Američtí katoličtí biskupové zasvětili 11. června Spojené státy Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Slavnostní akt se uskutečnil během mše svaté v rámci plenárního zasedání Konference katolických biskupů Spojených států (USCCB) v Orlandu na Floridě v předvečer slavnosti Nejsvětějšího Srdce a byl součástí oslav 250. výročí podpisu Deklarace nezávislosti.
„
Nescházíme se především proto, abychom oslavovali sami sebe, ale abychom svěřili celý náš národ Nejsvětějšímu Srdci Ježíše Krista,“ řekl ve své homilii baltimorský arcibiskup William E. Lori.. (český překlad homilie je níže)
V předvečer zasvěcení se biskupové zamýšleli nad významem úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu pro současný svět. Arcibiskup Alexander Sample z Portlandu připomněl, že
tato forma zbožnosti nabízí odpověď na osamělost, nejistotu a tlak společnosti, která často hodnotí člověka podle jeho výkonů a úspěchů.
„
Když víme, že jsme Kristem milováni, nemusíme stavět svou identitu na úspěších nebo neúspěších,“ uvedl. Dodal, že
svět potřebuje svědky, jejichž srdce se podobají Srdci Ježíšovu.
Arcibiskup Shelton Fabre z Louisville zdůraznil, že
Nejsvětější Srdce Ježíšovo je zdrojem jednoty církve, která nevychází z osobních sympatií či ideologií, ale z Božího povolání. Arcibiskup Bernard Hebda ze Saint Paul a Minneapolis pak připomněl význam modlitby a svátostného života jako cesty k hlubšímu spojení s Kristem.
Po homilii vedl předseda USCCB arcibiskup Paul S. Coakley slavnostní modlitbu zasvěcení. Připomněl přitom, že
před 127 lety zasvětil papež Lev XIII. Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu celé lidstvo. „
Ve stejném duchu nyní zasvěcujeme Spojené státy americké,“ prohlásil Coakley.
V modlitbě biskupové prosili Krista, „
touhu národů a střed dějin“, aby požehnal Spojeným státům, uzdravil jejich rány a přinesl smíření, spravedlnost a pokoj tam, kde chybějí. Současně děkovali za přijatá dobrodiní, připomněli důstojnost každého člověka a prosili o odpuštění za hříchy proti Bohu i lidské důstojnosti.
Modlitba rovněž vyjadřovala přání, aby církev ve Spojených státech byla viditelným znamením Kristovy přítomnosti ve světě a ukazovala všem lidem jeho nekonečnou lásku.
Český překlad homilie
arcibiskupa Williama E. Lori
Přináším vám český překlad homilie arcibiskupa Williama E. Lori, která dokonale vystihuje smysl tohoto aktu.
Proč se zasvěcujeme?
Bratři biskupové, drazí kněží a jáhni, zasvěcené osoby, věřící laici, drazí přátelé v Kristu:
Je nám dopřáno sdílet mimořádný okamžik milosti. Na prahu 250. výročí našeho národa se nescházíme primárně proto, abychom oslavovali sami sebe, ale abychom zasvěcovali.
Abychom svěřovali. Abychom vložili církev ve Spojených státech, a vlastně i celý národ, do Nejsvětějšího Srdce Ježíše Krista.
Proč tak činíme?
Protože zasvěcení je úkonem víry. Je to uznání toho, že dějiny nejsou pouhým příběhem lidských úspěchů; jsou příběhem Boží věrné lásky působící ve světě. Vzdáváme díky za požehnání uplynulých 250 let, ale činíme tak s pokorou a ve víře si uvědomujeme, že každý národ potřebuje Boží milosrdenství, moudrost a vedení.
Nezasvěcujeme náš národ proto, že by byl dokonalý, ale proto, že je Bohem milovaný.
Srdci Kristovu svěřujeme naše úspěchy i pády, naše naděje i obavy, naše současné výzvy i budoucí touhy.
Prosíme ho, aby uzdravil, co je zraněné, posílil, co je dobré, a vedl nás k budoucnosti, která se bude vyznačovat spravedlností, pokojem, svobodou a úctou k důstojnosti každé lidské osoby.
Zasvěcení je také úkonem naděje.
Je to prohlášení, že budoucnost nepatří jen politickým hnutím, ekonomickým silám nebo lidským plánům. Budoucnost patří Bohu. A tak do Jeho Srdce vkládáme nejen sami sebe, ale i generace dosud nenarozené a všechny ty, kteří zdědí církev a národ, jež tu zanecháme.
V kultuře, která si cení nezávislosti a soběstačnosti, se veřejně shromažďujeme, abychom vyznali, že naše nejhlubší identita a naše nejpravdivější naděje nepocházejí z nás samých, ale od Pána.
Proto je dnešní evangelium tak výstižné. Ježíš říká: „
Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce.“
Nejsvětější Srdce je viditelným znamením této lásky. Není to žádná abstraktní pobožnost. Je to zjevení Boží lásky, která se stala tělem - srdce, které poznalo radost i žal, přátelství i zradu, utrpení i oběť.
V dnešním evangeliu nám Ježíš říká ještě něco mimořádného. Říká: „
Nazval jsem vás přáteli.“
Nejsvětější Srdce zjevuje Spasitele, který netouží pouze po naší poslušnosti, ale po našem přátelství; nejen po naší službě, ale po našem společenství s Ním.
Zasvětit se Nejsvětějšímu Srdci v konečném důsledku znamená přijmout Kristovo pozvání zůstat v Jeho lásce a dovolit, aby tato láska utvářela každý aspekt našeho života, ať už veřejného, nebo soukromého.
Ve svém nedávném pastýřském listě (V lásce a pravdě: K obnovené politické kultuře) jsem uvažoval o jistotě, že
láska a pravda nikdy nestojí proti sobě. Dokonale se setkávají v Kristově Srdci. Ježíš nám říká: „
To je mé přikázání: milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“
Milovat tak, jak miluje Kristus, je pravou mírou křesťanského učednictví a pravou mírou našeho lidství. Pokud jsme však upřímní, musíme přiznat, že ani náš národ, ani církev tuto lásku ne vždy jasně odrážely - ba co víc, někdy je zatemněna téměř k nepoznání.
Jistě, zažili jsme chvíle mimořádného svědectví a svatosti.
Ale zažili jsme také okamžiky selhání, rozdělení a hříchu.
Zasvěcení vyžaduje pokoru k uznání obojího. Nemůžeme přistupovat ke Kristovu Srdci a předstírat, že nepotřebujeme Jeho milosrdenství.
Zasvětit sebe a svůj národ znamená předložit naše zranění, naše nedostatky a naše hříchy Tomu, jehož láska je větší než to všechno.
Ježíš v dnešním evangeliu také říká: „
Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo.“
Tato slova popisují poslání církve v celých dějinách našeho národa. Katolíci nezměrně přispěli k životu této země prostřednictvím víry, oběti, vzdělávání, charity a služby. Vzdáváme Bohu upřímné díky za tento odkaz a poroučíme lásce Jeho Srdce ty, kteří nás předešli ve víře.
Zasvěcení však není jen vzpomínáním na minulost. Jde o přijetí odpovědnosti za budoucnost.
Zasvětit se Nejsvětějšímu Srdci znamená zůstat v Kristově lásce a nést tuto lásku do světa.
Znamená to budovat společenství - církevní i občanská, kde je jasně hlásána pravda a štědře praktikována láska.
Znamená to odolávat pokušení definovat se skrze rozdělení, ideologii nebo zášť.
Nejsvětější Srdce nerozděluje; ono smiřuje. Nezatvrzuje srdce; ono je proměňuje. Nezve nás pouze k tomu, abychom lásku přijímali; vysílá nás, abychom ji sdíleli.
Bratři biskupové, toto evangelium k nám promlouvá zvláštním způsobem. „
Já jsem si vyvolil vás.“ Tato slova by nás měla naplňovat pokorou a vděčností. Naše služba není něco, co jsme si zasloužili; je to dar, který nám byl svěřen pro službu Božímu lidu a širší společnosti.
A vám všem věřícím: toto zasvěcení není něco, co by biskupové dělali za vás. Je to něco, co děláme společně.
Obnova církve a našeho národa nepřijde pouze skrze prohlášení. Přijde skrze učedníky, kteří zůstávají v Kristově lásce a nesou dobré ovoce svatosti v rodinách, farnostech, komunitách a ve svém každodenním životě.
Jak se blížíme k tomuto velkému výročí našeho národa, můžeme být pokoušeni k nostalgii po minulosti nebo k úzkosti z budoucnosti.
Dnes si však volíme něco lepšího: důvěru.
Dnes vkládáme církev ve Spojených státech a tento národ, který milujeme, do Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Ne proto, že bychom měli všechno vyřešené, ale proto, že známe Toho, jehož láska trvá navěky.
V Jeho Srdci nacházíme vděčnost za minulost, sílu pro přítomnost a naději pro budoucnost.
Zdroj článku: CNA, redakčně upraveno
Převzato z
https://www.cirkev.cz/, článek z 12. 6. 2026 naleznete
zde.
Zdroj homilie: (doplněná 17.6. 2026)
https://www.archbalt.org/archbishop-lori-homily.../
Překlad homilie převzatý ze
Salvator Mundi, salva nos, 16.6.2026
(Na Fatym.com vydáno 13. 6. 2026, 16. 6. 2026 - 184 přečtení)
