Už třetí týden se scházíme u Panny Marie a rozvažujeme o jejich vlastnostech, o jejím životě a o smyslu, který pro nás křesťany má.
Když Panna Maria stála pod křížem svého syna, určil ji sám Ježíš za naši matku, ona je tedy matkou všech křesťanských generací. Každá matka a nejenom v tom smyslu, že dítě porodí, ale v tom skutečně plnohodnotném smyslu, že své děti miluje, že je chrání, že je doprovází, že je poučí a v případě nebezpečí jim pomůže, takovou matkou v nejúplnějším smyslu slova mateřství je Panna Maria. Její mateřství je naší pomocí. Proto ji ctíme jako pomocnici křesťanů. Člověk často potřebuje pomoc někoho druhého. Bylo by to bláhové domnívat se, že si ve všem vystačím úplně sám. V materiální oblasti potřebuji pomoc svého souseda, pomoc lékaře, potřebuji pomoc nějaké firmy, protože neumím všechno. V tom duchovním smyslu je naší pomocnicí Panna Maria.
Nejenom v tom, že je obrovskou přímluvkyní, že je branou, kterou procházíme, která umocňuje naše prosby, že je hvězdou, která nám ukazuje směr, že je věží, po které stoupáme vzhůru a máme větší rozhled ve svém křesťanském životě, to všechno je samozřejmě obrovskou pomocí, ale její velikost je i v tom, že je nezištná. Jen se podívejme právě dnes, v současnosti, jak musíme váhat na koho se obrátit, kdo nám pomůže, abychom na druhé straně neměli ještě větší škodu. Kolik je na světě pomocníků, kteří jsou vám pomoci jedině, když na to máte. Každá služba se dnes velmi draze platí a řada lidí si nemůže o pomoc požádat, protože na ni nemá.
Matka Boží je nezištnou pomocnicí. Můžeme se obracet kdykoliv, s čímkoliv a nemusíme přitom vůbec myslet na to, zda na to máme. Zde bych chtěl upozornit na veliký detail. Naučili jsme se k Panně Marii přicházet jako k pomocnici a přímluvkyni, a když nám Matka Boží pomůže, začínáme to brát jako normu. Jako bychom si řekli, vždyť to je přece tvoje povinnost, to je náplň tvé existence být k dispozici. A víc nic.
Panna Maria je vždy ochotna předložit naše prosby svému synu a prosit za nás. Úkolem a náplní našeho života ve vztahu k Panně Marii, k jejímu synu je to, na co zapomínáme. A to je děkování.
Odnaučili jsme se pokleknout před naší pomocnicí, přímluvkyní a matkou a čas od času říci, díky, díky za všechno, díky za to, že nás neopouštíš. Díky za to, že nás slyšíš, díky za to, že nám pomáháš.
.jpg)
Naučme se rozdělit každou modlitbu k Panně Marii na část, kdy děkujeme a na část, kdy prosíme. A naučíme-li se to ve škole mariánské, budeme to umět ve vztahu k Bohu, a také ve vztahu k lidem. Svět se pomalu odnaučuje té přirozené noblese, eleganci ve vztazích. Službu jsem zaplatil, proč bych měl ještě děkovat. Matka mě porodila, co jiného ji zbývalo, když byla těhotná a blížil se čas porodu, proč bych za to měl děkovat. Panna Maria mě podpořila u svého syna, proč bych měl říci to jediné slovo, díky. Uvědomme si, že noblesa a elegance lidského jednání je znakem křesťanského rytířství a je potřeba být rytířem Panny Marie nejenom ve vztahu k ní, ale také k těm, kteří jsou mezi námi, aby nás svět viděl jinak, aby věděl komu patříme, aby cítil, že v těch nezákladnějších vztazích žijeme jinak, než naše okolí. Je to obrovské svědectví. A od pomocnice křesťanů se učme ještě jedné věci, být pomocníky všem, kteří nás potřebují. Buďme otevřeni k potřebám tohoto světa, k potřebám těch, kteří k nám přicházejí, máme přece dobrý vzor, samotnou matku Boží.
