sv. PolykarpVybral, přeložil, úvody a poznámkami opatřil Josef Novák
Další šíření textu je možné jen se souhlasem autora. Budete-li text knihy nebo jeho části dál užívat v elektronické či jiné formě, uveďte, prosím, citaci a odkaz na naši stanu www.fatym.com.
On-line text vytvořen dle:
Novák, J: "sv. Polykarp" in Třetí patristická čítanka (Teol. studie), ed. Novák, J., Praha: Česká katolická charita, 1985 (str. 5-7)
Svatý Polykarp, jak dosvědčuje jeho žák sv. Irenej, "byl nejen od apoštolů vyučen a stýkal se s mnohými, kteří viděli našeho Pána, byl též apoštoly ustanoven biskupem smyrnenské obce v Asii" (Adv. Haer. III,4) a podle Tertulliana "ustanoven Janem za biskupa smyrnenské církve" (De praescr. haer. 32). Ve smyrně s přihlédnutím k ustanovení apoštolem Janem musil působit velmi dlouho, kolem 60 let. Se sv. Ignatiem Ant. při jeho několikadenní zastávce ve Smyrně byl pravděpodobně ve stálém styku. Za sporu o slavení velikonoc se vydal do Říma k papeži Anicetovi, aby s odvoláním se na apoštola Jana obhájil maloasijskou praxi slavení velikonoc o 14. nisanu. Spor o slavení velikonoc vlastně spočíval v užívání rozdílného kalendáře. Křesťané židovského původu se řídili kalendářem lunárním, jímž se řídili Židé. Křesťané pohanského původu hlavně v okolí Říma a v Egyptě se řídili kalendářem solárním, zvaným Juliánským. Začátek lunárního roku určovalo pro každý rok zvlášť židovské synedrium podle prvního jarního úplňku: Prvním měsícem tohoto roku byl měsíc nisan (mezi březnem a dubnem) a velikonoce slavili Židé 14. nisanu. Křesťané židovského původu slavili velikonoce bud se Židy nebo první neděli po 14. nisanu. Křesťané pohanského původu, aby si zachovali juliánský kalendář a při tom aby se neodklonili od doby, ve které Ježíš Kristus zemřel a vstal z mrtvých, stanovili si velikonoce na neděli po prvním jarním úplňku bez ohledu na to, kdy byly slaveny židovské velikonoce. Tato rozdílná praxe, při níž se maloasijští křesťané odvolávali na apoštola Jana a Filipa, kdežto křesfané kolem Říma a v Egyptě na Petra a Marka, přivedla sv. Polykarpa do Říma. (Spor o slavení velikonoc byl ukončen až po Polykarpově smrti za papeže Viktora (189-198) ve prospěch křesťanů okolí Říma. S konečnou platností o slavení velikonoc, jak ji slavíme dnes, bylo rozhodnuto na 1. nicejském koncilu r. 325.)
Velmi podrobně jsme zpraveni o konci jeho života z listu smyrnenské křesťanské obce, ve kterém je vylíčeno světcovo utrpení. V tomto listě je smrt nejméně 86 let starého Polykarpa datována na velký svátek druhého dne v první dekádě měsíce xantika, podle našeho počítání tedy na 23. února za prokonzula Statia Quadrata a za pořadatele slavností Filipa z Tralles. Církev na východě slaví také jeho svátek 23. února, (nyní i v katolické církvi). Že i na západě byl svěcen tento den, dokazuje Jeronýmovo Mactyrologium. Za rok smrti byl v dřívějších pracích pod Eusebiovým vlivem udáván rok 165 či l66. Eusebius totiž cituje spis Umučení sv. Polykarpa až po zprávě o nastoupení císaře Marka Aurelia (H. E. IV,l4) a Polykarpovu smrt klade až do sedmého roku vlády tohoto panovníka. Umučení sv. Polykarpa udává, že Polykarp byl zatčen a upálen za prokonzula Statia Quadrata a asiarchy Filipa z Tralles. Na základě nalezených nápisů a Waddingtonovy důkladné práce o římské správě (Waddington, Fastes des provinces Asiatique I, Paris 1872) mohl to být bud rok 153/154 nebo 155/15G. Světec zemřel na velký svátek a tento svátek připadl na sobotu 23. února. Mohl to tedy být jedině rok 155. Tuto chromologii dokazuje i nalezený nápis o asiarchovi Filipovi (publikovaný v Archäologische Zeitung r. 1880), který, i když nepříme neurčuje rok 155, přece jen potvrzuje, že sv. Polykarp nezemřel za Marka Aurelia, nýbrž za Antonia Pia (Zahn, Forschungen IV; Funk, Kirchenlexikon).
Ignatiův list Smyrnenským i samotný list adresovaný přímo Polykarpovi ukazuje, jaké vážnosti požíval sv. Polykarp i za hranicemi své diecése. Jeho činnost, kterou pro rozšíření křesťanství rozvinul, nejlépe ukazují slova pohanů a Židů, uvedená v Umučení : "To je ten učitel Asie, otec křesťanů, jenž ničí naše bohy. Učí neobětovat a neklanět se bohům" (kap. 12) a známý Polykarpův výrok "Poznávám tě prvorozence satanova", když k němu přišel svým vlastním otcem z církve vyobcovaný Marcion (Iren. Adv. haer. III, 4). V jeho povahových rysech se jeví zvláště nesmlouvavost ve věcech víry a mravů, ale i laskavost a mírnost v jednání. Pravděpodobně tyto poslední povahové vlastnosti přivedly Marciona, kterého jeho otec biskup v Sinope exkomunikoval, aby požádal Polykarpa o znovupřijetí do církve. Marci.on spoléhal na dobrotu a laskavost Polykarpovu, zapomněl však, že jeho názory porušující čistotu víry žák apoštolů nikdy schvalovat nemůže.
Od Polykarpa máme zachovaný jediný list adresovaný Filippanům. Podnět k němu dali křesťané ve Filippách. Požádali jej totiž o doručení svého listu do Antiochie, v němž si též postěžovali na chování kněze Valenta a zároveň prosili o zaslání Ignatiových listů. Polykarp - bylo i přání samotného Ignatia (Ad Pol. 8) - posílá jim Ignatiovy listy a s nimi tento průvodní list krátce po Ignatiově smrti (kolem r. 114). List o 14 kapitolách je obsažen v kodexu Vatikánském 4. st.). Kapitola 1-9 je v původním řeckém textu, kapitola 10-14 ve starém latinském překladu, kapitolu 9 a 13 přepisuje Eusebius ve svých Církevních dějinách (H. E. III, 36). Sv. Jeroným uvádí, že byl čten při bohoslužbách právě tak jako Klementův list. Polykarpův list nebyl jediný, který napsal. Ireneus při své kontroversi s bludařem Florinem se totiž dovolává Polykarpových listů "které poslal pro utvrzení a napomenutí (Euseb. H. E. V,20). Sv. Ireneus jako Polykarpův žák je nejlepším svědkem pro pravost listu Filippanům.
List přes nevelký rozsah je přímo přeplněn citáty novozákonních knih. Na 4 místech v textu jsou doslovné citáty novozákonních knih. Čekali bychom, že jako žák apoštola Jana užije nejvíce z něho, avšak jen jednou jej cituje
(1. Janův list). Tón, jakým je list psán, však prozrazuje vliv učitele. Zato sv. Pavla cituje na 32 místech. Ze 14 Pavlových listů cituje plných 11. Ze sedmi katolických listů uvádí 4 a z nich na deseti místech. cituje 1. list Petrův. Apoštol Petr a Pavel dominují přede všemi apoštoly.
další knihy (většinou volně šiřitelné)
kreslené comicsy od FATYMu (většinou volně šiřitelné)
zpravodaj FATYMu
objednávky knih (jen za příspěvek na tisk)
co dalšího nabízí Tiskový apoštolát FATYMu
hlavní strana Tiskového apoštolátu FATYMu
Domovská strana serveru www.fatym.com (s kompletní nabídkou)
Knihovna křesťanské literatury na internetu www.knihovna.net