Někdy byly prezentovány velkými osobnostmi (např. sv. Augustin), čímž se staly dvojnásob nebezpečnými ze snadno pochopitelných důvodů. Dnešní člověk má sklon k tomu, aby posuzoval instrukce církve ve světle prudérie devatenáctého a počátku dvacátého století. Ale každý, kdo se někdy zabýval dějinami ví, kolik je třeba studií a jaké opatrnosti, než si učiní spravedlivý historický úsudek.

Mnohem důležitější je především se ptát, jak je na tom dnes církevní nauka o manželské lásce. Zde můžeme dnešnímu člověku zvěstovat dobrou zprávu:
    Započat několika málo prorockými hlasy (jako Hildebrand a Adam), se uvedl do pohybu počátkem tohoto století v katolické církvi proces zamýšlení se nad podstatou manželství lásky a sexuality, který byl II. vatikánským koncilem neodvolatelně potvrzen. Dříve ještě byla jedna nebo druhá otázka o tom, co je vlastně učením církve, nezodpovězená a otevřená: od nynějška už vlastně není možné znovu upadat do některých starých omylů pohrdání tělem.
    A nejen to: Podepřen koncilními dokumenty a příspěvky Pavla VI., rozvinul dále Jan Pavel II. katolické učení o lidské lásce způsobem, který nám přímo bere dech.
    Nově ho osvětlil a velmi prohloubil pečlivým rozjímáním biblických textů - od Genese přes Píseň písní až po Horské kázání, takže můžeme říci: Tento vývoj katolického učení staví do stínu vše, co se doposud, za dvacet století trvání církve v této oblasti objevilo.

Odhlédneme-li od mnoha vykolejení v průběhu dějin církve, je třeba, abychom pravdu hledali u těch, které v prvé řadě považujeme za korunní svědky pravého křesťanského učení: Srovnejme to nejkrásnější a nejvyváženější z jejich textů s tím, co říká k tomuto tématu nynější papež a poznáme: jsme svědky Bohem darované hodiny duchovního průlomu - srovnatelného s jinými významnými vývoji nauky, které formovaly a měnily církevní historii. Můžeme bez lichotivého přehánění říci: Ještě nikdy nemluvil učitelský úřad církve tak diferencovaným citlivým způsobem o manželské lásce, o manželském objetí a o jeho "jedinečném, ano mimořádném významu" (Jan Pavel II.) pro muže i ženu, jak tomu bylo v posledních desetiletích.