To, abychom se vždy modlili uvnitř srdce, stejně jako to, co je za těmito hranicemi, se dosahuje ne tak lehce, jak by se nám mohlo zdát, ne bez dlouhé a velké námahy. To se sice z Boží prozřetelnosti někomu také stává, ale není to běžné. Většinou je potřebný dlouhý čas, mnoho námahy a snažení jak tělesného, tak duševního. Vyžaduje to mnoho dlouhého a usilovného sebepřinucování. Vždyť podle toho, o jak velký dar a milost, jichž se chceme stát hodnými, se jedná, musíme i sami vynaložit tomu odpovídající námahu a dosáhnout dlouhým bojem hranic určených nám našimi svatými učiteli. Tím se myslí vytrhání plevelu, který v srdci zasadil nepřítel, a skutečné obsazení srdce Kristem. Tak to říká svatý Izák: „Kdo touží vidět ve svém nitru Pána, ať se snaží usilovně očistit své srdce neustálým pamatováním na Boha, a tak bude ve světle své mysli neustále hledět na Pána.“[1] A svatý Varsonofij: „Jestliže vnitřní konání s Bohem člověku nepomůže, pak se zbytečně ve všem namáhá. Vždyť vnitřní konání s bolestí srdce přináší čistotu, čistota pak pravé mlčení srdce, toto mlčení pokoru a pokora připravuje v člověku příbytek pro Boha. Mocí takového příbytku jsou vyháněni démoni a vášně a člověk se stává Božím chrámem, plným svatosti, světla, čistoty a milosti. Blažený je ten, kdo ve vnitřních úkrytech srdce hledí na Pána a pláčem vylévá před jeho milostí své modlitby.“[2] A ctihodný Jan Karpatský: „Dlouhá námaha a nekrátký čas jsou v modlitbách potřebné, abychom v pravém rozpoložení mysli nalezli jakési jiné nebe v srdci, kde přebývá Kristus. Apoštol o tom říká: „Copak nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás? - leda že jste se snad neosvědčili.“[3] A velký Jan Zlatoústý: „Neustále přebývej se jménem Pána Ježíše, aby pohltilo srdce Pána a Pán srdce, a tak byli dva v jednom. Ale to není dílem jednoho nebo dvou dní, ale mnohé práce a dlouhé doby. Vždyť k tomu, aby byl nepřítel překonán a Kristus se usadil v srdci, je potřebná mnohá námaha a dlouhý čas.“
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola