Stálost v ukázané metodě, neboli způsob k získání čisté a soustředěné modlitby při překonání všech překážek v myšlenkách a vnějších okolnostech, přivádí nakonec asketu k návyku modlit se bez přinucení, správně, čistě a soustředěně. Může ho také vést k takovému rozpoložení, kdy mysl neustále přebývá v srdci, aniž by byla nucena proti vůli tam vcházet skrze dýchání a ihned by opět vycházela, ale stále tam s láskou přebývá a neustále se modlí. Svatý Isichij říká: „Kdo nemá modlitbu čistou od myšlenek, ten není vyzbrojen k boji. Říkám to o té modlitbě, která neustále působí ve skrytých vnitřních místech srdce a neustálým vzýváním Pána Ježíše Krista neviditelně bičuje a spaluje nepřítele, který působí ve skrytu.“[1] A ještě: „Vskutku je blažený, kdo myslí přilnul k Ježíšově modlitbě tak, že ho neustále vzývá v srdci, kdo přilnul k Ježíšově modlitbě tak, jako se dotýká vzduch našich těl nebo plamen svíce.“ A zde pokračuje: „Když slunce vychází na zemi, začíná den a svaté a poklonyhodné jméno Pána Ježíše, které neustále září v mysli, rodí nesčíslné množství jasných myšlenek.“[2]
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola