Jakubovo protoevangelium

1. Ve dvanácti pokolení Izraele žil člověk jménem Jáchym, velmi bohatý člověk, který přinášel Bohu dvojí dar. Přitom říkával: „Ať z mého bohatství dostane celý národ, mně ať je to k odpuštění (hříchů), aby se Hospodin smiloval. Nastal velký den Páně, kdy synové Izraele přinášeli své dary. Tu se proti Jáchymovi postavil Ruben, který řekl: „Není možné, abys jako první přinesl dary, vždyť jsi ještě nedaroval Izraeli potomka.“ Jáchym se velmi zarmoutil a začal prohlížet rodokmeny Izraele. Přitom si říkal: „Podívám se, zda jsem jediný mezi dvanácti rody Izraele, kdo mu nedaroval potomstvo.“ A když si rodokmeny prohlédl, zjistil, že všichni spravedliví zanechali Izraeli potomstvo. Vzpomněl si na Abraháma, kterému daroval Bůh v posledních dnech syna Izáka. Tu se Jáchym velmi zarmoutil a nevrátil se ke své manželce, ale odešel na poušť, kde si postavil stan a postil se tam čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Přitom říkal: „Nebudu jíst ani pít, dokud ke mně nesestoupí Pán. Mou potravou a nápojem bude modlitba.“

2. A jeho manželka Anna hořce plakala a říkala: „Oplakávám své vdovství a svou bezdětnost.“ Ale nastal velký Pánův den a Judit, její služka, jí řekla: „Jak dlouho budeš mučit svou duši? Vždyť nastal velký Pánův den a ty nesmíš plakat! Vezmi si čelenku, kterou mi dala má paní za práci, vždyť já jsem služka a nemohu nosit znak kralování.“ Anna jí na to řekla: „Odejdi ode mne, já to nebudu dělat, vždyť Hospodin mě ponížil. Což ne pokušitel tě přivedl k tomu, abys ke mně přišla a já se spolu s tebou dopustila hříchu?“ Judit jí odpověděla: „Proč tě mám přemlouvat. Hospodin uzavřel tvé lůno, aby nedala Izraeli potomka.“ Tu se Anna velmi zarmoutila, ale svlékla své šaty, okrášlila si hlavu, oděla se do drahocenných šatů a odešla do zahrady, kde se procházela do deváté hodinky. Pak uviděla vavřín, sedla si pod ním a začala se modlit k Pánu se slovy: „Bože našich otců, požehnej mi a vyslyš mou modlitbu, tak jak jsi požehnal Sáru a daroval jí syna Izáka.“

3. A když pak pozvedla oči k nebi, uviděla hnízdo vrabce a začala plakat. Tu řekla: „Je mi smutno. Ach, kdo mne porodil? Které lůno mě přivedlo na svět? Vždyť jsem se stala prokletou mezi syny Izraele a s výsměchem mě vyhnali z chrámu. Je mi hořce, vždyť komu jsem podobná? Nepodobám se nebeskému ptactvu, vždyť i jemu dáváš ty, Hospodine, potomstvo. Nejsem podobna zvířatům, neboť i jim dáváš, Pane, potomstvo. Nejsem podobna ani této vodě, vždyť i voda přináší před tebou své plody, Hospodine. Ach, je mi smutno a komu se podobám? Nejsem podobná ani zemi, která po určité době přináší plody a oslavuje tebe, Pane.“

4. Tu se před ní objevil anděl Páně, který jí řekl: „Anno, Anno, Pán vyslyšel tvou modlitbu. Počneš a porodíš a o tvém potomstvu budou mluvit po celém světě.“ Anna odpověděla: „Jako že živ je Hospodin, můj Bůh, jestliže porodím syna nebo dceru, daruji ho mému Pánu a mé dítě mu bude sloužit po celý svůj život.“ Tu přišli dva poslové a řekli jí: „Tvůj manžel Jáchym přichází se svými stády.“ Vždyť se mu zjevil anděl a zvěstoval mu: „Jáchyme, Jáchyme, Bůh vyslyšel tvou modlitbu. Odejdi odtud, neboť tvá manželka Anna počne ve svém lůně. Tu Jáchym odešel a přikázal svým pastýřům: „Přiveďte deset čistých beránků bez poskvrny, které obětuji Hospodinu, svému Bohu, a přiveďte mi dvanáct mladých telátek, kteří budou pro kněze a starší, a sto kůzlat pro celý národ.“ A tu Jáchym přicházel se svými stády. Když Anna, která stála u brány, uviděla, že se Jáchym blíží, přiběhla k němu a objala ho. Pak řekla: „Nyní již vím, že mě Hospodin požehnal. Byla jsem vdovou a nyní nejsem vdova, byla jsem bez dítěte a nyní počnu.“ A Jáchym v ten den obdržel pokoj pro svůj dům.

5. Ráno pak přinesl své dary a řekl: „Jestliže se Pán nade mnou smiloval, pak mi to zlatá deska kněze zjeví. A přinesl Jáchym své dary, a když přistoupil k oltáři Páně hleděl neustále na desku a neviděl na sobě hříchu. Pak Jáchym řekl: „Nyní již vím, že se Hospodin nade mnou smiloval a odpustil mi všechny hříchy.“ Pak vyšel ospravedlněn z chrámu a odešel do svého domu. Když pak uplynuly určené měsíce, Anna v devátém měsíci porodila a zeptala se porodní báby: „Koho jsem porodila?“ Ona jí odpověděla: „Dceru.“ Tu řekla Anna: „Dnes se vyvýšila má duše a darovala Dceru. Po několika dnech se Anna uzdravila, kojila svou dcerku a pojmenovala ji Marie.

6. Dítě sílilo den ze dne. Když bylo Marii šest měsíců, postavila ji matka na zem, aby zkusila, zda může stát. Tu (Marie) ušla sedm sáhů a vrátila se ke své matce. Matka ji vzala na ruce a řekla: „Jako je živ Hospodin, můj Bůh, ty nebudeš chodit po této zemi, dokud tě nepřivedu do Pánova chrámu. Pak přichystali zvláštní místo, kde měla dcerka spát a zakázali tam nosit cokoli nečisté. A Anna pozvala neposkvrněné judské dívky, aby se o dítě staraly. Když byl dívce rok, Jáchym vystrojil velkou hostinu, pozval kněze, znalce zákona, straší i všechen izraelský lid. Přinesl dítě před kněze a ti mu požehnali slovy: „Kéž požehná Bůh našich otců toto dítě, aby se jeho jméno oslavilo ve všech pokoleních.“ A národ odpověděl: „Nechť se tak stane.“ Pak Jáchym odnesl dcerku před velekněze, kteří ji požehnali slovy: „Všemocný Bože, sestup k tomuto dítěti a dej mu největší a nepomíjející požehnání.“ Pak Anna odnesla děťátko na čisté místo, kde spávalo, a nakojila je. A Anna zpívala tuto píseň před Hospodinem: „Zazpívám píseň Pánovi, který ke mně sestoupil a zbavil mě od úkladů mých nepřátel. On mi daroval plod své spravedlnosti, jediný a tak velmi významný před Jeho očima. Kdo oznámí Rubenovým synům, že Anna kojí? Slyšte to, dvanácte pokolení Izraele, Anna kojí!“ A když se hostina skončila, hosté se rozešli, radovali se a chválili Boha Izraele.

7. Měsíce ubíhaly a dítěti byly dva roky. Tu Jáchym řekl: „Odneseme ji do Hospodinova chrámu, abychom splnili slib, aby se na nás Hospodin nerozhněval, neodvrhl nás a tak se ho náš dar nestal nedůstojným. Anna odpověděla: „Počkáme do třetího roku dítěte, aby nezačalo hledat otce nebo matku.“ Jáchym jí odpověděl: „Počkáme.“ A když byly dítěti tři roky, řekl Jáchym: „Pozvěte neposkvrněné Judské dcery, které vezmou svícny jimiž budou svítit, aby si dítě zamilovalo ve svém srdci Pánův chrám a nevrátilo se zpět. A učinili tak na cestě, která vedla ke chrámu. Kněz dítě přijal, políbil je, požehnal a řekl: „Pán požehná tvé jméno ve všech pokoleních, neboť skrze tebe dá Hospodin v posledních dnech vykoupení synům Izraele.“ A posadil Marii na třetí stupínek oltáře. Tu na ni sestoupila Pánova milost, radostí skákala a celý izraelský národ si ji zamiloval.

8. Její rodiče odešli, divili se a chválili Pána, že se s nimi dítě nevrátilo. Maria přebývala v chrámě jako holubice a potravu přijímala z rukou anděla. Když jí bylo dvanáct roků, kněží se začali radit a říkali: „Marii je již dvanáct roků a je v Božím chrámě. Co s ní máme dělal, aby nějak neposkvrnila svatyni?“ A řekli veleknězi: „Ty stojíš před Hospodinovým oltářem, vejdi (tam) tedy a modli se za ni a co ti Pán zjeví, to učiníme.“ A velekněz si oblékl liturgické roucho, vešel do velesvatyně a modli se za ni. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl a řekl mu: „Zachariáši, běž a sezvi vdovce z národa. Ti ať přinesou své hole a koho Pán označí, toho se stane ženou (a zachová panenství). Poslali tedy po Judeji posly, Pánova polnice zněla a všichni se začali scházet.

9. Josef odložil sekeru a také přišel na místo, kde se shromáždili. Když se všichni sešli, odebrali se k veleknězi a nesli své berly. On hole vzal, vešel do svatyně a tam se modlil. Když se pomodlil, vzal hole, vyšel ven a každému vrátil jeho berlu podle označení, která na nich byla. Poslední hůl si vzal Josef a tu z berly vylétla holubice a ve slávě letěla k Josefovi. Tu kněz řekl: „Ty jsi byl vybrán, abys k sobě přijal a ochraňoval dívku Páně. Ale Josef se bránil: „Já mám syny, jsem starý a ona je mladá. Já nechci být pro smích synům Izraele.“ Kněz mu odpověděl: „Boj se Boha a vzpomeň si, jak potrestal Dátana, Abirama a Kóracha, když se země otevřela a oni jí byli pro neposlušnost pohlceni. Tu se Josef polekal a vzal si Marii, aby se o ni staral. A Josef Marii řekl: „Vzal jsem tě z Pánova chrámu a nyní zůstaneš v mém domě. Já odcházím za tesařskou prací a pak (pokud to Pán uzná za vhodné) se k tobě vrátím. Bůh tě ochraňuj!“

10. Tehdy se kněží radili a řekli: „Ušijeme pro Pánův chrám oponu.“ A velekněz řekl: „Přiveďte čisté panny z Davidova rodu.“ Sluhové šli, hledali a nalezli sedm dívek. A velekněz si vzpomněl na mladou Marii, která pocházela z Davidova rodu a byla čistá před Bohem. Sluhové šli a přivedli ji. A uvedli dívky do Hospodinova chrámu. Tu velekněz řekl: „Hoďte los, komu co připadne: zlato, amiant (zelenavý azbest), len, hedvábí, hyacint (červené barvy), nach a pravý purpur. A Marii vyšel nach a pravý purpur. Ona je vzala a vrátila se do svého domu. V té době byl Zachariáš němý, proto ho nahrazoval Samuel (dokud Zachariáš znovu nezačal mluvit). Marie pak vzala nach a začala příst.

11. A když vzala džbán a šla pro vodu, uslyšela: „Buď pozdravena, milostí plná! Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami.“ Tu se začala rozhlížet, aby zjistila, odkud vychází ten hlas. Vystrašeně se vrátila domů, postavila džbán na zem, vzala nach a začala příst. Tu před ní stál Pánův anděl a řekl jí: „Neboj se, Marie, neboť jsi obdržela milost u Pána a počneš podle Jeho slova.“ Ona, když to slyšela, přemýšlela a říkala sama sobě: „Opravdu počnu z Živého Boha a porodím tak jak každá žena?“ A anděl řekl: „Ne tak, Marie, ale moc Nejvyššího tě zastíní, neboť svatý, který se z tebe narodí, bude nazýván Synem Nejvyššího. Dáš mu jméno Ježíš, neboť On spasí svůj národ.“ Marie řekla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“

12. Maria ukončila přízi nachu a purpuru a odnesla ji veleknězi. Velekněz ji požehnal a řekl: „Bůh vyvýšil tvé jméno a ty budeš požehnána ve národech země.“ Maria se zaradovala a šla ke své příbuzné Alžbětě. Když přišla ke dveřím, Alžběta to uslyšela, přestala příst nach a běžela ke dveřím. Když je otevřela, uviděla Marii, pozdravila ji a řekla: „Jak je to možné, že ke mně přišla Matka mého Pána? Vždyť dítě, které ve mně přebývá, se pohnulo a pozdravilo tě.“ Ale Maria nepochopila tajemství, které jí zjevil archanděl Gabriel. Zvedla oči k nebi a řekla: „Kdo jsem já, Pane, že mě oslavují všechny národy země?“ A přebývala u Alžběty tři měsíce. Mezi tím se jí břicho den ze dne zvětšovalo a Maria se vrátila se strachem k sobě domů a ukrývala se před syny Izraele. A bylo jí šestnáct let, když nastaly tyto události.

13. A nastal již šestý měsíc jejího těhotenství. Tehdy se Josef vrátil domů z tesařských prací a uviděl ji těhotnou. Uhodil se po tváři, padl na zem a hořce zaplakal. A říkal: „Jak se nyní mohu obrátit k Hospodinu, mému Bohu? Jak se mohu nyní modlit za tuto Pannu, kterou jsem přivedl jako pannu z chrámu a nedokázal jsem ji ochránit? Kdo mě oklamal? Kdo způsobil zlo mému domu a poskvrnil pannu? Nestalo se mi totéž jako Adamovi?! Vždyť tehdy, když Adam oslavoval Pána, objevil se had, který uviděl Evu samotnou a oklamal ji. A to se stalo i mně.“ A Josef vstal, zavolal si Marii a řekl jí: „Ty jsi byla pod Boží ochranou. Co jsi však učinila, že jsi zapomněla na Pána, svého Boha? Proč jsi poskvrnila svou duši ty, která jsi vyrůstala ve velesvatyni a přijímala pokrm od anděla?“ Ona hořce zaplakala a řekla: „Já jsem čistá a muže jsem nepoznala.“ Josef jí odpověděl: „A odkud je dítě ve tvém lůně?“ Ona řekla: „Jako je živ Hospodin, můj Bůh, nevím odkud.“

14. Josef se polekal a její slova ho uspokojila. Pak začal přemýšlet, co s ní má dělat. A říkal si: „Jestliže zatajím její hřích, stanu se porušitelem Zákona, a pokud jej vyjevím synům Izraele, vydám na smrt nevinnou krev. Co s ní mám dělat? Propustím ji tajně z domu.“ A nastala noc. Anděl Páně se zjevil Josefovi ve snu a řekl: „Neměj strach kvůli Panně, neboť to, co je v jejím lůně, pochází od svatého Ducha. Ona porodí Syna a ty ho nazveš Ježíš. Vždyť on spasí svůj národ od trestů za hříchy.“ Josef se probudil, chválil Boha Izraele za milost, kterou mu seslal a Marii nepropustil.

15. Tehdy k němu přišel znalec Zákona Ananiáš a zeptal se: „Proč jsi nebyl na shromáždění?“ Josef odpověděl: „Jsem unavený z cesty a chtěl jsem si první den odpočinout. Když se Ananiáš vracel, uviděl těhotnou Marii. Běžel k veleknězi a řekl mu: „Josef, kterého považuješ za spravedlivého, se prohřešil proti zákonu.“ Velekněz se zeptal: „Co se stalo?“ A znalec Zákona Ananiáš odpověděl: „Pannu, kterou přijal z chrámu Páně, poskvrnil, zhanobil manželství a neřekl o tom synům Izraele.“ Velekněz se ptal: „To učinil Josef?“ A Ananiáš odpověděl: „Pošli tam sluhy a uvidíš, že je těhotná.“ Velekněz tedy poslal sluhy, oni ji uviděli a viděli, že zpráva o jejím těhotenství je pravdivá. Přivedli ji i s Josefem na soud. A velekněz se zeptal: „Marie, co jsi to učinila? Proč jsi poskvrnila svou duši a zapomněla na Hospodina, svého Boha? Ty jsi přebývala ve velesvatyni a přijímala pokrm od anděla. Ty jsi slyšel zpěv jeho úst a radovala ses z toho. Proč jsi to učinila?“ Ona hořce zaplakala a řekla: „Jako je živ, Hospodin, můj Bůh, jsem před ním čistá a muže jsem nepoznala.“ Velekněz se obrátil k Josefovi: „Proč jsi to učinil?“ Josef odpověděl: „Jako je živ Hospodin, můj Bůh, jsem před ní čistý.“ Ale velekněz řekl: „Nevydávej křivé svědectví, ale mluv pravdu! Poskvrnil jsi manželství a neoznámil jsi to synům Izraele. Nesklonil jsi svou hlavu před rukou Pána, aby požehnal tvé potomstvo.“ A Josef mlčel.

16. A velekněz řekl: „Vydej pannu, kterou jsi přijal z Hospodinova chrámu.“ Josef zaplakal. Pak velekněz řekl: „Dám vám napít vody usvědčení před Pánem a Bůh zjeví vaše hříchy před vašima očima.“ A vzal vodu, dal napít Josefovi, poslal ho na horu, on se vrátil a voda mu neuškodila. Velekněz dal pít i Marii, poslal ji na horu, ona se vrátila a voda jí neuškodila. Tehdy se lidé velmi divili, neboť na nich nebyl shledán hřích. Tu řekl velekněz: „Jestliže Hospodin Bůh nezjevil váš hřích, já vás soudit nebudu.“ A propustil je. Josef vzal Marii, šel domů, chválil Hospodina a radoval se.

17. Tehdy vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se uskutečnil soupis judském Betlémě.A Josef řekl: „Zapíši své syny. Ale co mám dělat s touto pannou? Jak ji mám zapsat? Jako manželku? To se stydím. Jako dceru? Ale všichni synové Izraele ví, že není mou dcerou. Kéž ukáže Hospodinův den, co je Pánova vůle.“ A posadil ji na osedlaného osla, kterého vedl jeden z Josefových synů a Josef s druhým synem šli za nimi. A když ušli tři míle[1], Josef se ohlédl a uviděl, že je smutná, a myslel si, že dítě, které se v ní nalézá, ji rmoutí. A pak se znovu podíval a viděl, že je veselá. Tu se jí zeptal: „Marie, jak to, že chvíli vidím tvou tvář veselou a chvíli smutnou?“ A Maria Josefovi odpověděla: „Proto, že vidím před očima dva národy. Jeden pláče a naříká a druhý se raduje a veselí.“ Když ušli polovinu cesty, řekla Maria Josefovi: „Sundej mě z osla, protože dítě, které nosím, mi brání v cestě.“ A on ji sundal z osla a řekl jí: „Kam tě mám odvést, abych ukryl tvou hanbu? Vždyť zde je pusté místo.“

18. A našel tam jeskyni. Přivedl ji tam, zanechal tam s ní své syny a šel hledat porodní babku z blízkosti Betléma. A Josef šel[2], ale nemohl se pohnout. A když se podíval do vzduchu uviděl, že se vzduch nehýbe. Pohlédl na nebeskou klenbu a viděl, že se nehýbe a nebeské ptactvo se zastavilo v letu. Pohlédl na zemi a viděl postavený hrnec a dělníky, kteří kolem leželi, ale ti, kteří jedli, nejedli, ti, kteří si brali, si nebrali a ti, kteří již kladli potravu k ústům, ji nepřijímali, ale tváře všech byly obráceny k nebi. A uviděl ovce, které hnali, ale které stály. A pastýř zvedl ruku, aby je hnal, ale ruka zůstala natažená. A pohlédl na řeku a viděl, že kozlové, kteří se dotýkali vody, nepili a vše se v tu chvíli zastavilo.

19. A uviděl ženu, která scházela z hory a zeptala se ho: „Kam jdeš, člověče?“ On jí odpověděl: „Hledám porodní babku.“ Ona se ho místo odpovědi zeptala: „Ty jsi z Izraele?“ On odpověděl: „Ano.“ Ona řekla: „A kdo je ta, která v jeskyni rodí?“ On odpověděl: „Je se mnou zasnoubená.“ Ona se zeptala: „Ona není tvou ženou?“ Tehdy řekl: „Je to Marie, která vyrostla v Hospodinově chrámě. Já jsem ji losem obdržel za manželku, ale ona není mou ženou, ale počala z Ducha svatého.“ A babička se ho zeptala: „Je to pravda?“ Josef jí řekl: „Pojď a podívej se.“ A porodní babka šla s ním. A když se zastavili u jeskyně, v jeskyni se objevil zářící oblak. Tu babka řekla: „Má duše se raduje, vždyť mé oči uviděly zázrak. Hle, narodila se spása Izraele.“ Tehdy se oblak vzdálil od jeskyně a z jeskyně zazářilo takové světlo, že je nemohli snést. Ale po malé chvíli světlo ustalo a uviděli chlapce, který opustil lůno matky a přijímal její mléko. A babka se zaradovala a řekla: „Toto je můj velký den, vždyť jsem viděla nebývalé tajemství.“ A když vyšla z jeskyně, uviděla Salomeu a řekl jí: „Salomeo, chci ti povědět o podivuhodném zázraku: Panna porodila a zachovala své panenství.“ A Salomea řekla: „Jako je živ Hospodin, můj Bůh, pokud nevložím svůj prst a neprověřím její panenství, neuvěřím, že panna porodila.“

20. A jen vložila Salomea svůj prst, zhrozila se a zvolala: „Běda mé nevěře, neboť jsem si odvážila pokoušet Boha. A má ruka je jako v ohni.“ Padla na kolena před Hospodinem a modlila se: „Hospodine, Bože mých otců, vzpomeň si, že jsem ze semene Abraháma, Izáka a Jakuba a nepotupuj mě před syny Izraele, ale neodnímej mi svou milost pro své ubohé. Vždyť ty víš, že jsem ti sloužila a toužila po tvé odměně.“ Tu před ní stál Hospodinův anděl a řekl jí: „Salomeo, Hospodin tě vyslyšel. Natáhni svou ruku k dítěti a uchop je. Tehdy dosáhneš uzdravení a radosti. A Salomea přistoupila k dítěti, vzala je na ruce a řekla: „Klaním se, vždyť se narodil velký král Izraele.“ A tu byla Salomea uzdravena a vyšla zachráněna z jeskyně.

21. A Josef se připravoval na odchod do Judska. Ale v judském Betlémě byl velký smutek, neboť přišli mágové, kteří se ptali: „Kde se narodil judský král? Vždyť my jsme viděli na východě Jeho hvězdu a šli jsme, abychom se před ním poklonili.“ Když to uslyšel Herodes, rozhněval se a poslal své sluhy za mágy. Pak svolal velekněze a v pretorii se jich ptal, kde se podle slov Písma má narodit Kristus? Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě, neboť tak stojí psáno.“ On je pak propustil. Potom se ptal mágů a řekl jim: „Jaké znamení jste viděli o narození Krále?“ Mágové odpověděli: „Viděli jsme velkou hvězdu, která zářila mezi hvězdami tak, že téměř zanikl jejich svit. Tak jsme poznali, že se narodil Král Izraele, a šli jsme, abychom se před ním poklonili.“ Herodes řekl: „Jděte a hledejte. A když naleznete, řekněte mi to, abych se i já před Ním poklonil.“ A mágové šli. A hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, dokud nepřišli k jeskyni a nezastavili se před jejím vchodem. A mágové viděli chlapce a jeho matku Marii. Otevřeli tedy své poklady a darovali dítěti zlato, kadidlo a myrhu. A když dostali pokyn od anděla nevrátili se do Judska, ale odešli jinou cestou do své země.

22. Tehdy Herodes pochopil, že ho mágové oklamali. Rozhněval se a poslal vrahy se slovy: „Zabijte chlapce od dvou let a mladší.“ A když Maria slyšela, že zabíjejí chlapce, polekala se, vzala své dítě, které ovinula plenkami a položila ho do jeslí pro vola. A když Alžběta slyšela, že hledají Jana (jejího syna), vzala ho a odešla na horu. A hledala místo, kde by ho ukryla, ale nenašla. Tu zvolala silným hlasem: „Boží horo, nech vejít matku se synem. A hora se otevřela a vpustila je. A světlo jim svítilo a Hospodinův anděl byl s nimi, aby je chránil.

23. Herodes v té době hledal Jana a poslal sluhy k Zachariášovi. Ti se ho zeptali: „Kde jsi ukryl svého syna?“ On odpověděl: „Já jsem Boží služebník, který přebývá v chrámě a nevím, kde je můj syn.“ Sluhové šli a řekli to Herodovi. A Herodes hněvivě zvolal: „Jeho syn bude králem Izraele!“ A opět k němu poslal sluhy, aby se ho zeptali: „Řekni pravdu, kde je tvůj syn? Neboť věz, že tvůj život je v mé moci.“ A Zachariáš odpověděl: „Já jsem Boží svědek. Pokud proliješ mou krev, Hospodin přijme mou duši, neboť proliješ před chrámem nevinnou krev.“ A před rozedněním byl Zachariáš zabit, ale synové Izraele nevěděli, kdo ho zabil.

24. A v době obřadu líbání se kněží sešli, ale Zachariáš k nim nepřišel s požehnáním. A kněží stáli a čekali na Zachariáše, aby dokončili modlitbu a oslavili Nejvyššího. Ale protože se neobjevil, všichni se začali bát. A jeden z nich se odvážil vstoupit do svatyně a uviděl u oltáře vylitou krev a hlas mu zvěstoval: „Zachariáš je zabit a jeho krev nezmizí do té doby, dokud nebude pomstěna.“ Když slyšel tato slova, kněz se ulekl, vyšel ven a řekl o tom ostatním kněžím. Oni se rozhodli vejít a uviděli, co se tam stalo. A stěny chrámu sténaly a kněží si roztrhli svá roucha, ale jeho tělo nenašli, jen krev, která byla jako kámen. Plni hrůzy vyšli ven a národu oznámili, že Zachariáš byl zabit. Když to uslyšela všechna pokolení národa, všichni lidé plakali a rmoutili se pro něho tři dny a tři noci. Po těch třech dnech se kněží začali radit, kdo bude místo něho a los padl na Simeona. A to jemu bylo zvěstováno svatým Duchem, že nezemře dříve, dokud nepozná živého Krista.

25. A já, Jakub, který napsal v Jeruzalémě toto vyprávění, jsem se v době pronásledování ukrýval v poušti až do té doby, dokud Herodes nezemřel a pronásledování v Jeruzalémě neutichlo. Oslavuji Hospodina, Boha, který mi daroval moudrost, abych to vše napsal. Kéž je Jeho milost na všech těch, kteří se bojí našeho Pána, Ježíše Krista.

[1] 1 římská míle = 1,4 km

[2] Zde se v originálním textu používá 1. osoby (Josef vypráví).