Narodil se ve vesničce Sisanu na syrských hranicích. V mládí pásl stáda. Když mu bylo třináct let, slyšel v chrámě text evangelia: „Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni (Mt.5.4).“ Slova se chlapce velice dotkla, ale protože si myslil, že jim dobře nerozumí, požádal starce, který stál vedle něho, o výklad. Když stařec chlapce poučil, Simeon se již nevrátil domů, ale vzdálil se na opuštěné místo. Zde měl během modlitby vidění: Zdálo se mu, že kope základy pro nějakou budovu. Tu slyšel slova: „Kopej hlouběji.“ Uposlechl. Když se mu zdálo, že je dost hluboko, slyšel stejná slova a to se pak opakovalo ještě jednou. Nakonec zaslechl hlas: „Přestaň. Jestliže chceš nyní stavět dům, stavěj. Pracuj však usilovně, protože bez námahy v ničem neuspěješ.“ Z tohoto vidění chlapec poznal, že pro spásu je třeba neustálá práce.
Simeon odešel do nedalekého kláštera, jehož igumenem byl sv. Timotej. Pro svou pokoru se neodvážil vstoupit, ale padl před klášterem na zem a ležel zde sedm dní o hladu a žízni. Igumen byl mnichy upozorněn na podivného chlapce a přijal jej do kláštera. Simeon setrvával v klášteře v nejpřísnější kázni a brzy překonal svým umrtvováním všechny mnichy. Igumen mu přikázal, aby se neodchyloval od pravidel a žil podobně jako ostatní bratři. Simeon slíbil, ale vymyslil si jinou trýzeň. Omotal si kolem trupu provaz z palmového listí tak, že se mu zařezával do těla. Při každém pohybu se mu pak z těla řinula krev a brzy se mu v hnisajících ranách objevili červi. Přesto však vykonával všechny práce. Mnichové si brzy začali na Simeona stěžovat, že páchne tak, že vedle něho nemůže nikdo vydržet, a kromě toho z něj padají červi. Když to Timotej slyšel, dal si Simeona zavolat a svléct z něj oděv. Tu všichni viděli provaz, který se mu zařezával hluboko do těla. Igumen nařídil provaz ze Simeona sundat a s ním se vytrhávaly i kusy hnijícího masa. Timotej mu začal skutek vyčítat, ale mladík mu odpověděl: „Otče, prorok napsal: „V nepravosti počat jsem a v hříchu mě porodila moje matka (Ž.51.7).““ Igumen pak nařídil, aby jej dali na léčení. Když se Simeon uzdravil, bratři pozorovali, že opět začíná trýznit své tělo. Protože se Timotej bál, aby mladíka nezačali následovat ostatní mnichové, a tak by se stal příčinou jejich smrti, vyhnal ho z kláštera. Simeon poslechl a po dlouhém chození po poušti nalezl vyschlou cisternu, která byla dosud jen domovem hmyzu a hadů. Zde setrvával dnem i nocí na modlitbě. Během této doby měl Timotej v noci vidění, které poukazovalo na Simeonovu svatost. Proto ho dal hledat, a když jej našli, přivedli ho zpět do kláštera. Simeonovi se však brzy začalo stýskat po samotě, a tak jednou odešel tajně z kláštera a usídlil se v jeskyni nedaleko Talanissy, kde žil tři roky.
Jednou navštívil Simeona místní biskup Vass. Simeon jej prosil, aby jej dal v době čtyřicetidenního postu zazdít v jeskyni, aby nemohl dostávat žádnou potravu. Biskup mu však tak přísný půst nedovolil a ustoupil teprve tehdy, když mnich svolil, že si s sebou vezme džbán vody a chléb. Po čtyřiceti dnech byl vchod do jeskyně probourán a nalezli chléb i vodu nedotčeny a Simeona ležícího na zemi v modlitbách. I podal mu biskup Tělo a Krev Páně a Simeon vstal, dobrořeče Bohu. Od té doby se každoročně během Velkého postu postíval tímto způsobem.
Zatím se pověst o velkém asketovi šířila po celém světě. Simeon, obtížen návštěvníky, si vystavěl na vrcholu hory novou poustevnu, a to bez střechy, aby mohl vidět na nebe. Aby mohl lépe vykonávat své pokání, dal se k poustevně přikovat řetězem, v délce asi 10 m. Tehdy jej navštívil antiochijský patriarcha Melecij, který ho ale nepochválil. Řekl mu, že lépe než řetězy je vládnout sám sobě silou vůle. Simeon ihned patriarchu poslechl a dal řetězy odstranit.
Protože nával lidí neustával, dal si Simeon postavit sloup, na jehož vrcholku byla jen těsná chýška, široká asi 1 m. Sloup byl nejdříve vysoký 3 m, později 10 m, 18 m a nakonec 20 m. Kolem něho byly brzy vybudovány dvě kamenné ohrady. Simeon setrvával na sloupu, neustále se modle, vydán mrazu, větru, dešti, slunečnímu žáru a sněhovým bouřím. Jedl jen jednou týdně, a to trochu čočky, vařené ve vodě. Někdy na chvíli usnul, jsa nachýlen na pažení sloupu. Eucharistii přijímal často, jak mu ji kněží po žebříku přinášeli.
Tisíce lidí ze všech národů přicházely ke sloupu a žádaly od něj požehnání. I pohané, když viděli neobvyklého asketu, byli utvrzováni v křesťanské pravdě a dávali se křtít. Simeon ze sloupu každého dne kázal a z očí kajícníků tekly potoky slz. Jeho zázračná moc byla tak velká, že jí dlouho nebylo podobné. Na sloupě byl odvrácen mor od Antiochie, císaři Teodósiovi bylo vyprošeno vítězství nad Peršany. Nestorův blud byl setřen v prach. Zde se děly nesmírné zázraky a velký počet hříšníků se dal na pokání.
Když o Simeonovi uslyšeli egyptští mnichové, zděsili se a chtěli zjistit, zda jeho skutky pocházejí od Boha nebo z pýchy. Poslali k němu dva mnichy, kteří jej měli vyzkoušet. Ti přišli ke sloupu a nařídili Simeonovi, aby sestoupil dolů a žil životem dávných poustevníků. Svatý ihned uposlechl a začal sestupovat. Tu jej mnichové zastavili a přiznali se, že přišli zkoušet jeho poslušnost.
Ani odvěký nepřítel však nenechal Simeona v klidu. Jednou se mu zjevil v podobě anděla světla v ohnivém voze a vyzval jej, aby nastoupil stejně jako Eliáš. Simeon nepoznal nepřátelský útok a již zvedal nohu, aby nastoupil. Současně však učinil znamení kříže. V té chvíli přízrak zmizel. Simeon se zděsil a za pokání si uložil stát celý rok jen na té noze, kterou se prohřešil. Kromě toho se mu na noze otevřela rána, ve které bylo mnoho červů. Ti často padali ze sloupu dolů.
Když jednou přišel ke svatému saracénský kníže Vasilisk, uviděl po rozhovoru se Simeonem červa, který spadl ze sloupu. Kníže uchopil červa a chtěl si ho odnést na památku. Tu na něj svatý zakřičel, co to dělá. Když kníže otevřel dlaň, již na ní nebyl červ, ale drahocenná perla.
Jednou se objevil v Sýrii loupežník, jménem Jonatán. Ten zabil a okradl mnoho lidí. Nikdo jej nemohl chytit, a tak bylo z Antiochie posláno velké množství vojáků, aby jej zajali. Když Jonatán viděl, že je ztracen, přiběhl k Simeonovu sloupu a u jeho paty začal hořce plakat. Když se vojáci přiblížili, žádali Simeona, aby jim loupežníka vydal. Ten však odmítl. Proto se vojáci vrátili zpět do Antiochie. Jonatán zůstal u sloupu sedm dní, hořce plakal a vyznával své hříchy. Pak se zeptal svatého: „Otče, dovolíš mi odejít?“ „Aby ses opět vrátil ke svým zločinům?“ zeptal se Simeon. „Ne, otče, ale má doba přišla.“ Když tak mluvili, loupežník zemřel. Vojáci se vrátili a znovu žádali Simeona, aby jim lupiče vydal. Ten jim už ukázal jen jeho mrtvolu.
Světce tajně navštěvoval i sám císař Teodósius Mladší a řídil se jeho radami. Když po Teodósiově smrti upadla jeho manželka Eudoxie do monofyzitismu, Simeon ji přesvědčoval svými dopisy a za čtyři měsíce ji opět přivedl k jednotě s Církví.
Simeon zemřel tiše na sloupě r. 459, ve věku šedesáti devíti let. Jeho ostatky byly uloženy v Antiochii a jejich část byla později přenesena do Cařihradu.
na abecední přehled na kalendářní přehled na životy svatých