sv. Ignatius AntiochijskýVybral, přeložil, úvody a poznámkami opatřil Josef Novák
Další šíření textu je možné jen se souhlasem autora. Budete-li text knihy nebo jeho části dál užívat v elektronické či jiné formě, uveďte, prosím, citaci a odkaz na naši stanu www.fatym.com.
On-line text vytvořen dle:
Novák, J: "sv. Ignatios Antiochijský" in Druhá patristická čítanka (Teol. studie), ed. Novák, J., Praha: Česká katolická charita, 1985 (str. 87-89)
Krátce po smrti sv. Klementa Řím. hned na začátku 2. stol. se setkáváme s jasně se rýsující osobností, jež svou literární prací, můžeme-li tak nazvat dopisy, ještě více než sv. Klement poodhrnuje závoj prvního křesťanského století a dovoluje nám tak nahlédnout do vnitřního i vnějšího života po apoštolské církve.
Je to sv. Ignatius Antiochijský, syrský biskup, jak se nazývá ve svém listě Římanům (2,2). Seznam biskupů (Eusebius H. E, III,22) jej uvádí jako druhého biskupa antiochijského a nástupce Euodia, známého z listu sv. Pavla. Křesťanskou obec v Antiochii založil sv. Petr (Euseb. III,36). Martyrium sti Ignatii, pocházející ovšem až z 4.-5. stol. mluví o Ignatiovi jako o žáku apoštola Jana. Vliv sv. Jana na formulaci Ignatiových myšlenek je až příliš nápadný, než abychom s naprostou negací mohli odmítnout tuto zprávu. Ignatiovy listy jsou ovšem též velmi silně poznamenány osobností sv. Pavla. Přesné ohraničení Ignatiova života neznáme. Z Eusebiovy zprávy (H. E. III,36) se dovídáme, že byl za císaře Trajana zatčen a odsouzen k smrti. Bohužel přesné datum nám zprávy nezaznamenaly. Nejpravděpodobněji došlo k zatčení při Trajanově trestní výpravě proti Parthům. Parthský král Chrosroe totiž dosadil za armenského krále svého vnuka Exedara, zatím co Římané si sami osvojovali právo obsazovat armenský trůn. Trajan tedy chtěl vojenskou mocí donutit Chosroa, aby stáhl své oddíly z Armenie. K trestné výpravě došlo ke konci r. 113 a Trajan dorazil do Antiochie bud' ještě téhož roku nebo hned na začátku příštího. V té době byl biskupem kvetoucí antiochijské křesťanské obce sv. Ignatius. Spolu s Ignatiem byli zatčeni ještě dva duchovní, Sozimus a Rufus. Zatčení byli v doprovodu deseti vojáků deportováni z Antiochie přes Smyrnu po krátkém zastavení v Troas přes Neapolis do Říma. Z náznaku Polykarpova listu Filippanům (13,2) by se dalo soudit i na krátké zdržení ve Filippách. Ve Smyrně byl podle svého listu Římanům 24. srpna. Rok není uveden. Kdy zemřel v Římě, přesně nevíme. My světíme jeho památku 1. února. Martyrium Syriacum z r. 411 i sv. Jan Zlatoústý (hom. in s. Ignatium) uvádějí, že ve 4. stol. byla v Antiochii slavena památka Ignatiova 17. října. Není nepravděpodobné, že tato liturgická tradice nám správně zachovala vzpomínku na den jeho smrti v Římě.
Věhlas antiochijského biskupa i zpráva o jeho deportaci se rychle roznesla po tehdejších maloasijských křesťanských obcích a delegace jednotlivých obcí se přicházejí při jeho zastávkách ve Smyrně a v Troas s ním rozloučit. Ve Smyrně v efezské delegaci vidíme biskupa Onesima, jáhna Burra, hodnostmi neoznačené Kroka, Euplita a Frontona; v magnesijské delegaci je biskup Damas, kněží Bassus, Apollonius a jáhen Zótion; z tralleské obce přišel biskup Polybius; smyrnenský biskup sv. Polykarp byl s ním pravděpodobně ve styku po celý čas jeho pobytu ve Smyrně. V Troas vedle místních věřících se s ním přišel rozloučit nejmenovaný biskup filadelfský. Pravděpodobně již z Antiochie či menší zastávky na pobřeží Kilikie jej až do Troas provázel jáhen z Kilikie Filon a Reus Agathopos, k nimž se ve Smyrně přidali ještě efezský jáhen Krokus a Burrus. Podle zmínky v listě Římanům (10,2) přišli syrští přátelé až do Říma.
Při nuceném pobytu ve Smyrně napsal sv. Ignatius 4 listy: křesťanské obci v Efezu, Magnesii, Tralles a Římě. V Troas, kde se dozvěděl o klidu v Antiochii napsal 3 listy: Smyrnenským, Filadelfským a biskupu Polykarpovi. Měl v úmyslu (Efez. 20,1) napsat ještě jeden dopis efezské obci, k němuž asi bohužel mu nezbylo času.
Listy pravděpodobně brzy po smrti sv. Ignatia sebral sv. Polykarp. Jisté je, že je Polykarp posílá spolu se svým listem Filippanům (Polyc. Ad Philip. 13,2).
Těchto 7 listů, o nichž se zmiňuje vedle Polykarpa Ireneus (Adv. Haer. 5,18), Origenes (Proleg. in cant.; hom. VI, in Luc.) a Jeroným (Catalog. c. 16), bylo ve 4. stol. různými přídavky rozšířeno, dokonce bylo přidáno i dalších 7 listů (Ad Mariam Cassabolitanam, Ad Tarnenses, Ad Antiochenos, Ad Hierom diaconum Antiochenum, Ad Philippenses, Ad Ioannem Apostolum, Ad B. V. Mariam). Je to jen doklad, jaké vážnosti požíval sv. Ignatios.
Listy jsou obsaženy v tzv. kodexu Colbertinum ( 10. st. ), v kodexu Jerusalémském (11. st.) a Sinajském (4. st.). Na západě byla známa ponejvíce delší recense těchto sedmi listů. Kodex Colbertinus měl ovšem i kratší recenzi listu Římanům, jež byla považována za prvou. R. 1498 byla poprvé vytištěna. Když však r. 1644 arcibiskup Usher z Armagh v Irsku našel latinský překlad kratší recense a krátce na to filolog Iszak Voss z Leydenu objevil ve Florencii odpovídající tomu řecký originál, ukázalo se tím, že delší recense je nepravá. Krom těchto dvou recensí našel před r. 1845 Angličan Tattam v egyptském klášteře ještě kratší text v syrském překladu. Byl to jakýsi výtah z listů. Charakteristiku listů velmi výstižně vyjádřil sv. Polykarp (Filip. 13,2): "Obsahují víru, trpělivost a základní věci týkající se našeho Pána". Na všech místech prozrazují impulzivní osobnost s tak výraznou láskou ke Kristu a ke kontemplaci v duchu apoštola Jana, nekompromisnost s nepravým učením, zároveň však lásku k pobloudilému člověku a trpělivost v jednání. V tom všem se prozrazuje vliv apoštola Jana. Ovšem i vliv apoštola Pavla je zřetelný. Podstatou křesťanství je mu společenství s Kristem. Aby pravdivě žil, chce být "nalezen v Ježíši Kristu". Pavlova formulace "být v Kristu" je mu zcela běžnou, a to, co sv. Pavel jen mnohdy naznačil, on rozpracovává a kontemplativně domýšlí. Křesťan jako chrám Boží musí v sobě nosit Krista. Důvěra křesťana, překonávající smrt, jež tak úchvatně vyniká u sv. Pavla v listu Filippanům (1,23). je Ignatiovou osobností ještě umocněna. Sv. Pavel chce zemřít, chce být u Krista, neboť to je lepší, zároveň si však přeje zůstat na živu, neboť to je lepší, zároveň si však přeje zůstat na živu, neboť to je potřebnější. Naproti tomu v Ignatiově duši plane živá touha po mučednické smrti. Má strach, aby římská obec mu zabránila zemřít, chce být rozsápán, rozemlet zuby zvířat jako obilné zrno, stát se čistým chlebem Kristovým a být tak přinesen Bohu jako obět. To není výraz tiché velikosti, ale vášnivý hlas nadlidsky vyrostlého nadšence, který je si vědom, že teprve mučednictvím se stane opravdovým Kristovým učedníkem, který naplnil svůj život vírou a láskou. Sv. Ignatius právě svou plností myšlenek na sebe vázaných a zabíhajících do mystiky je ovše·n často ve svém slovním výrazu těžko srozumitelný, obzvláště přistupují-li k tomu dlouhá, proplétající se souvětí. Je však srozumitelný každému prostému věřícímu, podává-li základní články víry.
Zvlášť emotivně působí list Římanům, k jehož napsání mu zavdala římská obec, která pravděpodobně mu chtěla vyprosit u úřadů amnestii nebo aspoň zmírnění trestu. Jeho obsah měl velkou odezvu v řecké a syrské církevní literatuře, dokonce i arabská literatura se o něm zmiňuje. List Polykarpovi se nese zcela v duchu pastorálních listů sv. Pavla Timotheovi a Titovi. Připomíná biskupu jeho povinnosti vůči věřícím i jeho úkol a povinnost střežit čistotu víry. V ostatních listech jako základní motiv se prolíná starost o duchovní život křesťanů. Klade jim na srdce, aby žili a jednali podle Krista, aby se varovali nejednoty a nedali se zmást nesprávným názorem na Krista, jenž jako pravý Bůh skutečně žil a zanechal nám své tělo za pokrm, aby žili ve svornosti a jednotě se svým biskupem a svými duchovními a aby byli vlídnými i ke svým odpůrcům a modlili se za jejich obrácení.
další knihy (většinou volně šiřitelné)
kreslené comicsy od FATYMu (většinou volně šiřitelné)
zpravodaj FATYMu
objednávky knih (jen za příspěvek na tisk)
co dalšího nabízí Tiskový apoštolát FATYMu
hlavní strana Tiskového apoštolátu FATYMu
Domovská strana serveru www.fatym.com (s kompletní nabídkou)
Knihovna křesťanské literatury na internetu www.knihovna.net