MARIINA VÍTĚZSTVÍ 26: Škapulíř smířil umírajícího s Bohem

Na Velký pátek se jistý muž nacházel 240 kilometrů od Gainesville. Věřil totiž, že se zde nachází katolický kostel. Byl odhodlán procestovat tu velkou vzdálenost a setrvat tam celou Velkou noc. Po příjezdu na toto místo však zjistil, že žádný kostel zde není, dokonce ani kněz a nejbližší místo,

kde by mohl přijmout svátosti, bylo však příliš daleko na to, aby se vydal na cestu, a tak si objednal pokoj v hotelu, kde zůstal několik dní.

Ráno po příchodu si všiml, že do jedné z místností vcházelo a vycházelo jaksi příliš mnoho lidí. Zeptal se majitelovy dcery, co se to tam děje. Dostal odpověď, že tam leží mladý muž z Massachusetts, který umíral na tuberkulózu. Pan MacGill požádal personál, aby ho mohl navštívit. A protože neměl moc práce a návštěvy byly nemocnému velmi příjemné, často sedával celé hodiny u jeho postele a pomáhal mu různými malými službami - upravoval mu polštáře, dával mu pít nebo mu podával léky. Mluvil s ním o všem, o čem si myslel, že by ho mohlo zajímat. Vyhýbal se však tématu náboženství, protože předpokládal, že mladý muž je protestant.

Večer před svým odjezdem navštívil pan MacGill nemocného ještě jednou. Těsně předtím, než se chtěl rozloučit, se k němu naklonil, aby ho nadzvedl. Chtěl mu napravit polštáře a ložní prádlo. Vtom si však na jeho krku všiml škapulíře. Začal se ho tedy na něj vyptávat. Když však viděl, že nemocný byl unavený a ospalý a nedokázal mu už říct víc, MacGill se rozhodl přijít k němu brzy ráno. Pacienta se zeptal, jestli je katolík, protože si všiml škapulíře. "Ne, nejsem z těch," odpověděl. "Moje matka byla, ale zemřela, když jsem byl ještě dítě. Před smrtí jsem chodíval do kostela a do nedělní školy, ale pak jsem se už s náboženstvím nesetkal. Můj otec měl v Bostonu ubytovnu pro námořníky, takže si umíte představit, jaký druh společníků mě obklopoval během mého dospívání. Na začátku této choroby mě ošetřovala jistá milosrdná sestra v nemocnici a předtím, než jsem sem přišel, dala mi škapulíř. Doporučila mi ho nosit, protože by to mohlo být pro mě velmi užitečné. Nosím ho od té doby, jen abych ji potěšil, protože byla vždy ke mně milá, a budu v tom pokračovat, i když se vrátím domů."

Na otázku, jestli by si chtěl promluvit s knězem, řekl, že chce, ale dodal, že téměř zapomněl na vše, co kdy věděl o katolickém náboženství, ale že pokud by někdy šel na nějakou bohoslužbu, upřednostnil by náboženství své matky před jiným. Jeho přítel viděl, že nemůže ztrácet čas, protože mladík byl v posledním stádiu nemoci. A tak spěchal do telegrafní kanceláře a poslal zprávu otci Kennymu v Pilatea. Kněz nastoupil hned na vlak a ráno dorazil do Gainesville. Vešel do nemocničního pokoje, poučil mladého muže, vyzpovídal ho a udělil mu svaté přijímání a poslední pomazání. Hned následující den nemocný zemřel.

Zdroj: převzato z knihy Garland for Our Lady, irské uršulínky, 1920; kniha má imprimatur

Převzato z https://www.verim.sk/, článek z 11. 6. 2020 naleznete zde.

(Na Fatym. com vydáno 21. 6. 2020)

Virgin Mary of Akita Japan, SICDAMNOME, CC BY-SA 4.0, commons..

Sdílet

| Zdroj: www.verim.sk

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)