Darwinova černá skříňka - co Darwin nemohl vědět

Držím ve svých rukou past na myši - dů_myslný vynález, který vážně ohrožuje Dar_winovu teorii postupného vývoje života na této zemi v průběhu miliard let. Někteří lidé se domnívají, že tento vynález představuje neotřesitelný důkaz pro existenci Boha jako Stvořitele! Po několik večerů odhalujeme na základě Bible působivý obraz Boha jako by_tosti, která touží vstoupit do velmi důvěrné_ho přátelství s každým z nás. Společnost, ve které žijeme, má však jen malé pochopení pro takové rozhovory o Bohu. A když byste pokročili ještě o kousek vpřed a řekli, že jste v Bohu objevili pečujícího, milujícího Přítele, dovolím si předpovědět, že to bude trvat jen okamžik než nějaký z vašich přátel nebo spolupracovníků se bude okamžitě bránit: "Bůh'? Dejte mi pokoj! Boha jsme po celá desetiletí vůbec nepotřebovali!" "Co_pak nedokázal bystrý vědec jménem Charles Darwin již před půldruhým stoletím, že všechny ty nesmysly ohledně stvoření ne_jsou nic víc než pouhý mýtus?" Evoluce vět_šinu lidí zbavila ochoty veřejně diskutovat o Božím přátelství. Jak by mohl někdo tváří v tvář takovým zdrcujícím vědeckým důka_zům zpochybňovat to, čemu věří celý svět _pravdě o původu člověka - Darwinově evo_luční teorii!

V této přednášce se chci s vámi podělit o některé překvapivé důkazy, které jsou skryté v tamto malém důmyslném vynále_zu. Jsou to důkazy, které jasně dokazují, že naše přátelství s Bohem není nějakým zbož_ným, vysněným přáním, vzdušným zám_kem, ale jistou a skutečnosti! Podělím se s vámi o tyto důkazy ne jako vědec, ale ja_ko laik. Mnozí vědci z různých částí světa by byli schopni povstat a celé hodiny před_nášet ohledně evoluce a stvoření. Ještě jed_nou opakuji: Nejsem vědec, i když jsem strávil mnoho hodin studiem tohoto předmětu a četl mnoho knih napsaných vynika_jícími vědci.

Může přátelství s Bohem, jak jej předsta_vuje Bible, obstát ve světle Darwinovy teo_rie? Budeme společně hledat odpověď na tu_to otázku.

Přečtěme si nejprve velmi realistickou předpověď zapsanou v slavné knize Charle_se Darwina Původ druhů: "Pokud by mohlo být prokázáno, že nějaký složitý orgán exi_stoval a nemohl by být náhodně zformován početnými, následnými, drobnými modifi_kacemi, má teorie by byla naprosto v tros_kách."

Past na myši

Biochemik jménem Michael Behe napsal monumentální dílo s názvem Darwinova černá skřínka Toto dílo bych mohl přirovnat k pastičce na myši. Pro toho, kdo už dlouho neviděl tento důmyslný vynález, připomí_nám, že past na myši má pět částí: dřevěnou podložku, úderový drát, pružinu, pojistku a plíšek s návnadou. Jsou to velmi jednodu_ché součástky, ale když jsou správně sesta_veny, stávají se smrtonosným nástrojem!

Past na myši je vynikajícím příkladem to_ho, co Behe nazývá neredukovatelná kom_plexita. Dovolte mi přečíst definici neredu_kovatelné komplexity z jeho knihy: "Nere_dukovatelným celkem mám na mysli jeden systém tvořený do sebe zapadajícími, spolu_pracujícími součástmi, které přispívají k vy_konávání základních funkcí, kde by odstra_nění jedné z částí způsobilo, že by systém přestal účinně fungovat." Stejné je to s touto pastí na myši. Funkcí pastičky je znehybnit myš, znemožnit jí cestovat po vašem bytě. Co se ale stane, jestliže bude chybět některá část pastičky? Kdyby například chyběla dře_věná podložka, nebylo by kam umístit jed_notlivé součásti. Zlomili byste si palec ještě dříve, než byste chytili myš!

Past na myši je tedy neredukovatelný komplexní systém, kde všechny komponen_ty mají svou funkci a jejich fungování je podmínkou funkčnosti celého systému, "kde by odstranění jedné z částí způsobilo, že by systém přestal účinně fungovat." To zname_ná, že systém by nefungoval s 1, 2, 3 nebo 4 komponenty. Musíte mít všech pět kom_ponentů pracujících společně. A nejen to. Všechny části musí být ze správného mate_riálu a na správném místě - pokud má past na myši správně fungovat. Neexistuje žádný postupný vývoj pasti na myši. Musíte mít všech pět částí ze správného materiálu, správně umístěných a sestavených. Co to všechno má společného s Darwinovou teo_rií, že se život vyvíjel postupně miliardy let prostřednictvím přirozeného výběru, pro_střednictvím pomalých přirozených změn, které zvyšují složitost organismu v průběhu časového údobí?

Dovolte mi zopakovat Darwinovo upřím_né vyznání, které jsme četli před několika minutami: "Pokud by mohlo být prokázáno, že nějaký složitý orgán existoval a nemohl by být zformován početnými, následnými, drobnými modifikacemi, má teorie by byla naprosto v troskách." Beheův molekulární výzkum došel k závěru, že na molekulární úrovni skončila Darwinova teorie v tros_kách. Jak je to možné?

Tento biochemik z Lehigh University v Pensylvánii konfrontoval svůj moleku_lární výzkum s otázkou: Existují v přírodě systémy podobající se pasti na myši, které jsou tak neredukovatelně složité, že je z vědeckého hlediska nemožné, aby se vy_víjely kousek po kousku; že jediný možný způsob, jak mohou fungovat je, že byly vymyšleny a vyrobeny celistvě a ve stejný okamžik jako neredukovatelný komplexní systém se všemi částmi potřebnými k jeho fungování?

Biblický popis stvoření

Předtím, než budeme mluvit o Beheo_vých překvapivých až závratných důkazech, zaměřme se na biblický popis Božího stvo_ření - ne v 1. Mojžíšově, ale v Žalmu 33: "Nebesa byla učiněna Hospodinovým slo_vem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí." (verše 6 a 9) V hebrejštině je tu zdůrazněné zájmeno, které klade Boha vy_soko nad všechny mytologické bohy, kteří si nárokovali stvořitelské schopnosti. Výraz "to se stalo" je odvozen z kořene hebrejské_ho slova JHVH - JÁ JSEM. On řekl a jed_noduše to tu bylo!

Přemýšlíte nad tím, co jsme právě čet_li? Popis stvoření v 33. žalmu je v dokona_lém souladu se záznamem z I. Mojžíšovy _Bůh Stvořitel stvořil celý systém života v je_diný okamžik a najednou - příkazem svého mocného slova stvořil neredukovatelné komplexní systémy, které byly dokonale na_vrženy, vytvořeny a umístěny. Všechny sys_témy začaly existovat najednou, protože je_den by nemohl fungovat bez druhého. To je také důvod proč nejsem vůbec překvapen Beheovým biochemickým závěrem: Jsou určité neredukovatelně složité biologické a molekulární systémy, které nemohou být náhodně vyvinuté kousek po kousku - tyto systémy musely začít existovat již vytvoře_né a na svém místě, protože jsou nezbytně důležité pro fungování celého systému živo_

! Nyní se tedy zaměřme na jeho ohromují_cí a někdy i překvapující důkazy. S touto kri_tickou poznámkou - neexistuje způsob, jak by takový laik jako já mohl vůbec pochopit všechna jeho podrobná vědecká biochemic_ká vysvětlení!

Beheovy překvapivé důkazy

Vědec Behe měl dar! Nejen jako bioche_mik, ale také jako talentovaný spisovatel, který je schopen vzít obtížnou biochemii a osvětlit ji úchvatnými ilustracemi a velmi názornými analogiemi. Přál bych si, abyste mohli vlastnit jeho knihu a sami si ji přečíst. Opakuji: Behe nevěří ve stvoření ani se ne_hlásí k víře v Boha! Přesto jako vědec klade před Darwinisty mnoho molekulárních dů_kazů pro inteligentní plán na těch nejzáklad_nějších úrovních života. A pokud zde existu_je záměr, pak zde musí být i Tvůrce.

První důkaz: bičíky. Abychom mohli pozorovat bičíky, museli bychom se dívat přes mikroskop, Někteří jednobuněční živo_čichové se pohybují díky jednomu či dvěma bičíkům. Obarvené buňky jsou také v dý_chacích cestách vedoucích k plicím, kde pulzují ve vlnitém pohybu aby vypudily ci_zorodé částečky zpět do krku, aby se daly spolknout. V procesu rozmnožování má muž_ská spermie jeden dlouhý bičík, který využí_vá k pohybu směrem k vajíčku. I když jsou bičíky velmi malé, neznamená to, že jsou svou stavbou jednoduché.

Behe popisuje bičík následujícím způso_bem: Bičík tvoří membránou potažený sva_zek vláken. Bičíkovitá membrána (představte si ji jako plastický obal) je výrůstkem bu_něčné membrány, takže vnitřní část bičíku je spojena s vnitřkem buňky. Když je bičík šik_mo rozříznut a rozříznutý konec je zkoumán pod elektronovým mikroskopem, můžete vi_dět devět tyčinkovitých útvarů kolem okra_je. Tyčinky se nazývají mikrotubuly. Když se blíže zkoumají kvalitní fotografie, ukáže se, že každý z devíti mikrotubulů tvoří'dva

vyztužené kroužky. Další zkoumání ukáže, že každý z těchto kroužků se skládá ze tři_nácti jednotlivých vláken. Další kroužek, který je spojen s prvním tvoří deset vláken... Spojuje je bílkovina zvaná nexin..."

Představte si, že držíte před sebou v ruce dva rybářské pruty. Tyto pruty představují dva mikrotubuly v bičíku. Jsou jen nepatrně od sebe vzdálené a jsou vzájemně propojeny vlascem od spolu až nahoru (to jsou vlákna nexinu). A nyní, když jeden z prutů zvedne_te, zatímco druhý budete držet, konce prutů se ohnou - napravo, když se pohne s Levým prutem a nalevo, když pohnete pravým. To je zjednodušená ilustrace toho, jak se pohy_buje bičík. V případě rybářských prutů jsou to vaše ruce, které způsobují pohyb nahoru a dolů. Ale podobně i bičík, potřebuje "mo_tor", aby se pohyboval. Drobné molekulární motory se nazývají dyneiny. Tyto motory však potřebují energii, která je obdobou e_lektrické energie nebo benzínu. "Benzín", který používají molekulární dyneinové mo_tory, je ATP (adenosintrifosfát). Když ATP aktivuje dynem, začne se jeden z mikrotu_bulů posouvat. Nexinová vlákna zabraňují, aby se dostal příliš daleko, a způsobují, že se vertikální pohyb přemění na ohyb. Samo_zřejmě, že všech devět dvojitých mikrotubu_lů musí pracovat v souladu, aby se bičík mo_hl rychle a snadno pohybovat. Všechny tyto části jsou potřebné k tomu, aby vykonaly je_dinou věc: pohyb bičíku. A stejně jako past na myši nefunguje, pokud nemá všechny své součásti, pohyb bičíku jednoduše nena_stane, pokud neexistují mikrotubuly, spojo_vací materiál a motory. Proto můžeme dojít k názoru, že bičík je neredukovatelný kom_plex. '

Toto zjištění sype písek do soukolí Dar_winovy evoluční teorie o postupném vývoji. Takovéto systémy musely být něčím nebo

někým navrženy a vyrobeny jako plně fun_gující celek. A celá tato složitá struktura je jenom malá částjediné buňky! Do této "čer_né skřínky" se Darwin ve své době pochopi_telně nemohl dostat, protože neměl k dispo_zici potřebnou techniku.

Druhý důkaz: oko. Oko je dalším nere_dukovatelným systémem. To už Darwinovi . dělalo problémy. A tak místo toho, aby se

snažil stanovit pořadí kroků, které by nako_nec vedly od velmi jednoduchého oka k slo_žitému lidskému oku, hovořil o oku u růz_ných zvířat a navrhoval, že~přirozený výběr mohl přinést postupné změny z jednobu_něčného oka citlivého na světlo u medúzy až k vyduté skupině na světlo citlivých bu_něk jako má hvězdice, přes bulou s primi_tivní čočkou jakou mají hadi až k úžasnému oku ptáků a člověka. V Darwinově myšlení nemohla evoluce vybudovat složitý orgán v jednom nebo několika krocích; taková ra_dikální inovace jako je oko by vyžadovala generace organizmů pomalu využívajících změn při postupném vývoji. Uvědomil si, že pokud by se během jediné generace ob_jevil orgán tak složitý jako je oko, rovnalo by se to zázraku. Jak se však ukázalo, po_stupný vývoj lidského oka je nemožný, pro_tože jeho četné složité prvky jsou jeden na druhém závislé. Aby byla evoluce věro_hodná, musel Darwin přesvědčit veřejnost, že složité orgány se mohou vytvořit krok za krokem. Zvládl to vynikajícím způsobem. Použil výše uvedené zdůvodnění, a tak pře_svědčil mnoho ze svých čtenářů, že cesta evoluce vede od nejjednodušší světelné buňky až ke složitému, kameře podobnému oku člověka. Otázka kde má zrak svůj původ však zůstala nezodpovězena. Darwin pře_svědčil většinu světa, že oko se vyvinulo postupně z jednodušší struktury, ale ani se nepokusil vysvětlit, odkud se vzalo oko,u kterého začíná jednoduché oko citlivé na světlo. Naopak, Darwin obešel otázku vzni_ku oka: "Jak se nervy staly citlivé na světlo, to nás nezajímá tolik, jako otázka, jak vzni_kl život."

Nyní se můžeme podívat do černé skřín_ky, kterou nám otevřela biochemie. Co od_haluje? Zde je zjednodušená verze podrob_ností, o kterých se zmiňuje Behe:,Světlo dopadne na sítnici a reaguje s molekulou, která okamžitě změní tvar. Změna tvaru přiměje protein zvaný rodopsin, který je s touto molekulou úzce spojen, aby také změnil tvar. Změna tvaru rodopsinu způso_bí, že se spojí s další bílkovinou tranduci_nem. Když k tomu dojde, tranducin vypus_tí malou molekulu a přijme jinou, která se nepatrně liší, najejí místo. Protein tranducin je nyní spojen s třetí bílkovinou fosfodies_terázou, která má schopnost "odkrojit" tře_tí molekulu, která snižuje počet kladně na_bitých sodíkových iontů. Výsledná nerov_nováha kladných a záporných sodíkových iontů uvnitř a vně buněčné membrány způ_sobuje elektrické napětí, které je přenášeno očním nervem a mozek jej převádí na zra_kový vjem. Ale co se odehrává v mozku, aby pak následně vytvořil vidění - to už je jiná úžasná, ale složitá věc, kterou se zde nemůžeme zabývat!

Černá skřínka zraku byla otevřena. Pro evoluční teorii už není postačující uvažovat pouze o anatomických strukturách celého oka tak, jak to dělal Darwin v 19. století (á jak to popularizátoři evoluce činí do_dnes!). Každá z anatomických struktur, kte_rou Darwin považoval za velmi primitivní, ve skutečnosti představuje překvapivě složi_té biochemické procesy, které nelze zakrýt řečnickým uměním. Jak napsal Behe: "Dar_winovy obrazné skoky z vršku na vršek se nyní v mnoha případech ukazují být velký_mi dírami v pečlivě vytvořeném stroji. Na vzdálenosti, které kdybychom je chtěli pře_konat během jediného výletu bychom potře_bovali vrtulník."

Důkaz číslo tři: Brouk ostřelovač. Behe představuje další důkaz, kteří mají kreacio_nisté velmi rádi. Je to nezajímavý tmavý brouk velký asi centimetr. To, co ho prosla_vilo, je jeho nezvyklý způsob obrany. Otvo_rem v zadečku je schopen vystříknout na svého nepřítele vřící kyselinu. Ale jak je schopen ve svém těle nosit vřítí kyselinu aniž by si sám ublížil? Odpovědí je, že ten_to brouk využívá chemie. Vařící kyselina je vyrobena ve chvíli, kdy brouk vystříkne svou zapáchající kyselinu. Tento proces pro_bíhá následovně:

Žlázy umístěné v břiše produkují dvě che_mické látky-peroxid vodíku a hydrochinon. Jsou uchovávány ve sběrných měchýřcích. Pokud se tyto dvě látky smíchají, dochází k výbušné reakci, ale pouze za přítomnosti speciálního enzymu jako katalyzátoru. Ka_talyzátor je chemická látka, která mění po_měr chemické reakce aniž by sama byla použita v tomto procesu. Bez tohoto kataly_zátoru by chemická reakce mezi oběma lát_kami byla příliš pomalá na to, aby byla pro zvířata nebezpečná. Když se blíží nebezpe_čí, brouk ze sběrných měchýřků uvolní do výbušné komory jednotlivé látky. A zároveň je do této komory z blízkých žláz vstříknut katalyzátor. Nyní to z chemického hlediska začne být zajímavé. Peroxid vodíku se rychle rozkládá na vodu a kyslík, stejně ja_ko v drogerii koupená láhev peroxidu, se rozloží, pokud ji necháte otevřenou. Kyslík reaguje s hydrochinonem, čímž vznikne ješ_tě více vody a velmi dráždivá chemikálie zvaná chinon. Při těchto reakcích dochází k uvolňování velkého množství tepla. Te_plota roztoku se blíží k bodu varu a část se vlastně přemění na páru. Pára a kyslík vy_tváří velký tlak na stěny "výbušné komory". Svěrač je nyní uzavřen, ale je to nyní jediná cesta, kudy může uniknout vřící směs. Svaly obklopující kanálek umožňují, aby se proud páry zaměřil na útočníka. Výsledkem je, že nepřítel brouka je spálen vřícím roz_tokem chinonu.

Jak se tento obranný systém vyvinul? Tvrdit, že se tento složitý obranný systém vyvinul proto, že požadované látky se vyu_žívají na jiných částech těla - což je přesně způsob, jakým to někteří evolucionisté vy_světlují - je totéi jako říci, že automobil může vzniknout na vrakovišti jednoduše pro_to, že se zde najdou všechny nezbytné sou_částky. To malé zvířátko má zajímavý nedě_litelně složitý mechanismus, který nemůže fungovat, pokud zde nejsou přítomny určité látky a struktury ve správné konfiguraci a ve správném čase.

Čtvrtý důkaz: srážlivost krve. Jeden z nejkomplikovanějších systémů v těle zví_řat je proces srážení krve. Často věnujeme jen malou pozornost malým škrábnutím nebo říznutím, která za chvíli přestanou krvácet (pokud nepatříte mezi malý počet hemoiiliaků). Vůbec nevíme o zázračném výtvoru, který způsobuje, že krvácení pře_stane. Když nad tím začneme uvažovat, přijdeme na to, že musí být splněny určité požadavky, aby tento systém mohl bez_chybně pracovat v celém těle. Musí vznik_nout krevní sraženina, která by zabránila tr_valému krvácení a ztrátě života. Sraženina se musí vytvořit na správném místě, ji pak by mohla zabránit průchodu krve v životně důležitých oblastech. Musí vzniknout ve správnou chvíli, pouze tehdy, kdy je to po_třebné. Vzniklá sraženina musí být také dostatečně silná a pevně uchycená, aby odolala tlaku krve. To je důvod, proč Behe

mluví o systému krevní srážlivosti jako o kaskádě a přirovnává ho k padajícímu do_minu. Je to série událostí, které jedna po dru_hé vedou ke kýženému konci. Celý složitý systém tvoří látky jako fibrinogen, trombin, akcelerin, proakcelerin, glutamátové zbyt_ky, kallidrein, atd.

Citujme Beheho ještě jednou: "Když se. zvíře řízne, protein zvaný Hagemanův fak_tor se přilepí na povrch buňky blízko zra_nění. Vázaný Hagemanův faktor je potom rozštěpen proteinem zvaným HMK a vznik_ne tak aktivovaný Hanemanův faktor. Pak aktivovaný Hanemanův faktor okamžitě pře_měňuje jiný protein zvaný prekalikrein na jeho aktivní formu zvanou kalikrein. Kali_krein pomáhá HMK urychlit přeměnu vět_šího množství Hanemanova faktoru do ak_tivní formy. Aktivovaný Hanemanův faktor a HMK potom společně transformují jiný protein PTA do jeho aktivní formy. Aktivo_vaný PTA naopak společně s aktivovanou formou jiného proteinu... zvaného konver_tin přeměňují protein zvaný Christmas fak_tor na jeho aktivní formu. Nakonec tento aktivovaný Christmas faktor spolu s antihe_mofiliakovým faktorem (který je sám akti_vován trombinem způsobem podobajícím se procesy s proakcelerinem) mění Stuar_tův faktor do jeho aktivní formy."

Pokud jste porozuměli tomu, co jsem če_tl, pak jste odborníky v oblasti hematologie. Já jsem zařadil tento odstavec proto, abych vás překvapil složitostí tohoto systému. A to je popis pouze části celého procesu. Poté, co se zastaví krvácení, začíná proces uzdravo_vání. Růst nových buněk je také pevně pod kontrolou. Musí vzniknout správný druh ne_bo druhy buněk, a to pouze v množství, kte_ré je potřebné a buňky se musí spojit, aby vznikla tkáň stejného tvaru jaký vyžaduje místo zranění.

Behe: "Většina biochemic_kých systémů byla navržena"

K jakému závěru Behe došel na základně biochemických důkazů? Říká: "Většina bio_chemických systémů byla navržena. Ne_objevily se zde na základě přírodních záko_nů ani díky náhodě nebo nezbytnosti; byly naplánovány. Tvůrce věděl, jak tyto systémy mají vypadat a pak učinil kroky pro to, aby vznikly. Život na zemi v jeho nejprimitiv_nější formě v těch nejdůležitějších prvcích je výsledkem inteligentní. činnosti... Ve světle nesmírné složitosti buněk, kterou moderní biochemie odkryla, jsou vědci naprosto ohromeni. Žádný absolvent Harvardské Univerzity, člen Národního Institutu zdraví, Národní akademie věd nebo laureát Nobe_lovy ceny - nikdo není schopen popsat, jak by se bičíky, zrak, krevní srážlivost nebo ji_né biochemické procesy mohly rozvinout na základě Darwinovy teorie. Ale my lidé jsme zde. Rostliny a zvířata jsou zde. Složité sys_témy jsou zde. Všechny tyto věci nějak mu_sely vzniknout: jestliže ne tak, jak to řekl Darwin, pak tedy jak?"

To je Behův silný důkaz, že je zde inteli_gentní tvůrce. On ho nepojmenoval ani ne_hledal - přesto však uznává jeho existenci. Závěr, ke kterému Behe přesvědčivě směřu_je, zní: existuje inteligentní tvůrce, který stál na počátku vzniku neredukovatelných složi_tých systémů. Jaký postoj k tomuto závěru zaujmeme?

Musím se vám svěřit, že jsem byl vzru_šen Behovou vynikající obranou inteligent_ního tvůrce v nejzákladnějších i složitějších formách života! Přijímám to jako jasné po_tvrzení toho, co sice ve své knize nenapsal, ale co je nádherným úvodem na začátku Bible: "Na počátku stvořil Bůh nebe a ze_mi." (1 Moj 1,1) Stejně to vyjadřuje žalm, který jsme četli: "Co on řekl, to se stala. Jak přikázal, tak vše stojí. " Tyto složité formy života by nemohly nikdy vzniknout, kdyby za nimi nestál inteligentní Tvůrce.

Překvapí vás, když řeknu, že Bible před dvěma tisíci lety předpověděla to, co říká Behe? Jak jinak bychom mohli vysvětlit slo_va vynikajícího křesťanského myslitele _apoštola Pavla- v listu Římanům 1,20: "Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přernýšlejí o jeho díle, takže nemají .výmlu_vu. " Velmi srozumitelně Pavel prohlašuje, že máme všechny nezbytné důkazy, aby_chom poznali ve stvoření jeho Tvůrce, aby_chom předpokládali existenci inteligentního Tvůrce a Stvořitele. Já jsem prostudoval ty_to nezvratné důkazy a přijal jejich věrohod_nost. Pavel prohlašuje (na konci verše), že budu bez výmluvy, jestliže budu dále odmí_tat Stvořitele navzdory těmto důkazům! Do_mnívám se, že Darwinova černá skřínka _a jistě ne záměrně - potvrzuje a vyvyšuje víru v božského Stvořitele, který dal vzniknout neredukovatelně složitým systémům, tak jak to Bible vždy tvrdila!

V této přednášce jsem chtěl říci toto: Skeptici, prosím, znovu uvažujete o dů_vodech vašich pochybností. Mladí křestaťné, neházejte svou víru přes palubu. Vy, kteří věříte již dlouho, neopouštějte svou Bibli. Moderní věda neúmyslně a nevě_domky podporuje velkou základní pravdu této Knihy: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. "

A jestliže Bůh mohl stvořit nekonečně komplikovaný molekulární systém, který nosíte v sobě, není také schopen utvářet ne_konečné detaily životních sil kolem vás?

Nevím, možná cítíte, že váš život je právě nyní nedělitelně složitý. Tak složitý, tak cha_otický, že v něm nevidíte žádný plán a zá_měr, žádný smysl v bolesti a osamělosti a nejistotě a selhání, které dnes zakoušíte. Možná máte pocit, že na počátku nového ti_síciletí se váš život rozpadá.

Kdyby tak někde byl někdo, kdo to stále ří_dí! Někdo, kdo může dát příkaz a plán, nadě_je a život se vrátí zpět do vašeho současného zmatku. Někdo, kdo je schopen vzít ty poztrá_cené a rozbité kousky a jediným slovem dát vaše srdce znovu dohromady. Je zde někdo, koho znáte. Ochrnutému mladému muži, kte_rý byl zoufalý dí7cy tomu, co udělal, Ježíš ře_kl: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Nešťastné mladé ženě, která byla naplněna beznadějí ,Ježíš řekl: "Dcero, tvá víra tě uzdravila." On pronesl slovo, které se dotklo onoho muže, ře_kl slovo, které povzbudilo tuto ženu - a stvo_řil je úplně znova. Co on řekl, to se stalo. Jak přikázal, tak vše stojí. Latinsky se. to nazývá Fiat creatio - pouhým slovem. Staří latiníci však mají ještě jeden výraz pro stvoření: ex nihilo - z ničeho. To je přesně to, co Stvořitel na počátku učinil - z ničeho učinil něco, co je nesmírně krásné.

Díky jeho kříži na Golgotě hovoří stejný Stvořitel do našeho zoufalého chaosu právě teď: Z ničeho je schopen udělat nejkrásnější něco - z vás, z našeho života, právě nyní, dokonce i dnes. Martin Luther jednou řekl: "Bůh stvořil svět z ničeho. Dokud se nesta_neme ničím, Bůh nebude schopen z nás ně_co stvořit." Možná nastal čas, abychom uznali svou nicotnost a požádali Boha, aby učinil něco krásného z toho ničeho, co jsme mu přinesli