36. O rozvážnosti v podrobnostech a o tom, že zmírnění činnosti nemá cenu a o poslušnosti

Na druhé straně vše toto i vše podobné musíš konat s důkladnou rozvahou, abys uchoval pokojné srdce při zadostiučinění potřebám tvé dvojí přirozenosti. Moudrý říká: „Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje;  kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.“[1] A svatý Talasij píše: „Rozumný nedostatek a chudoba jsou královskou cestou. Nemoudré vysílení a zvířecí vyvádění jsou škodlivé. Vždyť jsou zcela mimo rozum.“ A ctihodný Izák: „Za oslabením tělesných údů následuje rozrušení a zmatení smyslů; za nezměrnou prací skleslost a za skleslostí zmatenost. Ale jedna zmatenost se od druhé liší. Za první následuje špatný boj a za druhou opuštění místa mnichova mlčenlivého přebývání a přecházení z místa na místo. Zmírnění konání, i když trpělivě a s námahou udržované, nemá cenu. Zmenšení askeze množí slast hříchu a nadmíra v ní rodí zmatenost.“[2] A sv. Maxim Vyznavač: „Nezabývej se jen tělem, ale dej mu cvičení, které je v jeho silách, a obrať celou svou mysl do nitra. Vždyť cvičení tělesné je užitečné k máločemu, zbožnost však je užitečná ke všemu.“[3] „Když ďábelská číše těla trochu přeteče, mučí a tíží duchovní číši, vede ji k touhám a pohnutkám po nečinnosti a škodícím duši. Vždyť stojí psáno: »Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu.«[4] Tehdy mu sám dej uzdu zdrženlivosti, umrtvuj ho, dokud se nestane poslušným vládě duše a nepokoří se před lepším. Připomeňme si slovo velkého Pavla: »Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje«[5] a sv. Izáka: »Zemři raději v boji, než bys žil ve lhostejnosti. Vždyť mučedníky jsou nejen ti, kdo přijali smrt za víru v Krista, ale i ti, kdo umírají za zachování přikázání.«“ „Lépe je pro nás zemřít v bojích než žít v pádech.“ „Nejdůležitější je, aby ses na vše ptal svého duchovního otce v Kristu Ježíši a vše dělal podle jeho rady. Vždyť takovým způsobem skrze Kristovu milost bývá neúnosné a těžké lehké a tobě se bude zdát, že jdeš po rovném, trochu skloněném poli.“ Je však čas, abychom se navrátili k tomu, co jsme opustili.[6]

 Předcházející kapitola    Obsah    Další kapitola