Argumenty v homo – debatě

Při prosazovaní práva na homosexuální svazky a na adopci dětí v těchto svazcích zaznívají tvrzení, na která je třeba se podívat v pravém světle objektivní skutečnosti, a nikoliv pouhých emocí. Zde jsou některá z nich:





„Homosexualita je geneticky podmíněna. Homosexuálové se již jako takoví rodí.“
Přes intenzivní vědecká bádání se nepodařilo prokázat genetický původ homosexuality. Ani výzkum chování dvojčat neprokázal dědičný základ. Neil Whitehead, biochemik, shrnuje stav vědeckého výzkumu takto: „Homosexualita není ani vrozená, ani geneticky určená a není nezměnitelná.“ (My Genes Made Me Do It! A Scientific Look at Sexual Orientation, 1999)

„Homosexuálové nemohou své chování změnit.“
K tomu jeden citát: „Někteří terapeuti zpracovali obšírná písemná svědectví o pozitivních výsledcích terapie homosexuálního založení. Hodnocení léčby nežádoucího pohlavního sklonu ukazují, že tato léčba je stejně úspěšná jako u obdobných psychologických problémů: u 30 % zaznamenala úplnou změnu a u 30 % zlepšení stavu (Homosexuality and Hope). Robert Spitzer, spoluodpovědný za vyškrtnutí homosexuality ze seznamu psychických onemocnění v roce 1973, po vlastním studiu napsal v roce 2000: „Jsem přesvědčen, že mnoho lidí dosáhlo významných úspěchů ve snaze stát se heterosexuálními (…) Začal jsem toto studium jako skeptik. Nyní tvrdím, že této změny je možno dosáhnout.“

„Stejné právo na stejnou lásku.“
Tímto heslem je požadováno státem uznané spojení homosexuálů. V souvislosti s tímto tvrzením je třeba vysvětlit, proč stát vybavil manželství zvláštními právy. Důvod: Protože manželství je privilegované místo plození. Celoživotní spojení muže a ženy je ideálním prostředím pro vývoj dítěte k psychicky zdravému dospívání. Abychom použili hesla homosexuálů: Manželství je prostor správného a přirozeného chování člověka. Slogan „stejné právo na stejnou lásku“ zatemňuje skutečnost a obrací pohled k emocím, které nemají žádný veřejný význam. Stát zvýhodňuje manželství bez ohledu na citové rozpoložení partnerů.

„Homo-svazek nepoškozuje manželství, oba mohou existovat vedle sebe.“
Uznání homosexuálního svazku bourá pojem manželství, protože zatemňuje jeho podstatu, totiž plodné spojení muže a ženy. Pojem manželství je zde v jádru změněn: stává se z něho spojení libovolných osob s cílem vzájemné výměny sexuálně podněcujícího jednání.

„Církev dovoluje sňatek neplodných osob, nemůže tedy toto právo odepírat homosexuálům.“
V manželství neplodného páru dochází k pohlavnímu styku, který sám o sobě umožňuje plození, i když z určitých biologických nebo psychologických důvodů k tomuto plození nedochází. U homosexuálů je jejich sexuální aktivita již ze své podstaty zásadně neplodná.

„Odmítání církve je projevem její nenávisti vůči homosexuálům.“
Křesťané jsou ve všech příslušných církevních vyjádřeních vyzýváni k tomu, aby rozlišovali mezi osobami a jejich konáním. Tak jako každý jiný člověk i homosexuál je člověk, který zasluhuje lásku. Ježíš Kristus zemřel na kříži za všechny a všechny chce zachránit. Právě proto je důležité označit homosexuální jednání za hříšné, aby postižení měli možnost otevřít se svému obrácení. Neláskou by bylo právě to, kdybychom jejich jednání ospravedlňovali.

„Odmítat manželství homosexuálů je diskriminace.“
Manželství je spojení muže a ženy, kteří musí být schopni pro manželský svazek. Žádné jiné spojení (muž + muž, žena + žena, muž + dítě, žena + dítě, člověk + pes) není manželství. Když na tom trváme, vysvětlujeme, co je to manželství, a není to žádná diskriminace takových svazků, které ze své podstaty nejsou a ani nemohou být manželstvím.

„Homosexuální láska je stejně životná jako každá jiná láska.“
Abychom to mohli posoudit, je dobré poukázat na některé zvláštnosti homosexuálních vztahů: Promiskuita u homosexuálů (zvláště mužů) je vysoce nadprůměrná. Výměna partnerů patří k životnímu stylu. I v relativně stabilních partnerstvích dochází k četným sexuálním vztahům s jinými osobami. Výsledky šetření jsou různé, ale není výjimkou, že homosexuál má více než 100 partnerů, a jsou to často zcela cizí osoby. Důsledkem je, že homosexuálové jsou nadprůměrně postiženi pohlavními chorobami a nemocí AIDS. Tři ze čtyř lesbiček navštěvují terapeuty, homosexuální muži mají velký sklon k sebevraždě, alkoholismu a drogám. Jejich životní aspirace jsou značně redukovány. Děti z homosexuálních párů jsou velmi často vystaveny sexuálnímu zneužití pěstouny (viz http://www.exodusglobalalliance. org/ishomosexualityhealthyp60. php).

„Uzavřít manželství patří k lidským právům. Nikomu v tom nesmí být zbraňováno.“
To souhlasí, že je lidským právem uzavřít manželství. Ale to platí v tom případě, že se jedná o svazek muže a ženy uzavřený vzhledem k plození potomstva. Jiné formy soužití mají v civilním právu dostatečně zakotvené možnosti k odlišnému právnímu opodstatnění takových vztahů.

„Mezi osobami stejného pohlaví nesmí existovat láska?“
Samozřejmě může, a dokonce má. Ale ta musí ke svým projevům používat přiměřené formy. Taková přátelská láska může vy užívat i tělesné výrazy náklonnosti, které vyjadřují duševní blízkost těchto osob, např. objetí. Tyto projevy však nesmí být zaměřeny k sexuálnímu vzrušení. To je vyhrazeno pro muže a ženu a má své kořeny v lidské přirozenosti jako průvodní projev při plození plynoucí z napětí mezi pohlavími. Homosexuální láska je ve své podstatě sebevztažná, jak dokazuje holandský expert Gerard van de Aardweg: „Nejlépe to vystihuje pojem neurotický vztah: ten podněcuje výrazně egocentrismus, hledání pozornosti místo milování.“

„Není možné bránit homosexuálním párům, aby adoptovaly děti.“
Christl Vonholdt uvádí důležité důvody, které tomu brání:
* Každé dítě má právo na otce a matku. Ve struktuře homosexuální „rodiny“ je dítě o toto právo vědomě ochuzeno.
* Dítě, které vyrůstá s vědomím, že rodiče jsou dva muži anebo dvě ženy, je vystaveno manipulaci, pokud jde o jeho vědomí o svém mezipohlavním původu. To pak ovlivňuje negativně vytváření vlastní identity.
* Rozdílnost je pro vývoj mnohem podnětnější než shoda. Výzkumy posledních 40 let se shodují v tom, že matka a otec vnášejí do vývoje dítěte pohlavní závislost vyplývající z rozdílnosti. Dítě u homosexuálních partnerů stejného pohlaví je předem zbaveno zdravých vývojových možností.
* Existují výrazné rozdíly v životním stylu homosexuálních a heterosexuálních partnerů. Statistika prokazuje výrazně vyšší promiskuitu u homosexuálně žijících mužů než u mužů ve vztazích otec – matka. To má destruktivní vliv na vývoj pojetí vztahů u dítěte.
* Pro lesbicky žijící ženu je příznačné, že nechce nebo nemůže mít vztah k mužskému pohlaví. To velmi ztěžuje vývoj identity chlapců.
* Pro dívky je otec důležitým činitelem pro vytváření vzoru rolí, jaká je očekávána od muže. Studie prokazují, že dívky vyrůstající bez otce mají problémy ve vytváření vztahu k mužskému pohlaví a dostávají se mnohem častěji do nežádoucího jiného stavu.
* Ve studiích, které tvrdí, že nejsou rozdíly mezi homosexuálním a heterosexuálním rodičovství, se vyskytují závažné metodické nedostatky.

Z VISION 2000 – 2/2010
přeložil -lš-