Dušičkový zpravodaj 1999:
(výběr zajímavých textů)

Smrt, utrpení, chudoba - slovo na úvod
Pavel Bezruč: Dušičková
Že by se těšil na pohřeb?
Krakov-Čenstochová  tradiční pěší pouť Polskem
Ohlédnutí za prázdninami: Střípky z táborů
Tynafové střípky
Umíte zacházet s tímto zpravodajem?
Kdo jsou Svědci Jehovovi?
Bereš víru vážně? (duchovní cvičení - exercicie)
Je možno ještě v dnešní době získat odpustky?
Něco pro zasmání

Smrt, utrpení, chudoba - slovo na úvod

Bývali lidé, kteří spávali v rakvích. Existují mniši, kteří se navzájem zdraví: "Pamatuj na smrt!" My dnes toužíme po životě. Náš pozdrav zní: "Zdravíčko!"
Kdo má pravdu? Je smrt něčím přitažlivým? Ne. Ale její tragičnost je tak veliká, že si žádá vysvětlení.
Sama smrt nám může pomoci vysvětlit život. Je to jako v kresleném příběhu v tomto zpravodaji: nemá cenu hromadit majetek, čas je krátký.
To by ale bylo málo. Zbyla by jakási melancholie a smutek. Vyjadřuje ji biblický Kazatel: "Pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí" (Kaz 1,1).*
Co nám dále může přinést smrt? Je to touha po životě, který by pokračoval, který by smrtí nekončil. Touha velmi rozumná. Lidé ji vyjadřují i tím, že své mrtvé vždy pohřbívají. To zvířata nedělají.
Tuto touhu má i Bůh. "Pán si nepřeje, aby někdo zahynul," říká Bible (2Pt 3,9).* On sám sestoupil do temnoty smrti, když za nás umřel na kříži. Proto se     ve smrti setkáme s ním. "Neboj se. Já jsem živý. Mám klíče od smrti i hrobu," říká nám. (Zj 1,17 a 18).*
Nemusíme si tedy ani lehat do rakví. Každé utrpení, každý nedostatek nám připomíná, že jsme "prach a v prach se navrátíme" (Gen 3,19).*
Věříme ale, že tento prach vezme do rukou ten, který "všechno tvoří nové" (Zj 21, 5).* Ten, který po svém vítězství nad smrtí spěchal právě mezi duše zemřelých, aby jim přinesl radost.    I my svými modlitbami za naše zemřelé chceme následovat tento Kristův příklad.

otec Leo Zerhau

 * Zkratky v závorkách jsou odkazy na místa v Bibli, odkud jsou jednotlivé citáty vzaty. Jde o systém používaný po celém světě. První část - písmena - jsou zkratkou biblické knihy (Bible se skládá celkem z 72 knih, např. Zj - kniha Zjevení sv. Jana, poslední kniha Bible), pak následuje číslo kapitoly a verše, případně veršů.
 

Pavel Bezruč: Dušičková
 (z cyklu já a moje stará)

Pan prezident ještě žije,
nedočkám se amnestie.
Celkem pěkně se tu máme,
krátce stručně píšu mámě.
V zádech mě však při tom mrazí,
vedle mě jsou čtyři vrazi,
to mi radost trochu kazí.

Venku už je plískanice,
uvažuji čím dál více.
V mládí bych tu přečkal zimu,
teď však myslím na rodinu.
Fotku staré dobře hlídám,
u ní kouřím, svačím, snídám.

Jeden z těch čtyř na ni sáh,
zkusil to jen jedenkrát.
Pích jsem do něj příborák,
odfuněl jak motorák.
Kaluž krve odstranili
a mě pobyt prodloužili.

Radši málo poctivě,
než zas bručet v šatlavě,
to vám dneska musím říct.
 

Že by se těšil na pohřeb?

Byl pohřeb. Lidé měli zemřelého rádi, a proto přišli. Na hřbitově jsem zaslechl krátký rozhovor dvou kluků - ministrantů. Jeden se znalecky rozhlížel po těch, kteří stáli kolem, a říká druhému: "Jardo, to ještě bude pohřbů." Ti, kteří to zaslechli se museli pousmát, ale ten chlapec měl vlastně pravdu.
Čeká nás to každého. Důležité je, abychom byli na smrt připraveni. Vždycky je mi líto těch, za které se nikdo při pohřbu ani nepomodlí.
Když je sloužena mše svatá za zemřelého, když nejbližší příbuzní dosvědčí svou lásku k zemřelému tím, že přistoupí opravdově ke svátostem, pak dáváme zesnulému na cestu do věčnosti to nejdůležitější a nejúčinnější, co jsme schopni mu ještě nabídnout. Pak nemusí příbuzní prolévat slzy zoufalství, ale mohou tuto ztrátu nést s důvěrou u živého Boha a v naději na shledání se svým drahým zemřelým v Božím království.
Kdybych mohl, určitě bych poprosil osobně každého, aby tyto nejtěžší, ale přitom  i velmi závažné životní okamžiky, řešil s Bohem. Bez něj je to příliš těžké a řekl bych zbytečně.

P. Marek Dunda

Krakov-Čenstochová  tradiční pěší pouť Polskem

V srpnu se vydala naše sedmičlenná skupina z Vranova a okolí na pěší pouť Krakov - Čenstochová.
Už od mé babičky jsem často slýchala, jak putovali  z Velkého Meziříčí do Mariazell a co vše k takové pěší pouti patří. Moc se mi to zamlouvalo. Jen škoda, že žijeme v době, kdy si kamkoli až na místo zajedeme vlakem či autem   a že takovéto poutě už dnes nejsou moc k mání.
Všechny tyto moje představy se rozplynuly hodně rychle. Po příjezdu do Polska jsme se zakrátko připojili ke krakovské skupině, která měla kolem 2000 účastníků. Nebyla to však jenom sestava náctiletých, ale velký obdiv všech si tam získal  i 81letý děda, který šel tuto pouť již po čtvrté.
Celá cesta byla rozplánovaná na 6 dní, kdy poutníci prožívali jak program duchovní, tak hudební i sportovní se spoustou legrace a poznáváním nových přátel. Každý den jsme společně slavili ranní mši svatou a po ní se vycházelo se zpěvem a modlitbou na další putování kolem 25ti km. Trochu vyjímečný byl však den poslední, kdy jsme již od rána v dálce nedočkavě vyhlíželi Čenstochovou. A dočkali se všichni. K večeru nás místní obyvatelé i ostatní poutníci uvítali a my se měli možnost zúčastnit krátké modlitby v kapli před obrazem Panny Marie čenstochovské.
Vyvrcholením této cesty byla večerní mše svatá všech poutníků, kteří přišli pěšky z různých koutů Polska.
Rozloučení s polskými přáteli není až tak na dlouho, protože už  pro příští rok jsme zváni všichni znovu - a tím tedy i ty. Pěší pouť do Čenstochové se bude konat zase o prázdninách, začátkem srpna

Eva Kuřátková

Ohlédnutí za prázdninami: Střípky z táborů

Prožila jsem neopakovatelný týden v malebné vesničce Lísek u Bystřice n. P. Nemohu Vám napsat jedinou věc, která mě zaujala, protože "celý tábor" byl jeden veliký zážitek, neboť překvapení přicházelo jedno za druhým. Ať už  v podobě místních lidí, ochotných s čímkoli kdykoliv pomoci (pí starostová, sousedi, rodina Proseckých,  Němcová, paní prodavačka a další) nebo v podobě samotných dětí a jejich vedoucích.
Vše, co nám Pán dopřál v tomto čase společně prožít, lze shrnout do věty mých dětí, na které se shodly při odjezdu z Lísku: "Mamko,  bylo to prima. A za rok pojedeme zas."
Když jsem si v pátek navečer povzdechla, že nestihnu mši sv., protože nemám dokončené překvapení pro vedoucí tábora, seběhli se všichni pomocní vedoucí a večeře byla v minutce hotová. Odměnou nám byla "čapí píseň, kterou jsme si vyslechli v podání černobílých opeřenců ihned po kázání otce Pavla při mši svaté v Bohuňově. Díky Tobě, Pane!

Jana Jičínská - kuchařka

Byli jsme rozděleny na 4 družstva: Zelené družstvo, žluté, modré a červené. Celý týden každé družstvo hrálo hru "Korzi". "Korzi" byl velice hodný pán, který dělal samé dobré skutky na světě zla. Začali jsme od samých dobrých skutků a svým řádným chováním jsme se blížili k románskému kostelu Vítochov, kde byl náš cíl. Tato hra začala na začátku tábora, kdy nás přišel navštívit "Korzi" a řekl nám, že máme vyhledat jejich zem. Dal nám srdce a na tom srdci byly označeny červenou hvězdou puntíky. Chodili jsme po lese, kde by mohla ta zem asi být. Byli jsme upozorněny na "plhoňa". Že je to zlý muž, který dělal samé špatné skutky a že by nám to srdce mohl sebrat. Nakonec jako první našlo zemi "Kore" družstvo žlutých. Poznali byste je podle žlutých pramínků vlasů. Nakonec všechna družstva obdržela diplom a pasování na rytíře "Kora" a "Koru". Moc se mi na tomto táboře líbilo a ráda na něj vzpomínám.

 Hanka Pahrová 4.třída,-Cítonice

 Co bylo už není, ale člověk vzpomíná a vrací se v myšlenkách k tomu, co pěkného prožil. Kronika, která se psala v Olbramkostele na táboře, skrývá to, co prožilo dětské srdce. Ta kronika obsahuje termíny, se kterými se asi nikde jinde nesetkáte: stan u smradlavých kojotů, otec Milan - somálský šerif, guláš ze pštrosa ...
Nahlédněme společně na poslední řádky této vzácné knihy.
"Všichni odpočívali, nikdo netušil, co je večer čeká. Po odpočinku byla dražba. Byl to krutý boj. Hodně dětí ukázalo dobré srdce a půjčilo šejny, když někdo měl málo. Začalo se stmívat a najednou otec Milan oznámil, že se máme rozdělit do tří skupinek. Každá skupinka dostala jednu svíčku. Otec oznámil, že budeme muset bojovat a odvedl nás do temného kostela. Svítila tam jen jedna svíčka a u ní seděla postava. Byl to kluk, který nám řekl, že se musíme pokusit donést světlo. Jiný kluk nás zavedl na míst k rybníku a nechal nás tam. Šli jsme ke světlu. Tam nám zapálili svíčku a poučili nás, že si světlo musíme uchránit. Bylo tam plno krutých překážek. Padly i tvrdé rány, které schytali otec Milan, Hanka Jirků a Milena Hermanovská. I Tomáš utrpěl zranění. Všichni jsme světlo donesli. Někteří smrděli od bahna, jiní byli dobití. Všechno ale dobře dopadlo. Šlo se spát hodně pozdě. Druhý den ráno se všichni probudili trochu vysíleni z večerní bitvy. Také byli všichni smutní z toho, že už se odjíždí domů. Po snídani se začalo uklízet. Zbouraly se stany a všechno bylo opět prázdné jako při příjezdu." Takto jsem já a ostatní strávili překrásný týden v Olbramkostele na farní zahradě.

Jana Drbalová  z Šafova

  Tynafové střípky

Týden na faře, neboli TYNAF, probíhal o prázdninách opět na řadě míst. Jeho myšlenka (děti přichází každý den ráno na faru, tam je nachystán program a zajištěna strava) pochází z Německa, kde otec Pavel při podobných akcích pomáhal ještě jako student v době, kdy něco podobného u nás ještě nebylo možné.
Jeho první myšlenkou je myslím vůbec učinit "faru" přitažlivým místem. Znám řadu míst, kde "jít na faru" znamená pro lidi totéž co těžká stezka odvahy. Vasil z Citonic píše: "Na faře se mi moc líbilo. Byla tam legrace a spousta her. Příště by se to mohlo jmenovat Měsíc na faře."
Nejenom fara, ale i víra se skrze TYNAF může stát přitažlivou. Žaneta z Vratěnína (7 let) píše: "Líbilo se mi, jak jsme se modlili se svíčkou v kostele."
Ale nejenže děti poznají faru, i fara pozná je. Já osobně jsem se tak mohl rychle seznámit s velkým počtem dětí, které snad ani všechny hned tak v kostele nepotkám.
Jaká je strategie TYNAFu? Velmi jednoduchá! "Hlavně nesmí býti smutno." Smutek pochází z hříchu a nečinnosti. Jiří z Vratěnína (13 let) píše: "Pavla a otec Pavel připravili pěkné hry. Také na výletě s otcem Leem do Šimkova mlýna jsem se s kamarády vyřádil."
Věřím, že hodně dětí se už těší na další TYNAFy.

P. Leo Zerhau

Statistika z prázdnin: celkem bylo 9 turnusů táborů pro 170 dětí (z toho 5 turnusů pod stany), uskutečnilo se 11 chaloupek dohromady pro 165 dětí, na našich farách bylo celkem 8 TYNAFů asi pro 120 dětí. Při tom všem nám pomáhalo skoro 100 maminek, babiček i pomocníků z řad starší mládeže - všem vám moc děkujeme a těšíme se na příští rok!
 

Umíte zacházet s tímto zpravodajem?

Pro jistotu uvádíme 10 zásad pro majitele Fatymského zpravodaje:
1. Zpravodaj se čte od poslední stránky.
2. Většina obrázků je "vymalovávacích" - je to šance pro děti.
3. Prvních pět pěkně vymalovaných zpravodajů vyhrává drobnou cenu - s vymalovanými zpravodaji se hlaste u kněží z Farního týmu nebo pana děkana z Mašůvek
4. Pokud se vám podaří přečíst něco zajímavého ve zpravodaji, pak je dobré  o tom říci dalším.
5. Nenechte se odradit delšími články.
6. Zpravodaj je vhodné půjčit někomu, kdo ho nemá.
7. Nejlépe se půjčuje vymalovaný zpravodaj.
8. Pokud se vám zdá, že je ve zpravodaji  málo zpráv z vaší obce, neváhejte a něco napište, možná, že se to objeví v některém příštím čísle.
9. Pokud by někdo chtěl přispět na vydávání tohoto zpravodaje - bránit mu nebudeme - budeme jen rádi. I nadále budeme mít snahu, aby byl zpravodaj dodáván zdarma do každé domácnosti v oblasti spravované FATYMem.
10. Když přečte zpravodaj celá rodina, nezapomeňte jej schovat - může se ještě hodit.
P. S.: Rádi uslyšíme Vaše názory a ohlasy.
 

Kdo jsou Svědci Jehovovi?

Někdo zazvoní či zatluče na dveře bytu. A vaše překvapení? Není to pan farář, který se snaží aspoň jednou za rok navštívit své farníky, ale dvě pěkně nastrojené postavy mluvící o Bohu jako Jehovovi.
Centrem sekty je třicetiposchoďový mrakodrap v Brooklynu, v New Yorku. Disciplína mezi členy je železná a o ničem, co vedení řekne, není dovoleno pochybovat nebo dokonce diskutovat a každý hlídá každého.
Bývalý německý svědek Jehovův Pape popisuje ve své knize "Byl jsem svědek Jehovův", jak objevil pravdu o své sektě. První věcí, která ho znepokojovala, bylo tajnůstkářství vůči řádovým členům. Obyčejný "svědek" se ani nedoví, kým a jak je sekta řízena. Každá otázka v tomto směru se považuje za přestupek. Druhá otázka, kterou si Pape kladl, byla, proč sekta tak velice lpí na jménu Jehova, když přece každý znalec hebrejštiny ví, že správná výslovnost je Jahve. Vedení ovšem nikdy nemůže přiznat, že se v některé ze svých oblíbených otázek zmýlilo.
Jako u všech amerických sekt operujících v cizině, jde i u Svědku Jehovových o "big business". Čím více fanatických členů, tím více otroků, kteří s nasazením všech sil a bez platu prodávají miliónové náklady jejich tiskovin, a tím větší jsou zisky akcionářů.
V co všechno musí uvěřit a k čemu se vlastně zavazuje ten, kdo se stane Svědkem Jehovovým, o tom si povíme v příštím čísle. Všem členům této sekty přeje upřímnou soustrast

 P.Milan Plíšek

Bereš víru vážně? (duchovní cvičení - exercicie)

Na začátku letošního kalendářního roku pořádal FATYM Vranov n. D. dva turnusy exercicií na faře v Prosiměřicích. A byli jsme překvapeni nečekaně pěknou odezvou ze strany těch, kteří se exercicií zúčastnili. Není divu, že podobně jako vzrůstá zájem o letní tábory a chaloupky, které FATYM pořádá pro děti, roste i ze strany dospělých věřících poptávka po exerciciích.
O co tedy jde - aby byli v obraze i ti, kteří slyší toto slovo EXERCICIE poprvé? Jedná se    o třídenní duchovní obnovu. Každý má možnost promyslet si životně důležité otázky, na které při běžném každodenním shonu není čas. Exercitátor, který exercicie vede, má každý den několik přednášek  tak, aby bylo o čem přemýšlet. Mnozí zde vyřeší problémy, které už dlouho odkládali.
Co dodat? Myslím, že na exercicie by si měl jednou za rok udělat čas každý, kdo chce brát svou víru vážně. Bohatě se to vyplatí.

otec Marek

Je možno ještě v dnešní době získat odpustky?

Kdo o odpustcích ví jen z toho, co viděl ve filmu Mistr Jan Hus (značně zkreslujícího historickou skutečnost) se možná podiví: "Že by ještě něco takového dnes bylo možné?"
Jenže odpustky nejsou žádným potvrzením, že ten kdo si je koupil, může klidně krást,  podvádět... a vše je mu dopředu odpuštěno! Jsou přímluvou Církve, aby člověku, který se dopustil něčeho zlého, ale teď toho lituje a chce být lepší (to zahrnuje i snahu napravit - na kolik je to možné - škody, které druhým způsobil) byly odpuštěny i tresty za jeho hříchy. Lidově řečeno Církev se přimlouvá za odpuštění toho, co by jinak ještě zbývalo pro očistec.
Tyto takzvané "odpustky" jsou spojeny s vykonáním něčeho dobrého, nějakého dobrého a záslužného skutku. Již dávno se upustilo od jejich získáváni v souvislosti s finančním darem na nějaký dobročinný účel, aby nevznikal dojem, že se odpustky "kupují."
V dušičkovém týdnu od 1.11. odpoledne do 8.11. je možné získat tyto odpustky pro naše zemřelé, vykonáme-li si svatou zpověď (i týden před nebo po), přijmeme svaté přijímání, navštívíme hřbitov a pomodlíme se tam třeba i v duchu za zemřelé a přidáme modlitbu na úmysly svatého otce (třeba Zdrávas Maria). Využijme po celý týden této možnosti pomoci těm, které jsme měli opravdu rádi a na kterých nám záleží!

Otec Pavel

Něco pro zasmání

Babička jde v noci kolem hřbitova. Najednou ji hrozně vyděsí temná postava, která přeleze zeď a jde proti ní.
Babička zpomalí, postava zpomalí...
Babička zastaví postava zastaví taky a laskavým hlasem povídá: "Babi, to se opravdu tak hrozně bojíte?"
"Bbbojím, synku."
"To vás chápu, babi! Taky jsem se dost bál, když jsem tu zaživa chodíval..."

* * *

U hřbitova stojí odemčené auto. Dvě kostry si ho prohlíží přes zeď a pak si do něj sednou.
"Hele, svez mě," povídá jedna.
"Jo, ale chvilku počkej," povídá druhá a přehoupne se zpátky přes hřbitovní zeď.
Pak dlouho nic, jen ze hřbitova se ozývá supění a funění.
"Pospěš si, nebo nás tu chytnou," začíná být nervózní kostra v autě.
V tom se objeví druhá kostra na zdi, supí a táhne náhrobek.
 "K čemu to máš???"
"Nemůžu přece řídit bez dokladu o totožnosti! Co kdyby nás chytli policajti!!!"

* * *

"Kamaráde mám teď perfektní flek! Pod sebou dva tisíce lidí, slušný peníze a ten klid!
"No, jen počkej, až se začnou hádat!" "Nebudou se hádat!"
"Ale pomlouvat tě budou, určitě!" "Nebudou!"
"A kde to vlastně děláš?"
"Seču trávu na hřbitově..."

* * *

Muž chytil zlatou rybku:
"Máš tři přání, ale pamatuj: tvá tchýně dostane vždy dvakrát tolik!"
"Ať mám vilu!" Přání je splněno, ale radost z toho nemá, když vidí, že tchýně má vily dvě.
"Ať mám čtyřicet milionů!"
Má je. Ale tchýně jich má zas osmdesát!...
"Tak, a teď ať mám, rybko, čtyřicítku horečku!!!"

* * *

Ptá se ředitel ZOO: "Co je to za nesmysl - tady píšete: koupit velblouda tříhrbého jeden kus?"
"Víte, pane řediteli, on by nám stačil dvouhrbý, jenže vzhledem k těm úsporným opatřením nám stejně nahoře aspoň jeden hrb škrtnou!"