Jedna z mnoha krásných písní začíná slovy..Kudy mám jít, čím se mám stát, co k tomu mít, když chci Ježíše mít rád ... Jedním ze směrů, který si zvolila minulý víkend téměř dvacítka žen, byl právě tento.
Naše kroky směřovaly k faře v Prosiměřicích, kde se konala duchovní obnova - krátké zastavení na naší cestě s Bohem. Zamyšlení nad tím čím jsme, co očekáváme, kam jsme došli, kolik prostoru v našem životě opravdu Pánu Bohu patří.
Chvíle ticha a modlitby byly prokládány promluvami P. Milana Plíška na téma Reflexe víry.
...ať má člověk jakékoli sny, všichni jsme byli povoláni k životu s Bohem...
Velkým důvodem k radosti je slavení mše svaté. Před ní jsme předstupovali před Boží tvář, vše špatné odevzdali a toužili po odpuštění.
Adorace - chvíle nejkrásnější. Naše ústa často nedovedou vyslovit to, čeho jsou plná naše srdce.
Pane Ježíši, chválíme Tě za všechny dary a milosti, které jsme obdrželi a odcházíme k našim blízkým s Tvým požehnáním.
Otče Milane, děkujeme za slova plná povzbuzení, za Vaši trpělivost se kterou Jste nám naslouchal a za to, že jsme mohli být " schouleni v Boží náruči a neskonale šťastní ".
Náš dík patří také paní kuchařce za to, že s láskou pro nás připravovala vynikající pokrmy.
