Promluvy ke křtu
Napsal: Ladislav Simajchl
Autor souhlasí s dalším šířením. Budete-li text knihy nebo jeho části dál užívat v elektronické či jiné formě, uveďte, prosím, citaci a odkaz na naši stanu www.fatym.com.
1. Plod lásky vaší a Boží (První dítě věřících rodičů)
2. Dítě je dar a úkol
3. Zavolal jsem tě jménem
4. Kristus s námi (Mt 28, 18 - 20)
5. Malé a velké děti Boží (Mk 10, 13 - 16)
6. Jak se může člověk znovu narodit (Jan 3, 1 - 6)
7. Křesťan, člověk vědy a víry (Ef 4, 1 - 6)
8. Výchova od prvního dne (Ez 36, 24 - 28)
9. Myšlenky k promluvě při farní mši svaté
10. Při křtu školáka - dospělého - na Bílou sobotu
11. Křest nemocného dítěte
další knihy (většinou volně šiřitelné)
kreslené comicsy od FATYMu (většinou volně šiřitelné)
zpravodaj FATYMu
objednávky knih (jen za příspěvek na tisk)
co dalšího nabízí Tiskový apoštolát FATYMu
hlavní strana Tiskového apoštolátu FATYMu
1. Plod lásky vaší a Boží (První dítě věřících rodičů)
Pán Ježíš se modlí za všechny, kdo v něj uvěří. Je to modlitba i za vás a za vaše děti. Vstaňte a poslyšte
slova svatého evangelia podle Jana (17,1 - 26)
Ježíš obrátil oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí, aby dal život věčný všem, které jsi mu dal. Zjevil jsem tvé jméno lidem. Prosím tě za ně. Zachovej je ve svém jménu, aby byli jedno jako my. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Posvěť je pravdou - tvé slovo je pravda. Jako jsi poslal do světa mne, tak i já posílám do světa je. - Uvedl jsem ve známost tvé jméno - a budu i dál (skrze ně) uvádět, - aby láska, kterou jsi miloval ty mne, byla v nich, a abych byl i já v nich.
Slyšeli jsme slovo Boží.V lidském životě jsou chvíle, kdy člověk má pocit, že stanul tváří v tvář samé podstatě lidského bytí, kdy nás ovane samo Tajemství Božího stvoření.
Vy, milí N a N jste se nyní ve vašem dítěti s takovým vyvrcholením svého života setkali: div nového života, část vás obou a přece někdo docela jiný, než vy - to je vaše dítě, co tu držíte v náručí.
Váš osobní život v něm bude přesahovat mimo vás. Budete žít i ve vašem dítěti a působit skrze ně, tak jako Bůh žije ve světě a působí skrze svět.
Už jste za těch pár týdnů, co se vaše N narodila, poznali, jak jiný bude od toho okamžiku provždy váš život: ne už ve dvou, ale ve třech. Ne už jen jeden pro druhého budete žít, ale spolu pro vaše dítě a s dítětem.
Díváte se na tvář vašeho dítěte a uvědomujete si, co vše v jeho budoucím osudu bude závislé od vás: zda se od vás naučí vlídnosti, úsměvu, trpělivosti s druhým. Zda se stane stavitelem Božího království, spolupracovníkem Krista Vykupitele, nositelem Ducha svatého.
U vědomí této zodpovědnosti za budoucnost dítěte jste je dnes přinesli do kostela, abyste je svěřili ochraně Boží, abyste mu dali dobré přátele v kmotrech, které jste mu vybrali, abyste mu zajistili dobrou společnost věřící církve, naší farní rodiny, do níž je tímto křtem přijímáme.
Krásný životní program pro vaše dítě je vyjádřen v evangeliu sv. Jana, jak jsme si četli:
Aby vaše N poznala jediného a pravého Boha Otce,
aby poznala Ježíše Krista Vykupitele,
aby se stala chrámem Ducha svatého.I my teď prosme společně Boha za vaši malou N :
„Otče, chraň ji od zlého a posvěť ji pravdou.“
Ve vašem dítěti přichází na svět nový unikát Božího stvoření, vrcholné dílo Boží.
Každé dítě je Boží ANO k našemu člověčenství. A každý křest je naše lidské ANO k Bohu. Každý křest je projevení souhlasu rodičů, že chtějí své dítě vychovat jako člověka Božího, jako křesťana. Křtem žádáme Boha, aby se stal dítěti nebeským Otcem a ochráncem. Křtem žádáme Krista, aby se stal našemu dítěti Přítelem a vůdcem. Křtem svěřujeme své dítě vedení Ducha svatého. Křtem zapojujeme dítě do bratrství křesťanské rodiny, do společenství farnosti a církve.
Ale křest je jen počátek toho všeho. Je to jen zápis do školy Božích dětí. A jako zápisem do školy není vzdělání skončeno - ale teprve započato, tak křtem má začít vzdělávání, pěstování, šlechtění dítěte lidského na dítě Boží, šlechtění pláněte lidského na ušlechtilý roub křesťanství.
Křtem tedy začne, milí rodiče, váš úkol věrozvěstů vašemu dítěti. Budete je vychovávat tím, jak vy doma před ním a s ním budete žít, jak je povedete k prvnímu svatému přijímání a ke druhému stupni katechumenátu při přípravě do života před biřmováním.
Tím, že dáváte své dítě pokřtít, zavazujete se k tomu i svým slovem i svým vlastnoručním podpisem v matrice pokřtěných.
Kdo dá dítě pokřtít, ale pak je k Bohu a ke svátostem nevede, křesťansky nevychovává, ten dané slovo nedodrží, ten se dopouští věrolomnosti.
Křest malých dětí je možný právě jen v důvěře v rodinu, v dospělé: že splní, k čemu se křtem dítěte zavazují.
Vaši kmotři a my, kněží této farnosti a celá farní rodina vám v tom chceme pomáhat. A sám Bůh vaše dítě tímto křtem bere slavnostně do své otcovské ochrany.
Ano: dítě je Boží dar a dítě je také úkol od Boha.
Poprosme společně o Boží pomoc k tomuto úkolu.
Milá matko Jiřino Nováková,
milý otče Antoníne Nováku,
dnes se sluší, abych vás slavnostně oslovil vaším jménem, protože dnes je váš veliký den. Dali jste život zdravému dítěti - má dobré plíce, jak nám právě ukazuje - stali jste se poprvé (podruhé,......) rodiči. Blahopřeji vám k tomu jménem celé farní rodiny. Váš život bude mít náplň, Petra se postará, abyste se nenudili z dlouhé chvíle.
A teď jste Petru přinesli do kostela, aby zde byla pokřtěna. To je tak veliká událost, že i ten nejmoudřejší teolog dokáže jen naznačit tajemství dění, které se při křtu odehrává: Bůh bude tomuto dítěti Otcem, Kristus se mu stane bratrem a Pánem. Petra se stane „chrámem Ducha svatého.“
Hlavní jednající osobou při křtu je vlastně sám Bůh. U proroka Izaiáše stojí výrok: „Zavolal jsem tě jménem, jsi má !“
Dostává tedy vaše dcera dnes jména dvě: Petra, které jste jí vybrali vy. Druhé, kterým ji oslovuje Bůh. To Boží jméno je její životní poslání na světě - životní role, úloha, kterou jí Bůh dává, je to její osobní cesta ke šťastnému životu.
Nevíme, jak dlouhá bude tato životní cesta, nevíme, kudy se bude ubírat. Ale jedno víme jistě: cesta, na kterou ji Bůh posílá, je cesta ke šťastnému životu, ke šťastné věčnosti. Pro tuto cestu za štěstím ji máte vy rodiče, sourozenci, stařečci, příbuzní, vy kmotři, a my, celá farní rodina - společně připravovat, vychovávat a vést.
Křest je první ze svátostí naší víry. Co jsou to svátosti: trochu poeticky bychom mohli říci, že svátosti jsou Kristovy ruce, které se nás teď dotýkají, že je to Kristův hlas, který nás teď oslovuje, že přijetí svátostí je setkání s živým Pánem Ježíšem. Jako mezi manžely jsou viditelná znamení jejich lásky - pohlazení, usmání, políbení, slovo, dárek; tak i svátost křtu je viditelným znamením neviditelné lásky Boží.
Pojďme se účastnit tohoto křtu i zrakem srdce, abychom viděli i to, co slova a znamení jen naznačují.
Ev. 2. - Mt 28, 18 - 20
Pán Ježíš přikázal všem lidem, jak jsme to právě slyšeli: „Získávejte mi učedníky a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“
Vy jste dali svému dítěti život pozemský. Teď mu přicházíte zajistit ve svátosti křtu i nové zrození k životu, který tělesnou smrtí nepomine.
Za chvilku budeme účastníky toho posvátného okamžiku. Setkáme se s Kristem, neboť on žije dál mezi námi ve svých svátostech. Církevní učitel Lev Veliký napsal: „Od té doby, co Pán Ježíš už není viditelně mezi námi, vše, co na něm bylo viditelné, přešlo do svátostí.“
To Kristus pokřtí vaše dítě, on sám je přijme do své církve, Kristus sám dá nakonec požehnání vám, rodičům.
Zkuste si představit, co vlastně znamenají slova, která slýcháme při bohoslužbách, že křtem jsme naroubováni v Kristu, že se stáváme údy těla Kristova.
Znamená to, že teď tu budeme svědky vánoční události: Ježíšovo narození na svět se nově realizuje, zpřítomňuje v tomto dítěti. Když zpíváme Slovo tělem stalo se, radujme se - to se naplní v této chvíli.
Od této chvíle bude v tomto dítěti přebývat Ježíš mezi vámi - ve vašem domově.
Co to znamená prakticky ?
Znamená to, že cokoli učiníte pro toto dítě, to činíte vlastně pro Ježíše. On to přijme, jako byste to učinili pro něj. Budete pečovat o ně, ale Pán Ježíš vám odplatí jako za péči jemu prokázanou. Ano, Ježíš se v okamžiku křtu rodí v každém křtěnci znovu na svět.
K čemu se rodí ? Aby byl v tomto dítěti znovu urážen a křižován, jestli je vychováte špatně. Aby v něm byl oslaven, jestli je vychováte dobře, a aby se pak vaše dítě stalo Božím dítětem, Ježíšovým bratrem a spolupracovníkem při budování Božího království.
Tak vysoká je to hra; o tak vysoké cíle budete zápolit při výchově svého dítěte. A stojí to za to. Když se vám křesťanská výchova podaří, vaše dítě nebude nikdy v životě opuštěným, osamělým člověkem. Bude s ním vždy Bůh, jak to v evangeliu právě Pán Ježíš přislíbil: Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání.
Pojďme nyní poděkovat (radostnou písní) za slovo Boží, pojďme prosit v modlitbě, aby Bůh dal rodičům moudrost, zdraví a sílu, potřebnou k výchově dětí.
Ev. 4 - Mk 10, 13 - 16
Právě jsme slyšeli slova evangelia: „přinášeli k Ježíšovi děti, aby se jich dotkl.“ Co se v evangeliu vypravuje, vy tu právě konáte: přinášíte své děti k Ježíšovi, aby se jich dotkl svou milostí, aby na ně vložil ruce a učinil je svými bratry a dětmi Boha Otce.
Pán Ježíš nám všem dává tyto děti za vzor: kdo nepřijímá Království Boží jako dítě, nevejde do něho.
Copak je v takovém dítěti následováníhodného pro nás ?
Především: v jeho duši přebývá Nejsvětější Trojice. I když spí, očka má zavřená, ale celá ta důvěřivě bezmocná bytůstka k tobě volá: pozor, tento dům je už obydlený ! Tato bezmocná láska je nepokaženým obrazem lásky Boží.
A když děťátko otevře oči, jen se do nich podívej. Uvidíš v nich úsměv nebe. Bezelstnost, důvěřivost, to vše z nich září. Děti Božího království si tuto záři v očích, světlo, které svítí před lidmi, mají uchovat po celý život. Mají být příbytkem Nejsvětější Trojice.
Právem bylo konstatováno, že úsměv dítěte má větší moc než kyj tyrana. Kdo odolá dítěti, které prosí ?
Proto Bůh miluje děti, proto chce, abychom se jim podobali: „Nebudete-li jako tito maličcí, nevejdete do Božího království,“ prohlásil Ježíš.
Nedejme se mýlit: to tu nemluví z Pána Ježíše romantický snílek, rozplývající se nad „nevinným dítkem.“ On dobře věděl, že děti nejsou jen nevinní andílci, že umějí zlobit a neposlouchat.
Ale děti umějí - a v tom jsou nám dávány za vzor - stydět se za to, že byly zlé, moc horlivě slíbit a opravdově si umínit, že už chtějí být hodnější. Děti v sobě obraz Boží nepokazily zatvrzelostí ve zlém jako duševní starci, kteří zavile setrvávají na svých představách a za nic nepřiznají, že se mýlili, že chybovali.
Děti umějí dát se obdarovat a i z nepatrného daru se radovat. Duchovní starci přijímají denně velké Boží dary života, zdraví, služby lidí kolem sebe, aniž by je vzali na vědomí, aniž by se cítili obdarováni, aniž by se zaradovali; a proto nejsou schopni stát se členy království Božího, které je královstvím radosti.
Děti rostou, jsou na cestě kupředu. Jen ten je s nimi dítětem, kdo nepřestal duševně růst, kdo nezkostnatěl, kdo přijímá nové poznatky, nové myšlenky. Kdo už neklade otázky a nedychtí vědět a poznat, je starcem a poznání Boha nedojde.
Kolik bylo v dějinách křesťanství sporů, co je to vlastně církev - Boží království, a kdo tam patří. I války se pro to vedly. A myslím, že krásnou odpověď dal básník, když řekl: členy Božího království poznáš snadno: mají pohled dětí. Protože v nich je Bůh, vidíš v jejich očích pohled samého Ježíše.
Bratři, když nám byl dopřán tento vzácný zážitek, být účastníky a svědky svátosti křtu, kéž zatoužíme celým srdcem při pohledu na tyto děti, abychom se i my stali znovu dětmi: aby týž Ježíš, který křtem přijme tyto děti za své bratry, i v nás vzbudil dítě, které v každém člověku dříme. Ježíš zmrtvýchvstalý kéž v nás vzkřísí dítě, abychom si znovu zamilovali bezelstnost, prostotu, důvěru, dychtivost poznávat, umění nechat se obdarovat a radovat se z toho. Kéž v nás vzkřísí toho ducha dětství, ve kterém bychom uměli i my jako pravé děti volat, modlit se: Otče náš !
Poděkujme teď společně (v písni) za slovo Boží a spojme se v modlitbě za tyto malé i za nás velké děti Boží.
6. Jak se může člověk znovu narodit
Ev. 6 - Jan 3, 1 - 6
Nikodém nemohl pochopit, co mu Pán Ježíš říkal o novém životě ve znamení křestní vody a z Ducha svatého. Vy jste Ježíšovu příkazu porozuměli a přinášíte své dítě pokřtít.
To dítě se už narodilo, ale teď se má narodit znovu, Bůh mu chce dát podíl na svém životě, jak jej žije ve společenství božských osob. Křest dá dítěti tento Boží život, proto se narodí znovu v Božího syna - dceru a už zde bude žít věčným životem.
Někteří lidé si víru v takový život znesnadňují tím, že mezi životem přirozeným a životem věčným dělají rozdíl tam, kde není. Představují si, že život věčný, který hlásá naše víra, má začít až po smrti; teprve potom, že se máme znovu „jako“ narodit k životu jinému, nadpřirozenému.
Ale tak to není.
Věčný život nezačíná tam, po smrti, ale tu, zde. Pro toto dítě začne pokřtěním, pro nás už začal v milosti, kterou se vlil Boží život do našeho srdce.
Znovuzrození není teoretický pojem filozofů a teologů, ale reálná životní potřeba. Což nesoupeří denně život a smrt o nadvládu nad námi ? Cožpak smrt stále ničitelsky neřádí kolem nás i v nás ? Nejsme často kořistí duchovní smrti hříchu ? Nemusí se život stále obrozovat, aby vyvážil loupeže smrti a hříchu ? Dokud v nás tato obnovená činnost překonává boření, dotud žijeme.
Podmínkou života je tedy obnovovat se, znovu se rodit. Vše, co se obnovuje, je živé. Rostlina a zvíře se obnovuje jen fysiologicky; člověk i duchovně. Když se s člověkovým úsilím po růstu spojí svátostná Boží síla, milost křtu, pak věčný, nadpřirozený život už je tu.
Bratři, budeme za chvíli svědky vzácné chvíle: zrodu nových dětí Božích z pramene křestní vody a z Ducha svatého. Obnovme v sobě radost z toho, že i my - jak to říká básník v křestní písni - „ z milosrdenství Otcova jsme údy těla Kristova a putujeme s Ním za Božím královstvím“. A odnesme si poznatek, že musíme v sobě toto znovuzrození denně obnovovat tím, že se stavíme proti starobě, že každý den začínáme jako mladí,radostně,dobře.
Pojďme nyní poděkovat Bohu za radostnou zvěst, kterou jsme slyšeli. A prosit Pána, aby si tyto děti uchovaly Boží život, který křtem získají; aby se z nich stali dobří lidé. A my abychom jim v tom nebyli překážkou, ale pomocníky.
7. Křesťan, člověk vědy a víry
2. čtení 5 - Ef 4, 1 - 6
Účast na tomto křtu je pro nás všechny vzácnou příležitostí, abychom si uvědomili, že jsme také pokřtěni, a co to znamená. Poslyšme, co nám k tomu píše svatý Pavel v listu Efezanům.Ev 2 - Mt 28, 18 - 20
Teď budeme naslouchat posledním větám evangelia svatého Matouše. Poslyšte, co na rozloučenou přikazuje a co slibuje.Myšlenky k promluvě
Milí rodiče,
narodilo se vám dítě, a vy máte radost, že jste se stali dárci života novému lidskému tvoru. Ještě vám neumí nic povědět, ale už to je radost, dívat se na ně, jak dýchá, hýbá se a kulí očka na svět kolem sebe.
Až se vaše dítě začne na vás smát, až vás bude vítat radostným křikem, pak vám to připomene, že dáváte dítěti víc, než život tělesný: život duševní. Už v době od těchto prvních dnů do 3. - 4. roku rozhodnete, jestli z vašeho dítěte bude na celý život člověk úzkostný nebo kurážný, zda bude mít povahu veselou nebo fňukavou, zda to bude člověk hodný, nebo sobec a diktátor.
Nyní jste se rozhodli, že dáte své dítě pokřtít. Tím mu dáváte třetí dar, kladete základ jeho duchovního života, života s Kristem, který tělesnou smrtí nekončí.
Budete své dítě učit žít tak, jak žil Pán Ježíš a jak nás jeho svatý Duch vede. Budete je učit životu, který zde na zemi začíná a ve věčné blaženosti se rozvíjí a trvá. Proto jste své dítě přinesli ke křtu. Chcete, aby je Pán Ježíš přijal za svého bratra, aby v něm Duch svatý probouzel a rozvíjel Boží obraz, Boží podobu.
Pravda, konečné rozhodnutí pro Boha, to musí udělat vaše dítě samo, až bude dospívat, ale vy mu správné rozhodnutí chcete umožnit křtem a příkladem svého života.
Vaše dítě bude vyrůstat ve světě, v němž část lidí je k víře v Boha lhostejná, část víru odmítá a nahrazuje vědou, vědeckým světovým názorem. Být křesťanem znamená, být i člověkem vědy i člověkem víry. Znamená přijmout, co věda objevuje z Boží moudrosti a řádu přírody, a přidat Boží moudrost zjevenou člověku v Bibli.
Být křesťanem znamená být člověkem vědecky vzdělaným a zároveň člověkem dobrým, mravným, laskavým.
Ve svátosti křtu vaše dítě dostane tento vyšší, Boží život. Přejeme vám ze srdce, milí rodiče, abyste uměli tento život podle Božího obrazu ve svém dítěti chránit a rozvíjet. Chceme vám v tom všichni pomáhat. Kmotři, přátelé, celé farní společenství. I já, váš kněz, se rád budu podílet na vývoji vašeho dítěte radou, výukou, duchovním vedením, službou svátostmi církve.
Odevzdejme teď ve společné modlitbě tohoto (tyto) křtěnce do ochrany Boží.
SZ 2 - Ez 36, 24 - 28
Budeme teď naslouchat slovům starozákonního proroka Ezechiela. Co prorok tehdy předvídal a přisliboval, to se zde ve křtu naplní.Ev 3 - Mk 1, 9 - 11
V evangeliu uslyšíme, jak to bylo při křtu Pána Ježíše. Totéž se děje při každém křtu, udíleném ve jménu Ježíše Krista.Myšlenky k promluvě
Milí rodiče,
z vaší lásky vzešel nový život: vaše dítě. Vy jste je neodmítli, v lásce jste je přijali, měli jste je rádi dříve, než se narodilo. Z lásky tento život vzešel a bez lásky nemůže existovat. Proto děláte dobře, že je přinášíte ke křtu. Ve svátosti křtu se setká s láskou Boží, která mu vychází vstříc ještě dřív, než se naučilo sepnout ruce k modlitbě.
Co se vlastně při křtu stane s vaším dítětem ? Bůh je přijme za své dítě. Jako vy jste mu dali účast na životě tělesném, tak Bůh mu dá účast na svém, Božím životě, šanci na přežití tělesné smrti. Tak velikou službu jste prokázali svému dítěti, že jste je přinesli ke křtu.
Ale zrození tohoto člověka N N ještě zdaleka není ukončeno. Jen s vaší pomocí, které se říká výchova, se bude moci stát tím, čím má být a čím ho chce mít Bůh: lidskou osobností.
Proč to tak důrazně připomínám ? Jste tu nejen rodiče, ale celá rodina pohromadě. A tak vám všem kladu na srdce: Výchova dítěte začíná od prvního dne, jak se narodí. Je to pověra s následky pro celý život, když někdo brání v navykání na pořádek a tvrdí: „Nech je, chuďátko, vždyť je ještě malé, počkej, až bude mít rozum !“ Kardinál Tomášek napsal v dopise rodičům: „Není-li dítě vychováno ve 3 - 4 letech, je téměř jisté, že nebude řádně vychováno nikdy.“
Co je to vychovávat ?
Biologové nám říkají, že při vzniku nového lidského života jsou dány asi tři triliony možností vzniku různých osobností, povah. Řečeno jednoduše: Každý člověk se rodí z ruky Stvořitele jako unikát, originál, neopakovatelná bytost, která nemá nikde na světě kopii.
Výchova tedy neznamená nutit dítě, aby bylo takové jako otec, matka.
Výchova znamená pomáhat rozvinout vše dobré v jeho vlohách a pomáhá potlačit všechny zlé sklony.
Proto nemohou existovat návody, jak zacházet s dětmi. Musíte své děti bedlivě pozorovat, musíte o nich stále přemýšlet. Nestačí chtít dělat vše, jak dělali vaši rodiče s vámi.
A přece platí jisté všeobecné zásady pro všechny děti: všechny je třeba naučit lidskému řádu, kterému se musí přizpůsobit, všechny je třeba učit tomu od prvního dne s láskyplnou důsledností. O všech platí, že veselí rodiče mají veselé děti, že nervózní rodiče mají nervózní a zlostné děti.
A co je cílem výchovy ? Naučit své dítě, aby jeho život byl následováním Krista. Kristus je zviditelněná Boží láska. Následovat Krista znamená odmítnout život v zlobě, závisti, lakotě, nepřejícnosti, a jak ještě jinak se nedostatek lásky projevuje. Následovat Krista znamená rozhodnout se pro život v činné, agilní lásce.
Prosme teď všichni společně Boha, aby tyto děti nikdy svévolně nenarušily společenství s Bohem dnes uzavřené, prosme, aby jejich rodiče měli potřebnou moudrost, lásku, trpělivost a tělesné zdraví, k péči o děti potřebné.
9. Myšlenky k promluvě při farní mši svaté
Proč si církev přeje, aby se křest dětí konal ve shromáždění farní obce ? Proč tu všichni jste ? Odpovíš možná v duchu: „No přece, chceme to vidět, jak budou ti malí pokřtění, chceme být při tom.“ - Přátelé, vy všichni tu máte mnohem víc co dělat, než jen se dívat.
Především si máme všichni vděčně připomenout, co nám dává náš křest: Jako křesťané víme, že život je víc než práce a spaní, jídlo a pití, nemoc a smrt. Víme, že křtem dostal náš život nové rozměry, hloubku až za smrt, trvání na věky v Bohu. Máme tedy dnes každý za svůj křest poděkovat. Máme dnes také vděčně vyznat svou víru v Ježíše Krista, dárce života.
Kdyby tu nebylo vás a vaší víry, tyto malé děti by ani nemohly být pokřtěny. Křest vyžaduje víru. Protože budou vyrůstat pod péčí věřících rodičů, uprostřed našeho společenství věřících, proto mohou být pokřtěny tyto malé děti. My všichni přejímáme spoluzodpovědnost za to, aby se z nich, až dospějí, nestali pokřtění nevěřící, ale křesťané, žijící v duchu Kristových zásad.
To je tedy naše role při tomto křtu.
A co se děje při křtu s dítětem ? Z vyučování náboženství si jistě pamatujete, že křest je osvobození od dědičného hříchu, přijetí do společenství církve, vlití křestní milosti a získání práva na věčný život v radosti Božího království.
Co si pod těmi slovy můžeme prakticky představit ? Co je to osvobození od dědičného hříchu, pochopíme, když uvážíme, že se nerodíme svobodní. Rodíme se s určitými dědičnými sklony po předcích, rodíme se do určité sociální a politické situace a tyto početné vlivy jsou částečně kladné a částečně záporné. Buď nás mohou zotročit na celý život, když se poddáváme těm zlým, nebo můžeme zvolit svobodu, rozhodneme-li se pro ty dobré, pro lásku.
Křest je takovým zásadním rozhodnutím na celý život: Rozhodnutím proti zlu - hříchu, rozhodnutím pro Boha a jeho lásku. Vaše rozhodnutí pro křest znamená, že vaše dítě nemá být nositelem ničivých sil ve světě, rozvratů a nenávisti, ale strůjcem míru a pokoje. Křest je má uchránit, aby nikdy nezůstalo ve světě samo, osamělé. Začleňujeme se do společenství s Pánem Ježíšem a jeho učedníky, všemi pokřtěnými. Sílu Kristovy lásky, atmosféru společenství církve, všechny tyto vlivy, které chrání proti dědičným zlým sklonům, nazývá katechismus křestní milostí. Není to tak ani přesně vyjádřeno, ale před tajemstvím účasti člověka na Božím životě slova i představy selhávají.
Jedno je však jisté: na biologické zrození dítěte lidského navazuje křest druhého zrození, zrození pro lásku, krásu, pro věčný život dítěte Božího.
Slibme teď společně Bohu, že chceme, my dospělí, s křestní milostí spolupracovat, a že ji chceme v těchto dětech - křtěncích - pomáhat chránit a rozvíjet.
10. Při křtu školáka - dospělého - na Bílou sobotu
Ve 24. kapitole Lukášova evangelia se vypravuje o mnoha lidech, kteří se po popravě Pána Ježíše najednou střetli se zprávou: Ježíš žije ! Byly to ženy z Galileje, které doprovázely Pána Ježíše spolu s učedníky, byli to apoštolové, byl to Petr sám, byli to učedníci Kleofáš se svým druhem - ti všichni slyší v průběhu prvního dne po sobotě, že Pán žije. Každý na tu zprávu reaguje jinak, ale nikdo není ochoten jí uvěřit. „Ženské žvanění“ - říkají apoštolové. Petr běží ke hrobu, vidí, že je prázdný, ale nezačne nadšeně volat aleluja. Vrací se zamyšlený, ustaraný, užaslý.
Tihle lidé si Ježíšovo zmrtvýchvstání nevymysleli, jak tvrdí dodnes ti, co nechtějí věřit. Že nakonec přece uvěřili, pro to je jen jediné vysvětlení: setkali se s živým Ježíšem tváří v tvář. Ježíš se zjevil těm, kteří šli za ním, měli ho rádi.
Ptávají se děti, když o tom mluvíme: „Proč se Pán Ježíš neukázal Pilátovi, židovské veleradě, aby jim ukázal, že je mocnější než oni ?“ - Neudělal to. Neukázal se protivníkům, aby je zdrtil. Neukázal se lhostejným, aby je donutil k uvěření. Ukázal se jen těm, kteří za ním šli, kteří se s ním chtěli setkat. - A tak je to dodnes.
Máme všichni radost, že ty, bratře, jdeš za Ježíšem. Že ho chceš poznávat, učit se mít ho rád, s ním žít. Že jsi začal v něj věřit. Začal věřit.
My všichni jsme na tom s vírou také tak. Také jsme začali věřit - a celý život budeme začátečníky. Proto tě chceme přijmout do našeho společenství těch, kteří jdou za Ježíšem, proto tě dnešní noci pokřtíme.
Máš za sebou dobu katechumenátu, přípravy na křest. Byla to dlouhá řada měsíců, ale přesto to bylo málo. Stále platí, co řekl někdy ve 4. století moudrý církevní otec na otázku: „Co uděláš, když chceš někoho obrátit k víře ?“ - Otec odpověděl: „Nechám ho rok bydlet u mne.“
Nebyl to rok, co jsme společně strávili, ale bylo to přece pár pěkných chvilek společných rozhovorů. Hovořil jsi i s jinými křesťany a pátral jsi, co to s jejich životem udělalo, když uvěřili v Krista. Měls jistě i pochybnosti, proč na mnoha křesťanech není vidět radost z vykoupení, síla víry ? A poznal jsi, že ti ještě nenašli radost věřícího srdce, radost z Ježíšova přátelství, z Otcovy dobroty.
Poznal jsi, co to znamená, rozhodnout se žít jako křesťan. Můžeme si to shrnout do čtyř vět:
Znamená to žít svůj život s Ježíšem. Stále lépe Ježíše poznávat na stránkách bible, při nedělní liturgii. Naučit se žít všechny situace svého života s otázkou: jak by ses, Pane, teď zachoval ty ? Co mám říct, udělat já ?
Znamená to milovat bližního. Milovat ne pouze citem, slovem, ale ochotnou a pomocnou rukou, kde je třeba a na co stačím.
Znamená to žít v pevné naději a bez bázně. Žít ve víře v Boha Otce, Syna, Ducha svatého, ve víře v život za životem, v život věčný v Bohu.
Znamená to žít ve společenství. Nikdo nemůže žít své křesťanství sám. Vždycky a všude najdeš lidi, kteří tě svou pevnou vírou podepřou. Vždycky najdeš v neděli kostel, kde se slaví eucharistické společenství, kde se můžeš setkat s Pánem ve svátosti lásky.Proto máme radost, že tě dnes můžeme křtem přijmout do společenství Kristovy církve, kde se staneš synem Boha Otce, vykoupen Ježíšem Kristem, kde se staneš naším bratrem ve víře v Krista.
Nad Robertkovým křtem se vznáší starost i naděje. Jak se zařadí do života, jak a nakolik mu budete moci být nápomocni. Bude záviset na vás víc, než ostatní děti, bude vaše víc než ostatní děti.
Kolik radosti vám dá ? Kolik radosti dáte vy jemu ? Budete mít radost z každého jeho malého pokroku. Před Bohem má jeho duše stejnou cenu, jako každé jiné dítě. Stejně je pozván do Boží slávy, až svůj život ukončí.
Ježíš, do jehož ochrany křtem své dítě svěříte, prohlašuje stále znovu, že byl poslán zvlášť ke slabým, bezmocným. Že jeho láska patří především jim, tak jako rodiče vždy nejněžněji pečují o dítě nejslabší, nejbezmocnější.
Svěřme tedy malého Robertka společně s velkou důvěrou do ochotné ochrany Boží.
další knihy (většinou volně šiřitelné)
kreslené comicsy od FATYMu (většinou volně šiřitelné)
zpravodaj FATYMu
objednávky knih (jen za příspěvek na tisk)
co dalšího nabízí Tiskový apoštolát FATYMu
hlavní strana Tiskového apoštolátu FATYMu
Domovská strana serveru www.fatym.com (s kompletní nabídkou)
Knihovna křesťanské literatury na internetu www.knihovna.net