Látka MT se dělí na látku fundamentální morálky (o principech) a konkrétní morálky (speciální část, aplikace na jednotlivé životní oblasti).
Látka konkrétní morálky může být seřazena podle
ctností (Tomáš Aquinský),
desatera (Alfons z Liguori),
životních oblastí (soudobé publikace).
Všechna dělení mají výhody i nevýhody, např. v podobě násilného včleňování odlehlých témat pod společný nadpis. Nový katechismus zvolil seřazení látky podle dekalogu.
Zdůvodňuje to Kristovým příkladem, který slovy i činy potvrdil trvalou platnost dekalogu,
a rozhodnutím církve, která vždy dávala přednost dekalogu před jinými systémy. Pro dekalog mluví také jeho pastorační použití k svátosti smíření (NK 2078).
Pro postoj k dekalogu je důležité přesvědčení sv. Pavla, že Mojžíšův zákon není
cesta k cíli, vytčenému lidstvu Hospodinem, jak to viděl Šavel spolu s celým Izraelem, nýbrž Kristův kříž. Zákon tím jako vychovatel pro Krista přestal formálně zavazovat, a to Zákon celý, nejen jeho rituální a občanskoprávní, ale i etické partie, protože rabíni Zákon nerozdělovali na části trvale a dočasně platné. Časem se však poznalo, že láska, probuzená vírou, potřebuje v rozmanitých životních situacích oporu pro orientaci. Znovu byl oceněn dekalog, už ne jako formální (svou bytostnou funkcí), ale materiální (obsahující nápovědu orientující se lásce) soubor podmínek pro dosažení cíle, který Hospodin člověku předložil.