VYSVĚTLIVKY

1Incarnationis mysterium, 11.
2Ibid. Již v četných projevech, a zejména v č. 33 apoštolského listu Tertio Millenio Adveniente (TMA), ukázal papež církvi, jakou cestou má očistit svou paměť od vin minulosti a dát jednotlivcům i občanským společnostem příklad pokání.
3Lumen Gentium, 8.
4Srov. Extravagantes communes, lib. V, tit. IX, c. 1 (A. Friedberg, Corpus iuris canonici, sv. II, kap. 1304).
5Srov. Benedikt XIV., list Salutis nostrae, 30. dubna 1774, '2. Lev XII., list Quod hoc ineunte, 24. května 1824, '2, mluví o "roku pokání, odpuštění a vykoupení, milosti, prominutí a odpustků".
6Tímto směrem míří definice odpustku, kterou uvádí Klement VI., když r. 1343 ustanovuje periodické slavení jubilea každých padesát let. Klement VI. vidí v církevním jubileu "duchovní naplnění" starozákonního "jubilea odpuštění a radosti" (Lv 25).
7"Každý z nás má zkoumat, do čeho upadl, a sám sebe zpytovat přísněji, než to učiní Bůh v den svého hněvu", in: Deutsche Reichstagsakten, nová série, III, 390-399, Gotha 1893.
8Unitatis Redintegratio, 7.
9Gaudium et spes, 36.
10Ibid., 19.
11Nostra Aetate, 4.
12Gaudium et spes, 43'6.
13Lumen Gentium, 8; srov. Unitatis Redintegratio, 6: "Církev je při svém putování volána Kristem k této neustálé reformě, kterou trvale potřebuje, nakolik je institucí lidskou a pozemskou."
14Nostra Aetate, 4.
15Unitatis Redintegratio, 3.
16Srov. Pavel VI., apošt. list Apostolorum limina, 23. května 1974 (Enchiridion Vaticanum 5, 305).
17Pavel VI., exhortace Paterna cum benevolentia, 8. prosince 1974 (Enchiridion Vaticanum 5, 526-553).
18Srov. encyklika Ut unum sint z 25. května 1995, č. 88: "Prosím za odpuštění toho, zač jsme zodpovědní."
19Papež například "prosí jménem všech katolíků o odpuštění za křivdy, kterých se v průběhu dějin dopustili na nekatolících" u Moravanů (srov. kanonizace Jana Sarkandera v České republice, 21. května 1995). Přál si vykonat "smírný úkon" a požádat za odpuštění Indiány Latinské Ameriky a Afričany vyvezené do otroctví (Poselství americkým Indiánům, Santo Domingo, 13. října 1992, a Promluva při generální audienci 21. října 1992). Už deset let předtím prosil Afričany o odpuštění za zacházení s černochy (Promluva v Jajundé, 13. srpna 1985).
20Srov. TMA, 33-36.
21Srov. ibid., 33.
22Ibid., 33.
23Srov. ibid., 36.
24Srov. ibid., 34.
25Srov. ibid., 35.
26Posledně zmíněný aspekt se v TMA objevuje jenom v č. 33, kde se říká, že církev vždy uznává "před Bohem i před lidmi" za vlastní své hříšné syny.
27Jan Pavel II., exhortace Reconciliatio et paenitentia z 2. prosince 1984, 31.
28Ibid., 16.
29Srov. Mt 13, 24-30.36-43; sv. Augustin, De civitate Dei I, 35: CCL 47, 33; XI, 1: CCL 48, 321; XIX, 26: CCL 48, 696.
30O různých metodách četby Písma svatého srov. dokument Papežské biblické komise Výklad bible v církvi (1993).
31V této řadě by se mohly uvést například: Dt 1, 41 (pouštní generace uznává, že zhřešila, když odmítala pokračovat v cestě a vstoupit do zaslíbené země); Sd 10, 10.12 (v době soudců lid dvakrát říká: "zhřešili jsme" proti Pánu, a míní službu baalům); 1 Sam 7, 6 (lid v Samuelově době prohlašuje: "Zhřešili jsme proti Pánu!"); Nm 21, 7 (tento text se vyznačuje tím, že zde lid Mojžíšovy generace připouští, že když si naříkal na pokrm, provinil se "hříchem", neboť mluvil proti Pánu i proti svému lidskému vůdci Mojžíšovi); 1 Sam 12, 19 (Izraelité doby Samuelovy uznávají, že žádostí o krále přidali "ke všem svým hříchům" ještě tento); Ezd 10, 13 (lid uznává před Ezdrášem, že "velmi zhřešil v této věci" [že si bral za ženy cizinky]); Žl 65, 2-2; 90, 8; 103, 10 (107, 10-11.17); Iz 59, 9-15; 64, 5-9; Jer 8, 14; 14, 7; Pláč 1, 14, 18a.22 ("já" = zosobnění Jeruzaléma); 3, 42 (4, 13); Bar 4, 12-13 (Sión připomíná viny svých dětí, které vedly k jeho zpustošení); Ez 33, 10; Mich 7, 9 ("Já").18-19.
32Například: Ex 9, 27 (Farao říká Mojžíšovi a Áronovi: "Opět jsem zhřešil. Hospodin je spravedlivý a já a můj lid jsme svévolníci"); 34, 9 (Mojžíš se modlí: "Promiň nám však vinu a hřích"); Lv 16, 21 (velekněz vyznává hříchy lidu nad hlavou "obětního kozla" v den smíření); Ex 32, 11-13 (srov. Dt 9, 26-29: Mojžíš;); 32, 31 (Mojžíš;); 1 Král 8, 33n (srov. 2 Kron 6, 22n: Šalomoun se modlí, aby Bůh odpustil případné budoucí hříchy lidu); 2 Kron 28, 13 (izraelští předáci prohlašují: "Naše vina je už veliká"); Ezd 10, 2 (Šekanjáš říká Ezdrášovi: "Zpronevěřili jsme se svému Bohu, když jsme si přivedli ženy cizinky"); Neh 1, 5-11 (Nehemjáš vyznává hříchy, které spáchal izraelský lid, on sám a dům jeho otce); Est 4, 17 (n) (Ester vyznává: "Avšak nyní jsme zhřešili před tebou, a ty jsi nás vydal do rukou našich nepřátel za to, že jsme oslavovali jejich bohy"); 2 Mak 7, 18.32 (hebrejští mučedníci prohlašují, že trpí pro "naše hříchy" proti Bohu).
33Mezi příklady tohoto druhu národního vyznání můžeme poukázat na: 2 Král 22, 13 (srov. 2 Kron 34, 21: Jošijáš se bojí Hospodinova hněvu, "protože naši otcové neposlouchali slova té knihy"); 2 Kron 29, 6-7 (Chizkijáš tvrdí: "Naši otcové se zpronevěřili"); Žl 78, 8n ("já" shrnuje hříchy minulých generací počínaje Exodem). Srov. lidové rčení citované v Jer 31, 29 a Ez 18, 2: "Otcové jedli nezralé hrozny, a synům trnou zuby."
34Takový je případ textů, jako jsou tyto: Lv 26, 40 (vyhnanci jsou voláni, "aby vyznávali nepravost svou a nepravost svých otců"); Ezd 9, 5b-15 (kající modlitba Ezdrášova, v. 7: "Ode dnů svých otců až dodnes jsme se velice proviňovali"; srov. Neh 9, 6-37); Tob 3, 1-5 (Tobi se modlí: "Neodsuzuj mě za mé hříchy a za prohřešky z nevědomosti mé i mých otců!" [v. 3] a pokračuje konstatací: "Neplnili jsme tvá přikázání" [v. 5]); Žl 79, 8-9 [tento společný nářek prosí Boha: "nepřičítej nám viny předků [...], vysvoboď nás a odpusť nám hříchy"); 106, 6 ("hřešili jsme jako naši otcové"); Jer 3, 25 ("[...] zhřešili jsme proti Hospodinu, svému Bohu [...], my i naši otcové"); Jer 14, 19-22 ("uznáváme svou svévoli, i nepravost svých otců", v. 20); Pláč 5 ("Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti" [v. 7], "běda nám, neboť jsme hřešili" [v. 16b]); Bar 1, 15-3,18 ("Hřešili jsme proti Hospodinu" [1, 17, srov. 1, 19.21; 2, 5.24] - "nevzpomínej na nepravosti našich otců" [3, 5, srov. 2, 33; 3, 4.7]); Dan 3, 26-45 (modlitba Azarjášova: "Po pravdě a podle spravedlnosti jsi na nás toto všechno uvalil pro naše hříchy": v. 28); Dan 9, 4-19 ("pro naše hříchy a viny našich otců je Jeruzalém a tvůj lid tupen [...]", v. 16).
35Zahrnují nedostatky důvěry v Boha (tak např. Dt 1, 41; Nm 14, 10), modloslužbu (jako v Sd 10, 10-15), vymáhání lidského krále (1 Sam 12, 9), manželství s cizinkami v rozporu s Božím zákonem (Ezd 9-10). V Iz 59, 13b lid zmiňuje své "řeči o útisku, odpadnutí", a že má "v srdci nápady a úvahy o klamných věcech".
36Srov. obdobný případ zapuzování manželek-cizinek ze strany židů, o kterém je řeč v Ezd 9-10, se všemi negativními následky, které by to bylo mohlo pro dotyčné ženy mít. Otázka jim (nebo i jejich potomkům) adresované prosby za odpuštění se tu výslovně neklade, protože zapuzení bylo ve všech těchto kapitolách pokládáno za požadavek Božího zákona (srov. Dt 7, 3).
37Zde na mysl přichází případ trvale napjatých vztahů mezi Izraelem a Edomem. Tento lid - přestože byl "bratrem" Izraele - se podílel na pádu Jeruzaléma způsobeném Babyloňany a měl z něho radost (srov. např. Abdijáš 10-14). Izrael na znamení, jakou urážkou pro něho tato zrada byla, necítil žádnou potřebu žádat o odpuštění za masakr bezbranných edomských zajatců, provedený podle 2 Kron 25, 12 králem Amasjášem).
38Jan Pavel II., Promluva 1. září 1999, in: L'Osservatore Romano, 2. září 1999, 4.
39Srov. TMA, 33-36.
40TMA, 33.
41Pomysleme na motiv vyskytující se u křesťanských autorů různých dob, tj. na výtku církvi za její viny. Jedním z nejpříznačnějších příkladů je Liber asceticus Maxima Vyznavače: PL 90, 912-956.
42Lumen Gentium, 8.
43Katechismus katolické církve (KKC), 770.
44Lumen Gentium, 8.
45Ibid. Srov. též Unitatis Redintegratio, 3 a 6.
46KKC, 827.
47Pavel VI., Kredo Božího lidu (30. června 1968), č. 19. (Enchiridion Vaticanum 3, 264n).
48Lumen Gentium, 39.
49Lumen Gentium, 40.
50Ibid., 48.
51Sv. Augustin, Sermo 181, 5, 7: PL 38, 982.
52Sv. Tomáš Akvinský, Summa Theol., III, q. 8, a. 3 ad 2.
53KKC, 2839.
54Sv. Ambrož, De virginitate 8, 48: PL 16, 278D: "Caveamus igitur, ne lapsus noster vulnus Ecclesiae fiat." O ráně způsobené církvi hříchem jejích dětí mluví také Lumen Gentium,11.
55TMA, 33.
56K. Delahaye, La Comunita, Madre dei credenti, Cassano M. (Bari) 1974, 110. Srov. též H. Rahner, Mater Ecclesia. Inni di lode alla Chiesa tratti dal primo millenio della letteratura cristiana, Milano 1972.
57Lumen Gentium, 64.
58Sv. Augustin, Sermo 25, 8: PL 46, 938: "Mater ista sancta, honorata, Mariae similis, et parit et Virgo est. Ex illa nati estis et Christum parit: nam membra Christi estis."
59Sv. Cyprián, De Ecclesiae Catholicae unitate 6: CCL 3, 253: "Habere iam non potest Deum patrem qui ecclesiam non habet matrem." Týž Cyprián jinde tvrdí: "Ut habere quis possit Deum Patrem, habeat ante ecclesiam matrem" (Epist. 74, 7: CCL 3C, 572). A sv. Augustin: "Tenete ergo, carissimi, tenete omnes unanimiter Deum patrem, et matrem Ecclesiam" (In Ps 88, Sermo 2, 14: CCL 39, 1244).
60Sv. Paulin z Noly, Carmen 25, 171-172: CSEL 30, 243: "Inde manet mater aeterni semine verbi concipiens populos et pariter pariens."
61TMA, 35.
62Sv. Ignác Antiochijský, Ad Romanos, Proem.: SCh 10, 124 (Th. Camelot, Paris 1958 (2).
63TMA, 33.34.
64Promluva k účastníkům Mezinárodního studijního sympozia o inkvizici, pořádaného teologicko-historickou komisí Ústředního jubilejního výboru, č. 4, 31. října 1998.
65Srov. H. G. Gadamer, Verita e metodo, Milano 1985.
66B. Lonergan, Il metodo in teologia, Brescia 1975, 173.
67TMA, 35.
68Jan Pavel II., Promluva 1. září 1999, in: L'Osservatore Romano, 2. září 1999, 4.
69 - Srov. TMA, 34-36.
70 - Unitatis Redintegratio, 1.
71 - Tamtéž, 13. TMA, 34 říká, že "docházelo v církevním společenství mnohem více než v prvním tisíciletí k bolestným rozkolům".
72 - Unitatis Redintegratio, 13.
73 - Tamtéž
74 - Srov. promluva na zahájení druhého zasedání koncilu 29. září 1964: Enchiridion Vaticanum 1, [106], č. 176.
75 - Srov. dokumentaci o dialogu lásky mezi Svatým stolcem a ekumenickým patriarchátem cařihradským v Tomos Agápes: Vatikán - Fanar (1958-1970), Roma - Istanbul 1971.
76 - Unitatis Redintegratio, 7.
77 - Tamtéž
78 - TMA, 35.
79 - Jan Pavel II., promluva 1. září 1999, v L'Osservatore Romano, 2. září 1999, 4.
80 - TMA, 35. Citát je z Dignitatis Humanae, 1 (2. vat. koncil).
81 - Tento problém je přesně z deklarace 2. vat. koncilu Nostra Aetate.
82 - Srov. Jan Pavel II., promluva v římské synagoze 13. dubna 1986, 4: AAS 78 (1986) 1120.
83 - Toto je úsudek nedávného dokumentu komise pro náboženské vztahy s židovstvím Noi ricordiamo: úvaha o Šoah, Roma, 16. března 1998, 3.
84 - Tamtéž, 7.
85 - Tamtéž, 5.
86 - Tamtéž, 6.
87 - Tamtéž, 5.
88 - TMA, 36.
89 - Gaudium et spes, 19.
90 - Tamtéž
91 - TMA, 33.
92 - Pomysleme jen na znamení mučednictví, srov. TMA, 37.
93 - Unitatis Redintegratio, 6. Tentýž text prohlašuje, že "církev je při svém putování volána Kristem k této neustálé reformě, kterou trvale potřebuje, nakolik je institucí lidskou a pozemskou."
94 - "Opus renovationis necnon reformationis": tamtéž, 4.
95 - Tamtéž, 6: "Všechna obnova církve spočívá podstatně v růstu věrnosti jejímu vlastnímu povolání."
96 - TMA, 36.
97 - Formule, obzvláště silná, je od Augustina: De Trinitate I,13,28: CCL 50,69,13; Epist. 169,2: CSEL 44,617; Sermo 341A,1: Misc. Agost. 314,22.
98 - Jan Pavel II., promluva k účastníkům mezinárodního studijního sympozia o inkvizici pořádaného teologicko-historickou komisí Ústředního výboru jubilea, 5, 31. října 1998.
99 - "Gloria Dei vivens homo: vita autem hominis visio Dei": svatý Irenej Lyonský, Adversus Haereses IV,20,7: SCh 100, sv. II,648.
100 - Jan Pavel II., promluva 1. září 1999, v L'Osservatore Romano, 2. září 1999, 4.
101 - Promluva v Evropském středisku pro jaderné výzkumy, Ženeva, 15. června 1982, v: Insegnamenti di Giovanni Paolo II, V,2, Vaticano 1982, 2321.
102 - TMA, 33.