Den příjezdu (sobota)

zabydlení
oběd
seznámení s vyjitím za tábor

rozdělení  do družstev  (u malých  je třeba  mít rozděleno  již v autobuse - znají však jen svou barvu, víc nic).
hra  zalévání  vedoucího  -  se  zavázanýma  očima  děti  kalíšky polévají vedoucího (spíš sami sebe). Vedoucí jako jediný vidí.
při svačině  příchází otrhaný hladový  Korzi syn Korzu  a Korati, jeden z posledních korů, v jehož žilách koluje krev velkých korrů a kor.

Po nasycení vypráví příběh země Kore:
Zde, kde se nacházíte, leží od pradávných dob uprostřed země lidí krásná  a slavná  Země Kore  osvětlovaná zářivou  rudou blikající hvězdou Kores.  Vždy ji obývali  udatní hrdinové korové  a udatné hrdinky  kory. Je  to země  dobra.  Ale  jako vše  dobré se  musí neustále  bránit  zlu,  které  ho  obklopuje,  tak jako lidé musí neustále bojovat se zlem které jim hrozí, tak korové a kory kteří zemi Kore obývají musí neustále bojovat  s říší zla, která je che pohltit.  Je to  Země Plho,   která se  svými obyvateli  Plhoňi a Plhoňkami existuje  uprostřed země lidí  stejně nepozorovaně jako krásná a slavná Země Kore.
Země Phlo a  její Plhoňi a Plhoňky nezmohli  proti naší Zemi Kore nic, dokud srdce  korů a kor naplňovalo dobro  a dokud toto dobro a ušlechtilost jako nejmocnější zbraň  vyzařovalo z ochránců Země Kore mocných  rytířů dobra -  KORRŮ a KORR  (mezi nimi se  zvlášť proslavili  Korrmo, Korrli  a nezapomenutelná  Korrasu, o kterých jste snad již  něco slyšeli, i když přicházíte  ze Země lidí. Ale pak srdce korů a kor stratila sílu dobra, zeslábla a mnoho z nich Zemně  Plho  pohltila,  stali   se  slabými  zákeřnými  Plhoni  a Plhoňkami.  Zeslábla  i  Země  Kore.  Vy  jste  nyní naší jedinou nadějí. Přijměte korská srdce. Staňte  se udatnými kory a korami. Naplňte svá srdce dobren a najděte  posledního z korrů a by se ti nejlepší z  vás mohli stát  rytíři dobra jako  byli dávní Korrové a korry  a země  Kore a  země  dobra  se znovu  rozrostla. A  zde příjměte svitek. Velká Korrasu ho před léty za pečetila a řekla mi: Jen korové  a kory kteří mají jméno, barvu,  srdce a kámen ho mohou při západu slunce rozpečetit  a on je povedede k poslednímu z KORRŮ. Tak nezapomeňte jmého, barvu, srdce a kámen a rozpečetit

Děti si  dají korská jména  Kor, kora a  první dvě písmena  svého jména (nesklonné).

Děti si připnou srdce (bílá placka s namalovaným hranatým srdcem, obarví  proužek vlasů  (temperou podle  barvy svého  družstva, na starších:  žlutá,  zelená,  červená,  modrá,  hnědá,  fialová, na menších žlutá,  červená a modrá,  zelená - vždy  dvě a dvě  barvy tvoří jedno větší družstvo) a  udělají puntík na nos fixou (pozor na oči).

Výroba  znaků  (erbů)  z  polotovarů,  výroba  korských  kamenů - postavit někde zajímavě vypadající podlouhlý kámen (jako patník), na místě aby si o něj někdo nerozbil hlavu a do něj něco vyrýt... případně  vyrobit  hraniční  sloup   (totem)  Zěmě  Kore  (jižní, střední, severní).

Seznámení  s  koříky  (obdoba  bobříků)  kterými  je korské srdce obklopeno:  odvaha  (černá),   mrštnost  (červená),  dovednost  - vylepšení  tábořiště  (hnědá),   mlčenlivost  (zelená),  odolnost (žlutá)  výřečnost  (vyprávět  pohádku  přes  sebe) (modrá), síla (bílá),  ....   plní  se  v   odpoledním  klidu  a   při  různých příležitostech, a s vnítřními korskými vlasnostmi (charakter) které se zakreslují přímo  do  srdce:  Férovost  F,  Smylsl  pro  humor  H, Ochota O, Akceschopnost  A  Vytrvalost  V   Poslušnost  P  Kultivovanost  K Zbožnost Z, udělují se dle uvážení vedoucích, šetří se s nimi, ve vyjímečném případě je možno je i odebrat.
Po západu  slunce otevření svitku  v něm ozdobný  zapečetěný text začátek cesty k poslednímu z  korrů se objevuje x (vypočítat) dní po úplňku pod rudou blikající hvězdou Kores.
Po  setmění vyrazit  po družstvech  za Koresem.  Povodit po lese, vyjdou z lesa a uvidí hvězdu (červená blikající koncovka od kola) někde na protějším kopci, pod  hvězdou najdou list, do kterého si budou  doplňovat písmenka  za body   a který  je ve  tředu pomůže společně s mapou  dovést do blízkosti posledního z  Korrů. Pak co nejdříve najít cestu zpět do tábora.

Text šifry (ze začátku mají děti jen prázdnou síť, v jednotlivých soutěžích postupně získávají písmenka - místo bodů, mohou si určit, o která písmena mají zájem):

OPODÁL POSTÁVÁ ZDATNÝ STROM SVALNATÝ BÝK OMLÁDL VK
ROČ POD HRUBOU PSÍ SKÁLU BÝK ZMIZEL OKU JAS OMÁMIL
 CELE ANIŽ SE ZMOUDŘELO BUĎ ZDRÁV KORE BUĎ ZDRÁVA
KORO JE DOBŘE ŽE JSI SE ROZHODL NAPLNIT SVÉ SRDCE
POTŘEBNÝMI VLASTNOSTMI A VYDAT SE PO STOPÁCH POSLE
DNÍHO Z KORRŮ A JEHO DOBREM ZÁŘÍCIHO MEČE BUĎ BDĚL
Ý PÍSKÁNÍ PRCHAJÍCÍHO PLHA ZA NOCI TĚ DOVEDE DO BL
ÍZKOSTI POSLEDNÍHO Z KORRŮ TAM KDE BUDE NA ZEMI ZÁ
ŘIT BÍLÝ KORES Z VOSKU TAM MOŽNÁ USLYŠÍŠ JEHO HLAS
 A JISTĚ NAJDEŠ JEHO POSELSTVÍ TO TĚ POVEDE DÁL NA
 NÁROČNÉ CESTĚ PO NÍŽ SES VYDAL KDYŽ CHCEŠ RŮST V
DOBRU A JEDNOU SE STÁT KORREM NEBO KORROU VEZMI SI
 VŠE POTŘEBNÉ A VYDEJ SE NA MÍSTO KTERÉ UKAZUJE MA
PA TAM ZA NOCI NASLOUCHEJ PAK JDI TÍM SMĚREM A SPA
TŘÍŠ BÍLEHO KORESE Z VOSKU S POSELSTVÍM KTERÉ TĚ P
ŘIVEDE O DALŠÍ KROK BLÍŽ K DOBREM ZÁŘÍCÍMU MEČI TO
LIK POTŘEBNÉMU K PASOVÁNÍ NOVÝCH KORRŮ A KORR AŽ S
E DOSTANEŠ BLÍŽE K MEČI PAMATUJ I NA OSTATNÍ DOBRE
M ZÁŘÍCI MEČ CHCI PŮJČIT NEJEN TOBĚ ALE MÁ SLOUŽIT
 VŠEM KTEŘÍ SI TO ZASLOUŽÍ A STEJNĚ TAK MÁ SLOUŽIT
 VŠEM I VŠE CO NALEZNEŠ PŘI JEHO HLEDÁNÍ DOBRO NEN
Í JEN PRO NĚKOHO NENECH ZASLEPIT SVÉ SRDCE LAKOTOU
 MAPU KTEROU POTŘEBUJEŠ NAJDEŠ V DRUHÝCH PÍSMENECH
 PRVNÍCH SLOV TOHOTO POSELSTVÍ AŤ VZKVÉTÁ ZEMĚ KOR
E ZEMĚ DOBRA POKOJ TOBĚ TAK VOLEJ U KORESE Z VOSKU

Neděle
kor-plh
Výtvarná souťěž  (nakresli autoportrét -  korové a kory  vypadají jako něco  mezi rytíři, pračlověky,  motorkáři a rockery  + plha) nácvik písniček, mše sv. nácvik táborové hymny.
odpoledne korská abeceda
večer motivační příběh, kořík odolnosti

Motivační příběh  ke stezce odvahy  (nejlépe v předvečer  stezky) nebo před započetím stezky
     Opuštěnou  krajinou projížděl  tmavě oděný  jezdec. Jeho kůň letěl tryskem s  černou lesklou hřívou vlající ve  větru. Vyjel z lesa  a přes  pole se  blížil k  malé vesničce.  Bez zastavení jí projel a jeho zrak upoutal  rýsující se kamenný hrad. Vysoké věže s cimbuřím vykukovaly  z lesa, který  celý hrad obklopoval.  Věže byly ještě osvíceny zapadajícím sluncem, od něhož se šířila zlatá záře  přecházející do  ruda, ale  les a  město pod  ním byli  již ponořeny do stínu.
     Poslední paprsky  osvětlovaly jezdcovu tvář.  Z tvrdých rysů lze poznat, že jde o pravého  bojovníka. Pod pláštěm mu na chvíli prosvitl znak, který  měl na kabátě - zlatý  meč v červeném poli. Byl  to  rytířský  řád  Zlatého  meče,  kam  byli  přijímáni  jen nejudatnější muži z  celé země. Ze sedla koně  visel těžký lesklý meč, v jejíž ostré čepeli se odráželo slunce.
     Čím více se  jezdec blížil ke hradu, tím  více pobízel svého koně.  Kamenný výraz  jeho obličeje  se nezměnil,  ale jeho srdce začalo  bušit  rychleji.  Znovu  si  v  mysli  probíral  události několika posledních hodin. Myslel na  to, jak k němu přišel posel se  vzkazem  od  krále  Rollanda,  ve  kterém stálo, aby okamžitě přijel  na  hrad,  kde  se  bude  konat  porada všech rytířů řádu Zlatého meče. Schylovalo se totiž k válce s králem sousední země. "Možná  v   boji  zahynu,"  pomyslel  si   jezdec,  rytíř  Gawain z Montfeiratu,  "ale nesmí  padnout do  rukou nepřítele  zázračný královský poklad." Neubránil se tomu, aby nemyslel na velmi staré proroctví:  Kdysi  dávno,  před  mnoha  staletími  přišli do země Abaseie   první    lidé.   Zakládali   města,    stavěli   hrady, obhospodařovali pole, chovali dobytek a věnovali se řemeslnictví. Zvolili  si  za  krále  jednoho  z  urozených  šlechticů  Gastona z Béarnu. Gaston  si založil královské  město a začal  se stavbou hradu. Když ale  jeho zdi vyrostly do určité  výšky, vždy se přes nos  zřítily.  Král  Gaston  nechal  povolat  věštce.  Věštci  mu poradili, aby kopal pod místem,  kde má hrad stát. Král rozkázal, aby kopali  a když byli asi  osm metrů pod zemí,  narazili na dva spící  draky  -  jednoho  rudého,  druhého  bílého. Když se draci probudili, pustili se spolu do boje. Plivali po sobě oheň, sekali se drápy,  ale žádný z nich  stále neumíral. Boj trval  dlouho do noci. Nejprve  stále vítězil rudý  drak a nakonec  se mu podařilo skolit  bílého,  ale  netrvalo  dlouho  a  i  on  podlehl  četným zraněním. Když z jeho ran  vytekly poslední kapky krve, proměnily se ve velké rudé kameny,  které kolem sebe šířily oslňující rudou záři. Za naprostého ticha vyřkl  nejstarší věštec, s bílým vousem sahajícím  mu  až  ke  kolenům,  tuto  věštbu:  "Ten červený drak představuje  vaše Abaské  království.  Bude  trvat dlouho  a bude mocné.  Avšak  jeho  osud  závisí  na  těchto kamenech." A stařec ukázal rukou na hromádku  rudých kamenů. Potom pokračoval: "Pokud zůstane tento poklad v této  zemi, nehrozí nebezpečí, ale jakmile se ho  zmocní nepřítel, bude Abaské  království zničeno. Už nikdy nepovstane z trosek  a nikdo z budoucích generací  se nedoví, kde se toto Abaské království rozkádalo."
     Král nechal vystavět na nejvyšší skále pevnou a vysokou věž, do které dal zazdít zlatou skříňku s pokladem.
     Od této  události uběhlo už  mnoho staletí a  od té doby  se pokladu nikdo nedotkl a lidské oko ho nespatřilo. Jen se říká, že kolem sebe šíří rudou záři.
     Slunce již  zapadlo za obzor a  po celé krajině rozprostřela noc svůj plášť, když Gawain vjížděl do hradní brány.
     Zasedání se konalo druhý den ve velkém sále. Jeho stěny byly vyzdobeny   četnými   válečnými   trofejemi,   těžkými  ocelovými zbraněmi,  rodovými   erby  a  bohatě   zdobenými  štíty.  Rytíři s napětím   poslouchali   královu   řeč,   která  končila  slovy: "...drazí přátelé, je mi líto, ale musím vám oznámit tuto nemilou zprávu: válka je nevyhnutelná.  Vojska sousedního krále postupují k našim hranicím.  Musíme je zastavit  dříve, než se  dostanou na naše území.  MYSLETE NA POKLAD, MYSLETE  NA PROROCTVÍ! Po tvářích přítomných rytířů přelétl temný stín. Král pomalu pokračoval. "Za dva dny vyrazíme."
     Za  dva  dny  se  před  hradem  shromáždila několikatisícová armáda  v plné  zbroji. Červené  a bílé  chocholy vlály ve větru, řinčelo lesklé brnění a v čele seřazeného vojska nesl praporečník prapor znázorňující červeného draka plivajícího oheň.
     Král dal povel, zatroubily vojenské polnice a rytíři se dali do pohybu. Před soumrakem rozvinuli  tábor, byli už blízko hranic a blízko byl  i nepřítel. Již  zítra mohlo dojít  k rozhodujícímu střetnutí.  Na tábor  se snesla  noc. Jen  ohně pochodní plály ve větru a osvětlovaly spící rytíře.
     Již  s  prvními  slunečními  paprsky  se  začal tábor pomalu probouzet  a  ještě  než   se  rozplynula  poslední  ranní  mlha, předpovídající krásný  den, bylo již vojsko  na cestě. Překročili tok říčky  a před nimi  se otevřel pohled  do kraje. Světlezelené louky se střídaly se zlatými  poli obilí. Celé panorama uzavíraly namodralé  pahorky  táhnoucí  se  daleko  na  severu. V dokonalém výhledu jim bránily jen tři nevysoké kopce po pravé straně.
     "NEPŘÁTELÉ"  -  někdo  vykřikl,  "ZA  KOPCI,  TAM!"  Všechny pohledy se  obrátily tím směrem. Nepřátelské  vojsko se seřadilo, totéž učinilo i Abaské vojsko.
     Slunce  ještě  nevystoupilo  k  poledni,  když se rozpoutala bitva. Troubily vojenské polnice, řinčely zbraně a brnění. Dlouho nebylo poznat vítěze. nad bojištěm  se vznášel stín smrti. Abaské vojsko vítězilo,  ale karta se  obrátila. Abaský král  byl zabit. Nepřátelé  velmi  rychle  získali  převahu  a  ještě  než  slunce zapadlo, bitva skončila tvrdou porážkou Abského království.
     Rytíř Gwain hned v začátku boje utržil tupou ránu do hlavy a v bezvědomí spadl do  prachu země. Probral se až  pozdě v noci. s hrůzou pozoroval zkázu kolem sebe. Nad bojištěm se vznášel kouř a prach.  Supové se  chystali usednout  na jednu  ze svých  objetí. Gawain viděl  děs v očích  svých mrtvých přátel.  dopotácel se do nedaleké vesnice,  kde vyčerpáním klesl.  Vesničané se ho  ujali. Ztratil mnoho krve a celý týden  se potácel mezi životem a smrtí, nevěda o světě.
     Mezitím se  vítězné nepřátelské vojsko  dostalo až k  věži s pokladem a podařilo se jim zázračné rudé kameny ve zlaté schránce vzít a  odnést do svého království,  kde zlatou schránku naložili na  loď a  odpluli daleko  na  sever,  aby ji  ukryli na  neznámý ostrov, kde ji nikdy nikdo nenajde.
     Loď  vznášející  se  na  vodě  jako  ohromný  pták prorážela průzračné vlny.  Příznivý vítr se  opíral do bělostných  plachet. Loď  se blížila  k malému  ostrůvku v  jehož zálivu zakotvila. Na břeh  vystoupili  vojáci  nesoucí   zlatou  schránku.  Křovím  se prodrali  do vnitrozemí,  kde se  před nimi  objevila úzká  temná chodba.  Vešli  dovnitř.  Chodba  se  na  konci rozšířila v malou jeskyni. vojáci obklopili veliký kámen, pod nímž byl malý prázdný prostor, do něhož zlatou schránku spustili.
     Na ostrově  zůstalo pět vojáků. Ostatní  nastoupili na loď a odrazili  od břehu.  Když již  pluli po  širém moři, znenadání se dosud jasné  slunce zatáhlo černými  mraky. Nejprve začalo  pršet jemně,  ale déšť  stále houstl  a vlny  byly nyní  tak veliké, že každá  hrozila loď  roztříštit. Nebe  křižovaly blesky  a nebeská klenba se  chvěla od hromů.  Loď se začala  potápět. V tom  jeden z vojáků vzal mapku pokladu a  uzavřel ji do láhve, kterou mrštil do  vln. Stejně  jako láhev,  zmizela ve  vlnách i  loď se  všemi vojáky.
     Mezi tou dobou se už  Gawain v péči vesničanů uzdravil. Když se dozvěděl,  že nepřátelé poklad  ukradli, rozhodl se:  vsedl na svého koně  a rozjel se  nevěda kam. Bloudil  krajinou, projížděl celou zemí křížem krážem, všude  se vyptával, ale nikdo o pokladu nic nevěděl. Jednoho dne se dostal až k moři. Malé zpěněné vlnky se  honili po  leské vodní   hladině a  narážely na  skalní útes. Gawain  sestoupil na  písčitý břeh  a spatřil  na hladině lesklou věc, jak ji  předává jedna vlna druhé. Přišel blíže  a v tom vlna vyhodila  věc k  jeho nohám  do písku,  byla to  láhev. Gawain ji zvedl a  s chvatem ji otevřel.  Dlouho se díval na  plán. Nevěřil svým očím. "PŘECE SE MI  PODAŘÍ ZÁZRAČNÉ RUDÉ KAMENY NAJÍT?" ptal se sám sebe.
     Byla to náhoda nebo Osud, kdo přivedl Gawaina v tuto dobu na toto  místo?  Teď  už  mu  nebránilo  ve  vrácení pokladu do jeho království nic.
     Za tři  dny stál na  palubě lodi, která  klouzala po vlnách. Příznivý vítr dul do plachet. Zakotvil na pobřeží malého ostrova, na němž měl být, podle plánu, poklad.
     Postupoval  do vnitrozemí.  V  ruce  dřímal svůj  těžký meč. Našel vchod do jeskyně. Ukrytý  pod větvemi. Ale najednou se před ním  objevili čtyři  ozbrojení vojáci.  Gawain se  bil jako tygr. Vždyť  přece on  se bil  za záchranu  své země,  ale vojáci jen z rozkazu  zabít každého,  kdo se  na ostrově  ukáže. Gawainovi  se proto podařilo zvítězit. Vstoupil do úzké chodby, až se dostal do jeskyně.  Našel  velký  kámen  a  s  námahou  se  mu ho přece jen podařilo  odstranit.  Nyní  již  držel  v  ruce  zlatou skříňku a opatrně ji  otevřel. Celou jeskyní  se rozlila rudá  záře. Gawain byl nekonečně šťastný.  Viděl to, o čem si  po staletích lidé jen vyprávěli. Nyní mu nebránilo už nic v tom aby zachránil svou zem, která  se bez  krále rozpadla.  Okolní království  ji bez milosti pustošila. Pomalu se naplňovalo staré proroctví.
     Gawain byl okouzlen a nevnímal  nic ze svého okolí. Proto si nevšiml podivného  šelestu za svými zády.  Ze zasnění ho probudil až podivný  ohlušující rachot. V  tom naráz vše  skončilo, stejně jako začalo. Chtěl vyběhnout do  chodby, ale nenašel do ní vchod. V tom  okamžiku si  uvědomil, že  je ztracen,  že zde  bude muset zemřít.  Chodba se  zřítila a  zasypala východ.  Postaral se o to pátý voják, který díky tomu, že šel na obchůzku ostrova, přežil.
     Gawain byl pohřben  i s pokladem za živa  v jeskyni, z které nevedl už jiný východ.
     A tak  skončil jeho život.  Tak skončila naděje  na záchranu Abaské země.
Vlastními slovy závěr:
     Tak skončil  i náš příběh, o  odvážném Gawainovi - hrdinovi, který neváhal nasadit svůj život,  když šlo o záchranu jeho země. Žádný kor nebo  kora již dnes neví, kdy se  tento příběh stal ani kde ležela  Abaská země. Všichni  však ví, že  musejí být schopni prokázat  stejnou  odvahu,  jakou  prokázal  Gawain, má-li jejich vlastní  země Kore  být schopna  obstát před  náporem zla.  I vy, kteří jste  tomuto příběhu naslouchali  jistě víte, že  ke konání dobra potřebujete odvahu.  Nyní tuto odvahu, v situaci  kdy jde o život budete moci prokázat.

Pondělí
stopování mlsného plha co ukradl snídani, snídaně v  trávě...
večer kořík odvahy

POZEMSKÝ RÁJ
    Seděli tak  tři bratři a říkali  si, co budou dělat.  Jeden z nich dal návrh,  aby šli na rok do světa  a našli ráj. Každý sám. Po jednom  roce se bratři sešli  a vyprávěli. Nejdříve nejstarší: "Já jsem  určitě našel ráj.  Tam kde jsem  totiž byl, byly  všude ženy, jídlo a  pití. Tomu já říkám ráj.  Druhý bratr pravil toto: "Můj ráj  je ze všech nejbáječnější.  V mém ráji se  každý staral sám  o  sebe."  A  konečně  třetí  nejmlaší  bratr:  "Můj  ráj je obyčejný,  ale krásný.  Tam kde   jsem byl  já, si  lidé pomáhají a mluví pravdu."  Každý z bratrů  se vrátil do  svého ráje. Avšak první  ráj byl  špatný, protože  ženy utekly  a jídla  se snědla. V druhém ráji  bratr zahynul, protože  byl sám. Avšak  třetí ráj. Tam kvetlo dobro a láska. A ty? V obyčejných věcech hledej krásu.
Najít  nebo  vyrobit  něco   krásného,  pěkného,  užitečného  pro tábor...
Jak plh měnil až vyměnil (v Lísku začít jednotně v 16.00)
Večer začít koříka odvahy (s přenocováním venku dovolí li počasí)

Úterý
po snídani připomenout získávání vlastnotí + příběh s diskusí:

JAK VZNIKLO JEZERO TITICACA
     Tehdá vládli  na území mezi Peru  a Bolivií domýšlivý národ. Tito  lidé věřili,  že jsou  pány světa.  Jednou přišli  do města nějací  lidé  a  vykřikovalim  že  se  blíží nebezpečí. Nikdo jim nevěřil.  Jednoho  dne  se  však  nebe  začervenalo  a  kněží  se polekali. Běželi  na horu a  tam se modlili.  Lidé se jim  smáli. Když  se ale  rudá mračna  blížila, lidé  začali panikařit. Tu se spustila průtrž  mračen. Lidé pobíhali, domy  se bortily. Řeky se vylily  z břehů  a zaplavily   celé údolí.  Jen kněží,  kzteří se modlili na kopci přežili. Dnes je  z kopce, kde byli kněží ostrov Titicaca. Kolem se rozkládá  stejnojmené jezero. Aspoň vidíš, jak tě i domýšlivost může zabít.
příprava korské slavnosti
večer  korská slavnost  (škrabošky, příběh  ze země  Kore, korské vtipy,  tance
Kvakoši - oblíbená  krská hra - Na začátku  jsou všichni kvakoši. Pohybují  se jako  žáby a  kvákají. Když  se potkají dva kvakoši, stříhnou si.  Kdo vyhraje, stává  se z něho  kuře. Kuřata pípají. Potkají-li  se  dvě  kuřata,  stříhnou  si,  kdo vyhraje stává se opicí. Kdo  prohraje, stává se  opět kvakošem. Opice  se pohybují a dělají  zvuky jako  opice, když  se potkají  opět si  stříhnou, vítěz se  stává éterickou bytostí. S  roztaženýma rukama poletuje po místnosti,  dosáhl cíle. Opice  co prohrála se  stává kuřetem. Hra pokračuje tak dlouho, než  od každého druhu zbývá jenom jeden zástupce.

Středa
 odpoledne v 15.00 vzráží první za jedním z posledních korů) malí jen  jako večerní  činnost s  přenocováním v  táboře nebo  poblíž tábora

Čtvrtek
pokrač celodenní  ho výletu za pasovací  formulí, případně dobrem zářícím mečem, který je potřebný na pasování korrů a korr

Pátek
dopoledne korská  olimpiáda (potápění, lovení,  přenášení vody na zádech - mrazuvzdornost, chůdy, přenášení  vody v puse, kdo udělá nejvíc  dřepů,   zpívat  písničky  o  zvířatech,   běh  na  delší vzdálenost...
odpoledne literární soutěž, příprava táboráku
večer táborák s pasováním Korrů a Korr.

Hry:

Upíři - Všichni  mají zavázané oči. Jeden je  upír. Pohybují se v určitém prostoru,  kde do sebe  vzájemně narážejí. Dotknou-li  se dva hráči, ze všech sil zařvou.  Jen upír mlčí. Potká-li se někdo s upírem, stává se upírem také. Potklají-li se dva upíři, stávají se z nich opět lidé.

Plhárna se  smetákem - s pohledem  upřeným na smeták ve  výšce se desetkrát  zatočit a  pak dojít  k určenému  předmětu - svetru na zemi.
Co  nemá v  hlavě, musí  mít v  nohách -  Družstvo si  mezi sebou vybere koně. Na koně nasedne jezdec, jedou do poloviny trasy, tam sesedne  a běží  na konec,  kde dostane  otázku. Zná-li  odpověď, odpoví hned a  získává pro družstvo bod. Nezná-li,  jde se zeptat koně a pak běží odpovědět. Neví-li ani kůň, nasedne na něj a jede se poradit s družstvem. Pak zase nasedne, jede do poloviny trasy, sesedne a běží odpovědět. Pak se vrací a stejným způsobem vyjíždí další člen družstva.
Nebezpečí země kore - obdoba nebezpečí pouště
Kor x plh - hráči jsou rozděleni na dvě skupiny. Korové a plhové. Stojí ve dvou řadách proti sobě. Vedoucí hází kartičkou. Na jedné straně je nápis kor, na  druhé plh. Padne-li kor, vybíhají korové a honí plhy. Mají  na to krátký časový limit.  Padne-li plh, honí plhové kory. Vyhrává kdo chytí větší počet soupeřů v jednotlivých kolech
Jak  plh  měnil  až  vyměnil  -  družstvo  dostane nějaký předmět (špendlík).  Vybíhá do  vesnice a  snaží se  ho vyměnit  za něco. Potřebuje  to  dvakrát  (např.  dvě  švestky),  jeden  předmět si nechává  a  druhý  se  opět  snaží  za  něco  vyměnit.  A  to  co nejvíckrát. Vyhrává ten, kdo má na konce nejvíc druhů předmětů.

Hry na cestu:
Jednička volá  pětku - děti mají  rozdaná čísla. Jednička vyběhne dopředu  a  zavolá:  Jednička  volá  ...(nějaké  číslo).  To musí vyběhnout dopředu a zavolá zase někoho jiného.
            Obměna:  děti  mají  rozdaná  jména  zvířat. Kdo běží dopředu vydává hlas svého zvířete. Nebo s korskými jmény.
Vlk, medvěd, bomba - když při chůzi vedoucí zavolá bomba, všichni musí lehnout  na zem. Při zvolání  vlk, musí vylézt na  něco, aby byli aspoň 20cm od země, aby  na ně vlk nemohl. Zavolá-li vedoucí medvěd,  musí se  schovat, tak  aby je  vedoucí neviděl,  protože medvěd  umí  šplhat.  Počítá  se  do  deseti,  kdo  to  nestihne, vypadává.
Vláček - chytnout  se jako vláček, jeden nahlas  počítá, na čtyři všichni dupnou, potichu ššššš, jeden občas houká
Zajatci jdou k  výslechu - každý má lístek se  svým jménem a musí se ho po cestě zbavit tak,  aby ho nikdo druhý nezískal. Nesmí se sníst nebo hodit  někam, kam ho už někdo  hodil. Kdo získá lístek spoluhráče má  svého zajatce. Na  konci cesty musí  něco splnit a nese batoh...
Stínová hoňka - baba se předává tím, že ten co honí šlápne někomu na stín.
Plh mezi námi  - jeden z hráčů je  plh, nikdo neví kdo to  je. Má píšťalku,  na  kterou  v   předem  dohodnutých  intervalech  musí písknout. Všichni se pohybují v nějakém předem vymezeném prostoru (lese), každý sám a snaží se odhalit plha. Kdo si je opravdu jist tím, kdo je plh, jde to oznámit vedoucímu.
Napodobování  - jeden  z hráčů  jde za  dveře. Ostatní mezi sebou zvolí vedoucího,  který něco předvádí (cviky,  grimasy) a ostatní to po něm opakují. Ten co byl  za dveřmi se snaží zjistit, kdo je vedoucím.
Razítka na čtyřech  místech s odchytem - Každý  dostane lístek na který  musí natisknout  čtyři razítka,  přičemž každé  z nich  je umístěno na jiném místě, které je označeno... a je mírně skryto a není vidět ze stanoviště na stanoviště. Mezi hráči běhají plhoni, kteří honí a vybírají lístky (s mírou). Kdo je chycen musí lístek odevzdat. Nový čistý se získává na startu. Kdo má lístek se všemí razítky  i když  je chycen,  nemusí jej  odevzdat. Na startu může místo  něj dostat  další a  pokračuje dál...  Je stanoven  časový limit.
Kláda, shazovat, obcházet -
Nanosit sousedům  lístky - dvě plochy  s poházenými lístky. Každé družstvo sbírá na své ploše  a rozhazuje na ploše soupeřů. Časový limit. Pak družstva spočítají, kolik lístků bylo u soupeřů.
Předávání ksichtíků - tichá pošta s plžskými ksichtíky (Vyplašený plh, udivený plh, plh co snědl feferonku...)
Molekuly (v korské soustavě) např. o tři míň než se řekne, korské čílovky mňa mně mni mňo mňu...

Solnička, cukřenka na, co, solnička (cukřenka)
Tlumočníci - ukazování slov
Korská  abeceda  luštení  nápisu  tajným  písmem,  možno  luštit, vyměňovat se soupeři a získávat písmenka za splňění úkolů.
Plžská  abeceda -  písmena po  lese se  znakem plhoňským a českým ekvivalentem, sestavit větu... kdo dřív.
 

I vy můžete přispět něčím zajímavým, co by stálo za zveřejnění a druhým pomohlo.