Od čtvrtečního večera 24.3.2011 probíhala na faře v Prosiměřicích již popáté duchovní obnova exercičního typu pro maminky marianek a soluňáků. Téma znělo: Radost a pokoj. Tentokrát bylo maminek 25, což bylo pro všechny zúčastněné nádherným překvapením.
Po čtvrteční večeři následovala mše svatá, celebrovaná otcem Markem Dundou, který byl zároveň exercitátorem. Poté zazněla první promluva, postavená na úryvku z evangelia sv. Matouše (Mt 7,13-14) - o nasměrování tématu duchovního cvičení, ale i celé životní cesty - cestou strmou a úzkou, přesto s radostí. Večer byl uzavřen večerními chválami a krátkou adorací.
V pátek se začalo ranními chválami, následovala křížová cesta, modlitba růžence a první promluva. Myšlenky se odvíjely od evangelia sv. Matouše (Mt 14,22-32) - Ježíš kráčí po moři. Bez Ježíše jsme v nejistotě, s Ním lze jít i po vodě - a to je důvodem každodenní radosti křesťana. Kdy mám opravdu radost? Co vše může vést k mé radosti? Radostí v životě má být přijetí denní reality - přesně toto má pro mně v mém jedinečném životě Pán přichystáno!
Ve tři hodiny odpoledne jsme se modlily Korunku k Božímu Milosrdenství, odpolední promluvy na téma evangelia sv.Lukáše Lk 13,1-5 a posléze Lk 13,6-9 již byly pojaty ve smyslu přípravy na sobotní generální svatou zpověď. Člověk si má být vědom, že "neví dne, ani hodiny". I "znamení času" (momentálně zemětřesení a tsunami v Japonsku) lze zužitkovat - lze pomáhat modlitbou, aktivní pomocí a uvědomit si význam událostí pro vlastní osobu. Poté otec Marek detailně rozebíral zpovědní zrcadlo, v němž jsou zmiňovány i netradiční aspekty našich selhání. Pro ženy je typické hbité používání jazyka - a Pán nám dává najevo, že jsme zodpovědni za každé slovo, které vyslovíme. Po večeři se modlily večerní chvály a následovaly odpovědi na dotazy přítomných maminek. Jinak jsme se snažily o dodržování posvátného silencia - v tichu lze hlas Boží zaslechnout... Den byl zakončen adorací, která přešla v celonoční možnost být s Ježíšem před svatostánkem.
Celonoční adorace byla ukončena v sobotu ráno - a následovala modlitba ranních chval. Během dne byla možnost přistoupit ke generální svaté zpovědi. První sobotní promluva nad Lukášovým evangeliem (Lk 12,35-40) byla zaměřena na výzvu k bdělosti a snahu "chodit s Pánem" jako starozákonní Henoch... Je třeba být bdělý nejen ve vnitřním životě, ale též v mezilidských vztazích. A především se musíme snažit nekazit Pánu Jeho záměry s každým z nás - připraveností přijmout lidi i situace, které nám posílá. Po mši svaté následovala další promluva nad Matoušovým evangeliem (Mt 9-31) - uzdravení dvou slepců - pro vyslyšení našich proseb je nutné mít pevnou víru a žít bez sebemenšího nepřátelství vůči komukoliv... Odpoledne následovala modlitba Korunky a sv.růžence a další promluva - Jan 18,25-27 (Petr 3x zapřel Pána Ježíše). Ve chvíli slabosti netušil, že jde o něco velkého - a ani my si často nepřipustíme, že situace může mít závažnost. To, zda Pána zapíráme či ne, se projevuje mírou naší lásky - a láska se projevuje modlitbou. Večer po odpovědích na dotazy byla opět adorace, zakončená individuálním svátostným požehnáním pro každou zúčastněnou maminku.
Přestože se v noci měnil zimní čas na letní, žádná z žen nevynechala ranní chvály. Poslední promluva byla ve smyslu evangelia sv. Matouše (Mt 28,16-20). Pán poslal učedníky do světa a slíbil jim, že s nimi neustále bude. Tak posílá i každého člověka do jeho rodiny, zaměstnání, farnosti, církve.... Když v Boha skutečně věříme, snažíme se Jej stále poznávat, děkovat mu za vše a vážíme si i ostatních Božích dětí. Správně užíváme všech věcí a Pánu za všech okolností důvěřujeme.
Odpoledne bylo duchovní cvičení slavnostně ukončeno svátostným požehnáním a zpěvem hymnu Te Deum.
Bohu díky! Jsme vděčné - za krásné přátelské ovzduší všem přítomným, za oslovující promluvy otci Markovi, za výborné jídlo rodičům otce Marka, za to vše dohromady a navíc krásnou přírodu, počasí a ještě spoustu dalšího - našemu Pánu!
Martina Křížová
