42. Ještě o rozvážnosti v porovnávání

Z těchto tří je první podobný člověku, který jde temnou nocí neproniknutelnou tmou. Je jako bloudící v neprůhledné tmě a přikrytý mrakem. Nevidí nejen sám sebe a nemůže se správně posuzovat, ale ani neví, kam má jít a kudy má vést své nohy. Tak o tom mluví Spasitel: „Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.“[1] Druhý je podobný tomu, kdo jde světlou nocí, ozářenou hvězdami. Ale protože svit hvězd je slabý, jde pomalu a často zakopává nohama o kameny nerozvážnosti a padá. Ten se trochu jakoby ve stínu vidí a posuzuje, jak stojí psáno: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“[2] Třetí je podobný tomu, kdo jde nocí ozářenou světlem měsíce. Proto veden světlem luny méně bloudí a postupuje vpřed. Sám se vidí jakoby v zrcadle a posuzuje stejně sebe i ty, kdo jdou s ním. Vždyť je řečeno: „A děláte dobře, když na prorocké slovo dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.“[3] Čtvrtý je podobný tomu, kdo jde v jasné poledne osvětlený čistou září slunce. Proto se takový dokonale vidí, vždyť je ve slunečním světle, a posuzuje úplně a správně i mnohé jiné, či lépe řečeno všechny, podle  již zmíněného slova svatého Pavla. Ano i všechny, kteří se s ním jakýmkoliv způsobem setkají a jdou za ním, vede jistou cestou ke skutečnému Světlu, životu a pravdě. O takových stojí psáno: „Vy jste světlo světa.“[4] A svatý Pavel říká: „Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.“[5] A blažený David: „Nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine!“[6] A ještě: „Ve tvém světle spatříme světlo.“[7] A opět sám Pán: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“[8]

 Předcházející kapitola    Obsah    Další kapitola