti má propojeny, ale déle mu trvá, než se o citech dokáže vyjádřit, proto o nich méně mluví. Na myšlenkové vyřešení problému se od pocitů v PH odpojí. Žena má střídání mozkových aktivit celkem bez problémů, protože mezi mozkovými centry LH a PH má úžasné množství nervových spojů. Dá se říci, že má mozek univerzálnější, a to pro schopnost kdykoliv využívat obou mozkových hemisfér. Žena proto bývá schopna hovořit o problémech a téměř současně projevovat celou citovou stránku, vytvářet vztahy, vychovávat děti. Když ji něco rozruší, touží o tom hned mluvit a pak o tom přemýšlí. Čili s pocitovou složkou se vyrovnává hovorem. Řeč jí usnadňuje spojovat myšlení a cítění. U muže je to naopak. Ten má tendenci bez mluvení nejdříve jednat a až dodatečně se nad svým jednáním zamyslet. Tím se častěji učí z chyb, ty však nechce přiznávat. Při přemýšlení a řeči své city neaktivuje. Může ovšem se dopracovat k tomu, aby cítil a přemýšlel, než začne jednat.
Dostane-li se muž do stresu, rozčílí-li se ap., napomáhá mu k duševní rovnováze a k jasnějšímu uvažování činnost. Má potřebu něco dělat, alespoň chodí nebo zmačká papír a strefuje se do koše, či si bouchne dveřmi. Tím si aktivuje myšlení a pak je teprve schopen uvažovat. V té chvíli má potřebu nerušeného soukromí, aby si v něm vyřešil svůj problém. Zatímco potřeba žen je o problémech hovořit. A tak ženy, pokud nevědí o těchto faktech, mívají občas tendenci pomáhat svým mužům tím, že jim uklidňovací fázi narušují svými "uklidňujícími" slovy a nechápou, proč je efekt opačný. Otázkami zhoršují situaci a jejich snaha o láskyplné něžnosti, rozebrání a rozehřátí muže se míjí účinkem. Moudrá žena respektuje potřeby muže, které plynou z dané rozdílnosti, a muž za ní po určité době přijde s vděčností a třeba i s omluvou sám.
Odlišné uspořádání mozku působí tedy rozdíly v chování. To, že malá holčička se nad problémem rozpláče a stejně starý kluk s ním začne bojovat. Když pak dospívají a začnou spolu chodit, u dívky stále silněji vystupují emoce, vyžívá se v pocitech. Podobně rozdílná je i její sexualita, neboť se rozehřívá pomalu, přes city. To je důvod, že bývá přirovnávána k elektrické troubě, která se zahřívá pomalu. Oproti tomu kluka rozpálí doteky. Jako když se zapálí plynová trouba, tak i on se rychle rozehřeje k aktivitě. Zvláště pokud byl drážděn i prostřednictvím zraku, protože dívka přišla na schůzku oblečena sexy, v krátké sukni a nahoře velký výstřih. Nemenší nevhodný efekt způsobí halenka začínající volně kus nad pasem a když kromě ní není nahoře nic jiného. Jelikož sexualita mladých mužů je aktivována pohledem a dotekem, je to pro kluka těžké. Pokud je v programu schůzky i dráždivý film, je to někdy více než těžké pro oba. Také fantazie je totiž ovládána PH, stejně jako pohybová aktivita, proto mají k sobě blízko. Uvažování z LH zůstává bokem, zvláště u kluka. Na tyto skutečnosti třeba pamatovat předem a chování dívky či mladé ženy i s její módou by mělo být přizpůsobeno tomu, co je rozumné. Co z toho, je-li nerozumné přitažlivě hezké, když následky jsou zlé?
Přitažlivou krásu obnáší i dívčí přirozenost s nádechem tajemnosti a nepředstírané, čisté radosti. Krásný důvěrný vztah vytváří tím, že se dělí o cit. Je škoda, když dívky utlumí své přirozené vlohy a přizpůsobují se klukovskému a módně společenskému životu v dýmu cigaret a uměle vyvolávané zábavy, která často překrývá nedostatek radosti srdce. Jít s dobou, jít s davem? Nebývá to v rozporu s tím "být sám sebou", být originálem? Pokud ne, vše je v pořádku a život tě plně uspokojuje, včetně vyhlídky do budoucna. V opačném případě stojí za to vybočit a snažit se nabrat správný kurz.
Každý jsme jedinečný, ať ve svém mužství či ženství s danou odlišností, která ovlivňuje naše rozdílné potřeby. S tím však souvisí i odlišná přirozenost životních rolí, které se v rámci emancipace poněkud stírají. Je rozumné v tomto smazávání rozdílnosti rolí pokračovat? Nebo je rozumnější jich využívat? Skutečností je, že s technikou se ve světě mnoho změnilo. Teoreticky by mělo být více času na rodinné vztahy, ale není. Podle váhy, kterou může muž oproti ženě unést, jeho až čtyřnásobná fyzická zdatnost přestala mít ve světě techniky prioritní význam. Žena zde může zvládnout téměř všechno. Kdo ji však může nahradit v oblasti "rodinného krbu" a výchovy dětí? Dokáže snad nějaká organizace vytvářet rodinnou sounáležitost a intimitu domova? Žena má oproti muži větší citlivost na vnější i vnitřní podněty, je schopna větší vnímavosti a citové hloubky, proto bývá přirovnávána k srdci rodiny. Má mateřský cit i další schopnosti k vytváření důvěrného prostředí. Mimo sluch má jemnější smysly. Má vlohy k rychlejším citovým reakcím i k rychlejší orientaci v potřebách rodiny. Při pohledu na tato fakta vzniká otázka: Může mít pro ženu s předpokladem mateřství význam a smysl, když zamění využití vlastních přirozených předností za něco jiného, co by bylo na úkor rodinného života? Ta záměna se odráží v nedostatku lásky ve světě. Neboť pokud člověk s příkladem nenačerpá lásku už v dětství, musí se to odrazit v pozdějším životě, protože co nebylo zaseto, neroste. Účelnost muže se zase efektivněji projeví při řešení náročných problémů.
Problémy s omyly a s pravdou, které se řadí na vrub naší rozdílnosti.
"S tím mým mužským abych snad jednala jako v bavlnce. Když mu něco řeknu, hned je podrážděnej." "Ten můj není o nic lepší, dělá, jako by se nemohl mýlit. Copak chlapi nesnášejí pravdu?" Tak si navzájem stěžují na své muže dvě kamarádky.
V čem je ve skutečnosti problém? Jsou ženy méně umíněné než muži? Jestliže dokáží být ústupnější, buď jim to ke cti. Některé si také pomohou příslovím: Moudřejší ustoupí. Aby se dvě rozdílné osoby doplňovaly, často musí některá ustoupit. Jednou je to vhodnější na té straně, podruhé na opačné. V uvedeném případě by bylo prospěšné, kdyby si ženy uvědomily odlišnost klukovské výchovy. Odmalička je na kluka pohlíženo jako na silnějšího. Odmala mu bylo vštěpováno: "Chceš-li být dobrý, musíš to správně zvládnout". Chtělo se po něm nebo alespoň očekávalo více samostatnosti, větší výkony než od holčičky. Je normální a v pořádku, že byl motivován pochvalami a hodnocením podle výkonu. Avšak předpoklady, že musí věci dělat správně, vypěstovaly v něm názor, že když něco udělá nesprávně, je špatný. On je přece schopný být chlapem, a jak mu vštěpovali, musí umět ovládat své city. Zapírání některých citů ho vedlo k větší tvrdosti. On je najednou v rozporu sám se sebou. "Dítě" v něm se hrozí toho, že pro nesplnění očekávaného je považováno za špatné, nespolehlivé. Genetická paměť muži připomíná, že má být spolehlivou hlavou rodiny a jejím schopným ochráncem. A tak bojuje proti komplexu méněcennosti podrážděností na úrovni malého školáka, motivovanou pocitem: ponížení bych si neměl nechat líbit.

Zeptá-li se žena:	On si myslí:
"Pepíku, proč jsi to nevzal najednou?" "Proč to nezkusíš jinak?" "Proč se nezeptáš na cestu?" "Cože jsi nevybral jiný film?"	"Zase ukazuje na moji neschopnost uvažovat nebo si věci pamatovat." "Zase se jí to nelíbí, proč se namáhám, když to dělám špatně?" "Zase mě má za hloupého či nespolehlivého." "Zase jsem udělal chybu."

Při utváření našeho osobního charakteru působilo různé prostředí a vzory za přispění naší vlastní vůle.
Vzájemné poznávání a objevování krásy, která vás k sobě přitahuje, je vlastním účelem chození spolu. Již při prvním setkání může dojít k odhadnutí šance na to, zda by tato osoba mohla být podnětem mých nadějí a do jaké míry bychom si mohli rozumět. A to dík vlastní vnímavosti velkého množství dojmů a poznatků. První komunikace začíná očima, ale též mimika, slova i tón řeči jsou zprostředkovateli rychlé osobní výměny postojů. Postoj jednoho k druhému vychází z toho, co je v nás jako dojem, tušení a cit uloženo. Představa s touhou hrají další roli v naší náklonnosti a tím ovlivňují rozhodnutí dvou lidí k chození spolu. Často ale dochází k tomu, že si spolu nerozumějí. Chození spolu je dobou ke zvážení schopnosti k trvalému soužití v lásce a není žádným neštěstím včas se rozejít. V případě, že si nerozumějí může zde svou roli hrát nechápání rozdílů mezi mužem a ženou, neznalost jejich odlišností, včetně rozdílnosti potřeb. Na pomoc této problematice je napsána předchozí kapitola a bude ji doplňovat i kapitola o komunikaci. Existují také rozdíly, při jejichž zjištění je na místě ve známosti nepokračovat. Poukáže na ně první skupina otázek. Najít toho pravého nebo tu pravou pro společný život, to je umění i velká věc, na kterou by se nemělo pohlížet jednostranně. Působí zde zamilovanost, podnět pohlavních sil, rozvíjí se citový život i radostné napětí ze vzájemného setkání. V začátku chození spolu se lehce zaměňuje realita za ideál, po kterém člověk touží, a proto je důležité, aby od seznámení se do svatby uplynula přiměřeně dlouhá doba potřebná k vzájemnému poznávání, která by měla trvat asi jeden až dva roky. Pro její délku bývá rozhodující nejčastěji frekvence setkávání a čas pro svatbu je nejvhodnější tehdy, když začne být zřejmé, že by její odklad bránil další přirozené gradaci vzájemného vztahu. Ovšem za předpokladu, že je na obou stranách přesvědčení o správnosti volby, k němuž došlo v dosažené životní zralosti. Ta je potřebná pro vzájemné poznání a při jejím nedostatku dochází přirozeně k omylům. V době, která jí předchází, se člověk mění, a proto naděje na správnou volbu, na to, zda budou šťastni i po pěti či dvaceti letech života, je takřka nemožné odhadnout.
Pro orientaci při volbě životního partnera zde nabízím tři skupiny otázek, aby vám přispěly ke šťastnému rozhodnutí.

I. Otázky, na které bychom potřebovali znát odpověď co nejdříve:

1. Není tento člověk zatížený nějakým jiným vztahem, pro který jej nemám považovat za volného?
   

2. Nežije v nepřijatelné závislosti? Ať by šlo o drogy, alkohol i o hry na automatech nebo o závislost týkající se porna či na negativně působící skupině apod. Závislost člověka zotročuje a jeho partnera dělá nešťastným. Kdo je na něčem závislý, je podstatnou částí života neschopen manželství. Bez okamžitého léčení mu přes všechny sliby bude jeho závislost přednější než manželský partner.
   

3. Nemáme zásadně rozdílné názory na život, na jeho náplň a smysl? Podstatnou roli zde hraje i odlišná víra a s ní související životní praxe.
   

4. Nejsou u jednoho z nás podnětem k této známosti okolnosti vedoucí k chybnému kroku? Bývá to volba ze vzdoru či výběr partnera jako reakce na předchozího, případně snaha zaplnit citovou a duševní prázdnotu nebo pouhá touha po erotickém zážitku. Patří sem i jednostranné očarování pro vnější příčinu, ať jde o část těla nebo o jednotlivou schopnost či o jednotlivou činnost. Ve skutečnosti pak jde o zamilovanost do něčeho a ne do někoho.
   

5. Není důvodem našeho vztahu soucit jednoho z nás, zaměňovaný za lásku? Takový soucit mívá původ v zážitku z dětství a vede k sebeobviňování a k roli nadřazeného.
   

6. Nebude nám po letech vadit náš věkový rozdíl? Je-li jeden o mnoho starší, lze předpokládat, že později nebude stačit nárokům mladšího.
   

7. Nebude některá charakterová vlastnost jednoho ztrpčovat život druhému? Někdy to bývá nesnesitelná vznětlivost, velká panovačnost. (Život s prchlivcem nebo pod neustálou kritikou se stává neúnosným.) Podobné problémy může způsobit žárlivost, sobectví, lenost, náklonnost k pornografii i jiné negativní vlastnosti.
   

8. Nejde v našem vztahu o nevyváženost lásky, při které jen jednomu záleží i na tom druhém? Stává se to v případech materiálních svodů, při velmi rozdílném postavení nebo při neuvážených kompromisech.
   

9. Nechybí některému z nás potřebná dospělost a zralost? Věková hranice není to hlavní. Pro toto hodnocení jsou podstatnější životní projevy. Předpokladem je zde zodpovědnost nejen za sebe, hodnocení smyslu života, rozeznávání falešných iluzí a jejich odmítnutí, potřebné sebeovládání. Nedospělí jsou nespolehliví, mají problémy s pořádkem a dělají dojem, že potřebují spíše rodiče než partnery. Jde často o osoby v dětství zanedbané nebo příliš ovládané nebo o ty, kteří moc brzy museli převzít roli dospělých.
   

10. Pokud jsme oba zvyklí na dominantní postavení tím, že jsme byli nejstarší, starali se o sourozence, a navíc má někdo z nás sklon k nervozitě, je závažným předpokladem neúprosný boj o moc. K podobnému stavu může dojít i v případě jedináčka nezvyklého se podřizovat. Netýká se toto riziko také nás?
    

Tyto otázky byly dány na ochranu před vstupem do nefunkčního manželství.

II. Otázky pro dobu chození spolu, důležité pro zjištění vhodnosti pozdějšího společného soužití:

1. Jsou naše představy o lásce a o jejích projevech shodné? Představujeme si pod pojmem láska skutečné chtění dobra druhému? Patří sem podpora růstu a rozvoje jeho osobnosti, jeho nitra, jeho schopností, stejně jako péče o jeho životní potřeby. Láska znamená větší potřebu dávat než brát, budovat štěstí manželského partnera. Jak je to s názory na tělesné sbližování, dokážeme se dohodnout tak, aby to bylo pro oba k opravdovému dobru i v budoucnu? Víme, že i zdrženlivost patří k projevům lásky? K podotázkám zde patří i to, zda oba pozorujeme přibližně stejnou sexuální oslovitelnost.
   

2. Víme, že pravá vzájemná láska manželů je nejdůležitějším vztahem v rodině, a toužíme po tom, aby tomu tak bylo vždy i u nás? I když přijdou děti nebo další zájmy? Naši rodiče, že budou na třetím místě, tedy po dětech? Dohodli jsme si pořadí vztahů a jsme odhodláni žít i podle zásad předchozí otázky? Dokážeme být v rámci lásky kritičtí bez vzájemného obviňování?
   

3. Shodneme se v otázkách, které se týkají plánování rodičovství? Tedy jak přístupu k přirozeným metodám, tak k antikoncepci, za dostatečné informovanosti o nich. Dále na přibližném počtu dětí a na řešení problému případných nechtěných těhotenství? Zde si třeba připomenout dvě věci: jednak že neshoda u zásadních bodů otázky vede k disharmonii v manželství a jednak že zlé řešení odvádí od šťastného, spokojeného života.
   

4. Snažíme se vidět druhého v opravdové realitě? Tedy poznat ho takového, jaký skutečně je? Známe ho i ve všedním životě? Víme, jaké bývají projevy jeho afekce, jak se chová ve stresových či jiných těžkých situacích?
   

5. Budou se naše temperamenty doplňovat? Předpokládáme přitom, že se můžeme vzájemně vidět spíše v lepším světle?
   

6. Dokážeme být tolerantní a dívat se na problémy i očima partnera? Jsme snášenliví, schopní akceptování druhého, zvláště i v případě odlišnosti ve víře a duchovní potřebě?
   

7. Má můj partner dostatek sebevědomí, prosazuje se bez agresivních sklonů, váží si svého dobra i druhých lidí a projevujeme si vzájemnou úctu? Tyto vlastnosti společně odhalují asertivitu a dávají naději na růst pevné lásky. U koho je láska orientací charakteru, u toho se projevuje v postoji ke všem lidem. To svědčí o schopnosti trvalé lásky i v manželství.
   

8. Důvěřujeme si, jsme vzájemně otevření a upřímní? Láskyplná důvěra neznamená zahlcování svými emocemi, které působí na vztah negativně. Jde ale o to, že na druhou stranu spolu mluvíme pravdivě a bez obav o svých pocitech. Toto sdělování je pro šťastné manželství důležité a musí se ve vztahu projevit již předem.
   

9. Máme potřebný smysl pro humor a umíme se zasmát i vlastním chybám? Nebereme všechno příliš vážně a umíme se uvolňovat, abychom tak mohli vyzařovat pohodu?
   

10. Znám dostatečně rodinu svého partnera a její vliv na něho? Není pod vlivem rodičů, s přílišnou citovou vazbou k některému z nich? Dokážu přijmout představu, že by se manžel mohl ke mně chovat jako jeho otec k matce (a představu manželky v obrazu životního postoje matky)? Jde o stopy, které zanechává životní prostředí. Ty mohou pocházet i z dalšího rozdílného formování třeba skautskou výchovou či naopak negativní partou. Také reakce na dávné zážitky mohou vtisknout významné stopy.
    

Otázky v této desítce, pro svůj charakter, po nějaké době známosti již nepředpokládají možnou změnu do svatby. Zatímco ve třetí desítce ke změnám může ještě dojít.

III. Otázky, na které je zapotřebí ještě znát odpověď před definitivním rozhodnutím pro svatbu:

1. Řekli jsme si vše potřebné, co se týče zdraví vlastního i nejbližších příbuzných?
   

2. Shodujeme se na pořadí životních hodnot a jsme zajedno v otázkách společného životního stylu? Pořadí hodnot ukazuje, čemu dáváme přednost, jací jsme a případně k jaké změně můžeme směřovat. Zvolené hodnoty totiž dále ovlivňují buď k lepšímu nebo k ustrnutí. Setkáváme se s hodnotami typu "míti" (majetek) a "býti" (nějakým) např. odvážným. Také může jít o "postoj" např. k závažné situaci, o prostředí "vytvářené činností" nebo o "zážitky". Jsou i takové jako víra, čisté svědomí, láska v srdci nebo láska sexuální, vysoké konto. S hodnotami souvisí i standard životního stylu a řešení finančních otázek. Obvyklá je dohoda na společné pokladně.
   

3. Shodneme se v otázce kompetencí, rolí a v tom, že nám oběma přísluší stejná úcta při rozdílném výsadním postavení? (Ženě v jejím mateřství, muži jako nositeli autority a ochránci.)
   

4. Rozumíme komunikačním návykům partnera a jsme přesvědčeni, že i nadále se bude naše mluva zaměřovat na porozumění a nikoliv na porážení druhého? Uvědomujeme si naše rozdílnosti ve vyjadřování i v souvislosti s mnohdy odlišným myšlením? Dokážeme se vždy shodnout na stejném komunikačním stylu?
   

5. Máme vzájemnou empatii a snahu citlivě reagovat na potřeby druhého? Jde o schopnost potřebného vcítění se do partnera, vystihnutí jaký je a co potřebuje. Dokážeme to k harmonickému vyladění, např. ve vhodné době být ochotni naslouchat, dát najevo svůj obdiv nebo povzbudit či podobně?
   

6. Máme dostatek společných zájmů a budeme si rozumět, i co se týče přátelských vztahů? Lze očekávat pozitivní přínos, nepůjde o protichůdné zájmy? Shodneme se i svou večerní nebo ranní aktivností?
   

7. Máme reálné vyhlídky na soukromé bydlení? Je zapotřebí mít jistotu, že případné bydlení u rodičů nebo v jejich blízkosti neohrozí náš soulad.
   

8. Jsme odhodláni k vzájemné odevzdanosti a k přijímání jeden druhého i s jeho nedostatky? A to i tehdy, kdyby došlo ke značnému snížení schopností manželského partnera? Jsem ochoten i k oběti?
   

9. Umíme si odpouštět, aniž by v někom z nás přetrval pocit ukřivděnosti? Pro tuto odpověď je nezbytná praxe, a tedy i potřebná délka známosti pro zkoušku.
   

10. Jsme rozhodnuti k věrnosti se vším, co k ní patří? Tedy, že budeme trvale vzájemně sdílní a láskou budeme posilovat svou vůli k věrnosti, že druhého nikdy "neodepíšeme", že v něj nepřestaneme věřit, že před vzájemnou láskou nedáme přednost žádným jiným formám erotiky, protože i porno ničí intimní vztahy.
    

Co je láska? Na tuto otázku bylo napsáno velmi mnoho odpovědí, někdy si až protiřečí, ale všechny jsou jako střípky zrcadla, odráží se v nich obraz toho, co pojmu láska bylo přisouzeno, co může představovat nebo s čím se spojovat. Následující citáty jsou výzvou k zamyšlení nad jejich obsahem a každému může být blízká jiná.

Nad lásku na celém světě větší štěstí nenajdete.
JOHANN GOTTFRIED HERDER

Láska, velké tajemství. Její pravé místo je v srdci člověka a v srdci dějin světa.
Láska je síla. Energie, bez níž se člověk ani svět nemohou harmonicky rozvíjet a poznat štěstí.
MICHEL QUOIST

Svoboda je nezbytnou podmínkou lásky a láska je nejhlubším smyslem lidské svobody.
Láska bez svobody se stává nenasytným citovým majetnictvím
a svoboda bez lásky je jakousi existenciální prázdnotou, s níž nevíme, co si v životě počít.
JÓZEF AUGUSTIN SJ

Dar lásky znamená toto: Chci s tebou sdílet všechno dobré, co mám.
JOHN POWELL

Láska je lék od násilí a klíček k tajemství světa.
VLADISLAV VANČURA

Láska je základním klíčem pro poskytnutí pomoci člověku.
JÓZEF AUGUSTIN SJ

Láska je štěstí, které si dáváme navzájem.
GEORGE SAND

Láska je záležitost mládí, v životě i v literatuře.
FRANTIŠEK XAVER ŠALDA

Láska je veliké umění, kterému je nutné se učit po celý život.
VÍTĚZSLAV NEZVAL

Láska znamená mít větší starost o druhého než sám o sebe.
D. FORST

Člověk dospívá v okamžiku, kdy začne lásku dávat, namísto aby ji vyžadoval.
OSHO

Láska je vzácný růst, růst a radost z růstu, radost zdvojená, a proto tak silná a krásná.
FRANTIŠEK XAVER ŠALDA

Nikdy není láska silnější, než když cítí, že se pouští do něčeho, co jí přinese utrpení.
ROMAIN ROLLAND

Láska je moudrost pošetilých a pošetilost moudrých.
SAMUEL JOHNSON

Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
JAN WERICH

Láska je to jediné, čeho přibývá, když to rozdáváme.
RICARDA HUCHOVÁ

Čím více máme lásky, tím lehčeji projdeme světem.
IMMANUEL KANT

Láska žije v tom, kdo miluje, nikoliv v tom, kdo je milován.
ROMAIN ROLLAND

Člověk musí mít někoho rád, jinak je všechno pustý.
PAŠEK

Koupit si psa je jediný způsob, jak získat za peníze lásku.
GUSTAV BERNARD SHAW

Život bez lásky nedává smysl.
IGNOTUS

Láska předpokládá schopnost lásky: to jest věrnost.
Jinak je to jen opojení smyslů, požitkářství, sentimentalita, erotika.
KAREL ČAPEK

Pravá láska je cit nevýslovného štěstí a radosti, který se v nás ozývá,
když jsme poznali někoho, kdo má ušlechtilé vlastnosti, je k nám dobrý, milý.
FRANTIŠEK TOMÁŠEK

Láska je výsostně lidským projevem vůči jinému člověku. Pomáhá jednotlivci překonávat egoismus,
činí ho lepším, šlechetnějším a dává mu sílu milovat jiného člověka, projevovat mu dobro.
HELENA ROZINAJOVÁ

Jelikož všichni mluvíme o lásce a všichni milujeme, mohli bychom se domnívat, že neexistuje pojem jasnější
a zřejmější než pojem láska. Pravdou je pravý opak. Jako všechny do hlubin duše sahající
skutečnosti vymyká se i láska vězení v pojmech.
IGNACE LEPP

Láska je kladný, silný, emocionální vztah k jiné osobě, ideji, věci i k sobě samému;
objekt lásky je vždy vysokou citovou hodnotou; má nespočet podob od lásky partnerské,
rodičovské, přes lásku k poznávání a vědění k altruistickým morálním hodnotám...
PAVEL HARTL (PSYCH. SLOVNÍK)

Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc různých kopií.
FRANCOIS DE LA ROCHEFOUCAULD

Milovat nějakého člověka znamená vidět ho tak, jak ho stvořil Bůh.
FJODOR MICHAJLOVIČ DOSTOJEVSKIJ

Pravá láska je okouzlení duše něčím nehmotným.
BRUNO

Abychom milovali nějakou osobu, třeba o ní vědět to, že je strážkyní tajemství,
které ani nepoznává, a milovat ji znamená přijmout ji jako tajemství.
ANTONIO MARIA BAGGIO

Ten, kdo miluje, dává se druhému, a kdo je zamilován, ten si druhého bere.
JUSTUS MOSER

Láska není láskou, není-li zároveň věrností, přátelství není přátelstvím, není-li zároveň důvěrou.
OTAKAR FRANTIŠEK BABLER

Věrnost znamená, že nedělám nic a neplánuji nic bez svého muže, a že mám na mysli,
že vždy vše konáme, mluvíme a plánujeme společně.
THEODOR BOVET

Mít někoho rád mnohdy znamená více než ho milovat.
R. BROWNING

Žena na muži miluje zpravidla více jeho duši než tělo, muž na ženě více její tělo než duši.
AULUS L. ARCHIAS

Láska je víc než vanilkový cukr k oslazení a provonění života; je to základ světa a všeho bytí.
NEZNÁMÝ AUTOR

Neexistuje štěstí lásky kromě štěstí v manželství.
GERMAINE DE STAÉL

Z lásky manželské se rodí lidstvo, láskou přátelskou se zdokonaluje,
ale láskou prodejnou se kazí a stává nízkým.
FRANCIS BACON

Láska, svatba a sex, v tom pořadí, vytvářejí uzavřenou základnu pro novou rodinu.
MARIE FRYDRYCHOVÁ

Láska mezi mužem a ženou je nejušlechtilejším a nejmravnějším lidským vztahem,
ve kterém je zahrnuta úcta k svému partnerovi, porozumění, ochota, přejícnost a vzájemná přitažlivost.
HELENA ROZINAJOVÁ

Láska je láskou tehdy, neočekává-li od druhého žádnou lásku.
ANTOINE SAINT DE EXUPÉRY

Velká láska je často k smíchu, zejména není-li sdílena.
GEORGE BYRON

Kdo lásce doved zlořečit, ten nepoznal ji ani, neb láska umí odpustit a nezná proklínání.
Vítězslav Hálek

Kdo neumí odpouštět, neví, co je láska. Láska odpouští, vychází druhému vstříc, nenechá ho upadnout,
promíjí mu jeho chyby, po roztržce se zase udobří. Říká druhému: Stojím při tobě, i když mi působíš jakoukoliv bolest.
REINHARD ABELN

Láska je konečným účelem dějin, amen vesmíru.
NOVALIS

Mým pevným přesvědčením je, že zemi podpírá láska. Život je jen tam, kde je láska.
Život bez lásky je smrt. Láska je jednou stranou mince, její druhou stranou je pravda.
MAHÁTMA GÁNDHÍ

Láska není především vztah k určité osobě, je to postoj, orientace charakteru, určující spřízněnost se světem jako celkem,
a nikoliv s jedním objektem lásky. Miluje-li někdo jen jednoho člověka a ke všem ostatním je lhostejný,
jeho láska není nic jiného než symbiotické připoutání či rozšířené sobectví.
ERICH FROMM

Lidé nežijí tím, že se o sebe starají, ale tím, že je v nich láska.
LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ

Láska je soutěžení mezi mužem a ženou ve snaze poskytnout jeden druhému co nejvíce štěstí.
STENDHAL

Milovat, to není jen psychologická a osobní záležitost. Láska je naprosto podstatná pro život vůbec,
protože je funkční manifestací, obecné životní - základní potravou.
DA FREE

Člověk bez lásky může být bohatý, zdravý, slavný,
ale nemůže mít zdravou duši, protože neví nic o skutečných hodnotách.
OSHO

Láska je tvoření, den ze dne, každou hodinu. Musíme o ni usilovat.
Neexistuje, čím bychom si ji zasloužili jednou provždy.
BEDŘICH VÁCLAVEK

Kdo není schopen oběti, ten není schopen ani lásky.
MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA

V opravdové lásce si přejeme dobro milované osoby, v romantické lásce si přejeme tu milovanou osobu.
ANDERSONOVÁ

Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.
KAREL ČAPEK

Láska jen tenkrát trvá, když se stále něco očekává.
MARCUS TULLIUS CICERO

Opravdová láska bojuje, ale nežárlí.
DENIS DIDEROT

Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
AMERICKÉ PŘÍSLOVÍ

Nikoliv v tom, že jsme milováni, ale v tom, že milujeme, je naše štěstí.
HUGH CASSON

Bez lásky je člověk jen mrtvola na dovolené.
ERICH MARIA REMARQUE

Z celého srdce věřím, že je pouze jedna odpověď na řešení problémů s AIDS. A to opravdová láska.
ANGUS STUART

Velikost duše můžeme měřit jen podle toho, kolik má lásky. Za velikou duši považuji takovou,
která má lásky hodně, za malou, která jí má málo, a za nic, která nemá lásku žádnou.
BERNARD Z CLAIRVAUX

Kdo nemá peněz, je chudý, kdo nemá přátel, je chudší, ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě.
FJODOR MICHAJLOVIČ DOSTOJEVSKIJ

Malá láska je vrozena, velké se musíme učit.
JAN BOSCO

Každá velká láska je dcerou velkého poznání.
LEONARDO DA VINCI

Člověk není nikdy hloupý, když podlehne lásce.
DUTOR

Láska je pouhé šílenství. Pravé jméno lásky je zajetí!
WILLIAM SHAKESPEARE

Láska směřuje svobodnou náklonností od osoby k osobě, zahrnuje dobro celé osoby. Je proto schopna dodat svým tělesným
a duševním projevům zvláštní důstojnost a povýšit je na součásti a známky manželského přátelství.
II. VATIKÁNSKÝ KONCIL

O pravé lásce není potuchy tam, kde není správného ponětí lidské důstojnosti.
DOMINK PECKA

K tomu, aby člověk dobře viděl, nestačí mít otevřené jen oči. K tomu je třeba otevřít i srdce.
PAUL CÉZANNE

Manželé, kteří se milují, řeknou si tisíc věcí, aniž promluví.
ČÍNSKÉ PŘÍSLOVÍ

Setkání dvou osob je jako setkání dvou chemických látek. Obě se přeměňují.
TARRA

Láska dělá ze dvou lidí jednoho a z jednoho dva.
IZAH BEN JEHUDA ABRAVANEL

Před manželstvím se domníváme, že milujeme, a v manželství se to teprve učíme.
ERICH KÄSTNER

Milovat vady je větší láska než milovat dokonalost.
PIERRE CORNEILLE

Opravdová láska se snadno obejde bez parametrů milostné techniky.
ANDRÉ BRETON

Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
AP. PAVEL (1. KOR 13,7)

Nebýt milován, to je smůla. Ale nemilovat, to je neštěstí.
ALBERT CAMUS

Jedná se o různé závislosti a pohlavní nemoci, zejména AIDS.
Náš život v tomto světě bývá někdy přirovnáván k plavbě loďky přes oceán. Manželství pak představuje společnou plavbu. Vstoupit na loďku závislého člověka mi připadá jako následovat hlas Sirén, o kterých vyprávějí řecké báje, Jako přidání se k člověku, který je jimi nezadržitelně přitahován. S takovým člověkem chtít proplouvat úskalím není moudré. Vábení k alkoholu, ke zkoušce drogy či cigarety nebo ke hrám na automatech či k erotickému zážitku mohou být dost silná a třeba i spojená s verbálním nátlakem. Člověk k jejich překonání potřebuje být silnější, znát pravdu o případných následcích.

Alkohol. Škodlivost jeho požívání je v mládí větší, protože mladý organismus jej nedokáže odstraňovat tak rychle jako v pozdějších letech. Čím je člověk mladší, tím větší škodlivost. V některých zemích (USA, Japonsko) je snaha mládež chránit zákazem prodeje alkoholu osobám mladším 21 let. V mladším věku také rychleji vzniká závislost na alkoholu. Ten, kdo ve svých 20 až 25 letech pije 4-5 piv dvakrát týdně, je považován pouze za konzumenta, ale má už vyhlídky (20:7), že asi do čtyř let bude pít více. Bude z něj přinejmenším piják, pokud bude ještě mít v pití kontrolu, dále se už začne jednat o alkoholismus. U zmíněného začínajícího konzumenta je vypočítána pravděpodobnost 20:1, že během 5 až 15 let se stane závislým na alkoholu jako na psychotropní droze.
Opravdu velké nebezpečí vlivu alkoholu nehrozí pouze v dopravě, ale týká se i počátků lidského života. Nastávající maminky by měly pamatovat na nepříznivý vliv požitého alkoholu na vyvíjející se plod, na maličké dítě. Po rozsáhlých lékařských studiích ve Francii, v USA, v NSR byly v roce 1973 zveřejněny poznatky o fetálním alkoholovém syndromu, kterým jsou postiženy děti, jejichž matky v době těhotenství nadměrně požívaly alkohol. Alkohol může být příčinou narození defektního dítěte. Požije-li těhotná alkohol, zcela volně přechází z jejího krevního oběhu do oběhu maličkého dítěte a postihuje vývoj jeho velmi citlivé mozkové tkáně. Alkohol je patrný v nezralých tkáních při potratech i v dechu novorozenců alkoholiček. Dítě ovlivněné ve vývoji alkoholem si může přinášet na svět velmi vážné postižení, duševní méněcennost s dalším charakteristickým postižením.
Teratogenní efekt, kterým je malformace (čili znetvoření) jakožto vrozená vývojová vada, je prokazatelně vyvoláván požíváním alkoholu v podobě např. půl litru vína. Ale i poloviční denní dávka, 30 ml čistého alkoholu, obsažená ve dvou desetistupňových pivech, může být pro plod nebezpečím. Rovněž v období kojení je alkohol zcela nežádoucí.
Závislost na alkoholu je dále větším nepřítelem než milenka nebo milenec. Záletník se v pozdějších hodinách vrací střízlivý, opilec nikoliv a navíc je k ničemu i následující den. Jeho sliby jsou naprosto bezcenné a ke své "milence" se vrací bez ostychu. Ještě problematičtější je to s tím, kdo má za svou milenku drogy.
Na alkohol je nejcitlivější nervový systém a především mozková kůra. Jejich dočasné i trvalé poškození se odráží v psychice i v chování alkoholika. Poškození se začíná projevovat od lehčích forem poruchy vnímání a paměti, přes stupňující se duševní únavnost, citovou labilitu, oslabenou vůli k lhostejnosti, otupělosti. Vyskytuje se velké množství zdravotních potíží a poškození. Stálé požívání alkoholu vede k úbytku jaterní tkáně. Při denní dávce asi 160 g alkoholu objevuje se za čas jaterní cirhóza. Půllitr 12° piva obsahuje 20 g alkoholu. S návykem stále více roste pocit potřeby stále větších dávek.
Půl promile alkoholu v krvi působí ústup úzkosti, 1.5 promile ztrátu zábran, 2 až 3 promile těžké opojení s poruchou hybnosti. Pak dochází k bezvědomí a při 4 až 5 promile k smrti.
1 promile je 1 g alkoholu v 1 litru krve nebo jiné tekutiny.
Kdo se stal jednou závislým na alkoholu, má trvale změněnou schopnost kontrolovat své pití a i po léčení musí trvale abstinovat. Léčení bývá pro alkoholika nutné, sám se ze závislosti nevymaní. Velkou pomocí zde bývá zaměření se na smysl života a transcendentní hodnoty.

Kouření je závislost vyhlížející poměrně nevinně. Vždyť je tolik kuřáků, a komu kouření nevoní, ať jde mezi nekuřáky, ať se pohybuje v prostoru, kde se nekouří, řekli by mnozí.
Dělat "něco" jen proto, že to v mém okolí dělá většina lidí, to je špatným důvodem, zvláště když je jasné, že to nemůže přinést prospěch. Skutečnost, že denně krabička cigaret při ceně 25 Kč představuje za 10 let útratu 91.250,- Kč, může být pro mnohé zanedbatelnou částkou. Poněkud více může někomu vadit rychlejší vysychání pleti a tvorba vrásek. I na ně jsou ale drahé krémy a dá se dokonce udělat plastika obličeje. Žluté zuby a nehty od cigaret se dají barvit a pach vadí jen nekuřákům. Co vadí, to je nepříjemné a předčasné umírání na rakovinu. Námitka "známe hodně kuřáků, kteří se dožili delšího věku než nekuřáci" neobstojí při pohledu na statistiku těch, kteří zemřeli na rakovinu plic. Nekuřáků bylo 2%, slabých kuřáků 18% a silných kuřáků 80%. Rakovina jazyka a hrtanu se vyskytuje u kuřáků z 90%. V celosvětovém měřítku je příčinou 30% rakovinných nádorů. Další procenta se týkají převážně jiných vlivů, z nichž bychom se některým také mohli vyhýbat, ale nechceme. Jedno přísloví říká: "Když se nechce, je to horší, než když se nemůže." Je skutečně rozumné s kouřením nezačínat. S ním vniká do těla nikotin, kysličník uhelnatý, kyanovodík a dehet. To vznik rakoviny výrazně podporuje. Infarkt je u kuřáků 12x častější. K tomu lze přičíst nepříznivý vliv na reprodukční schopnost - impotence u mužů a rizika, která přináší nejen těhotným ženám, ale i jejich dětem. Podle odborníků dochází k největšímu poškození plodu v prvních osmi týdnech těhotenství, tedy v době, kdy mnohá žena ještě ani neví, že je těhotná. U kouřících žen je uváděno až o 80% větší riziko samovolného potratu i s úmrtími novorozence. Dále jde o předčasné porody i o více komplikací při nich. Matkám, které kouří, rostou jejich děti pomaleji. Projevuje se to v průměru o 1.5 cm menším vzrůstem. Jejich váha při narození je v průměru o 200 g menší. Přičítá se to nedostatku kyslíku, protože až do krve plodu proniká kysličník uhelnatý. Dětští lékaři shodně uvádějí, že děti kuřaček jsou neklidné, hůře spí, více pláčou a jejich vývoj bývá opožděn. Při těchto argumentech se zdá zbytečné opakovat těhotným ženám radu. Snad je na místě připomenout, že kouř se škodlivinami nevniká do těla jen přímým kouřením, ale i pobytem v zakouřeném prostředí, vdechováním pachu kuřáků.
"Na tiskové besedě věnované cévním mozkovým příhodám (CMP) doc. MUDr. Martin Bojar, CSc., přednosta neurologické kliniky FN Motol, upozornil na vztah a riziko kouření a hormonální antikoncepce. Kombinace těchto dvou faktorů je podle něj natolik závažná, že před mladými ženami stojí jednoznačná volba mezi cévními mozkovými příhodami a zřeknutím se alespoň jednoho z nich (buď kouření nebo antikoncepce). Pokud je žena navíc ještě migrenička, může dojít k dokončeným migrenózním záchvatům a CM příhodám. Riziko CMP je u kuřaček vyšší než u kuřáků a zvyšuje se s množstvím vykouřených cigaret. Ročně na mozkovou mrtvici v ČR umírá 10 tisíc žen a 7 tisíc mužů." Tyto zprávy uveřejnily 19.1.1996 Zdravotnické noviny.

Drogy. Tento výraz má širší význam, neboť droga je materiál k přípravě léčiv. Již usušením léčivých rostlin vzniká droga. Význam, kterým se zde chceme stručně zabývat, se týká návykových omamných látek. Zvláštní upozornění na záludnost si zaslouží drogy, jejichž vlivem přibývá narkomanů, tj. lidí, kteří propadli drogové závislosti, která ničí jejich psychické i tělesné zdraví. Začíná to obvykle svedením k vyzkoušení. Přitom skutečně jde o závažné podceňování možných následků. První kroky začaly u někoho čicháním těkavých látek, jiný aby si nezadal zkusil zdarma nabízenou drogu ve formě cigarety. Překupníci drog dobře vědí jak získat nové odběratele, kteří jim později budou platit velké částky peněz. Drogy třeba nabízejí zdarma i v maskované formě jako bonbony. Riziko poškození mladšího organismu je větší, podobně jako v případech ostatní závislosti. Závažnější účinky v podobě otravy lze předpokládat v případech kombinací různých omamných drog. Knížka Anguse Stuarta "Sex, AIDS a vztahy" uvádí, že v ČR je podle odhadu vedoucího protidrogového oddělení MZČR až 10.000 lidí závislých na tvrdých drogách. Tedy trojnásobek z roku 1989.
Rizika, která jednotlivé drogy přinášejí jsou následující:
Marihuana a hašiš - drogy z konopí - vyvolávají u mužů neplodnost, u těhotných žen poškození plodu a leukémii. Dále vleklé záněty očních spojivek i dýchacích cest. Zanechávají v těle rakovinotvorné látky, 5 marihuanových cigaret má stejný karcinogenní účinek jako 112 normálních cigaret. Narušují odolnost, protože snižováním počtu bílých krvinek porušují imunitní systém. Podle výzkumů jedna marihuanová cigareta obden sníží za rok počet krvinek o 39%. V tukových buňkách se ukládají toxické látky THC, zejména v mozku. Zhoršuje se uvažování, vyvolává citové otupění ap.
Kokain může vyvolat silné deprese, problémy s dechem i srdeční.
Pervitin prudce zvedá krevní tlak, může způsobit i mozkovou mrtvici, poškození jater.
LSD patří k látkám psychotropním, které vyvolávají halucinace a pod jejich vlivem člověk může být schopný třeba skočit z okna ve velké výšce. Je zde též větší riziko rakovinových nádorů a epileptických záchvatů.
Drogy ovlivňují člověka k nesmyslnému a k nebezpečnému jednání a zapřičiňují zhoršení vztahů v rodině. Jako droga mohou účinkovat i anabolika užívaná jako doping a léky na tlumení bolesti. Bylo by velkou chybou domnívat se, že stejná dávka drogy bude stejně působit. Dávka, ve které si jeden libuje, může druhému způsobit smrt. S postupujícím návykem si dosažení uvolňujícího efektu vyžaduje stále silnější dávky. Používání nesterilních jehel a stříkaček při aplikaci do žíly patří bezesporu k hlavním způsobům šíření AIDS.
Velké problémy, které přináší užívání drog, se v případě návyku objevují také při jejich absenci. Začínají podrážděností, nervozitou. K duševním odvykacím příznakům patří vedle pocitu silné touhy po droze a zmíněného neklidu úzkostlivost, strach, obtížný a nedostatečný spánek, omezenost duševní činnosti. K tělesným příznakům se řadí zvýšení teploty s pocením nebo i s pocity chladu, slzení, rozšíření zorniček, svědění, husí kůže, třes, bolesti. Zažívací potíže provází nechutenství nebo "žravost" zv. vlčí hlad, pocit na zvracení, průjem nebo zácpa, nižší krevní tlak a záchvaty. Drogová závislost je chronickým onemocněním a její léčba bývá spojená s hospitalizací a provázena psychoterapií. Pro vymanění se z drogové závislosti je důležitá motivace, která přispívá k tomu, že závislá osoba skutečně chce. Pokud nevidí smysl svého života a nemá duchovní oporu, bývá to problém. Nejsnadněji se ze závislosti dostávají osoby, které nalezly křesťanskou víru.

Hry na automatech i další hazardní hry představují někdy závislost, která přináší velká zadlužení, narušuje vztahy a vede k osamělosti, dokonce i k trestné činnosti jak pro potřebu získávání peněz, tak pro konflikty s věřiteli. K těmto problémům dochází i při předchozí závislosti. Psychické problémy jsou spojeny s chorobnou touhou vyhrát, ta brání soustředěnosti na jiné, důležitější věci. A jako každá závislost okrádá o spoustu času. Představuje chronickou potřebu, pro kterou bývá vhodnáléčba u psychoterapeuta.

Pornografie vyvolává též závislost a posedlost. Odborníci se shodují na tom, že všechny závislosti patří mezi duševní poruchy. Šťastnému manželskému soužití brání tím způsobem, že ničí vzájemnou intimitu, která je společným prožitkem blízkosti a jednoty manželů. Intimní snímky či videozáběry druhých nebo sexuální situace označují mnozí psychologové za prvek, který je vetřelcem do manželského vztahu a často jej nebezpečně narušuje. "Zabývat se v duchu sexuálními fantaziemi o jiných lidech prostřednictvím literatury nebo sledováním filmů je druhem nevěry," napsala PhDr. B. de Angelis. A dále dodává: "Stejně jako každý, kdo pracuje s páry v krizi, jsem vyslechla tisíce příběhů, většinou od žen, o tom, jak partnerova posedlost pornografií a sexem ničí jejich vztah." Podle ní patří závislost na pornografii k mnohem horším chybám než jsou problémy se sexuální výkonností, poněvadž ty se odstraňují snadněji. Destruktivnost pornografie spočívá výrazně i v tom, že později vede ke srovnávání manželského partnera s předloženým obrazem, vyvolává sexuální iluze, které vzbuzují touhu po negativních až kriminálních praktikách. První kroky, kterými závislost na pornografii může začít, je neopodstatněné vyvolávání sexuálního vzrušení erotizujícími podněty.
Definice o tom, co je pornografie, jsou různé, já považuji za nejsprávnější tuto: "Pornografie spočívá v tom, že se skutečné nebo předstírané pohlavní úkony odcizí intimitě partnerů, aby se záměrně ukazovaly třetím osobám."
Vědecká pracovnice Institutu pro kriminologii a sociální prevenci JUDr. Viktorie Vaľová, CSc., v jednom referátu na téma "Pornografie a její vliv na děti a mládež" uvedla mimo jiné následující:
"Rozlišuji mezi erotickým dílem a pornografií. Zatímco u prvního pojmu je vyvolání sexuálního vzrušení pouze jedním ze sledovaných cílů, za pornografické se označuje takové dílo, které si nevšímá jiných lidských vztahů a do popředí staví sexuální procesy hrubým a vtíravým způsobem výlučně k podněcování sexuálního pudu. Ve vztahu k mládeži je to jev patologický, protože narušuje její přirozený morální a sexuálně etický vývoj. Propaguje zhoubné vzory v chování a potlačuje citový rozvoj (předčasný začátek pohlavního života, ukojení vlastních potřeb na úkor druhého). Za zvlášť negativní důsledek je třeba považovat pornografií vytvářený vzor dospělého člověka, jehož nejvyšší životní potřebou je uspokojení pohlavního pudu a kdy míra promiskuity nebo znalosti sexuálních praktik se stává mírou úspěšnosti. Výsledkem se může stát neschopnost najít uspokojivý životní cíl, příklon k toxikomanii, k promiskuitě ... s tím i stoupající počet onemocnění závažnými pohlavními chorobami. Všude ve světě se vychází z názoru, že se u dětí nelze spoléhat na jejich samostatný úsudek a odpovědnost jejich vychovatelů a že je tedy nutné, aby se o jejich ochranu postaral stát."
Ať se jedná o kteroukoliv závislost, stojí proti sobě zdraví člověka a zájmy obchodníka. Každý se rozhoduje, na čí stranu se dá. Za zdraví se staví rozum, za obchodníka jeho partneři, kteří pro zvýšení zájmu o zboží jsou někdy schopni všeho. Snad jedině zesměšněním může rozum sesazovat povýšenost pro "odvahu" a praktickou znalost prostředků vedoucí k některé závislosti. Zejména na drogách a pornu, ta zastaralá "módní záležitost" si zaslouží být považována za ostudu a "blbost". Je to každému z vás mladých příležitostí dokázat své schopnosti a svou "dospělost", která nezávisí na věku.

Pohlavní onemocnění jsou dalším úskalím. Většinou se mu dá vyhnout spolehlivou prevencí, kterou je zdrženlivost před manželstvím a věrnost v manželství. Pohlavní choroby se nejvíce přenášejí pohlavním stykem a označují se proto termínem sexuálně přenosné nemoci. Jejich příznaky nebývají vždy dostatečně výrazné ani známé. Pokud se jim nevěnuje patřičná pozornost, infekce se šíří a přináší neblahé následky.
Syfilis zv. též příjice, je onemocnění, které se postupně rozvíjí ve třech stádiích a neléčené v prvních dvou může napadnout srdce, mozek a míchu. Obzvlášť nebezpečné je při těhotenství, protože nákaza může být přenesena na vyvíjející se plod, mikroorganismy prostupují placentou. Prvním příznakem bývá drobná, nebolestivá, červenofialová zatvrdlina, tzv. tvrdý vřed. Jeho průměr může být asi 1 cm. Vyskytuje se na genitáliích, u ženy se může objevit i v pochvě nebo na děložním krčku. Infekce se šíří nepatrně zraněnou kůží i sliznicí. V případě orálního styku bývají zasažena i ústa. Do tří týdnů po tvrdém vředu se objevují zduření příslušných uzlin, většinou v třísle. Ve třetím měsíci po nákaze se hovoří o druhém stádiu nemoci. Na kůži se objevují drobné vyrážky bez zvláštních potíží. Při zasažení v ústech jsou patrné změny na spodním rtu. Teprve při třetím stádiu, tzv. gumosním se onemocnění výrazně rozvíjí, tkáň je pružná a postižení může zasáhnout kosti, játra a vnitřní orgány. Závažné pozdní projevy bývají po 5 až 15 letech. Včasnou návštěvou odborného lékaře lze vzniku třetího stádia zabránit.
Kapavka je častější onemocnění, způsobené bakteriemi. Druhý až čtvrtý den po styku se objeví první potíže. Někdy od začátku onemocnění bývá hlenovitý až hnisavý výtok. Bez léčby postoupí onemocnění u mužů močovou trubicí do předstojné žlázy a může vyvolat neplodnost, zánět prostaty, varlete i nadvarlete. U ženy se přes děložní krček a dělohu dostává vejcovody dále až do dutiny břišní, kde působí zánět s následnými srůsty a neplodnost. V ojedinělých případech mikrob proniká krví a vyvolává zánět srdečních chlopní nebo kloubů. Při porodu postižené se může nakazit i novorozenec.
Genitální opar zv. herpes je onemocnění, na které není znám účinný lék. Do tří týdnů po nakažení se objevují v okolí genitálií nepříjemné puchýře, které začnou téci. Na nějakou dobu se sice ztrácejí, ale pravidelně se objevují znovu. Sexuální styk činí nemožným. Dalšími projevy je bolest při močení a únava.
Sexuálně přenosných onemocnění je podstatně větší množství, zde jsou jen některá z těch, kterým je věnována větší pozornost. Do popředí se dostává AIDS, ale stojí za úsilí vyhnout se všem. Podle nedávného výzkumu, jak píše ve své knize A. Stuart, jsou pohlavně přenosné choroby nejčastější příčinou zánětu kloubů u mladých lidí. A rakovina děložního čípku je sedmkrát častější u děvčat, která měla mezi 13 až 19 lety pohlavní styk s mnohými partnery. Pravděpodobně jde o vliv spermií různých partnerů na citlivější děložní čípek v mládí.

AIDS je onemocnění, které působí virus HIV. Ve spojení s jinak málo nebezpečnou infekcí jde o smrtelné onemocnění. Uváděné názvy jsou zkratkami následujících slov a významů.
A - Acquired = získaný (získání vlivem životního stylu)
I + D - immuno-deficiency = imunitní oslabení (jde o poruchu obranného systému)
S - syndrom = současný výskyt několika příznaků
AIDS tedy znamená příznaky získané poruchy imunity vlivem viru lidské imunitní nedostatečnosti, který je označován zkratkou HIV (Human immunodeficiency virus).
Co je to virus? Odpověď dává Angus Stuart v knize Sex, AIDS a vztahy a s jeho svolením vám ji zde předkládám:
"Všechny viry jsou mrtvé. Není vůbec nic živého ve viru, ať jde o HIV nebo o vir v programu počítače. Viry nejsou jako baktérie, které dýchají kyslík nebo kysličník uhličitý. Nepotřebují teplo, aby mohly růst, a nemohou být zničeny penicilinem. Viry nedýchají ani nepotřebují výživu. Nejsou živé, proto nemohou zemřít. Žádnou technologií se nepodařilo vyrobit jediný netoxický lék, který napadá a ničí virus účinně.
Virus tvoří bílkovinné pouzdro s nepatrným pruhem genetického kódu v sobě. Je to jako kód, který udává barvu vašich vlasů a očí. Všechno uvnitř vás je programováno těmito geny a téměř každá buňka vašeho těla nese v sobě všechny pokyny k vytvoření přesné kopie. Bohužel, pokyny v kódu viru jsou zhoubné a místo programování buněk k vlastnímu rozmnožování se dochází u napadených buněk k donucení rozmnožovat nové viry. (Děje se to jakoby přeprogramováním na množírny virů.)
Obdobu invaze představuje každé infikování virem HIV. Pokud je jím člověk infikován, tento virus se chytá bílých krvinek zv. CD4-T-lymfocyt. Bílé krvinky jsou potom přeprogramovány pomocí RNA virů, aby produkovaly více HIV. Tyto infikované buňky při kontaktu s mikrobem, místo aby ho likvidovaly, uvolňují milióny nových částic HIV a samy umírají. HIV se šíří krevním oběhem jako invaze, ničí obranný systém a tělo pak podléhá nemoci, která tak způsobí smrt."
Z uvedené použité knihy, vydané v r. 1996, jsou i tyto údaje:
Podle výzkumu v ČR bylo k 31.10.1995 zaznamenáno v ČR 242 občanů a 95 cizích státních příslušníků nakažených virem HIV. Plně rozvinutý AIDS byl u 68 postižených a 46 zemřelých na tuto nemoc u nás. Celosvětově je podle odhadu virem HIV nakaženo 20 miliónů lidí, to zn. na 250 dospělých jeden nakažený. Umírněné odhady říkají, že v průměru každých 15 sekund přibude další nakažený virem HIV, tj. 6.000 případů denně a do roku 2000 může být nakaženo 60 miliónů lidí. Podle některých odborníků přibývá HIV mnohem rychleji, předpokládají do začátku nového tisíciletí 120 miliónů nakažených. K 90% infekcí dochází skrze heterosexuální sex (tedy při pohlavním styku muže s ženou).
Velkým problémem na straně šíření nákazy viru HIV je skutečnost, že infekce není viditelná. Infikovaná osoba (HIV pozitivní) může vypadat velice zdravě, a přitom v sobě nosit virus 10 až 15 let bez jakýchkoli příznaků nemoci a rozšiřovat ho dál. Na druhou stranu jsou případy, že po jediném styku v 17 letech s nakaženým partnerem došlo k získání nákazy a ke smrti před 19. narozeninami. Inkubační doba může tedy být i velmi krátká. I když onemocnění retroviry, mezi které HIV patří, se vyznačují tím, že od okamžiku nákazy do doby, kdy se projeví první příznaky, bývá poměrně delší doba. S virem HIV je spojena záludnost i odsouzení k předčasné smrti, která je jistá.
Přítomnost nákazy lze laboratorním testem zjistit až po 6 týdnech od nákazy, často i později. Vyšetřením se zjišťuje přítomnost protilátek v krvi, které se začnou tvořit po nestejné době od nákazy, předpokládá se do půl roku nejpozději. Jsou ale zaznamenány falešné negativní výsledky testů 6 i více měsíců po nákaze.
Podívejme se na velikost viru HIV ve srovnání s dalšími původci sexuálně přenosnosných chorob a s mužskou spermií.

Schematické vyobrazení při zachování vzájemného poměru velikostí
Podle materiálů John Hopkins University USA

Virus HIV má délku 100 nanometrů, čili měří jednu stotisícinu milimetru. Viditelný bývá pouze elektronkovým mikroskopem, je 450 krát menší než spermie v průměru své hlavičky. Na obrázku je i struktura gumy kondomu. K ní bylo na XVI. mezinárodním kongresu o rodině v Brightonu v Anglii 12.-15.7. 1990 Dr. med. N.J. Waldisem ze Švýcarska řečeno: "Výzkumy ukázaly, že i ověřeně neporušené kvalitní kondomy mají mikroskopické póry. Tyto malé otvůrky jsou dosti široké na to, aby každý dovolil proniknout 30 až 50 virům AIDS. A nyní si můžete představit, jak bezpečné je používání kondomů." O něco dříve, "dne 17.2.1989 byla vydána zpráva skupiny odborníků z předních ústavů v USA, kteří po prostudování posledních prací došli k závěru, že kondom nemůže zabránit nákaze AIDS virem. Tyto viry jsou tak maličké, že se jich vejde přes milión do jediné bakterie. Viry projdou i otvory v jemném porcelánu. Již dříve byla zjištěna průchodnost viru další pohlavní nemoci (Herpes simplex virus II) skrze póry latexu kondomu. Nadále nelze považovat kondom za preventivní prostředek proti AIDS. Každý, kdo by to nadále tvrdil, přebíral by na sebe strašnou zodpovědnost." Toto uvedl HLI Reports 7.5.1989 pod názvem: "Day of the condom: is it over?"
Jak známo, kondom má jako antikoncepční prostředek dost vysoký počet selhání. Označuje se indexem Pearlové 5 - 12, což znamená, že ze sta žen jich 5 - 12 otěhotní za rok přes pečlivé využívání této ochrany. Možnost početí v cyklu ženy je však omezena asi jen na tři dny, zatímco k infekci AIDS může dojít kterýkoliv den. Medical Tribune uvedl: "Statisticky bylo prokázáno, že při indexu Pearlové 5 nakazí sto mužů infikovaných AIDS 35 žen tímto virem každý rok, používají-li kondom." Podle zprávy ze VII. mezinárodní konference Společnosti pro podporu antikoncepce v Singapuru v listopadu 1990 vědci ve svých studiích uvedli: "Je-li jeden z partnerů nakažen AIDS, má druhý partner při používání kondomů 43% šanci dostat tuto osudnou nákazu. Také před nákazou kapavkou a příjicí chránil kondom nanejvýše v 57% sledovaného období."
Sexuolog MUDr. A. Brzek k této problematice v lednu 1990 prohlásil: "Dávno víme, že obvyklý, nezesílený prezervativ může virus propouštět. A nevyčetli jsme to až z americké zprávy z února 1989. Přesto nechat rizikově se chovající osoby bez alespoň částečné ochrany a mlčky přihlížet, že část národa se vrhá bezhlavě do smrtelného nebezpečí, to nemůžeme... Pro ty, kteří se i tváří v tvář tomuto nebezpečí, navzdory našim proklamacím o věrnosti, budou nadále chovat rizikově, musíme mít alespoň nějaké, byť nedokonalé doporučení." Tím doporučením je propagace kondomu ve smyslu "lepší něco než nic". Skutečně riziko nákazy snižuje tehdy, nebudeme-li se dívat na to, že mnozí by na rizikové jednání nepřistoupili, pokud by byli včas seznámeni s tím, s čím se vy nyní seznamujete.
Nezapomeňte slova odborníků: "S kondomem je to bezpečnější, ale ne bezpečné!"
Nabízí se vám možnost spolehlivé prevence: "Zdrženlivost před manželstvím a věrnost manželskému partneru po celý život!" Uvažte, zda to nestojí za štěstí?
Také se objevila otázka: Co když je jeden z manželů nakažen? Odpověď měly poskytnout pokusy s takovými páry, které začaly v USA, ale musely být přerušeny. Již po 15 měsících došlo v 10% případů k nakažení. Manželství však prý většinou trvá déle než 15 měsíců. Tam, kde je láska, se asi zřeknou pohlavních styků, vždyť jaká by to byla láska, která druhému vědomě způsobí smrt?
Jaké jsou možnosti nákazy virem HIV a její časté příznaky.
K nákaze dojde tehdy, bude-li mít virus HIV přístup do krevního oběhu. K tomu mu ale stačí kontakt i se zcela nepatrnou rankou. Bílé krvinky, které virus HIV napadá, jsou hlavně v krvi a pak v semenné tekutině, dále v poševním sekretu a v malé koncentraci i ve slinách a v slzách.
Nejčastěji je virus HIV přenesen při pohlavním styku a pak při použití nedostatečně sterilních jehel mezi narkomany. Ve zdravotnictví se používá vše sterilní, zejména kolem transfuzí. Dárci krve by měli být bezúhonní lidé, kterým se dá věřit. Testy před odběrem jejich krve se provádějí jistě poctivě, ale zda se mohli nakazit v posledních měsících, je otázkou týkající se jen jejich odpovědného přístupu. Negativní zprávy v té věci se u nás neobjevily. Nákaza ústy je možná jen v případě poranění a styku s tělní tekutinou nakažené osoby, mimo pot.
O tom, jak nečekané může být přenášení viru HIV, svědčí případ zaznamenaný v Anglii, v němž jeden muž byl považován za odpovědného za rozšíření nákazy na 1.500 dalších lidí v jediném roce. Jak k tomu mohlo dojít? Používal společnou jehlu s jinými narkomany a spal s prostitutkou... V pochvě ženy, která vystřídala více partnerů, zůstávají mikrobiální obrazy nejen vystřídaných partnerů, ale i všech jejich předchozích partnerek a jejich dalších partnerů. Tedy všech, s nimiž dotyční partneři měli sexuální styk. A obdobně jako toto promítnutí minulosti postupuje riziko šíření nákazy i do budoucnosti.
Onemocnění se projevuje úbytkem váhy během dvou měsíců i o více jak 10%, dále horečkami a nočním pocením, zduřením mízních uzlin, kožními vyrážkami, objevením se skvrn v ústech, v hltanu a v hrtanu, nechutenstvím, zvracením, průjmy a též pocity stálé unavenosti a slabosti.
Léky, které se při onemocnění AIDS dají používat, působí jen omezeně, asi po půl roce se začíná vyvíjet rezistence, ztrácejí vliv. Takovým lékem je AZT, neléčí přímo, ale zmírňuje onemocnění a prodlužuje o něco život.

Tato publikace má za cíl být pomocníkem a průvodcem na cestě ke štěstí i spoluúčastníkem v rodinné výchově. Již její úvod upozornil na rozdílné pojetí toho, co je označováno za štěstí. Nepřímo byla tato rozdílnost patrná i v poslední kapitole "Úskalí života". Jde o nutnost volit. Aby taková volba mohla být opravdu svobodná, je předem nutná znalost možností, pro které se rozhodujeme, a to i s případnými následky. Pak se teprve dá rozhodovat o tom, co štěstí ničí a co ho buduje. Tím se zabývala tato knížka orientovaná na správnou volbu partnera a na vztahy mezi partnery i na pomoc ke zlepšení vztahů a k plnému porozumění jednoho druhému.
Možná jste zde nenašli vše, co jste očekávali. Má to své důvody. Všechno nemusí být okamžitě vhodné pro všechny čtenáře a nejde vše říci najednou. Ve druhém dílu s názvem "Nový život" vás čeká seznámení s počátky našeho života, dozvíte se něco více o antikoncepci a o problematice plánovaného rodičovství - tedy další znalosti potřebné pro šťastný život v manželství. Třetím dílem "Na vlnách transcendence" je doplněn obsah tajemství šťastného manželství, které se týká všech tří složek lidské osobnosti, jak je o nich psáno ve třetí kapitole "Tajemství člověka: Být sám sebou".
Přeji vám, abyste vlastním úsilím dosáhli toho, co je pro vás nejlepší.

Jan Chlumský

K tajemství šťastného manželství patří i pozitivní postoj k novému životu další osoby. Vždyť jde o otázku zvětšení dimenze lásky. Láska potřebuje růst, aby nezakrněla a nezměnila se v sobectví. Kdo opravdu miluje, ten s láskou dává i s láskou přijímá. Láska je především dávání, ale i přijímání a obětování se pro druhého. Zahrnuje i radostné přijímání nového života. Mnoho žen není otevřeno pro takové přijetí. Brání se mu, protože se dívají více na omezení, které je s přijetím dítěte spojeno. Ale prožívat štěstí nelze bez námahy a odříkání. Ať se jedná o radosti ze sportovních vítězství nebo o vítězství v soutěží krásy. Některým však ještě více radosti může přinést mateřství a otcovství. Jen "některým" proto, že všichni nejsou pro tento úkol připraveni nebo schopni. Žel, stále stoupá procento neplodných párů a mezi hlavní důvody patří neblahé předchozí absolvování interrupce. Také životní styl a škodlivé životní prostředí mívají dopad na naši plodnost.
Tato publikace by měla napomoci potřebnému poznání v oblasti týkající se lidské plodnosti a počátku našeho života. Mnohým z nás je zatěžko pochopit, že s každým novým životem přichází i nabídka k trojnásobnému životnímu štěstí. Ke štěstí obou rodičů i jejich dítěte, případně jeho sourozenců. Mnozí rodiče však utopí své štěstí ve svých chybách.
První chybou, kterou mnozí rodiče svému štěstí škodí, je jednostranný pohled pod tlakem egoismu. Další chyby se stávají z neznalosti.
Jednou z prvních chyb je počítání nákladů a spotřeby všeho druhu. Při chybách z neznalosti" se můžeme setkat s údivem nad slovy šťastné matky více dětí, která říká: "Jsou to přece jednoduché počty: Čím více dětí, čím více členů rodiny, tím více lásky pohromadě." Někdo by místo zdůraznění lásky zdůraznil starosti (na základě vzoru: soudím podle sebe) - a pohled už by byl pesimističtější. Dál je zde faktický nezájem o poznání celé pravdy o člověku. Mnoho lidí nejen neví v čem vidět smysl života, k jakému cíli by měli směřovat, ale ani kdy jejich život začal a jak rychle a úžasně se rozvíjel.
Chcete být šťastni? Pokud ne, odložte tuto knihu. Pokud ano, začněte si sami vázat kytici svého štěstí ze sedmi květů takto:

1. Usilujte o poznání největšího zdroje lásky a chtějte pro lásku žít, abyste ji nosili ve svém srdci.
   

2. Nehledejte štěstí ve věcech které nemáte, ale skládejte si je z toho, co máte.
   

3. Pěstujte si smysl pro kladné stránky věcí a událostí, hledejte na všem více líc než rub.
   

4. Nejen štěstí vyhlížejte, ale také pro ně něco udělejte.
   

5. Braňte se monotónnosti života, snažte se o změny vnášející do něj radost.
   

6. Žijte v přítomnosti, dělejte to, co děláte, bez soustředění na to, co bude potom, nebo co mělo být dříve.
   

7. Uvolněte se, abyste vyzařovali pohodu. Čím více radosti dáte, tím více ji sami budete mít.
   

Jasnou odpověď dává moderní embryologie popisující náš život před narozením. Za pomocí elektronkových mikroskopů, ultrazvuku, endoskopie i další techniky je možné podrobně se seznámit se skutečností, kterou bylo dříve možné jen tušit nebo ji přijímat vírou.
Odborníci užasli, když zjistili, jak brzy se vytvoří malinký mozek s nepředstavitelně jemnou strukturou. To, jak brzy začíná pracovat, jak reaguje na vnější podněty, jak na ně dokáže odpovídat i svými pohyby. A jak brzy se projevují známky existence jeho duševna. Výzkumy dnes ukazují, že v prvních měsících od početí a pravděpodobně již v prvních týdnech se objevují první psychické projevy mezi matkou a vyvíjejicím se dítětem. Člověk ve stádiu embrya se podílí na všem, co ovlivňuje jeho matku, odráží se na něm to, co ona prožívá: radost, vzrušení, strach, starosti. To vše působí na rytmus pulsu a krevním oběhem se přenáší do malého embrya.
Život každého z nás začal početím, to znamená okamžikem, kdy otcova spermie pronikla ochranným obalem vajíčka a tak vznikl jednobuněčný organismus, zvaný zygota. To jsme již byli my, protože již první den bylo vše geneticky dáno - krevní skupina, fakta o našem pohlaví, dokonce i barva očí, vlasů a kůže. Rovněž bylo rozhodnuto o rysech obličeje i o některých charakterových vlastnostech. Od počátku jsme každý tvořil vlastní genetickou jednotku s vlastním genetickým programem. Naše buňka se rozdělila za 30-40 hodin a v dělení rychle pokračovala ještě uprostřed vejcovodu.
Teprve po týdnu jsme se dostali do kontaktu se sliznicí matčiny dělohy a uhnízdili se v ní mezi dvěma ústími žláz. Byli jsme složeni již asi ze sta nových buněk, z nichž každá měla specifickou funkci. Měli jsme štěstí, že naše matka nepoužívala nitroděložní tělísko, jinak by nás v tomto okamžiku čekalo umírání.
Cesta oplodněného vajíčka trvá 6-10 dní, než skončí implantací do dělohy. Asi desátý den je od nepatrného stvoření vyslán chemický hormonální pokyn mateřskému tělu, který znemožní menstruaci.
Než budeme pokračovat ve sledování rozvíjejícího se a rostoucího lidského života, zastavme se u otázky určování délky těhotenství. Jeho udávaná délka se nemusí shodovat se skutečnou délkou života dítěte. Je to tím, že délka těhotenství se běžně počítá od začátku poslední menstruace, se kterým souvisí růst vajíčka (ve vaječníku), u kterého po ovulaci (vypuzení do vejcovodu) došlo k oplodnění.

Cesta oplodněného vajíčka
1 - vývoj folikulu od jedné tenké vrstvy buněk okolo budoucího vajíčka až po žluté tělísko
2 - vajíčko vniklo z vaječníku do vejcovodu
3 - dochází k oplodnění, obvykle v těchto místech
4 - nový jedinec uprostřed vejcovodu v rozličných stádiích na cestě do dělohy
5 - uhnízdění lidského zárodku mezi dvěma otvory žláz, vrůstá do sliznice naproti rozšířeným krevním cévám

(Kresba: Dr. Arnošt Pacola podle odborné literatury)

Obrázek ukazuje okamžiky života vajíčka od vývoje ve folikulu, včetně místa vzniku nového jedince, až po uhnízdění ve sliznici dělohy. Při uvedeném počítání trvá doba těhotenství 280 dnů, což představuje 10 lunárních měsíců. Počítáme-li dobu od početí, jedná se o 266 dnů. Doba početí však může být známa jen v případě praktikování teplotní metody nebo podle velikosti při ultrazvukovém měření v 10. až 12. týdnu od poslední menstruace. Jedná se pak o přesnější určení data porodu, v ostatních případech jde o méně přesný odhad. Nejčastěji se tedy vychází od té poslední menstruace. Ovulace o dva týdny později není nikdy pravidlem a k početí může dojít i několik dní po styku. Některé publikace, např. McCubbnových: Život dítěte před narozením, uvádí jednotlivé týdny od menstruace i od početí. Odhad data porodu (ODP) se dělá po zjištění gravidity již při při první návštěvě gynekologické ambulance nejednodušeji tak, že se ke dni začátku poslední menstruace přičte 7. Pak od číslice označující měsíc se odečte 3. Názorně byla-li poslední menstruace 1.10. (1+7=8 a 10-3=7), je výsledný termín 8.7. následující rok, což je podle Naegelova pravidla + 7 dnů + 9 měsíců. Pravidla pro výpočty data od početí upravil profesor porodnictví a gynekologie v Minnesotě dr. Konald A. následovně: První den trvalého teplotního vzestupu, mínus 7 dnů, plus 9 kalendářních měsíců. Ovulace má totiž vliv na vzestup bazální teploty, sledované při přirozeném plánování rodičovství, a oplodnění má vliv na udržení její vyšší hladiny. Proto také pomocí záznamu přirozené metody je i dříve známo těhotenství. Laboratorní zkouška se zakládá na skutečnosti, že po početí dochází k vylučování hormónu HCG (lidský chorionový gonadotropin). Ten dává signál žlutému tělísku, aby pokračovalo v produkci progesteronu do doby než tuto úlohu převezme placenta.
Vraťme se nyní k oplodněnému vajíčku, které po dělení na stovky buněk, nazývaném rýhování, má stále průměr jen 0.2-0.3 mm. Sledujme vývoj tohoto nového života po jednotlivých týdnech od početí.

2. TÝDEN OD POČETÍ
Měchýřek z buněk, obsahující živý lidský organismus, k němuž kromě výživy nebude nic přidáno, aby se z něj jednoho dne mohl narodit člověk se všemi právy, je nejdříve nazýván zygota. Tento měchýřek pevně vroste do sliznice dělohy maminky, naproti rozšířeným krevním cévám a je od té chvíle, kdy nastává diferenciace základních zárodečných vrstev, nazýván embryem nebo zárodkem.
Z matčiny krve čerpá výživu a ze svých vlastních buněk si začíná tvořit plodové lůžko neboli placentu. Dále si vytvoří vnější plodový obal (chorión) a pak ještě vnitřní plodovou blánu (amnión). Takto zabezpečen pokračuje tvorbou tzv. tří zárodečných listů, které představují tři vrstvy. Vnější vrstva, z níž bude nervový systém s mozkem a míchou, kůže i s ochlupením a vlasy, rovněž nechty, zubní sklovina a oči. Dále vnitřní vrstva, z níž bude mít plíce, játra, štítnou žlázu, trávicí trubici se sliznicí střev a močové cesty. A střední vrstva pro vytvoření svalstva, systému mízních uzlin, kostry (mimo lebku), krevních a lymfatických cév, ledvin, semeníků nebo vaječníků podle daného pohlaví.

3. TÝDEN OD POČETÍ
Embryo může mít přibližnou velikost kolem tří milimetrů a jeho obal až 1 cm. Svou velikost brzy zdvojnásobí. V prvním měsíci se údaje o velikosti embrya v odborné literatuře do značné míry liší.
V publikaci Život před narozením Katharina Zimmer uvádí, že již v dvoumilimetrovém zárodku člověka začíná fungovat mozek, který řídí vývoj celého embrya. V knize M. Furuhjelmové je položen základ nervového systému až na konec 3. týdne, kdy má embryo více jak dvojnásobnou velikost. Nervový systém se tvoří z vnějšího zárodečného listu, který na středu zhrubl a vytvořil dva podélné výběžky. Přes ně se utvořila podélná brázda, její vrcholy srůstají a tak vzniká rourka představující centrální nervový systém. Její přední část zhrubla, uzavírá se a utváří tak základ mozku, který začíná svoji činnost.
V tomto týdnu, již kolem patnáctého dne od početí, se objevují první žilky a po spojení dvou zde vzniká jednoduché srdce, které je zatím rourkovitého tvaru a v 18. až 21. dni od početí začíná pulsovat. Formuje se tkanivo střední vrstvy, zvané prvosegmenty. Z něj později vznikne část svaloviny, chrupavek i části kostí a kůže. Začaly se tvořit lícní váčky a být již viditelné základy očí. A žena v této době často ještě neví, že počala dítě, že je těhotná. Těhotenství se spolehlivě zjistí krevní zkouškou, při níž se stanoví hodnota hormónu HCG. Zjistitelné by bylo i na ultrazvuku.

Embryo, které má 26 dní a měří 3 mm. Na čele v prohlubni je patrná část nervové trubičky těsně před uzavřením. Pod bradou, v dolní části obrázku, prosvítá srdíčko.

4. TÝDEN OD POČETÍ
Naše lidská bytost, zvaná embryo, může koncem týdne dosáhnout už osmi milimetrů. V jejím jednokomorovém srdéčku se tvoří přihrádka, aby později dělila srdeční komory. Tvoří se tvář a krk.
Pokračuje utváření nervového systému. Dokončí se uzavření mozkového kmene. V místech, kde se nervová brázda spojila, na každé její straně se vytvoří ve tkáni střední vrstvy řada čtverhranných tělových segmentů z nichž později bude 32-33 obratlů. Mozek má tři bubliny. Z primitivní míchy vyrůstají nervová vlákna. Uprostřed tohoto týdne se formují ledviny, střeva. Do konce týdne má embryo v primitivnější formě už plíce, játra i štítnou žlázu. Má ústní otvor i základy vnitřního ucha. V tomto období jsou již zjistitelné pohlavní buňky, ze kterých se později stanou spermie nebo vajíčka. Ty se nyní přesunují do vyvíjejících se semeníků či vaječníků.
Nyní ještě výživu a tedy potřebu krevních buněk zajišťuje žloutkový váček, který se zmenšuje a později zanikne. Placentární klky plodového lůžka se rychle rozmnožují, tím se zvětšuje vstřebávací plocha, což je potřebné pro zvětšující se krevní oběh embrya a dostatečný přísun živin a kyslíku. Kromě výživy pak zajišťují látkovou výměnu mezi embryem a organismem matky, nedovolí však smíšení krve. Placenta je diskovitého tvaru a postupně dorůstá do velikosti l5-20 cm v průměru a do váhy 500 g. Na její vývin má určitý vliv i strava matky. Nevhodná jej může zpomalit či zhoršit.

O novém životě, v němž týden bije srdíčko, maminka stále ještě nemusí vědět a některá teprve uvažuje o návštěvě gynekologa, že nedostala očekávané měsíčky. Její děloha je již zvětšená a je měkší. Děložní čípek má měkký a navíc zbarvený do modra. Jako příznaky těhotenství může maminka pociťvat nevolnost, zvýšenou citlivost prsů a častější potřebu močení.
Na děťátko se v této době jeho vývinu pohlíží mnohdy nesprávně jen jako na "něco". Byly snahy považovat je za něco velmi neurčitého. Svým vzhledem se zárodek ještě děťátku nepodobá, má i ocásek, který se v dalším týdnu smrskne na malý výstupek. Někdy bývá srovnáván se zárodkem ryb či jiných obratlovců. Ale ani ti ve svém počátečním stádiu nemají svoji budoucí podobu. Rostoucí človíček má s nimi společné jen to, že patří do skupiny obratlovců. V tom se podobnost zvýrazňuje kolem 30 dne. Každý druh má však svůj vývoj od počátku přesně vyhrazený. Z jednoho druhu se nemůže vytvořit jiný odlišný druh a žádným stádiem jiného druhu se tedy neprochází. Člověk je člověkem v těle matky od počátku svého bytí, kdy mu vše bylo dáno do vínku. Pak už byl vlastně jen vyživován, pečlivě ochraňován (i když mu může být usilováno o život) a podporován ve vývinu ze strany matčina organismu. To tvořící se tělíčko ve svém vlastním obalu je od počátku novým lidským organismem. Jeho krev není krví matky a jeho tělo není jejím tělem. Jde o nové lidské stvoření, jehož rychlý vývoj a růst zde sledujeme. A nejde jen o jeho tělo, chceme poznávat i oblast jeho psychiky, kterou se zabývá prenatální psychologie.

5. TÝDEN OD POČETÍ
Embryo nyní denně může povyrůst téměř o milimetr, takže v tomto týdnu bude mít kolem 1 cm. Hned na začátku týdne se objevují pažní výrustky embrya, které po pěti dnech začnou tvořit plošky budoucích dlaní. Ruka je ve vývoji pokročilejší než noha a oko pokročilejší než ruka. Srdíčko této maličké lidské bytosti pracuje stále vydatněji, tlukot dosahuje 40-80 úderů za minutu a rozvětvený krevní systém zasahuje do všech klků plodového lůžka. Ač lebka ještě není, pokračuje tvorba mozku. Z jeho prvních měchýřků, zřetelných pod tenkou, průsvitnou kůží vznikne velký mozek se dvěmi hemisférami. Hlava je ohnutá k hrudníku a rychle se zvětšuje, na začátku dalšího týdne může být téměř stejně velká jako ostatní tělo. Na rýsující se tváři se objevuje nos, vnější náznak uší, v oční duhovce je jasný pigment. V rostoucím trupu těla se tvoří žaludek, přední střevo se zvětšuje a celé se stáčí vlivem své délky. Vzniká též slezina.
Je přirozené, že většina matek v této době častěji pociťuje únavu, nevolnost i zvýšenou citlivost prsů. Jde o vliv hormonu progesteronu, produkovaného plodovým lůžkem.

Embryo v pěti týdnech, které měří 11 mm.

6. TÝDEN OD POČETÍ
Na délku roste embryo v této době asi stejně rychle. Na začátku týdne má kolem 12 mm. Jeho váha, která je asi dvě desetiny gramů se během týdne zvětší až na čtyřnásobek. Ramena a nohy se protahují a vyčnívají dopředu. Ruce ohnuté v zápěstích již mají zřetelné prsty. V obličeji se utváří horní rty. Tvoří se oční víčka, ale oči bývají od sebe ještě nezvykle daleko. Srdce začíná mít konečný tvar. Střeva narostla natolik, že pro svoji délku mají v těle embrya málo místa a tak se jich část prozatím vsouvá do pupeční šňůry. Patrný je již i apendix. Tvarují se prsty a dá se říci, že celá kostra je ve chrupavce už utvořena. Nervový systém je vyvinut natolik, že embryo vnímá bolest. Také již na konci tohoto týdne bývají zachytitelné mozkové signály na elektroencefalogramu (EEG).
Některé publikace svým důrazem na detaily s desetinami milimetrů jakoby zamlžovaly až popíraly skutečnost, že i v ranném stádiu svého vývoje se lišíme. Jde o rychlé tempo, při němž se mohou vyskytnout výraznější rozdíly. Následující obrázek ukazuje embryo, které může být stejně staré jako na předchozím obrázku. Jeho velikost by snad odpovídala průměru v udaném stáří, ale vývojový stupeň se jeví už spíše na 7 týdnů od početí.
Naši přední psychologové v knize Počátky našeho duševního života uvádí, že u takového embrya bližším pozorováním se dá zjistit, že jeho svaly jsou velmi citlivé na změny v prostředí a poruší-li se hladina iontů v plodové tekutině, svaly reagují drobnými záškuby.

Dítě, nazývané stále jen embryem či zárodkem, se viditelně vznáší v plodové tekutině, kterou obsahuje amniotický vak. Dr. John Willke podává k fotografii toto svědectví. Uvnitř neporušeného vaku, vyjmutého při mimoděložním těhotenství v době 6 týdnů od začátku poslední menstruace, velice živě plaval chlapeček o velikosti asi 10 mm. Byl dokonale vyvinutý, se zašpičatělými prsty na rukou, na nichž byly vidět jemné tepénky a žíly. Skrze kůži byl téměř průhledný. Prstíky měla i jeho chodidla.

7. TÝDEN OD POČETÍ
U embrya 1.5 cm byla na začátku tohoto týdne naměřena velikost jeho chodidla 2.5 mm. Přibližně od této doby se projevují komplexní reakce, při doteku jemné oblasti rtů zareaguje dítě tak, že horní částí těla uhne ke straně a rukama udělá prudký pohyb dozadu. Vytváří se nervové dráhy a každou minutu vzniká asi až 100.000 nových nervových buněk. Do porodu jich bude několik set miliard. Svaly již pracují i bez vnějšího podnětu, dostávají též konečnou podobu. Víčka začínají zakrývat oči. Jsou vyvinuté čelisti se základem všech dvaceti mléčných zubů. V případě chlapečka jsou již rozpoznatelné semeníky a objevují se buňky, které budou produkovat mužský hormon testosteron.
Do osmi týdnů od poslední menstruace se při odstranění nového lidského života mluví o miniintrrupci a po tomto datu o interrupci. Je smutnou skutečností, že se tomuto lidskému životu nedostává potřebných práv, která by jej chránila. Po osmi týdnech od početí je embryo již vyvinutou lidskou bytostí a dostává se mu názvu plod.

8. TÝDEN OD POČETÍ
Temenokostrčová délka neboli výška v sedu mohou být v tomto týdnu i v následujícím směrodatné při posuzování odhadnutého data porodu. Měří se pomocí ultrazvuku. Na začátku tohoto týdne měří děťátko velmi často 2.5 cm a o týden později až 4 cm. V tomto týdnu se u něj dokončí formování všech orgánů a jsou přítomny všechny tělesné systémy. Očima, které někdy mohou být ještě od sebe o něco vzdálenější již dokáže pohybovat. Začíná fungovat i smysl pro rovnováhu a rozvíjí se sluch. Slyší bít matčino srdce. Prsty a palec se již úplně rozdělí. Žaludek již vylučuje žaludeční šťávy.

Život v osmém týdnu od početí, při velikosti 32 mm, v plodové bláně zvané amnión.

9. TÝDEN OD POČETÍ
Dítě již uchopí prsty objekt do dlaně. Počet jeho srdečních tepů se pohybuje mezi 110 až 160 údery za minutu. Tvorbu krvinek převzaly po žloutkovém vaku játra, slezina a stále více ji přebírá kostní dřeň. Malé střevo je schopné svalového pohybu - peristaltiky. Na delší dobu se zavřou oči, až do sedmého měsíce. V pupeční šňůře fungují tři cévy. Dvě tepny přečerpávají odkysličenou krev z plodu a žíla přivádí zpět okysličenou. U nás jsou funkce opačné, okysličená krev proudí v tepnách.

10. TÝDEN OD POČETÍ
Váha dítěte již dosáhne 30 g, výška v sedu je kolem 6 cm a délka jeho chodidla 9 mm. Od minulého týdne pracují chuťové pohárky. Na prstech ruky se tvoří nehty a má otisky prstů. Také se objevují první vlásky. Pankreas už může produkovat inzulín.
Děloha matky se zvětšila natolik, že se již posunuje do břišní dutiny.

11. TÝDEN OD POČETÍ
Plod o velikosti kolem 6 cm v sedě, začíná nyní polykat amniovou tekutinu, kterou i vdechuje. Utopení mu však nehrozí, poněvadž přísun kyslíku má zajištěn pupeční šňůrou. Pracuje mu již trávicí systém a tekutinu vylučuje močí. Dá se říci, že mu fungují i všechny ostatní tělesné systémy. Plíce jako dýchací orgán začnou ovšem pracovat až po porodu. Může už dělat obličejové grimasy, otevírat a zavírat rty i cumlat prst. Jsou rozpoznatelná jeho žebra, jejich tkanivo kostnatí, začala probíhat osifikace. Hlava je stále nápadně větší, což značí vývojovou přednost. Nyní hlava činí 1/3 délky těla, při porodu se už bude jednat jen o 1/4 a v dospělosti o pouhou 1/10 až 1/8 výšky člověka.

Plod 11 týdnů i s vnějším plodovým obalem zv. chorión.

Plod v ruce člověka po 11. týdnu.

Nyní ve zbývajících šesti měsících do porodu již zdaleka nebude tolik výrazných změn, vždyť dítě jen poroste. Dále tedy nebudeme rozebírat všechny jednotlivé týdny, spíše se zaměříme jen na významnější události a podíváme se jak jsme asi dále rostli. Přehled růstu za celé období prenatálního života máte také v tabulce v příští kapitole.
Mnohé ze zde popsaného bylo zprvu objeveno v pozdějším období vývoje a teprve za pomoci pokročilejší techniky bylo zjištěno, že se vyskytuje už dříve, v ranějším období. Podobně může věda dojít k poznání, že i duševní vývoj plodu začíná mnohem dříve než se dosud předpokládalo.
Ve čtvrtém měsíci plod povyroste přibližně z 11 cm na 14 cm, měříme-li temenokostrčovou délku. Celková délka může ke konci měsíce dosáhnout 16. až 20. cm. V této době už má stejný počet nervových buněk jako dospělý. Na pokožce se mu tvoří ochranná vrstva mazu.

Tělesnou vyspělost plodu zde ukazuje obrázek ze 16. týdne od početí.

Psychologové doc. Zdeněk Matějček a Josef Langmeier v knize Počátky našeho duševního života uvádí určitá vývojová období, v nichž by se dalo hovořit o možnosti vzniku určité malformace, o riziku určitého poškození. Jediný mozek je takovému riziku vystaven po celou dobu těhotenstí a porodu. Pojednávají i o průzkumu na Harvardově universitě, podle kterého 4.-6. měsíc je kritickým obdobím pro možnost postižení dyslexií. Jde o lehčí specifickou poruchu schopnosti naučit se číst. Důvod se spatřuje v poruše při migraci nervových buněk, které vznikly v zárodečných vrstvách kolem mozkových výstupků a chystají se tvořit mozkovou kůru levé hemisféry. Také to, že náš mozek funguje typicky mužsky nebo žensky má svůj počátek v hloubi našeho nitroděložního života. Už v něm se zjišťují rozdíly ve funkci mozkových hemisfér chlapečků a holčiček, o nichž byla řeč v prvním dílu, a které jsou zakódovány od početí. Budou se projevovat ve způsobu jejich reagování na vnější podněty, v jejich zájmech a v určitém stylu.
Prenatální psychologie zkoumá duševní život dítěte v době od jeho početí do porodu, a to nejen v souvislosti s vyspíváním organismu, ale i v oblasti prožitků dítěte, kterou někde označuje slovem "vědomí". Dítě v období prenatálního života vnímá až neuvěřitelně mnoho. A i když mu to pro pozdější život v paměti nezůstává, přece jej silně ovlivňuje. Výchova dítěte začíná dávno před jeho narozením. Jde zejména o výchovu emocionální, citovou. Dítě je ovlivňováno pocity matky i jejími prožitky a způsobem jejího života. S ní zakouší pocity štěstí, pohody, bezpečí i pocity opačné. Do jisté míry a s humornou nadsázkou to ukazuje videofilm z nakladatelství Paulínky: Ahoj tady jsem! s podtitulkem Kronika narození. Ten ukazuje i na chování maminky, které dítěti škodí, jako kouření, alkohol, tanec. O škodlivosti dvou z nich je v kapitole prvního dílu, kde se hovoří o závislostech.
K naznačení spojitostí mezi chováním matky v těhotenství a podobou určitých příznaků pozdějšího chování dítěte, opět můžeme použít knihu našich psychologů doc. Z. Matějčka a J. Langmeiera. Popisují v ní např. úmyslné hladovění matky pro její odpor k těhotenství v souvislosti s tím, že ji opustil otec dítěte. Průvodním jevem bylo snížení její váhy. Její dítě pak ve třetím roce trpělo neutišitelným hladem a trvalým strachem, že nedostane najíst. Psychologové v tom vidí zrcadlový obraz protestního jednání. Dále uvádějí: "Můžeme si představit, že úzkostné stavy matky mají za následek změny v chemických reakcích krve, že do krevního oběhu se dostávají z endokrinního systému látky, které mají své specifické účinky, a že tyto vlivy pronikají placentou k plodu." Existují i jiné úvahy, ale hypotézy přenosu duševních dějů se těžko prokazují. Zůstává jen povědomí o jejich existenci a také pravděpodobná spojitost podvědomí obou osob. V citované knize se také uvádí: "Víme, že to, co muž cítí k ženě a k nenarozenému dítěti, je jedním z nejvýznamnějších činitelů určujících úspěšnost těhotenství." A jinde: "Co dítě cítí a vnímá, začíná formovat jeho postoje a očekávání vůči sobě samému." Dále: "Trvající úzkost a tíživá nejistota týkající se vlastního mateřství může zanechat hluboké jizvy na osobnosti nenarozeného dítěte." V případě katastrofálního stresu kolem čtvrtého měsíce, může jít o riziko poškození nervového vývoje.

Jako doplněk k textu o vnímavosti dítěte a jeho prožitcích může sloužit obrázek, zachycující jej ve věku čtyři a půl měsíce od početí, jak si cumlá palec, v době, kdy mu bylo naměřeno asi 18 cm.

V pátém kalendářním měsíci plod již začal slyšet. Slyší tlukot srdce matky. Jeho sluchové vybavení je již srovnatelné s úrovní dospělého člověka. V krátké době se naučí znát hlas matky, rozeznávat jej od cizích a později podle citového zabarvení vnímat atmosféru v jaké se s matkou nacházejí. Odráží se to v jeho reakcích. Přitom břišní stěna a děloha sílu zvuku zeslabují. S matkou však dokáže komunikovat i beze slov. Bývá uváděn pokus rakouského lékaře Reinolda, který skupinu těhotných matek nechal pod ultrazvukovým přístrojem do naprostého zklidnění, takže se ani jejich plody nehýbaly. Jeho sdělení, že se plod nehýbe, vyvolalo u každé matky určitý úlek, jehož následkem do několika vteřin reagovaly všechny plody co největším kopáním. Na tomto příkladu vidíme účast dítěte na prožitku matky jako komunikační projev.
O tom, že dítě v děloze matky slyší, svědčí mimo jiné i pozdější reakce dítěte na to, co v nitroděložním životě opakovaně slyšelo a co potom později vítá jako známé. Otočí se např. jen za tou příjemnou hudbou, kterou si maminka v době těhotenství pouštěla, je mu milé to, co si tehdy maminka zpívala. T. Verny upozorňuje na řadu případů, kdy plod jakoby si zapamatoval, to co slyšel. Říká, že poznává citový přízvuk v matčině hlase, aniž rozumí obsahu, má ten přízvuk vliv na jeho reakce, takže uklidňujícím slovem se může cítit chtěný a milovaný. Dotvrzují to i naši psychologové a varují před negativním účinkem citového zanedbávání plodu v děloze. Doslova říkají, že je nejvýš žádoucí, aby matky v době těhotenství s plodem komunikovaly, mluvily na něj, uklidňovaly jej. Lidská řeč má pro plod velký význam a podobně jako u novorozence zvláště výška tónu. Vysoké tlumí jeho aktivitu. K dalším schopnostem vnímání patří chuť a čich. Abychom se však ještě nedostaly k samému závěru těhotenství, poněkud se vrátíme.
Z tělesných změn kolem 16. týdne si můžeme jmenovat v 15. týdnu tvorbu hnědého tukového vaziva, které dítěti slouží k získání tepla. V 17. týdnu pak žlázy v jeho pokožce tvoří maz, ktrý mu ochrání pokožku, takže v pohodě a bez úhony může několik měsíců plavat v plodové vodě. Jak vidíte, vše je perfektně zařízeno, moudře zajištěno.
V 19. týdnu dojde u plodů děvčátek k prohlubování jejich pochvy. V dalším týdnu bývá zajištěna tvorba hormonu štítné žlázy. Mluví se také o vyvinutém obočí a o větší reakci na zvuky. Spící plod se poklepem na břicho maminky probudí.
Je zajímavé, že již před narozením jsou u plodu zaznamenány změny, podle kterých psychologové dochází k závěru, že již má sny. Náš spánek obsahuje dvě výrazné fáze. Jedna je označována jako Non-REM a představuje klidný, odpočinkový spánek, při němž jsou oči v klidu. Druhá je označena jen REM spánek a má spíše charakteristiku bdělého stavu. Je u něho zaznamenávána aktivita, rychlé oční pohyby a signalizuje tak snění. Mozek se touto specifickou aktivitou má zbavovat nánosů získaných při bdělém stavu. U starších lidí tohoto typu spánku ubývá. EEG zaznamenává u plodů nejdříve jen tento typ spánku a asi až od 33. týdne klesne jeho podíl pod 70% z celkového spánku. Při narození je to 50% a ve stáří jen 13%.
Ve 26. týdnu prenatálního života, může být děťátko ještě tak malé, že se vejde na dlaň a současně tak velké, že eventuálně dokáže absolvovat výlet do našeho světa. Nevěříte? Jde o skutečný příběh, který ukazuje velkou lásku k počatému životu, ochotu k oběti a zároveň na schopnosti v moderní medicině. O to výrazněji si můžeme uvědomit zlo, které zcela zbytečně jen pro pohodlí lidí, žádá likvidaci lidského potomka v době mezi početím a narozením.

"Plodu", kterému jeho 31-letá maminka Rhonda Denisová dala jméno Maggie, byly v lednu 1994 pouhé čtyři měsíce. Tehdy 6.1. mu lékaři diagnostikovali brániční kýlu, což představovalo otvor v bránici jeho svalu, který odděluje hrudní dutinu od bříška. Tou se Maggii dostaly do hrudníčku břišní orgány a tlačily ji na plíce, takže ta nemohla pro nedostatek prostoru patřičně růst. Po narození by se děťátko nemohlo nadechnout. Jde skutečně o závažnou věc, proto lékaři navrhli potrat. Situace Maggie se pak ještě zhoršila tím, že její žaludek ji začal tlačit na srdíčko. Maminka však přesto dítě bránila svou ochotou sama podstoupit cokoliv, co by nenarozenou Maggii mohlo zachránit. Poradili ji tedy obrátit se do Kalifornie na dr. Michaela Harrisona, který již dělá operace i děťátkům v děloze matky, jsou-li pro jejich život nezbytně potřebné.
Tkáň plodu ve 26. týdnu je již schopná snést i stehy při operaci. Těhotná maminka byla 4. března přijata v lékařském centru Kalifornské univerzity a za 4 dny podstoupila se svým plodem operaci. Při ní patnácti centimetrovým řezem dětský chirurg odhalil dělohu, jejiž tkáň byla dva centimetry silná. Skrze ni se pak dostal k plodovému vaku a přes něj k malé Maggii. Přitom opatrně odsál plodovou vodu a Maggii omyl sterilním roztokem. Malou injekční jehlou ji vstříkl narkotikum, aby necítila bolest. Pak přikročil k operaci plodu pod čtyřnásobně zvětšujícími čočkami. Operovaná holčička se skutečně vešla na dlaň a vážila jen 90 dkg. Bylo třeba udělat jí řez pod žebry a další na hrudníčku, ze kterého bylo potřeba jemně protlačit střeva a slezinu otvorem v bránici do míst kam patřily. Pak přes bránici našít kousek pevné syntetické tkaniny, aby nemohly zpět. Když se to i se zvětšením břišní dutiny provedlo musela se také nahradit plodová voda a zašít plodový vak, nakonec celé zašít v děloze a sešít i první řez. Tep maličké nezakolísal a za čtyři a půl hodiny byla operace zdárně u konce. Před jejím začátkem si maminka přála, aby v případě, že by se operace nezdařila, mohla si svoji Maggii pochovat na rukou a rozloučit se s ní. Chtěl bych, abyste i vy cítili tu její lásku a úctu k počatému životu. Tento příběh je zde uveden proto, abyste lépe pochopili, že v případě těhotenství nikdy nejde o "něco", ale o "někoho". Nebo se ještě někdo z vás domnívá, že se stal lidskou bytostí až měl právo být zapsán mezi občany v matriční knize?
Příběh náročnou operací nekončí, ta si vybírala svou daň v podobě zdravotních problémů u matky a předčasný porod byl neustálou hrozbou. Pak se Maggii z vaku oddělily kousky plodové blány a maminka musela dodržovat naprostý klid na lůžku. Povzbuzovalo ji jen pípání monitoru, který zaznamenával Maggiino srdíčko. A tak uplynulo 7 týdnů od operace a za tu dobu se děťátku stačila vyvinout plíce. 22.4. najednou monitor utichl a pak zaznamenával slabých 60 úderů, tedy méně než polovinu normální frekvence. Bylo nutné jednat rychle. Operativně, Císařským řezem podruhé Maggii vyňali, vážila 180 dkg, nadýchla se a spustila křik. Narodila se již 33. týden. Do měsíce se s ní maminka vrátila domů a dnes je z ní zdravá, šťastná holčička.
Na závěr si možná řeknete: "Má bezva maminku, ale..." Tak ne! A važte si svých rodičů, i když třeba nevidíte jejich oběť a možná si spolu nic nerozumíte. Možná vám některým vůbec nevěnovali potřebný čas. Ale možná také nedokázali rozpoznat vaše potřeby a pravé hodnoty, které vedou ke štěstí, vždyť sami vidíte, co nabízí svět reklam a lidé, kteří klamou nebo se nechali oklamat. Teď jste na řadě vy. Každý z vás má jedinečnou šanci být tím skutečně nejlepším člověkem na celém světě, nejlepším pro vaše dítě, které snad jednou budete mít. I z vás tedy mohou jednou být bezva maminky a bezva tatínkové, stačí když nezapomenete, že malý člověk nemůže mít nic lepšího a nic hodnotnějšího a žádný vynález vás nenahradí.
Hledejme hodnoty, které vytváří rodinné štěstí. Učme se odpouštět a žít naplno v lásce, která vychází ze srdce. Pak v ní v manželství jako pomocný motor bude fungovat i ta její sexuálně výrazová forma. A co se týče vašich dětí, naučí se od vaší úcty k starým rodičům i trvalé úcty k vám. Jinými slovy, nebude vás nikdy dostatečně těšit sebevětší získané bohatství, nebude-li ve vašem srdci kralovat vztah lásky. Ten má člověka provázet od početí až do smrti - pak se dá hovořit o skutečně šťastném životě.

Lze říci, že jde o postupnou i o bezprostřední přípravu jak u matky tak u dítěte. Vyjímečnou přípravou je případ rizikového těhotenství, kdy se vše dělá pro jeho udržení, aby nedošlo k příliš předčasnému porodu. Tělo maminky je připravováno na porod přičiněním jejího děťátka (stále nazývaného až do porodu "plod"). Ono samo si už nepřímo připravuje potravu na dobu po svém narození. Jeho první jídlo se jmenuje mlezivo. Mateřské mléko se obvykle objeví až druhý nebo třetí den po porodu. Nadledvinky plodu produkují hormon typu androgen, tento se dostává do placenty a v ní se změní v estrogen, což je ženský hormon, který ve větším množství vyvolává v matčině těle tvorbu dalšího hormonu, zvaného prolaktin, a ten pak stimuluje její prsa k tvorbě mleziva i mateřského mléka.
Významnou roli pro hladký průběh porodu hraje tělesná i psychická příprava matky. Rozumí-li porodnímu ději a spolupracuje-li při něm, prožívá ho pak s větším užitkem a s menší bolestí, dokonce jako odpovědnou a radostnou činnost. K tomu potřebuje rozumět vlastnímu tělu. Je výhodné, když si nacvičí svalové uvolnění i správnou techniku dýchání. Dále má význam i citová opora, proto na mnoha místech smí být manžel u porodu. Také se začala doporučovat "něžná metoda" porodu podle francouzského lékaře Fredericka Leboyera. Tento způsob by se snad dal nazvat "tichou intimní slavností". Tím chci naznačit velmi významný rozdíl od běžného porodu, kde při ostrém světle na jednom sále rodí i několik maminek najednou. Domluva o tom, jak prožít porod. se týká rodičů.
Plod se připravuje už tím, že se vyvíjí, roste, zraje, cvičí své schopnosti a bezprostředně před porodem zaujme v děloze ustálenou polohu. Ta je nejčastěji taková, že skloněnou hlavičkou směřuje dolů a naléhá na pánevní dno matky. Bradičku mívá opřenou o hrudník, ručky zkřížené před sebou a nožky skrčené. Tak zabírá nejmenší prostor.
Signálem toho, že se přibližuje porod, jsou pravidelné stahy dělohy, kterým se říká kontrakce. Jejich pomocí se začne otevírat děložní hrdlo a branka, kudy má plod projít. Jde o první porodní dobu, zvanou otevírací, která trvá od začátku pravidelných stahů po 15 minutách až do otevření branky. Pak jsou stahy dělohy postupně ve stále kratších intervalech. Po úplném otevření hrdla a branky se hlavička začne tlačit ven a mluvíme o druhé porodní době zvané vypuzovací. Rodička může napomáhat pomocí svalů, tlakem břišní stěny a bránice.
Při "něžném" porodu se doporučuje tichý sál, který má ztlumené osvětlení až pološero. Děťátko se ihned po narození pokládá na hrudník maminky, takže může slyšet i tlukot jejího srdce, na který bylo zvyklé. Za děťátkem je vypuzeno i plodové lůžko. Pupeční šňůra se u děťátka podváže, přestřihne a děťátko se pokládá do vody, která má jeho teplotu.
Třetí porodní doba je tzv. placentární, doba k lůžku, která začíná porozením dítěte. Placenta se během 5 až 15 minut odloučí od dělohy, je vypuzena do pochvy a porozena. Nyní následuje ještě "včasné poporodní období", jde o dobu dvou hodin po porodu, které bývají někde označeny za čtvrtou porodní dobu.
Doba, po kterou se matka bude dostávat do své původní formy se nazývá šestinedělí.
Ještě jednou se můžeme pomocí uvedené tabulky podívat na přibližný růst děťátka, při jehož sledování jsme nezjistili žádný jiný začátek jeho života než ten, v němž se spojily dvě zárodečné buňky, a to nastávajícího tatínka a maminky.

TABULKA RŮSTU OD POČETÍ DO PORODU

Týdny od početí	Týdny od začátku posledních měsíčků	Měsíce kalendářní	Měsíce lunární	Velikost v milimetrech: výška v sedě "temenokostrčová" CRL	Váha v gramech	Další míry v milimetrech: průměr hlavy, chodidlo, amniový vak
1.	3.	1.	1.
2.	4.	1.	1.	(0.2)
3.	5.	1.	2.	(2.5)		amniový vak 10
4.	6.	1.	2.	8
5.	7.	1.-2.	2.	11		amniový vak 25
6.	8.	2.	2.	16	0.2
7.	9.	2.	3.	23	0.8
8.	10.	2.	3.	32	asi 2
9.	11.	2.-3.	3.	42	3.4
10.	12.	3.	3.	53	28
11.	13.	3.	4.	67	34	chodidlo 12.4
12.	14.	3.	4.	80	40
13.	15.	3.	4.	91	59.5
14.	16.	3.- 4.	4.	100	107	hlava 29
15.	17.	4.	5.	110	113.5	chodidlo 20.3
16.	18.	4.	5.	118	170
17.	19.	4.	5.	125	198	hlava 46
18.	20.	4.-5.	5.	131	255
19.	21.	5.	6.	160	350-380	hlava 52
20.	22.	5.	6.	175	450
21.	23.	5.	6.	190	560	hlava 58
22.	24.	5.	6.	205	670
23.	25.	5.	7.	220	800	hlava 64
24.	26.	6.	7.	234	asi 990	chodidlo 50.8
25.	27.	6.	7.	244	asi 1080	hlava 71
26.	28.	6.	7.	254	1240
27.	29.	6.	8.	264	1302	hlava 77
28.	30.	7.	8.	274	1360
29.	31.	7.	8.	284	1585	hlava 83
30.	32.	7.	8.	294	1728
31.	33.	7.	9.	305	1954	hlava 87
32.	34.	8.	9.	315	2265
33.	35.	8.	9.	324	2492	hlava 91
34.	36.	8.	9.	333	2745
35.	37.	8.	10.	343	2860	hlava 94
36.	38.	8.-9.	10.	351	3030
37.	39.	9.	10.	361	3115	hlava 96
38.	40.	9.	10.	368	3370

"PPR je podle definice Světové zdravotnické organizace způsob plánování rodičovství, s jehož pomocí může být o těhotenství usilováno stejně, jako je možné se těhotenství vyhnout, na základě sledování přirozeným způsobem se vyskytujících ukazatelů a příznaků plodné a neplodné fáze v ženském menstruačním cyklu. Je-li PPR používáno k zábraně početí, během plodné fáze nedochází k pohlavnímu styku."

Jinými slovy, při tomto plánování rodičovství jde o využití znalostí přirozených funkcí lidského organismu k optimálnímu načasování pohlavního styku s přihlédnutím k přání, zda má či nemá dojít k početí. Je to zcela nezávadná regulace plodnosti, které se dosahuje sledováním příznaků plodné i neplodné fáze menstruačního cyklu.

PPR je významnou pomocí jak pro manžele, u nichž je otěhotnění nežádoucí, tak i pro ty, kteří mají s dosažením těhotenství problémy. PPR navíc umožňuje volit i nejvhodnější dobu pro početí z hlediska přání manželů.
K výhodám PPR patří to, že je zdravé a může být plně spolehlivé. Zdravé v tom směru, že nepoškozuje zdraví ženy ani muže, na rozdíl od umělé antikoncepce. A navíc vedení nezbytných záznamů může přispět k upozornění na eventuální zdravotní poruchu. Tak lze včas vyhledat pomoc u odborného lékaře. Co se týče spolehlivosti při vyhýbání se početí, ta závisí na tom, která z metod PPR je zvolena a nakolik jsou dodržena její pravidla.
Téměř úplné zamítnutí si zaslouží kalendářní metoda i metoda krystalizace slin, zkoumaná za pomoci mikroskopu. Rovněž astrální metoda, vypočítávaná podle nastavení Slunce a Měsíce při narození ženy, je ukázkou využívání lidské důvěřivosti a bývá k PPR zařazována neprávem. Spolehlivost krystalizace slin, v knize K. Šipra a H. Šiprové: Přirozené a spolehlivé plánování rodičovství, je uváděna více než dvacetkrát nižší než při používání teplotní metody. Hlenová metoda či Billingsova ovulační metoda, ve spolehlivosti sama o sobě dost závisí na zkušenosti s registrací hlenu, zvláště při jeho velmi malém výskytu. Také sebevyšetření děložního čípku, při potřebné zkušenosti a v kombinaci se sledováním některé z dalších známek ovulace, je schopné přispět ke spolehlivosti.
Ze všech nejspolehlivější je metoda symptotermální (STM), která je vlastně individualizovanou kombinací zmíněných metod (u nichž se jedná o sledování hlenu a čípku) s nepostradatelným měřením bazální tělesné teploty v určitém období menstruačního cyklu. Současně jde o správné vyhodnocení průběhu této teploty a tělesných příznaků - symptomů. Metoda umožňuje vyjít vstříc individuálním potřebám a postojům. Podmínkou spolehlivosti je znalost a dodržování pravidel. Při jejich nedodržení a určitém risku nejde o případnou nespolehlivost metody, ale o selhání lidského předsevzetí. Metoda v cyklu ženy odhaluje poznání jejího plodného období i spolehlivě neplodného, ale i výskyt dnů, kdy je dobře počítat s menší spolehlivostí.
Jako první větší šiřitel PPR u nás v ČR je znám prof. MUDr. Květoslav Šipr, CSc. Je zakladatelem Institutu pro odpovědné rodičovství v Brně, Mendlovo nám. 2. Jeho poslední publikací je přehledná kniha Přirozené a spolehlivé plánování rodičovství, na které spolupracovala i MUDr. Helena Šiprová. Kniha má 118 stran a je doplněna názornými dvoubarevnými obrázky, včetně fotografií ukazujících různé typy hlenů.
Další knihu o PPR vydala Matice cyrilometodějská. Autoři John a Sheila Kippleyovi ji nazvali Umění přirozeného plánování rodičovství a říkají v ní, že PPR je umění a člověk se mu musí naučit, stejně jako umění přirozeného porodu, kojení nebo plavání. To se u zvířat řídí instinkty, zatímco u člověka se koordinace potřebná k plavání musí teprve rozvinout pomocí učení a procvičování odpovídajících technik. Jejich kniha je velmi obsažná. Má 260 stran, s množstvím tabulek různých skutečných cyklů, pomocí kterých je možné naučit se správně vyhodnocovat nejrůznější situace a k ním volit i nejvhodnější pravidla, která učebnice k použití nabízí. S touto knihou je totožná i výuka Ligy pár páru (LPP), která u nás šíří prostřednictvím svých učitelů zaškolování do technik PPR. Informace o jejich kurzech lze získat na adrese Liga pár páru, David a Michaela Prentisovi, Fügnerova 143/9, 272 01 Kladno.
Poradenství a vzdělávání v PPR je poskytováno také v poradnách sdružení Ochrana nenarozeného života. Adresa ústředí sdružení ONŽ: Voršilská 5, 11000 Praha 1, tel.02/294856.
Metodu německé Pracovní skupiny PPR, která je podložena laboratorními a ultrazvukovými vyšetřeními, stručně zpřístupnila MUDr. Lázničková se svými spolupracovníky v publikacích "Seznamte se: STM" a "Nebojte se přirozeného plánování rodičovství". Autorka, dr. Lázničková, je zakladatelkou Pracovní skupiny PPR, Trnitá 8, 602 00 Brno. Na této adrese jejich poradny můžete získat i pomůcku pro poradenství s barevnými obrázky a s fotografiemi "Průvodce symptotermální metodou". Pro mimobrněnské Pracovní skupina nabízí mimo kontaktu na své instruktory i korespodenční poradenství.
Podle starších informací brněnské Pracovní skupiny PPR je u symptotermální metody, při snaze vyhnout se početí, její spolehlivost srovnatelná se spolehlivostí hormonální antikoncepce, i když index selhání byl uváděn vyšší. Tato přirozená metoda je spolehlivá i po porodu v době kojení. Je použitelná i při zcela nepravidelných cyklech a při službách ve směnném provozu. Mělo by jít o metodu oboustranné spolupráce muže a ženy, posilující jejich sebevědomí i důvěrný vztah, která jim umožňuje maximální ničím nerušený sexuální prožitek.
V přirozenosti je krása i naděje zdravého života, které patří k představám o obsahu štěstí.
Informace o literatuře a možnostech k zaškolení do PPR je zde důležitá, protože několik řádek v této publikaci nemůže stačit k úspěšnému zvládnutí celé rozsáhlé problematiky. Zde jsou jen základní znalosti toho, oč v PPR jde. Optimální je přímý kontakt se zkušenými instruktory v poradnách, které jsou ve všech větších městech a pro zájemce z menších měst je možné po individuální domluvě uspořádání kurzu v místě bydliště.
Pro úplnost informací, pracovní skupina PPR, pod vedením dr. Lázničkové, která přejala beze změn pravidla německých odborníků, o nichž prohlašuje, že jsou nejnovější a odlišná od pravidel LPP i jiných odborníků, zavrhuje směšování s jejich naukou. Je zde tedy upozornění, že následující podání s ní není v souladu, avšak snaží se co nejsrozumitelnějším způsobem stručně podat obraz celé problematiky. (V současné době jsou označována za nejnovější ještě další odlišná pravidla STM, a to anglická.)
Pro používání přirozených metod regulace porodnosti je potřebné, aby se žena vyznala ve svém vlastním cyklu a má mu rozumět i její muž. Z pohledu plodnosti rozeznáváme při PPR v menstruačním cyklu tři fáze: předovulační neplodnost, plodné období s ovulací a poovulační neplodnost. Podstatné změny, které v nich probíhají, se týkají hormonálních vlivů, sliznice dělohy, děložního čípku i situace na zevních rodidlech a bazální teploty.

První fází cyklu je období označované předovulační neplodnost a začíná prvním dnem pravého menstruačního krvácení, tedy krvácení, kterému předcházelo období zvýšených teplot. Tato poznámka je zde proto, že někdy může dojít i ke krvácení uprostřed cyklu. Při "měsíčkách" nebo-li menstruačním krvácení jde o odloučení celé vrstvy děložní sliznice, která v uplynulém cyklu rostla a připravovala se tak na eventuální možnost uhnízdění oplozeného vajíčka. Tato sliznice krvácením odchází otevřeným čípkem do pochvy a ven. Zachycuje se do menstruační vložky nebo se používají tampony, které ze zdravotního hlediska nejsou vhodné pro trvalé používání, ale hodí se tam, kde by ženě z nějakého důvodu vložky vadily.
V první fázi začne v děloze růst nová vrstva sliznice. Přičiní se o to buňky rostoucího folikulu tím, že vytváří hormony estrogeny, jež jsou vyplavovány do krve. Dozrávání folikulů vajíčka, je ale ovlivněno hormonálními signály podvěsku mozkového (hypofýzy). Děložní čípek je po menstruaci zpočátku tuhý jako nosní chrupavka, uzavřený hustým hlenem a na zevních rodidlech je patrná suchost. Jedná se o méně jisté období neplodnosti, protože končí různě rychlým přechodem do druhé fáze, jejíž počátek není předem určený. Lze jej stanovit s určitou větší či menší pravděpodobností. Postupy stanovení jsou právě předmětem metod PPR. Poslední den předovulační neplodnosti se vypočte odečtením čísla 8 ode dne, kdy nejdříve za posledních 12 menstruačních cyklů došlo k vzestupu teploty. Platnost tohoto výpočtu je ještě podmíněna tím, že ve stydké štěrbině se nevyskytují stopy hlenu. Odůvodnění osmi dnů vychází z praxe, že k ovulaci může dojít nejdříve tři dny před začátkem vyšších teplot, k tomu se připočítávají tři dny, po které spermie mívají oplozovací schopnost a ještě den ke zvětšení jistoty. Předcházející den je pak den osmý. Příčina je v tom, že spermie mohou v prostředí děložního hrdla, za přítomnosti řídkého tažného hlenu, vyčkat několik dnů a pak v období ovulace vycestovat k uvolněnému vajíčku. Zde je ještě na místě připomínka, že podle jednoho z posledních výzkumů, který zahrnoval 15.000 cyklů, došlo k poznatku, že se mohou vyskytnout výjimky až sedmidenního přežití schopných spermií, ač se dříve tato doba počítala na 3-4 dny. Tím však není snížena spolehlivost symptotermální metody, uvedená studie ji vykazovala v Německu PI 0.3. V Rakousku vyšel tento Pearl-Index (PI) 0.

Druhou fází je plodné ovulační období. Hlen z čípku se v něm stává řídkým, stéká pochvou a bývá vnímatelný i na zevních rodidlech. Čím je řidší, tím snadněji se případné spermie mohou dostat jeho přispěním až do vejcovodu. Čípek je otevřený, měkký asi jako ret a postavený výše. K těmto výše popsaným úkazům dochází působením estrogenů. Ovulací je nazýváno uvolnění vajíčka ze zralého folikulu, který dosáhl velikosti asi dvou centimetrů. Vlastní vajíčko má však při svém vypuzení pouze jednu pětinu milimetru. Je zachyceno třásněmi vejcovodu a jím se pohybuje k děloze. Z prázdného folikulu se vytvoří tzv. žluté tělísko, které hned vytváří hormon progesteron. Ten má vliv na zvýšení bazální tělesné teploty, na houstnutí hlenu i na další změny čípku. Působí, že děložní sliznice zůstává zkypřená, je bohatě zásobena krví a zamezuje i možnosti další ovulace.

Třetí fází je poovulační neplodnost, která na rozdíl od první bývá přibližně stejně dlouhá. Začíná několik dnů po ovulaci a není v ní možné otěhotnět. Děložní čípek se stal opět tuhým jako nosní chrupavka, uzavřel se a je v nižší poloze. Pokud v předchozí fázi nebylo vajíčko oplodněno, tak zaniklo. Bazální teplota je zvýšená a až později poklesne. Uvedené příznaky (symptomy) těchto tří fází jsou základem pro symptotermální metodu.
Všeobecně by se mohlo říci, že začátek poovulační neplodnosti je plně spolehlivý podle toho příznaku, u nějž jsou podmínky pravidel vyznačující tuto fázi splněné později. Jde o dodržení pravidel dvojí kontroly. U symptotermální metody se jedná o rozhodující vzestup teploty a nejdříve třetí večer po dni, v němž byl naposledy zjistitelný hlen nejplodnějšího charakteru, případně třetí den sestupu čípku, kdy je opakovaně pozorován jako tvrdý a uzavřený. Informovanost o něm bývá ceněna zvláště v době po porodu a v přechodu.
Rozhodující vzestup teploty znamená, že za stanovených podmínek naměřené teploty ve třech po sobě následujících dnech jsou vyšší než nejvyšší teplota naměřená v předcházejících šesti dnech, při čemž teplotní rozdíl třetího dne vzestupu dosahuje alespoň 0.2 stupně Celsia. Podmínkami pro správné naměření bazální teploty je používání téhož teploměru v celém cyklu, měření ve stejné tělní dutině (pochva, ústa či konečník), měřit v pravidelnou dobu, hned po probuzení. Má předcházet alespoň šest hodin spánku, vstává-li se např. k dítěti, má následovat ještě půl hodiny klidu na lůžku. Vše, co může teplotu ovlivňovat se zaznamenává, nejen nachlazení, ale i jiná hodina měření, nedostatek spánku, psychické vypětí, cestování, večerní požití alkoholu, braní léků.
Při sledování hlenu, je-li méně plodný, bývá chuchvalcovitý bílý, tuhý bělavý až nažloutlý, krémově hustý, mléčně zakalený a hustý, bělavě žlutý a lehce elastický. Hlen s nejvyšší plodností je sklovitý s bělavými vlákny, jako syrový bílek nebo průzračný tažný či sklovitý tažný, může působit až pocit mokra. Někdy jen vlhko či kluzko.
Při vyhodnocování nemusí jít pouze o jedno základní pravidlo, učebnice LPP si všímá více možností a volí se nejvhodnější.
Vzhledem k upozornění, že je mnoho manželských párů, které nejen odmítají antikoncepci, ale i celkem nevelkou náročnost spojenou se sledováním tělesných příznaků při spolehlivých metodách PPR, následuje zde ještě informace o další, sice nespolehlivé, ale užívané metodě. Volí ji ti, kterým by početí dítěte nevadilo, ale přece jen dávají přednost snaze zatím se mu vyhnout.

Kapitola vznikla ve spolupráci s gynekoložkou MUDr. Xenii Preiningerovou.

"Anti-koncepce" v doslovném překladu zní: "proti-početí". Jednoznačně nejde o plánování rodičovství, ale pouze o snahu se mu vyhnout. V tom je rozdíl od PPR. Jak uvidíme dále, není každá "antikoncepce" jen proti početí, ale často slouží i proti životu, ke zničení již počatého nového života, vyvolává raný chemický potrat. Proto se říká, že má současně účinek abortivní. Zde se také setkáváme se škodlivostí pro zdraví uživatelky, když se mluví o vedlejších účincích nebo i o kontraindikaci. Proto se doporučuje porada s lékařem a i se svědomím. Rozhodně je u každé metody potřebné znát všechna pro i proti, aby se dalo svobodně a správně zvolit.

Přitažlivost umělé antikoncepce spočívá v její jednoduchosti při údajné zábraně početí. Tato její stránka i vlivem nabídky širokého sortimentu velice doporučovaných prostředků, ovlivňuje lidi tak, že je zbavuje odpovědnosti za chování v sexuální oblasti. Dochází k lehkomyslnosti, která má vážné následky. Vidíme je i při pohledu na stabilitu současné rodiny v dnešním světě. A vedle nabouraných vztahů má tato lehkomyslnost na svědomí poškození psychická i zdravotní.

Z negativních stránek umělé antikoncepce je potřebné si připomenout nepředvídatelnou možnost selhání a jeho následky, přenášení odpovědnosti převážně na ženu, podporu růstu promiskuity a s ní spojených následků. Existují též zdravotní rizika pro ženy i jejich děti, jichž si všimneme u jednotlivých metod. Také sem patří potřeba léčení následků užívání antikoncepce i léčení komplikací po potratech k nimž došlo pro selhání antikoncepce, a to i s finančními ztrátami. Z hlediska etiky je podstatné i narušování přirozené celistvosti člověka, jeho jednání a nepřirozené oddělování dvou účelů pohlavního styku: posílení lásky a otevřenost k přijetí nového života. U bariérové antikoncepce se nemusí vyskytovat jen případy alergie na latexový materiál, ale za závadu lze považovat i neúplnost tělesné jednoty a odevzdávání se. Ne každý to dokáže pochopit, ale při rozhodování se pro antikoncepci je potřebné brát zřetel i na morální cítění manželského partnera. Křesťanská morálka umělou antikoncepci odmítá pro všechny její stránky uvedené v tomto odstavci.

Při rozhodování se pro určitou antikoncepci hraje roli také její spolehlivost, proto si pamatujme, že se počítá podle Světové zdravotnické organizace vyjádřením těhotenského indexu PI (Pearlův index). Vyčísluje se zde počet nechtěných těhotenství během jednoho roku u sta žen, které používají konkrétní antikoncepci nebo metodu PPR.

Hormonální antikoncepce
spočívá v užívání pilulek s hormony, které mívají za cíl působit sterilizačně, antikoncepčně a abortivně. (Abort znamená usmrcení již počatého dítěte.) Spolehlivost obrany proti těhotenství je uváděna: PI 0.2 - 1.0. Mnohá odborná pojednání tvrdí, že jde o spolehlivost na stejné úrovni se spolehlivostí symptotermální metody PPR, od níž se velice liší ve způsobu účinku. Hormonální antikoncepce je více druhů. Užívají se buď kombinace estrogenů a progestinů nebo jen samotné progestiny.

Hormonální kontraceptiva se dělí na:

1. Kontraceptiva, které obsahují estrogeny i progestiny.
   

   1. Kombinované perorální (pilulky) preparáty - každá pilulka obsahuje estrogen i progestin.
      

   2. Sekvenční perorální preparáty - pilulky obsahují 7 pilulek čistě estrogenových a 15 pilulek kombinovaných.
      

2. Kontraceptiva, které obsahují samotný progestin.
   

   1. Minipilulka.
      

   2. Depotní (působí delší dobu) gestageny - v injekční formě (Depo-Provera), dále mohou být zavedena pod kůži (Norplant) nebo mohou být i součástí nitroděložní kontracepce. Také existuje vaginální kroužek s obsahem progestinu. Při jeho použití u něj dochází k uvolňování hormonu přes poševní stěnu do krve.
      

3. Postkoitální kontraceptiva - jsou plně abortivní, označují se jako pilulky "po" - postkoitální (angl. after pill) - účinek preparátů je založen na narušení děložní sliznice a narušení transportu oplodněného vajíčka vejcovodem, tím se zajišťuje jeho usmrcení (jedná se o Postinor nebo kombinovaná hormonální kontraceptiva).
   Ještě je třeba se zmínit o pilulce z kategorie antiprogesteronů, která je plně abortivní a jmenuje se RU 486. Látka, kterou obsahuje (mifepriston), působí proti progesteronu, který je důležitý pro normální průběh těhotenství. Její rozšíření je považováno za nebezpečné a proto se užívá pouze ve čtyřech zemích světa.
   

Nejčastěji nabízené preparáty mají obsah dvou hormonů, z nichž jeden je podobný estrogenům, které jsou vytvářeny folikuly vaječníků v průběhu menstruačního cyklu a druhý se podobá gestagenům, jejichž představitelem je progesteron ze žlutého tělíska. Tyto hormony jsou připraveny uměle, chemicky. Mají-li být správně účinné, musí narušit normální vývoj Graafova folikulu a vyvolat anovulační cykly. Potlačením ovulace by pilulky působily sterilizačně. Problém je v tom, že původně vysoké dávky hormonů přespříliš škodily zdraví ženy a proto se začaly víc a víc snižovat. Pokud proběhne ovulace, mohlo by dojít k početí. Také se zde mluví o antikoncepčním působení progestinů - progestin zahušťuje hlen děložního hrdla a zhoršuje průnik spermií do vyšších oddílů pohlavního ústrojí. I v tom je spolehlivost nedostatečná, a tak pověst pilulek zachraňuje třetí působení, které je abortivní. K tomuto působení dojde tím, že hormony narušily sliznici dělohy natolik, že počaté dítě ve vývojové fázi blastocysty, jemuž byla současně zpomalena cesta vaječníkem, nemá možnost do ní vrůst, uhnízdit se. Proto končí svůj život. Spolehlivosti pilulky s nejnižší dávkou estrogenů (Mercilon) bylo dosaženo jejím abortivním účinkem. Tedy to dopadlo "dobře". (A pro koho?)

Před rozhodnutím užívat hormonální antikoncepci je potřebné si uvědomit, že toto užívání s sebou přináší závažná rizika a podobně jako léky i antikoncepční pilulky mají nepříznivé vedlejší účinky.

1. Onemocnění srdce, cév a krve
Zvyšují krevní tlak. Působí změny v procesu srážení krve. Přitom může dojít k ucpání žil, k následnému zánětu žil či k plicní embolii. V oběhu arteriálním (tepeném) může být ucpávání tepen příčinou mozkových příhod a infarktu srdce. Všechny tyto komplikace jsou ještě častější, pokud žena kouří.

2. Jaterní onemocnění
Pilulky zvyšují riziko jaterního poškození, funkčních poruch jater a výskytu žlučových kamenů. Podporují vznik nádorů jater.

3. Poruchy látkové přeměny
Pilulky způsobují změny hmotnosti - váhový přírůstek zadržováním vody v těle. Ovlivňují v těle látkovou přeměnu tuků, cukrů a vitaminů. Přispívají přitom ke vzniku cukrovky. Zvyšují hladinu vitamínu A a C, snižují hladiny vitaminů B (pyridoxin, riboflavin, vit. B12, kyselina listová. Nedostatek kyseliny listové a nadbytek vitaminu A mohou poškodit plod. Navíc nedostatek kyseliny listové způsobuje anémii (chudokrevnost) a snížená hladina vitaminu B6 (pyridoxinu) může vyvolat depresi.

4. Nádory
U mladých žen, které nerodily, zvyšují pilulky riziko rakoviny prsu, zvyšují riziko rakoviny děložního čípku, podporují vznik nezhoubných i zhoubných nádorů jater.

5. Další vedlejší účinky
Pilulky působí na centrální nervovou soustavu, způsobují bolesti hlavy a deprese, ztrátu libida (sexuální žádostivosti), pocit na zvracení a zvracení. Mohou vést k poruchám vidění. Způsobují edém (otok) rohovky, což komplikuje používání kontaktních čoček. Mají negativní vliv na obranyschopnost organismu proti infekcím. Dochází k častějším plísňovým onemocněním pochvy. Vyskytuje se premenstruální syndrom, zvýšená pigmentace kůže, napětí v prsou.
U preparátů jen s progestiny dochází ke zvýšenému výskytu mimoděložních těhotenství, k nepravidelnému menstruačnímu cyklu, je zvýšené riziko osteoporozy (řídnutí kostí), změn hmotnosti, poruch v přeměnách tuků, zvyšují nervozitu, ztrátu libida, akné, hirsutismus (nadměrné ochlupení), ženy mívají pocit na zvracení, amenorrheu (chybění měsíčků), suchost vaginální sliznice. V pokusu na zvířeti byly podrobně prozkoumány účinky působení progesteronu na poševní sliznici a je prokázáno, že tato látka snižuje tloušťku poševní sliznice a zvyšuje vnímavost k poševní infekci. Je dokonce vyslovena hypotéza snadnějšího přestupu HIV infekce přes takto změněnou sliznici.
Při užívání hormonální antikoncepce musíme mít na mysli, že současné užívání některých léků (antibiotika, léky proti křečím, hypnotika, léky proti bolestem) může snížit antikoncepční účinek a naopak pilulky mohou ovlivnit účinek řady léků. Účinek pilulek se snižuje při zvracení a průjmu.
Z uvedených důvodů nelze pilulky podávat v těchto případech:
Ženám, které již prodělaly ucpání cév, infarkt srdce, mozkovou příhodu, léčí se se srdcem, zvýšeným krevním tlakem, poruchou krevní srážlivosti, mají bolesti hlavy, porušené jaterní funkce, prokázané žlučníkové kameny a další. Důležitý je pohovor s lékařem, nezatajovat onemocnění a docházet na pravidelné kontroly.

Je zde ještě na místě připomenout, že otěhotnění hned po vysazení pilulek (které bývá snadné) může být rizikové a vyplatí se mu vyhýbat alespoň tři měsíce. Existují studie o spojitosti mezi užíváním antikoncepčních pilulek a narozením zdravotně poškozeného dítěte. K tomuto upozornění též patří, že v době prvních tří měsíců po vysazení pilulek pro jejich vliv bývá při praktikování PPR hodnocení hlenového příznaku velmi obtížné.

Výhody přisuzované hormonálním kontraceptivům:
U kombinované hormonální kontracepce se snižuje výskyt mimoděložních těhotenství, redukuje výskyt preeklampsie (dispozice k tzv. božci), těhotenské hypertenze (vysoký tlak), snižuje výskyt pánevních zánětů - ochrana se uplatňuje především proti gonokokům a chlamydiím, ale chlamydiová infekce děložního čípku může být podpořena. Působí na menstruační dysfunkci (snižuje intenzitu a trvání menstruace, snižuje výskyt bolestí při menstruaci, snižuje potíže při menstruačním syndromu). Klesá výskyt benigních onemocnění prsů - tento příznivý efekt ovšem vymizí během roku po vysazení pilulek. Snižuje se výskyt vaječníkových cyst. Pilulky s vyšší hladinou estrogenů (tedy zdraví škodlivější) snižují výskyt akné a poruch kožních mazových žláz. Redukuje riziko zhoubného nádoru dělohy a vaječníků.

MUDr. O. Pšenička, ve své knize Sexuální výchova v rodině poukazuje na to, že z pohledu biologa jsou účinky hormonální antikoncepce hrubým zásahem do základního biologického rytmu ženy, a že se opomíjí uvádění nepříznivých účinků. Názorným příkladem je, že se při propagaci této antikoncepce hovoří o sníženém výskytu nezhoubných nádorů prsů a opomíjí se fakt zvýšeného výskytu zhoubného nádoru prsu. Sami posuďte, co je významnější. Také mnozí odborní lékaři zabývající se gynekologií mladistvých uvádí, že v každém případě je hormonální antikoncepce zátěží pro dospívající organismus a u žen do 25 let jsou její negativní účinky větší. Učebnice Gynekologie a porodnictví pro lékařské fakulty varuje před užíváním této antikoncepce dívkami v adolescenci pro zpočátku vysoké procento jejich anovulačních cyklů, které pak klesá s přibývajícím věkem. Upozorňuje, že vynechání pilulky také narušuje menstruační cyklus. Opět je zde jasný rozdíl oproti podání propagátorů antikoncepčního byznysu (jsou i mezi lékaři), kteří lživě hlásají, že tato antikoncepce je vhodná zvláště pro mladé dívky před plánovaným sňatkem a těhotenstvím. Pravdou je opak.

Další metody antikoncepce

Nitroděložní tělíska
K dispozici jsou:

1. Nemedikovaná tělíska - bez přídatných biologicky aktivních komponent.
   

2. Medikovaná tělíska - obsahující substance, které by měly zvyšovat účinnost tělísek (měď nebo hormony).
   

Spolehlivost tělísek bývá v odborné literatuře uváděna rozdílně. PI 3 - 5 se týká jen prvního druhu a největší uváděná spolehlivost PI 0.3 - 1.0 se týká medikovaných tělísek.
Mechanismus účinku není přesně znám. Existují tyto teorie:
Tělísko vede k zánětlivé reakci děložní sliznice, která brání uhnízdění plodového vejce (zvyšuje se zde množství bílých krvinek, makrofágů), ovlivněny jsou enzymatické pochody, hormony mění zrání děložní sliznice. Zánětlivá reakce vede k fagocytóze (pohlcování spermií a plodového vejce). Tělísko také může vést k zvýšené peristaltice (pohyblivosti) vejcovodů.
Z vedlejších nepříznivých účinků se uvádí silné a prodloužené menstruační krvácení, které může vést ke vzniku chudokrevnosti. Dále bolesti v podbřišku, protržení dělohy při zavádění, expulze (vypuzení) tělíska, gynekologické záněty s následnou tvorbou srůstů a riziko rozšíření zánětu na pobřišnici, který může vyústit v celkovou otravu krve. Neplodnost, zvýšený výskyt mimoděložního těhotenství, hlavně u tělísek s hormony, aktinomykóza.
V USA pokleslo užívání tělísek poté, co bylo v jediném roce vedeno 2.500 soudních procesů se žádostmi o odškodnění žen, poškozených spirálou IUD, ve výši několika miliard dolarů.

Sterilizace a vazektomie
Při těchto chirurgických metodách se jedná o zákrok, který je považován prakticky za nevratný. Tímto svým zaměřením se liší od ostatních metod antikoncepce. Ani zde není naprostá spolehlivost (PI = 0.15 - 0.3). Mezi těmi, u nichž selhala, je zaznamenán i případ páru, v němž si muž dal udělat vazektomii, jeho žena si nechala podvázat vejcovody a přesto dvakrát otěhotněla.
Princip ženské sterilizace spočívá v tom, že zabrání vstupu vajíčka do dělohy. Vejcovody spojující vaječníky s dělohou musí buď být přerušeny nebo odstraněny či jinak zničeny. Nejběžnějším druhem této operace je dnes laparoskopická sterilizace, která se provádí v celkové anestezii (v celkovém uspání). Laparoskop je přístroj, pomocí kterého se operuje v prostoru malé pánve. Laparoskop se zavádí do břicha z malého řezu poblíže pupku. Největším úskalím laparoskopie je to, že chirurg zavádí tento nástroj jaksi "naslepo", protože nevidí co vlastně pod ním je. Tato operace je nevhodná u žen, jež prodělaly operaci nebo zánět v dutině břišní, zanechávající srůsty. S vejcovody je možné naložit při operaci různým způsobem. Mohou být spáleny elektricky, mohou být mechanicky přerušeny pomocí kroužků nebo svorek a poslední metoda je chemická.
Sterilizace se dříve se prováděla klasickým chirurgickým postupem, to znamená otevřením dutiny břišní a podvázáním vejcovodů. Dnes se takto provádí minimálně.
Komplikace výkonu spadají do běžných operačních rizik, včetně úmrtí. Laparoskopická sterilizace elektrickým proudem přináší riziko, že při ní může dojít i k nechtěnému poranění jiného orgánu, třeba střeva. Při selhání sterilizace u žen je zvýšené riziko výskytu mimoděložního těhotenství. Po operaci se mohou objevovat psychické obtíže.
Vazektomie představuje mužskou sterilizaci a jedná se o operaci mnohem snadnější než u žen. Je to tím, že mužské pohlavní orgány leží mimo dutinu břišní. Principem této operace je pouze jednoduché přerušení chámovodu, který spojuje varle s penisem. Tento výkon se snadno provádí při místním umrtvení. Komplikace výkonu představují běžné operační riziko. Objevily se zprávy, že u mužů po vazektomii se objevuje zvýšená možnost vzniku rakoviny prostaty.
Za výhodu ženské sterilizace se uvádí skutečnost, že na rozdíl od mužské vazektomie je účinná ihned po propuštění z nemocnice.
Tyto dvě uvedené metody bývají označovány za úmyslné a trvalé poškození lidské schopnosti a jako takové jsou nepřípustné pro lidi uznávající křesťanskou morálku.

Metody chemické
Spermicidy jsou látky, (9 nonoxynol nebo octoxynol), které se vyrábějí ve formě krémů, pěn, gelů, čípků nebo houbiček a poškozují spermie. Spolehlivost mají velmi malou, PI 3 - 18 (u jednotlivých druhů jsou rozdíly), proto se doporučují jako kombinace s bariérovou ochranou. Umísťují se do pochvy před pohlavním stykem a chemické účinky snižují pohyblivost spermií.

Metody bariérové
Prezervativ (kondom) má dnes často uváděnou spolehlivost PI 5 - 15, učebnice Gynekologie a porodnictví z r. 1987 dokonce uvádí PI 15 - 20. Všeobecně platí, že čím je produktivnější věk ženy, tím je vyšší PI a tedy jde o menší spolehlivost. Vedle nedostatečné spolehlivosti může tento latexový návlek zapříčinit i pocitové nedostatky. Je zákonité, že jeho spolehlivost v zábraně otěhotnění je mnohem vyšší než jeho ochrana před nákazou. Kondom zmenšuje rizika nechtěných těhotenství i nákaz, ale spoléhání na něj mnohem více zvyšuje počet lehkomyslných pohlavních styků při nichž k těmto rizikům dochází. Lze jim předcházet dodržováním zásad věrnosti a odpovědnosti. Krom toho pohlavní styk patří do manželství.
Informace o možnostech kondomu jsou v prvním dílu, v kapitole Úskalí života.
MUDr. O. Pšenička uvádí, že také prezervativ i pesar mívají vedlejší účinky. Jmenuje rozsáhlou studii američana A. N. Gjorgova o komplikaci, která nasvědčuje tomu, že dlouhodobým užíváním těchto prostředků se zvyšuje riziko karcinomu prsu 4.5 x. Cituje z publikace MUDr. P. Čepického, CSc., Antikoncepce, vydané r. 1993, že vedlejším účinkem u těchto metod je také výskyt těhotenské hypertenze v následujícím těhotenství. Problém se týká toho, že imunitní systém ženy si nemohl předem vytvořit imunologickou toleranci vůči znakům plodu, které pochází od otce. Blokuje se řada přirozených reakcí, které souvisí s pohlavním stykem. Vedle imunologických reakcí jde o vstřebávání působků (hormonů, enzymů, nejrůznějších biokatalyzátorů...) obsažených ve spermatu, které se zapojují do současně probíhajících humorálních reakcí. Pokud je při styku dlouhodobě zabraňováno, aby se ejakulát dostal do styku se sliznicí poševní stěny, tělo ženy je ochuzeno o řadu přirozeně reagujících látek (např. prostaglandinů). MUDr. Pšenička dodává, že taková situace může být jednou z příčin, které podmiňují vznik rakoviny prsu.
U řady mužů se sexuálními obtížemi může používání kondomu tyto obtíže prohloubit nebo navodit poruchy erekce.
Je nutné také vědět, že stěna prezervativu vyrobeného z latexu je málo odolná vůči tukům (dětský olej může v 95% způsobit narušení kondomu během 15 minut). Lidé často k intimní hygieně a k hygieně rukou používají tučné masti, krémy a pleťová mléka. - V souvislosti s kondomy jsou tyto prostředky nepřípustné.
Dále existuje ženský kondom (femidom), poševní pesar (diafragma), cervikální klobouček (pesar).

Metoda Coitus interruptus (přerušovaná soulož)
Zařazení této metody je problematické. Jde o selhávající metodu, kterou nelze považovat za PPR protože jejím cílem nikdy není dosažení početí a na vztah partnerů může mít i negativní vliv. Při takovémto aktu nejde o bezvýhradné dávání a přijímání se navzájem, ale o systematické odmítnutí celistvosti. Jde o ukončení pohlavního styku před začátkem ejakulace. PI je udáván nejnižší 4 - 18, někde i podstatně vyšší. Důvody selhání nespočívají jen v chybném odhadu nástupu ejakulace, ale i v přítomnosti spermií v sekretu unikajícího z močové trubice před ejakulací. Za nežádoucí účinek je pokládána nervozita partnerů, zejména ženy, která trpívá strachem před otěhotněním. Vznikají tak neuróza, deprese, smutek i chronická absence orgasmu u ženy a její zklamání. Nechybí pak ani napětí mezi manželi. K negativním vlivům by se zřejmě mohl přičíst i výskyt těhotenské hypertenze, popsané u předchozí metody.

Interrupce představuje násilné ukončení těhotenství nebo-li umělý potrat. Jde při něm o usmrcení nové lidské bytosti v jejím prenatálním vývoji. Je to rozhodování závažnější než v otázce antikoncepce. Jde o tlukoucí srdce, fungující mozek, citlivý plod vlastního života. Je potřebné uvědomit si tuto skutečnost, která je tvrdou realitou doléhající na ty, kdo potrat prožili. Objevuje se pak v podobě postabortního syndromu, který je psychicky prožíván jako bolestivá bezvýchodná situace. Zdravotní následky zvoleného potratu mohou být i tragické, a to jen proto, že člověk pro své pohodlí rozhodl o zabití té nejbližší bytosti, za jejíž život byl plně odpovědný.

Přes to všechno společnost přijala jiný pohled a zákonem 22.10.1986 bylo schváleno provádění umělých potratů jako legální. Ve znění o účelu zákona se říká, že je přijat se zřetelem na ochranu života a zdraví ženy a v zájmu plánovaného a odpovědného rodičovství. Kdo zná následky, vidí pomýlenost tohoto pohledu a podivnost zřetele.
Potrat lze v ČR absolvovat jednou za 6 měsíců. Normálně se provádí do konce 12 týdne těhotenství. Při sérologicky potvrzeném postižení ženy infekcí rubeoly v prvních týdnech gravidity může být do konce 16. týdne a z genetických důvodů až do 26. týdne.
Rané potraty se provádí sáním, které roztrhá tělíčko dítěte na kousky. Dalším způsobem je kyretáž. Kyreta je nůž v podobě smyčky, kterým se dítě, cítící bolest, rozřezává a vyškrabává se ven. Někdy se používá kleští, které se podobají zubařským. Jimi potratář z živého dítěte odtrhává kroutivým pohybem jeho nožičky, ručičky. A když vytáhne poslední zbytky tělíčka, jejich složením se přesvědčí o řádném provedení. Potrat v raném stádiu vypadá zdánlivě méně drasticky, ale v podstatě jde o totéž.

Podívejme se na potrat očima těch, kteří tuto záležitost mají za sebou. Jejich svědectví, to jsou příběhy ze života kolem nás.

"Čekala jsem dítě s klukem, kterého jsem si nechtěla vzít. Bydlela jsem na intru a představa, že bych se měla vrátit domů byla pro mě nemožná. Nechtěla jsem se zahrabat s dítětem na vesnici, kde bych těžko někoho k sobě hledala. Jednoznačně jsem se rozhodla, že půjdu na potrat.
Večer před zákrokem jsem si uvědomovala, že je ve mně někdo další. Dokonce jsem si s ním v duchu povídala, ale nezměnila jsem svůj postoj. V nemocnici nás na potrat šlo pět. Bylo to jako na běžícím pásu. Dostaly jsme "oblbovačku" a za chvíli ta, s níž jsem si před tím povídala, byla odvážena spící na pokoj už po zákroku. Já se bála akorát že nezabere narkóza a že to bude bolet, ale probudila jsem se až na pokoji. A bylo po všem.
Až do té doby, jsem si myslela, že zas tak o moc nejde, že to nic není. Říkala jsem si, člověk všechno zaspí a život jde dál. Ale všechno bylo úplně jinak. Psychicky byl první půlrok pro mě hodně těžký. Pořád jsem musela myslet na to, co se stalo a těžko se s tím vyrovnávala. Pořád jsem počítala, jak staré by teď asi bylo, to moje dítě. Tížil mě pocit viny. I když jsem nebyla křesťankou, byl v mém podvědomí ukryt. Pak se stalo, že jeden křesťan, s nímž jsem mluvila nazval to, co jsem udělala, vraždou. V mém okolí se ty věci schvalovaly a já si vždy myslela, že dítě je dítětem až tehdy, když se narodí. Teprve pak mi došlo, že už od samého začátku, od toho prvního měsíce, je to nový člověk. A já věděla, že to, co se stalo už nenapravím. A ten pocit viny mě hodně žral. Až jsem se po třech letech obrátila k Bohu a vyznala potrat jako hřích. Shlédnutím filmu Němý výkřik mi teprve úplně v celé hloubce došlo, k čemu jsem to vlastně tenkrát dala souhlas a jak strašně sadisticky potrat probíhá. Člověka sice uspí, nic ho nebolí, ale miminko je roztrháno pod tlakem na cucky. Myslím si, že to se nedá ničím omluvit. Řekla jsem si, že tohle už nikdy, nikdy neudělám, i kdyby doktoři tvrdili, že to bude mrzák."

A něco z vyprávění další dívky.

"Chodila jsem s klukem půl roku a nebýt toho, co se stalo, mohl se náš vztah vyvíjet úplně jinak. Šla jsem si pro novou antikoncepci. Doktorka řekla, že mi ji dá, až mě vyšetří. Menstruaci jsem měla před měsícem, byla jsem přesvědčena, že nejsem těhotná. Když jsem však delší dobu čekala na výsledek krevního testu a sestřička mi řekla, že bude asi pozitivní, stáhl se mi žaludek a ztěžkly mi nohy. Ještě jsem doufala, že to není pravda. Ale byla. Byla jsem z toho hrozně rozčilená. Ne, na interrupci jsem jít nechtěla, ale nedovedla jsem si představit, že bych skoncovala se studiem. Můj kluk navrhl, abych šla na miniinterrupci. To mě úplně rozesmutnilo. Měla jsem pocit, že jsem matka a on nechce své dítě. Velice silně jsem prožívala, že k němu patříme oba, i ten někdo nenarozený. V tu chvíli jsem už měla ráda i to miminko."
Dívka popsala jak bojovala, a že se cítila jako v sedmém nebi, když se její kluk rozhodl být tatínkem jejich dítěti a plánovali spolu budoucnost. Pokračovala: "Moje maminka na to, že jsem těhotná a budu se vdávat, zareagovala zprvu krásně, tak jak bych to nikdy nečekala. Pak přišla neděle, v níž jsem znovu začala být naštvaná, že nebudu moci vést studentský život, že si nebudu moci užívat. Strachovala jsem se, že nezvládnu s dítětem školu. Maminka začala vyčítat, že ji stěhuji z bytu, když jsem se jí ptala na možnost přestavění nábytku kvůli postýlce. Do toho se mi vybavovaly všechny negativní reakce mého přítele. A přišel zkrat. Napsala jsem žádost na gynekologii a až do osudného čtvrtka jsem byla jako v mlze.
V ten čtvrtek jsem své dítě nechala zabít a ještě jsme jim za tu špinavou práci zaplatili. Byla jsem v narkóze, přesto si pamatuji, co jsem na sále prožívala. To nejhorší peklo, které jsem kdy zažila. Zdálo se mi vše jako ve varovném snu, po kterém se probudím a řeknu, že své dítě nikdy nezabiju. Ale když jsem se probrala, už jsem nebyla těhotná. Vím, že když jsem se probouzela z narkózy, křičela jsem slova, kterým nikdo nerozuměl, ani já sama... Až jsem jen šeptala a zoufale vykřikovala jméno svého přítele. - Potvrdily mi to slečny, co byly se mnou na pokoji. Hrozně mě bolelo břicho a já věděla, že v něm chybí něco velice důležitého. Uplynuly dva dny a já zoufale toužila po svém dítěti. Chtěla jsem, aby mi ho vrátili. Šla jsem po ulici a v kočárku plakalo miminko. Plakalo a mně to rvalo srdce, jako by naříkalo to moje, že jsem ho zabila. Cítila jsem se jako vrah. Věděla jsem, že vrah má stejný pocit jako já."

Tyto dva pravdivé příběhy jsou převzaté a zkrácené z časopisu KMS, na základě svolení redakce, Život víry č. 3/95 s. 62 a č. 5/94 s. 69-70, kde je poznámka, že se nejedná o věřící dívku, ač by se to podle její terminologie dalo předpokládat.

Je užitečné, že má každá žena u nás právo na potrat? Právo na potrat znamená právo rozhodovat o životě a smrti druhého člověka. Na té skutečnosti nic nezmění žádný zákon tím, že toto právo uzákoní. Každý soudce má být nestranný a schopný rozumně uvažovat. Ženy se však dostávají do situace, kdy pod tíhou starostí a stresových zážitků nejsou schopny rozumně a nestranně rozhodovat. Alkoholiky za volant pouštět nechceme, že nejsou schopni odpovědného řízení, ale schválením potratového zákona jsme na ženy nechali naložit nemenší riziko.

Zákonem jsou u nás potraty povoleny od roku 1957. Před zavedením liberálnějších zákonných opatření v roce 1986 se odhadovalo, že počet interrupcí se zvýší o 7%, ale hned v roce l987 jich bylo více o 28.9% a následujícího roku více o 34%. Obtížně, většinou bez finanční podpory a jen díky občanským iniciativám, probíjela se osvěta, říkající pravdu. Přispěla k tomu, že od roku 1991, v němž bylo v České republice 103.124 interrupcí, snížila jejich počet více jak na poloviční, takže v roce 1995 jich bylo již jen 48.286. Vliv antikoncepce je opačný, jak dokazují fakta. Když se v šedesátých letech u nás zavedly moderní antikoncepční metody, se zvýšením počtu žen, které je začaly užívat, počet interrupcí podstatně vzrostl. Kdyby antikoncepce vedla ke snížení potratů, tak by se tehdy jejich počet musel snížit. Protože žádná antikoncepce není dostatečně spolehlivá, zvedl se počet nechtěných otěhotnění a s nimi počet potratů. Počet nechtěných otěhotnění může snižovat jenom odpovědnost, ke které vede PPR. V knize Interruptio graviditatis dr. F. Havránek poukazuje i na zahraniční zkušenosti přinášející poznání, že antikoncepce a interrupce se nezastupují, ale vzájemně doplňují. To znamená, že spolu narůstají. Neodsuzujme ty, co podstoupily interrupci, ale spíše usilujme o zákon, který by chránil nenarozeného, ženu i starce. Který by chránil člověka od početí až po přirozenou smrt a nevystavoval by ho nebezpečí nezodpovědného rozhodnutí, které nelze vrátit.
Ve vědomí uvažujícího člověka zůstane - byť i falešnými slovy dočasně uspaná - jistota, že při umělém potratu jde o nespravedlnost vůči bezbrannému. Probuzení bývá velmi bolestivé a stresující. Lékem zde pak často bývá pouze změna v tom nejpodstatnějším. A tak dochází i k tomu, že pyšné sebevědomí postrádající lásku, je vystřídáno skromností s vyzařující láskou.

Zde je další příběh ze života, můžeme ho nazvat: Návrat ztraceného štěstí.

"Mladí manželé bydleli v jednom bytě se starými, nemocnými rodiči. Místa měli poměrně málo, zvláště když se jim po roce narodil druhý syn. Brzy po něm tu bylo třetí těhotenství. A nebudete se asi divit, že kolegyně z práce si jen poťukávaly na čelo nad tím, že mladá paní, říkejme ji třeba Vlasta, uvažuje kam dát třetí postýlku. Podobně jako mnohá jiná žena v takové situaci, prožívala i Vlasta pokušení nechat si dítě vzít. Manžel nechal rozhodnutí na ni samotné a ona nakonec utlumila své protestující svědomí argumenty pro potrat. Od návratu z nemocnice, jak sama po letech tvrdila, ozývalo se její svědomí stále neodbytněji. Až skončila na psychiatrii. Ty výčitky se nemohly vyléčit žádnými léky. Vlasta dosvědčuje, že léky přispívaly jen k ospalosti, ale klid nepřinášely. Sužovaly ji představy, že stojí z rukama od krve před Boží přítomností. Dva měsíce před termínem odmítnutého porodu, zemřeli oba rodiče a místa bylo na další postýlku víc než dost. Nebylo však pro koho ji chystat. Lítost nemohla vrátit život. Vlasta si začala připomínat víru z dětství, kterou měla dávno odloženou. Kdysi ji cestu k Bohu připomínala její babička. Tentokrát ji do kostela přivedly vzpomínky, dokonce až ke knězi, kterému se vyzpovídala. Bylo to účinnější než všechno úsilí psychiatrů. Ve svém svědectví o tom uvedla, že si připadala jako vězeň, který po letech opustil brány žaláře. Od té doby nepotřebovala psychiatra, ale stále ještě za sebou cítila něco jako stín. Něco, co je třeba splatit, nahradit. Oba její kluci již byli velcí, a tak nejen s manželem, ale i s nimi se domluvila a napsala žádost. Brzy potom si jeli do ústavu pro Honzíka, o kterého nebyl žádný zájem. Dosud ji tížilo, že tenkrát zdravé dítě odmítla, nyní přijala místo něj Honzíka, který měl nohy ochrnuté a místo rukou jen pahýly. Hlava mu visela ke straně a na první pohled byl postižený i mentálně. Až láska k Honzíkovi a život obětovaný pro něho, zcela dokončili léčbu postabortivního syndromu Vlasty. Opět se cítila plně šťastná, když s Honzíkem v náručí a se sklopenýma očima, v myšlenkách předstupovala před Boha. Její dva synové projevovali Honzíkovi stejnou lásku.

Možná si pomyslíte, že se takových případů mnoho nevyskytuje, že více žen si z toho, že jde na potrat nic nedělá. Vyskytnou se i takové ženy, co mají lidský cit utlumený. Vyskytnou se i další, co své nepříjemné pocity po potratu překrývají třeba užíváním drog nebo jen drsnějším chováním a vyhledáváním rozptýlení. Přesto prožívají zármutek, deprese, náladovost, nervozitu, mají všeho dost, těžké sny nebo i problémy se spaním, mohou být naštvaní na manžela, na doktora, na ty, kdo měli k vzniklé situaci připomínky a také mohou odmítat sex nebo na překonání své bolesti sex upřednostňovat. To vše a mnohé další jsou projevy postabortního syndromu. Podle jednoho výzkumu před deseti lety, jím citově trpí 40% žen po potratu.

Jde o stresovou záležitost, jejíž příčinou je usmrcení nevinného lidského života. Kdo sám na sobě nebo na osobě s níž žije, nepoznal úzkost se zoufalým jednáním, provázeným slzami i negativními projevy chování, ani si nedovede představit co prožívá žena než překoná pocit viny. Mnozí jste možná sledovali v televizi dlouhý americký seriál Pobřežní hlídka. V jeho dílu VI./16 Kerolay prožívala syndrom stresu pro smrt cizího člověka, kterého nedokázala zachránit. Bylo ukázáno, co s ženou dělá pocit viny, i když je neoprávněný. Vyléčila ji teprve záchrana dalšího člověka, který by bez jejího riskantního skoku zemřel. Seriál, v němž lze příběh vidět, se opakuje. Jde o obraz, který je podobný postabortnímu syndromu, i když u tohoto syndromu to bývá vždy dlouhodobější a často těžší.

Žena má mít právo rozhodovat o svém těle sama. Omezovat její práva přece nemůže být spravedlivé? Byla by to diskriminace. V plánovaném rodičovství je zapotřebí jí pomáhat. Takovými a podobnými argumenty je snad nejčastěji omlouvána legalizace potratů. Na stránkách o počátku nového života jste se zde seznámili se skutečností, že vyvíjející se dítě má od počátku své vlastní tělo včetně odlišné krevní skupiny i mozkové činnosti, která řídí jeho vývoj. Také to, že má své vlastní vybavení v podobě své placenty. Jeho genetický kód, který určuje co je součástí konkrétního lidského těla se od matčina genetického kódu zcela liší. Nejde tedy o tělo matky, ale o diskriminaci kvůli potřebě určitého místa pobytu. Může snad majitel domu beztrestně tyranizovat nájemníky? Nedávno televize informovala o takovém případu, kdy je majitel zároveň vyháněl a zamezoval jim kvůli svému obchodu přímý vstup do domu. A zákon mu za to stanovil několik let vězení, ač tady nešlo o žádné nájemné zabití. Přepadnou-li lupiči obchod a majitel se bude nepřiměřeně bránit, aby zachránil na svém území svůj majetek, může být potrestán vězením. Tedy vlastnictví území nikoho neoprávňuje ubližovat druhému, ani kdyby byl zločincem. Tím spíše jde-li o nevinného hosta, nikdo není oprávněn vydat jej na smrt, byť by to bylo se souhlasem zákona. O tom hovoří postabortní syndrom.
Nedávno mi přišel do ruky text již starých Lidových novin s vyjádřením místopředsedy KDS, V. Bendy, kde k problému práv uvádí: "Problém interrupcí, jak se tomu zdvořile říká, má důsledky, které přesahují otázku křesťanské morálky nebo jiné morálky. Dotýká se základního práva na život, a to je závažnější, než právo ženy disponovat vlastní dělohou."

"Zemi hrozí přelidnění - celosvětová populační exploze." Je to další argument, se kterým rád vystupuje ředitel společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu doc. MUDr. Radim Uzel, CSc. Na známé videokazetě "LÁSKA JE LÁSKA aneb Moderní encyklopedie lidské sexuality, kterou určil k promítání od věku předškolního do věku manželského a která byla odvysílána i v televizi, se chlubí speciální kalkulačkou. Tvrdí na obrazovce, že mu stále ukazuje aktuální počet obyvatel zeměkoule. S její pomocí se snaží vsugerovat svou "pravdu" po úvodním povídání o dvouprocentním přírůstku obyvatelstva ročně, při kterém by za pouhých 1600 let obyvatelé země vážili tolik, co tato planeta sama. A to vše prý proto, že člověk se zpronevěřil svému původnímu biologickému naprogramování. Docent R. Uzel chce lidstvo zachránit před katastrofou, a tak přichází s varováním.
Ukazuje svou kalkulačku a říká: "Tady jsem si to právě naprogramoval na určitou minutu. A vidíme opravdu, že v této chvíli na zeměkouli žije 5 634 506 069 lidí. Za minutu se to zase změní, už teď zrovna bliklo další číslo o 180 obyvatel více - to je opravdu hrozivé!" "To je hrůza!" přidává se zděšeně herečka, která je průvodkyní pořadu, k tvrzení docenta Uzla.
A pan docent důrazně pokračuje: "Světová populační exploze opravdu vyžaduje naléhavé řešení. Abstinence v určitých periodách to nemůže vyřešit!"

Jsme takto opravdu ohroženi? Skutečná fakta nám říkají něco jiného. Nejenže nehrozí přelidnění, a tím méně nebezpečí, že by obyvatelé země měli větší hmotnost než tato jejich planeta, ale lidí se také rodí méně a přibývá neplodných manželství.
Pro začátek se podívejme na statistiku u nás v ČR za 5 let, o které informuje Statistický bulletin roku 1996 (Divize Brno 4) na straně 111. V roce 1991 byl počet živě narozených dětí 129.354, což na tisíc obyvatel činilo 12.5. Tento počet stále klesá, takže v roce 1995 se již narodilo jen 96.097, tj. na tisíc obyvatel 9.3 dětí a počet zemřelých na tisíc obyvatel je 11.4. Přibývá nás nebo ubývá? A to žijeme v míru. U většiny evropských zemí a ani v USA nedosahují populační přírůstky reprodukčního minima. Průměrná hustota obyvatel na Zemi je kolem 60 lidí na 1 km². Japonsko však dosahuje 329 obyvatel na km², a přesto mu to nebrání řadit se k nejrozvinutějším zemím světa. V institucích při OSN došli experti k závěru, že populace se přirozeně stabilizuje jakmile je dosaženo stabilizace společnosti, především odstraněním chudoby.
Ve světě umírá stále více lidí v nenávistných válkách tohoto století i při nejrůznějších neštěstích. Až neuvěřitelně velké množství umírá hladem. Ale ne proto, že by na zeměkouli nebylo dost potravy, ale pro kamenná srdce bohatých. Jsou země, kde pravidelně asi týden jen pro zábavu rozbíjejí pomeranče o chodníky a těla druhých a jinde umírají běženci a chudí pro nedostatek živin, které tyto plody nabízejí. Sobeckost s nenávistí jsou zde na této zemi nejhoršími nemocemi a pouze ty její existenci ohrožují.
V Číně nesmí být v rodině více jak jedno dítě. Podle vládního rozhodnutí, pokud se ženě narodilo druhé dítě, za trest musela vrátit všechny přídavky, které dostala na první. V případě třetího dítěte nedostala ani lístky na příděl potravin. V dnešní době jsou tam ženy podrobovány přísné kontrole a nepovolené těhotenství končí násilným potratem. Jde o zrůdnou politiku IPPF a propagátorů, kteří patří k této Mezinárodní federaci pro plánované rodičovství. Nejrůznějšími aktivitami se podílí na vytrvalém snižování počtu narozených dětí při současném zapojení do sexuálního byznysu. Antikoncepční preparáty přináší obrovské zisky a tak otázka pravdy je pochopitelně vedle miliard nepodstatná. A Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, kterou řídí náš pan docent Uzel s kalkulačkou, je vlastně dítětem IPPF. A tak, jak říká přísloví, je nám jasné odkud vítr fouká. Pokud někomu ne, můžeme se podívat o pár otáček videofilmu dále a sledovat docenta Uzla, jak přirovnává právo nenarozeného dítěte k problémové otázce o tom, zda byla dříve slepice nebo vejce. V zápětí na to vyzdvihuje nesmírně liberální potratový zákon v Holandsku s tvrzením, že přinesl nejmenší počet umělých potratů. - O tom, že v Holandsku nejsou za potraty počítány miniinterrupce, které jsou početnější protože jsou výhodnější, o tom ovšem pan docent mlčí. S takovou zmínkou by IPPF sotva souhlasila. O tom, jak se od začátku uskutečňovala demagogická praxe v potratářské politice, mluví svědectví gynekologa Dr. Bernarda Nathansona, bývalého ředitele největší potratové kliniky v USA. Přiznává se v něm, že aby dosáhli liberalizace potratového zákona neustále opakovali médiím, že ročně umírá při ilegálních potratech 10.000 žen, ač se skutečný počet pohyboval mezi 200 až 250. A že podávali falešné údaje o průzkumu veřejného mínění, o čemž tvrdí, že to byla velmi výnosná a úspěšná taktika falešného svědectví. Byli jsme upozorněni, že v evropských zemích jsme byli podváděni podle téhož modelu a přesně toutéž taktikou. Nebo snad ještě jsme? Nebylo by na čase, aby "odborníci" podobného typu ve sdělovacích prostředcích i na všech školách přestali mít možnost ovlivňovat život našich dětí a celé naší společnosti?

"Interrupce by pro zdraví ženy byla lepší než porod." S touto naukou, že je lepší provést interrupci, než nechat ženu donosit dítě, vystoupil přítel docenta dr. R. Uzla, doc. MUDr. V. Unzeitig, CSc, předseda české gynekologicko-porodnické společnosti, před poslance parlamentu, když šlo o otázku interrupčního zákona. Nejen tam, i na poslední "Vánoční party s Cilestem", kde se od něj očekávalo poučení o nových poznatcích z jeho oboru, pobouřil tímto výrokem i gynekology a porodníky, kteří své poslání viděli spíše v pomoci dětem na svět, zachraňování života a v jeho ochraně.
Je pravdou, že těhotenství představuje plno možných rizik, ale těhotenství je přirozený proces, který je zcela nezbytný pro existenci lidstva. Je velmi mnoho matek, které pro svou touhu po dítěti nechtějí brát zřetel na svůj zdravotní stav, ač od lékaře vědí, že nesplňuje předpoklady potřebné pro snášení obtíží souvisejících s těhotenstvím. Berou tedy na sebe svým rozhodnutím pro těhotenství nesrovnatelně větší riziko než zdravé ženy. Člověk, který doporučuje vyhnout se riziku těhotenství, může zrovna tak doporučovat zavržení veškeré dopravy, jako vyhnutí se rizikům ještě mnohem větším. Co jen je smrtelných úrazů na silnicích, nechybí ani letecké katastrofy a železniční neštěstí. Občas jsou u nás usmrceny autem osoby též na chodníku a i jinak na něm dochází k úrazům, takže snad chodcům by se mělo zakazovat po něm chodit. A rizikový je i obor medicíny, protože se dá chytit nákaza od pacientů - a tak bychom mohli "zabalit" vše, co je pro život člověka důležité.
Interrupce je nejen více než zdravotně závadná vzhledem k nenarozené osobě - ničí její život - ale i ženě přináší velká rizika, která jsou nepřiměřená výsledku.
Interrupce = takřka nic, jen mrtvé zbytky.
Donošené těhotenství = nový život, naděje šťastné budoucnosti.
Pro co z toho je rozumnější riskovat?
Při těhotenství je úkolem lékařů odstraňovat eventuální komplikace. Nemá smysl si zde vypočítávat, že jde o zátěž srdce, plic apod. Nebo případy špatné polohy před porodem - i to je věc odborné pomoci lékaře. Chodí se do poradny pro těhotné proto, aby se problémy včas řešily a zbytečným se předcházelo.

Co je hlavním rizikem umělého potratu?
Odborná literatura se shoduje v tom, že jde o trvalou nedostatečnost cervixu (děložního hrdla). Jde o problém, na který jsou lékaři "krátcí". Při porodu a v případě samovolného potratu plodu postupně klesá hladina hormonů, otevírá se děložní hrdlo a stahy děložní svaloviny způsobí vypuzení dítěte. V případě prováděné interrupce je tomu naopak. Z důvodu ochrany plodu je vysoká hladina ovariálních i hypofysárních hormonů. Plodové vejce lne pevně ke stěně děložní, děloha je prokrvená a prosáklá, děložní hrdlo je uzavřené. Ten, kdo potrat provádí musí toto uzavřené, pevné hrdlo (cervix) násilím široce rozevřít a mnohdy (nejčastěji, jde-li o první těhotenství) se tím přetrhá dost svalových vláken na to, aby byl cervix navždy oslaben. Problém je v tom, že jde o nejnižší část dělohy, na které v těhotenství, když žena stojí, spočívá hlavička dítěte. Je-li tento sval nedostatečný, neudrží dítě a těhotenství může skončit předčasně.

Další rizika či fyzické komplikace lze dělit na časné a pozdní. K časným patří vedle poškození děložního hrdla, protržení dělohy (k této komplikaci může dojít nejen při kyretáži, ale i při odsátí obsahu dělohy), protržení jiného orgánu např. močového měchýře. Patří sem také velké krvácení, anemie, krevní sraženiny nebo plodová voda, které se dostaly do krevního oběhu nebo cestují do plic, kde způsobí poškození, někdy i smrt. Dojde k tomu tím, že se nezralá placenta musí odtrhávat od děložní stěny v níž je zakořeněná. Někdy dojde k poklesu srážlivosti krve. Dochází také k infekcím dělohy i vejcovodu. Podle studie prestižního centra Univerzity Johna Hopkinse dochází k infekci pohlavního ústrojí po ranějším potratu i u více než 5% žen a při potratu po 11. týdnu od početí mnohem častěji. Někdy dochází k šoku a je zde i nebezpečí bezvědomí (zástava srdce, dýchání).
Pozdní komplikace znamenají, že 25% žen není již schopno otěhotnět. Jde zde většinou o úplné zablokování vejcovodu, při částečném zablokování (srůstu) se zvyšuje o 300% riziko mimoděložního těhotenství (podle podání ve sborníku z mezinárodní konference O úctě k životu r. 1993). Dochází i k děložním srůstům, ke změnám menstruačních symptomů. Komplikací také může být vcestné lůžko i neschopnost udržet moč. Opět nejsou jmenovány všechny fyzické komplikace k nimž může dojít. A připočteme-li si psychické komplikace, které se někdy projevují rozbitím vztahu, sexuální disfunkcí, problémy se soustředěním, depresemi až i sebevražednými sklony, neschopností vytvářet hluboký vztah a mnoha dalšími negativními projevy, opravdu stojí za zamyšlení i otázka volby odborníků, kterým se dá přednost. Rozhodně by se nemělo jednat o ty, kteří přichází s tím, že je lepší provést interrupci... - víme proč.

V tomto dílu jsme se pod pojmem "NOVÝ ŽIVOT" zabývali problematikou vzniku lidského života a sledovali jeho počátky. Nový život však začíná každý, kdo opouští starý zaběhlý styl života. Ať už proto, že jej považuje za nevyhovující a hledá šťastnější způsob života, na který ukazuje 1. díl, nebo je jeho změna dána jinými faktory. Jedním z nich je skutečnost, že manželství je obohaceno o dítě a utvořila se rodina.

Na otázku "Co znamená rodina?" odpovídají děti z funkčních rodin takto: