26. února byl v součinnosti olomoucké teologické fakulty a olomouckého arcibiskupství představen nový dokument o rodině. Při prezentaci jsem řekl toto: Nový dokument se nazývá Rodina, manželství a fakticky existující soužití. Byl vydán Papežskou radou pro rodinu 26. července 2000 s cílem zdůraznit cenu manželství oproti rostoucí oblibě faktických soužití (dále FES), která Svatý Stolec zneklidňují. Adresátem jsou především katolíci, pak ostatní křesťané, ale i všichni lidé, oceňující manželství jako formu soužití pohlavního typu, odpovídající tradičnímu typu kulturní antropologie, jak se vyjadřuje dokument. Tři výrazy v pracovním titulu třeba chápat nesouřadně, základem rodiny je pouze manželství, nikoliv FES.
Prezentace může být prodchnuta duchem identifikace, kritiky, ale i polemiky. Nejvhodnější je přístup kritický, protože oceňuje autoritu dokumentu, jeho obsah i zdůvodnění, nezavírá však oči před určitými problémy, na které pravděpodobně upozorní polemicky naladění kometátoři, i kdyby nemínili napadnout meritum věci.
Co myslí autoři textu výrazem FES? Chápou je jako soužití pohlavního typu bez manželství. Co myslí autoři výrazem manželství? Na tuto otázku dávají několikrát odpověď v obšírných definicích, připomenu stručnou charakteristiku, podle které je manželství spojení mezi mužem a ženou v úplnosti jejich bytí muže a ženy. Ze srovnání obou výměrů tedy plyne, že FES je spojení mezi mužem a ženou nebo dvěma muži či dvěma ženami v redukci jejich bytí.
Důležitější než definice je však konstatování rozdílu mezi oběma formami soužití. Mohou se sice vykázat společným bydlením, tendencí k stabilitě, silným emocionálním poutem jako zdrojem štěstí a spokojenosti, případně jinými hodnotami, které jsou tradičně hledány v manželství, rozdíl však spočívá v tom, že je na jedné straně forma soužití bez závazku, na druhé se závazkem, jehož odvolání není v moci ani jedné z obou stran.
Biblicky řečeno, manželství je svazek v duchu, zakotvený mimo zúčastněné strany, FES je svazek v těle, zakotvený v zúčastněných stranách, nebo ještě jinak: manželství je svazek transcendentní, FES imanentní.
Kulturně-historicky růst obliby FES nepřekvapuje: ve velkých kulturních epochách byl řád jako celospolečenská hodnota vystřídána svobodou. Manželství odpovídá řádu, FES svobodě. Pokud má být svoboda v souladu s pravdou, jak v návaznosti na papeže upozorňuje dokument, odpovídá FES svobodě pouze domněle. V kontaktu heterosexuálního páru se odehrává cosi totálního, a to jak subjektivně z hlediska účasti, přinejmenším investicí těla, tak objektivně z hlediska účinku, alespoň možností potomstva. Proporcionalita, odpovádající multidiemzionalitě lidství by žádala totálnost taky v ostatních rozměrech vztahu, zejména trváním a výlučností, tím však dostává společenský ráz. Pokud není tento aspekt respektován, trpí vztah deficitem právní dimenze, která však k člověku jako sociální bytosti patří. Výroky typu „naše láska nepotřebuje cár papíru" tento deficit prozrazují. O takové totálnosti však u FES nemůže být řeč, vztah je postaven na soukromé a odvolatelné dohodě.
Protože záměrem dokumentu je přispět k vědomí ceny manželství, zabývá se jeho prospěšností. Mluví o prospěchu pro dítě, oba partnery, další příbuzné i pro celou společnost. Pro věřící partnery navíc zdůrazňuje celoživotní prospěch ze svátosti manželství.
Má-li manželství takové přednosti, proč docilují FES-formy ve společnosti stále více obliby? Dokument to vysvětluje více způsob. Jde například o ekonomické důvody. Řada důchodců by ráda uzavřela manželství, ale neudělá to z obavy ze ztráty důchodu. Svobodná matka má lepší sociálně-ekonomické postavení než matka vdaná, proč by toho tedy některá matka nevyužila?
Jiný důvod je viděn v skepsi vůči mravnímu potenciálu dnešního člověka, pro kterého jsou závazky trvalého výlučného svazku příliš těžké. Průzkum ukázal, že většina našich lidí dává přednost sice výlučnému, avšak pouze dočasnému vztahu. K tomu přistupuje obliba manželství na zkoušku.
Nelze smlčet důvody právní. Nejeden pár by rád uzavřel sňatek v kostele, brání mu v tom však kanonické právo. Často jde o případy rozvedených, kteří uzavřeli nové, pouze civilní manželství.
Vedle těchto důvodů z ekonomické, právní nebo etické nouze upozorňuje dokument na důvody ideologické. Mluví o tzv. gender ideologii a vysvětluje, že odborníci obvykle rozlišují mezi pohlavní a rodovou totožností. V prvním případě mají na mysli psychickou a biologickou totožnost vlastního pohlaví a odlišnost vzhledem k druhému pohlaví, v druhém případě mluví o psycho-sociální a kulturní totožnosti s rolí, kterou osoby určitého pohlaví ve společnosti sehrávají. Pod problematiku „gender" patří právě tak postavení mužského pážete na francouzkém královském dvoře 17. století jako společenská situace barevné svobodné matky v New Yorku XX. století. Není bez zajímavosti, že pražská gender knihovna při filozofické fakultě je údajně nejlépe vybavenou knihovnou toho druhu na světě.
Pro uvažovaný problém je důležité, že podle gender ideologie přisuzuje společnost rodovou roli muži nebo ženě uměrně ke kulturnímu vývoji. V roce 1967 vyjádřil toto pojetí lapidárně anglický sociolog Harald Garfinkl slovy genitálie jsou pouhým plodem kultury. Registrované partnerství gayů a lesbiček jako aktuální problém českého zákonodárství by v duchu gender ideologie získalo právní hodnotu a ochranu, kdyby česká společnost dosáhla kulturního stupně, potřebného k přiznání role kvazimanželů nebo kvazimanželek. O to příslušné iniciativy usilují, zatím jim v tom křesťanská loby brání. Pro tzv. přirozené právo není místa.
Aby rozptýlil obavy z nátlakových kampaní aplikovat důstojnost manželství na soužití mezi osobami téhož pohlaví, ujistil český sexuolog Jaroslav Zvěřina, že pojem manželství nelze na gayles vztahy aplikovat, nýbrž zůstává vyhražen heterosexuálnímu svazku s reprodukční perspektivou.
Zamítavé stanovisko vůči FES, připomíná v duchu dialogu dokument, neznamená vidět u všech, kteří tak žijí, stejnou vinu, právě naopak, zasluhují porozumění, někdy i soucit.
Rozhlíží se přirozeně po lécích proti současnému nepříznivému stavu a vidí je v rodinné katechezi, změně mediální kultury a zodpovědné tvorbě legislativy.
Dnešní člověk si vysoce cení své svobody. Ví, že hlavní zdroj jejího ohrožení by přicházel, jak ukázala televizní stávka, od státu. Uváží-li se v určitých kruzích jednak nadšená obrana svobody, jednak nadšené probojování FES jménem téže svobody, je velmi zajímavé varování dokumentu, podle kterého rodina, oslabená tím, že nespočívá na manželských základech, umožňuje státu intervenci do soukromé sféry, kterou by si jistě zastánci svobody nepřáli. Tím vyslovuje nesporný paradox liberalizmu. Na začátku jsem se přimlouval za to, aby byla prezentace nového dokumentu prodchnuta duchem kritiky, anticipující odhadnutelné námitky. Nejprve však kladná kritika. V jedné věci doufejme panuje jednomyslnost: potřebu trvalé, na proměnlivých přáních rodičů nezávislé obětavosti při vytváření harmonického rodinného života v prospěch dítěte snad nikdo vážně nepopře.
Uvítal jsem také, že dokument vysvětlil, v čem spočívá odevzdání se a sebedarování, protože první dojem při těchto slovech by při pohledu na rozhádanost mnoha manželství mohl být velice trapný. Nejde o psychologii, ale o právo. Neodevzdávají se v jakémsi erotickém mysticizmu osoby, ale odvzdávají se jejich práva, jde tedy o věc vůle, nikoliv citů. Nelze však vyloučit možné námitky. Takovou námitkou by mohl být závěr sociálně-sexuálního výzkumu, podle kterého celoživotní monogamie neodpovídá uzpůsobení člověka. Jestliže to církev vzhledem k své obrovské pastorační zkušenosti musí vědět, soudí námitka, je nerozumné, když to oficiálně popírá.
Nerozumné je také nutit páry k veřejným formám rodinných oslav, když společnost od nich nejen z finančních, ale psychosociálních důvodů ustupuje, jak je vidět nejen na svatbách, ale i na pohřbech.
Dokument při obhajobě manželství na jedné straně žádá, aby byl všemi lidmi oceňován mravní rozum, naslouchající zákonu v srdci člověka, na druhé straně však říká, že tento rozum je oslaben hříchem, takže potřebuje oporu v Písmu, tradici a magisteriu. Má smysl vyzývat k mobilizaci mravního rozumu nevěřící lidi, může znít námitka, jestliže pro ně uvedené náboženské opory, které také oni potřebují, nic neznamenají?
Každý, kdo se zamýšlí s rozpaky nad dnešní situací manželství a nárůstem zájmu o FES, sice list Papežské rady pro rodinu uvítá, je si však vědom toho, že mezi manželstvím a FES není vinou rozvodové epidemie prakticky žádný rozdíl. Obě formy jsou totiž vztahem, který skončí, až se pro to lidé rozhodnou. Útok dokumentu je proto nepřímo veden proti rozvodu, nikoliv proti heterosexuálním FES. S tím jsou ovšem spojeny pro církev velké, přímo neřešitelné problémy.
V SZ existovala právní úprava zápudného lístku jako jistá analogie našeho civilního rozvodu. Zápudný lístek kritizuje evangelium jako ústupek tvrdému srdci. Měkké srdce tedy zápudný lístek nepotřebuje, rozvod pro ně není zakázaný, ale absurdní. Předkládá-li církev snoubencům, žádajícím o církevní sňatek, program nerozlučitelného manželství, nemůže vědět, zda mají měkká srdce. Někdo by se mohl zeptat: platí „co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" také u páru, který má tvrdá srdce? Ježíš sice neříká židovským manželům, zapuzujícím své manželky, čiňte pokání a změňte smýšlení, aby vám změklo srdce, ale taková výzva by byla zcela v jeho duchu, nejen pro Izraelity, ale i pro katolíky. I když má předložený dokument nepochybně právní akcent, rozhodující je jeho mravní podklad, ke kterému se musí všichni, každý svým způsobem, pokusit nějak přispět. Vždyť rodinná katecheze, adresovaná dětem, jak se o tom text zmiňuje, není důležitější než katecheze, adresovaná celé společnosti v smyslu věty ze Skutků apoštolů: hleďte, jak se milují. Nakonec jsem nabídl posluchačům dvě otázky, aniž bych se pokoušel o odpověď:
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |