Já a moje stará
- cyklus básní ze života
Napsal: Pavel Bezruč
Autor souhlasí s dalším šířením. Budete-li text knihy nebo jeho části dál užívat v elektronické či jiné formě, uveďte, prosím, citaci a odkaz na naši stanu www.fatym.com.
 

Úvodní rozhovor
Pyramidová
Vánoční
Velikonoční
Prázdninová
Dušičková
Silvestrovská
Aprílová
Pohřební
Uštvaná

další knihy (většinou volně šiřitelné)
kreslené comicsy od FATYMu (většinou volně šiřitelné)
zpravodaj FATYMu
objednávky knih (jen za příspěvek na tisk)
co dalšího nabízí Tiskový apoštolát FATYMu
hlavní strana Tiskového apoštolátu FATYMu

 

Úvodní rozhovor

Básně Pavla Bezruče původně vycházely ve farním zpravodaji FATYMu. Mnozí čtenáři si je oblíbili a touží o tomto básníkovi vědět více. Snad je uspo-kojí i těchto pár slov, která nám věnoval jinak dosti nemluvný umělec v exkluzivním rozhovoru pro farní zpravodaj na jaře roku 1999:

Přesto, že vaše básně popisují rodinný život dosti drasticky, je v nich možno vnímat určitou dávku optimismu. Myslíte, že je k němu důvod? Ano.
Je podobnost mezi postavami vašich básní a ži-votem lidí na znojemsku čistě náhodná? Ne.
Můžeme se těšit na otištění dalších vašich básní? Hmmm… (Ještě nemá zuby, těžce se mu mluví.)
Básník v té době prožil zřejmě jednu z nejtěžších událostí svého života (viz báseň Aprílová).

Pyramidová

Stará mi teď říká trubec,
prachy už mi nedá vůbec.
Musím sehnat ňákou práci,
nechci býti pro legraci.

Z podpory jsem dlouho žil,
né že bych moc živořil;
žije tak i soused Čmelouch,
k tomu bere často melouch.

Mám na to však jiný pohled,
na ruce já beru ohled.
Nechce se mi pracovat,
radši budu rejžovat.

Nabízí se dobrý kšeft.
Když zaplatím vstupné hned,
olíznu pak jenom med.
Dvacet čtyři táců schrastím,
na vracení zatím mastím.

Vstupné jsem už zaplatil,
spoustu vzorků nakoupil.
Budu nejen prodávat,
taky lidi získávat.

 Za každého bulíka
odměna je veliká:
dvanáct tisíc shrábnu sám,
druhou půlku odevzdám.

Naše firma to tak dělá,
člověk s tím nic nenadělá…
Když jich získám denně pět,
všechny dluhy splatím hned.

Začnu pěkně od souseda,
hlupák je, ten práci nedá:
"Výhody jsou zcela jasné,
sortiment vám jistě pásne!"

Než jsem slevy vysvětlil,
soused už mě vyhodil.
Nečekal jsem, že jsem třetí,
mé prospekty z okna letí…

Když jsem všechno posbíral,
naproti to zkouším dál.
Taky mě moc nevítají,
podobnou už akci mají.

Tady to jde po dobrém,
jinde radši zdrhám ven.
Dobře že už zuby nemám,
jinak je již z bláta zvedám.

 Naši obec už jsem prošel,
na jedno jsem přitom došel:
mnoho šancí nezbylo,
hlupáků už ubylo.
Asi jsem byl poslední…

Vánoční

Pentličkami nazdobená,
v lese řádně ukradená,
pak s ostudou zaplacená.
Hrdě stojí v obýváku,
žena mi říká: "ty hlupáku,
teď abych se styděla vylézt z baráku."

Já jí to však vynahradím,
s prskavkami už teď smradím
a petarda teprv příjde,
to až první hvězda výjde.
Stará se též mocně snaží,
v troubě se nám kapr smaží.

Kuš, nějak se připaluje,
no to mě ani neudivuje.
atmosféra houstne,
co když mě zas kousne.
Z domu radši utíkám,
do hospody pospíchám.

Tam se aspoň můžu sdělit,
něčím svůj žal přelít.
Televizi zaplou mají,
tichou noc už zase hrají,
všichni tam jsou jako v ráji.
Svědomí se ve mně hnulo,
jít domů mě přinutilo.
Borovičku rozsvítím,
s manželkou se usmířím,
vždyť jsou přece Vánoce.

Velikonoční

Dneska půjdu rovnou k věci,
nechám stranou všechny kecy.
Velikonoce jsou jarní svátky,
obcházíme dcérky, matky.

Letos se mi nikam nechce,
starou zmrskám jen tak lehce.
Prý už nejsem to co dřív,
naváží se do mejch piv.

Jazyk má dost jedovatý,
však on jí to jiný vrátí.
Pozval jsem jich na ni dost,
přes hýždě jí sklepnou kost.

Vůbec o to nepřijde,
první soused již k nám jde.
Asi už si něco prošel,
k našim dveřím sotva došel.

Ač má v hlavě nahuleno,
starou přehnul přes koleno.
Ten ju teda vyprášil,
dal tomu snad zbytek sil.

 Dřív než kafe donesla,
únavou pad do křesla
a hlava mu poklesla.
Stará teď jen zlostně skučí,
ale zvonek znovu bzučí.

Spěchám rychle ke dveřím,
vlastním očím nevěřím.
Vpředu osm kamarádů,
ale co ty trosky vzadu?

Po dceři se ptají marně,
já je vedu rovnou k mámě.
Bude ještě vzpomínat,
co má ve mně za poklad.

Vše se rychle opakuje,
stará při tom poskakuje.
Vidím slzy v očích ženy,
jsem tak trochu zaražený.

Sice jsem je všechny pozval,
ale teď abych se už ozval.
Vyjádřím to v jedné větě:
"Hele, hoši, vypadněte!"

Žena je mi za to vděčná,
její slova jsou zbytečná.
I po létech se máme rádi,
stačí moji kamarádi.
 Doma máme idylku,
snad ne jenom na chvilku.
Kdybych chodil jako oni,
dopadl bych tak jak loni.

Mám dnes další poučení,
v alkoholu štěstí není,
sám jsem si to ověřil!

Prázdninová

Stará už si plány tvoří,
prý pojedem letos k móři.
Jestli to tak půjde dál,
příště jedem na Havaj.

Děcka brečí, že chcou taky,
už si balí saky paky.
Vyplázl bych všechny prachy!
"Doma budou," říkám rázně,
"stačily vám loňský lázně."

To byl ten můj velký omyl,
malý kluk mě pláčem zlomil.
Na ostudu stačí máma
i tak je to vždycky drama.

A už jedem do Řecka,
vzpomínáme na děcka.
Jsou zde první hranice,
třeseme se velice.

Oči se mi prokroutily,
když starou hned vysadili.
Následuje propuštění,
ale konec ještě není.

 To už vidím celníka,
kufru se mi dotýká.
Svůj nos strká skoro všude,
najednou mám tváře rudé.

Pot mi stéká po zádech,
zase jsem měl jednou pech!
Moje loňská slivovice,
nezahřeje mě už více.

Vzal jsem si jí přes sto lahví,
náladu mi již nespraví.
Hlavou odmítavě kroutil,
"z toho by se notor zhroutil."

Když mi vezmou slivovici,
nepustí mě přes hranici.
Těším se zpět na děti,
ale musím seděti.

Připadám si trochu mimo,
místo piva piju limo.
Už se mi to ale krátí,
rodinný kruh se mi vrátí,

borovičku rozsvítím,
s manželkou se uvidím,
to už budou vánoce.

Dušičková

Pan prezident ještě žije,
nedočkám se amnestie.
Celkem pěkně se tu máme,
krátce stručně píšu mámě.
V zádech mě však při tom mrazí,
vedle mě jsou čtyři vrazi,
to mi radost trochu kazí.

Venku už je plískanice,
uvažuji čím dál více.
V mládí bych tu přečkal zimu,
teď však myslím na rodinu.
Fotku staré dobře hlídám,
u ní kouřím, svačím, snídám.

Jeden z těch čtyř na ni sáh,
zkusil to jen jedenkrát.
Pích jsem do něj příborák,
odfuněl jak motorák.
Kaluž krve odstranili
a mě pobyt prodloužili.

Radši málo poctivě,
než zas bručet v šatlavě,
to vám dneska musím říct.

Silvestrovská

Když se dívám trochu zpátky,
tento rok byl celkem krátký.
Ne vše se mi podařilo,
mnohé se i domrvilo.

Zvlášť to zlé mám na talíři,
vím vždy, kam má stará míří,
moje chybky ji dost tíží.

Touto dobou před rokem,
seděli jsme nad škopkem.
Pěkně jsme to plánovali,
přímo v barvách malovali:

Cigarety omezím,
zato barák vyspravím.
Nebudu pít na sekeru,
víckrát se už neožeru.

Na bednu chci čučet méně,
sliboval jsem tehdy ženě.
A jakmile přijde jaro
o půl metru zkrátím háro.

To jediné jsem dodržel
v kriminálu, bohužel.
A tak sedím, smutně koukám
v polepšení už nedoufám.
 A jak půlnoc odbila,
stará voči valila.
Když se dívám dopředu,
nevím co zas vyvedu.

Než furt mnoho slibovat,
lepší hned to udělat.
Připadám jí jako cizí,
nepořádek po mně mizí,

poprvé sám uklízím,
mamce pomoc nabízím.
Tak a teď jsem dobře začal,
hned jsem to i pro vás zapsal:
Lepší něco nežli nic!

Aprílová

Škoďárny jsou pro mě radost,
při nich se mi vrací mladost.
První apríl je můj den,
už od rána mířím ven.

Předem dlouho přemýšlím,
čím zas koho napálím.
Do očí dnes mohu lhát,
obelstěným se i smát.

Zvláště letos mám svůj plán,
pěkně si ho vychutnám.
Oko přivřu jen tak tence,
budu dělat oběšence.

Stará bude smutně koukat,
až mnou bude vítr houpat.
Na zem tam dám taky dopis:
víš proč to je - a můj podpis!

Vše jsem řádně promyslil,
dost se při tom pobavil.
Až nezvykle brzo vstávám,
na ořech se svižně šplhám.

 Dost dlouho jsem tuhl zimou,
moh jsem zůstat pod peřinou.
Pak to vzalo rychlej spád,
nevzpomínám na to rád…

Vysílala to i Nova,
ale řeknu vám to radši znova.
Za všechno dál může stará,
zas to pěkně povorala.

Místo aby poplakala,
hasiče mi zavolala,
hystericky hulákala.

Policie, záchranka, pohřebáci
- ztrácím smysl pro legraci!
Musím však dál pokračovat,
nemám se tu kam teď schovat.

Náš kluk ten byl nejrychlejší,
lézt po stromech to mu svědčí.
Moc se se mnou nepáral,
odříz mě a já padal.

Větev můj let utlumila,
trošku mě však vyzubila.
Byl jsem zrovna nad skleníkem,
dopadl jsem s velkým křikem.

 Holeň se mi rozlomila
i má ruka povolila.
Tím ale vše neskončilo,
trochu se to prodražilo.

Něco už jsem zaplatil,
na hasiče vypůjčil,
zuby koupím napřesrok…

Pohřební

Zemřel mi můj kamarád,
neměl jsem ho příliš rád…
Nemám pěkné vzpomínky,
nosil tvrdé holínky…
Nerad bych ho ještě tupil,
říkají však, že se upil.

Nedá pokoj
ani potom,
ještě funus bude mít,
vždyť ho mohli rozprášit!
Stará ta mě bude hnát
poslední mu poctu vzdát.

Dělám to vždy dosti nerad,
někde bokem pohřbu běhat…
Nějak to už vydržím,
před kostelem pokouřím,
za hřbitovem postojím.

Dělám to tak skoro sám,
ostatní již nezlákám.
Pěkně jsem se vyšňořil,
před kostel se postavil.
Není snadné tady stát,
zvlášť když příjde severák.
 V tom se bouřka přihnala,
důkladně mě proprala.
Lidé s rakví vycházejí,
paprsky jim zase hřejí.
Připadám si jako vodník,
lezu radši dále od nich.

Ještě za zdí postojím,
svoji účast projevím.
Nechci šlápnout do té louže,
ale vedle to zas klouže.
Jedu pěkně po břichu,
ve svém novém kožichu.

Lidé se již rozcházejí,
většinou se otáčejí.
Jeden si mě vyfotil,
do nástěnky vylepil.
Stydím se i do hospody,
zapít na útratu vdovy.

Stará po mě zdálky kouká,
pod vousy si cosi brouká:
"Příště půjdeš dovnitř se mnou!"
zakončuje chvíli temnou.
Doma jsem se odbahnil,
všechno znovu uvážil.
Stará asi pravdu má…

Uštvaná

Vánoce jsou na krku,
prožívám to v úprku.
Manželka mě popohání,
není času na reptání.

Zatím hlavně vybíráme
a korunky počítáme.
Nejsme zrovna v balíku,
ale máme taktiku.

Všechno nejdřív omrknem,
nejlevnější vyberem.
Obíháme obchody,
prolézáme podchody.

S Vietnamci to usmlouváme,
jinde slevy vyhádáme.
Prachy nosí moje žena,
ta je na to nadržená.

Mě je nikdy nesvěří,
říká, že mi nevěří.
Jsem prý hodný, ale blbec,
co mi předá, s tím je konec.

 Průšvih nastal v obchoďáku,
lísal se k ní chlápek v saku,
pak kabelku vytrhl,
velmi svižně s ní zdrhl.

Marné naše pobíhání,
výkřiky a nadávání,
už je konec kupování.

Vánoce teď budou chudé,
jaksi bylo, jaksi bude.
Když není zač kupovat,
můžeme si povídat,
má to něco do sebe…

další knihy (většinou volně šiřitelné)
kreslené comicsy od FATYMu (většinou volně šiřitelné)
zpravodaj FATYMu
objednávky knih (jen za příspěvek na tisk)
co dalšího nabízí Tiskový apoštolát FATYMu
hlavní strana Tiskového apoštolátu FATYMu

Domovská strana serveru www.fatym.com (s kompletní nabídkou)
Knihovna křesťanské literatury na internetu www.knihovna.net