Jistě jste si všimli, že během mše svaté několikrát zaznívá výzva: „Modleme se!“
Zvlášť výrazné je to na začátku a na konci mše svaté před modlitbou, kterou pronáší kněz a při které věřící stojí. Někdo by mohl namítat: „Proč ještě tato nadbytečná výzva? Vždyť mše svatá je jedna a já se modlím od začátku do konce.“
Jednou jsem měl možnost vidět na Velehradě mši svatou slouženou ve východním ritu. Kněz tam v určitých chvílích dost výrazně říkal: „Soustřeďte se,“ a pak pronášel modlitbu. Tato jeho výzva mi přišla podobná jako náš význam „Modleme se“. Člověk se má v tu chvíli soustředit, aby to, co pronáší kněz, bylo naplno jeho, aby se ke slovům této modlitby přidával i svým srdcem. Tato výzva totiž zaznívá před těmi důležitými modlitbami, které ve mši svaté napomáhají pojmenovat, o co nám zrovna dnes jde. Prostřední výzva „Modleme se“ na začátku bohoslužby oběti je doplněna ještě slovy „Modleme se, aby Bůh přijal oběť své Církve“. Slova modlitby, které po výzvě „Modleme se“ následují, mají disponovat naše srdce, abychom s co největším užitkem prožívali mši svatou.
