Opět po roce jsme se sešli, abychom putovali společně na kolech do poutního místa v Jeníkově – kostela sv. Petra a Pavla.
Cyklopoutníci zahájili pouť modlitbou a požehnáním v kostele sv. Markéty v Příměticích u Znojma. V Pavlicích se přidali další poutníci a vyrazili jsme do cílového místa I. Etapy – kláštera v Nové Říši. Celkem nás jelo letos 16 ( i s panem řidičem ). Nejstarší účastník měl skoro 70 let a nejmladší jen 12 let ( borec ). Ten první měl výhodu, že byl trénovaný a ten druhý, že jeho tělo rychlenregenerovalo. My ostatní jsme s Boží pomocí trasu cca 300 km také zvládli ( někteří i s pomocí jinou – tlačení apod. J ).
II. etapa pokračovala do Sázavského kláštera, opět velmi kopcovitou krajinou. Měli jsme velké štěstí, že v největším horku se zatáhlo a později i začalo pršet. Vítr a déšť bylo asi menší zlo než úžeh. Také jsme po cestě obdrželi 2 novokněžská požehnání – v Moravských Budějovicích a v Nové Říši.
Tentokrát jsme neviděli pana opata a ani neměli možnost ochutnat jeho speciality. V závěru této etapy jsme měli drobné zdravotní komplikace. Pan Lukeš si zlomil nos pádem z kola, ale vše dobře dopadlo –už je zase fešák. III. Etapa směrem do Brozan je vždy příjemná, protože se jede převážně po rovině nebo z mírného kopce. Tělocvična, ve které jsme spali, byla řádně vytopená a ráno bylo kruté. ( Bez kávy, únava, nevyspání - no kdyby na mě někdo promluvil, tak bych byla hodně hrubá J ).
Poslední IV. Etapa do Jeníkova proběhla už hladce se zastávkou v Třebenicích.
V Duchcově po krásném sjezdu nás čekalo překvapení v podobě pana kostelníka Salače z Jeníkova, který nám přijel naproti a v Jeníkově nám zazvonil na kostelní zvony.
Pouť byla ukončena mší sv. v kostele v Jeníkově a bohatou hostinou na faře.
Následovalo rozloučení a odjezd domů dodávkou s koly na vleku.
Děkujeme všem, kteří na nás mysleli a my zase mysleli na ty, co zůstali doma, a snad se podařilo předložit naše úmysly Bohu společně s obětí tak, že se opět něco v našem životě i životě ostatních posune dobrým směrem.
Za poutníky Jana hrubá
