Vladimír byl synem kyjevského knížete Svjatoslava a vnukem sv. Olgy. Po otcově smrti se kyjevské knížectví rozdělilo na tři části a každý Svjatoslavův syn se stal knížetem v jedné z nich. Jaropolk vládl v Kyjevě, Vladimír v Novgorodě a Oleg v drevljanské oblasti. Vladimír však brzy táhl s vojskem do Skandinávie. Toho využil Jaropolk, který zabil Olega a obsadil Novgorod. Když se r. 980 Vladimír vrátil, porazil Jaropolka a stal se vládcem nad celým kyjevským knížectvím.
Během své vlády upevňoval Vladimír hranice, budoval města a pevnosti. A protože byl pohanem, stavěl pohanské svatyně a podporoval jejich kult. Brzy ale poznal nicotnost pohanské modloslužby a začal hledat pravdu. Proto rozeslal posly do různých krajin, aby přivedli do Kyjeva představitele různých náboženství. Tak se i stalo.
R. 986 přišli do Kyjeva mohamedáni z Bulharska a na dotaz, jaká je jejich víra, odpověděli: „Věříme v Boha. Mohamed nás učí obřízce, zakazuje nám jíst vepřové maso a pít víno. Po smrti nám slibuje množství krásných žen a v tomto životě dovoluje mnohoženství.“ Kníže jim odpověděl: „Víno rozveseluje srdce Rusi a my bez něho nemůžeme být.“
Po odchodu Bulharů přišli franští kněží. Ti začali napadat pohanství a vyznávali jediného Boha. Když se Vladimír ptal na jejich víru, začali prohlašovat, že učí půst tak, jak je každý schopen, neboť kdo jí a pije, vše činí na slávu boží. Tak se snažili získat knížete, ale jejich slova se jej nedotkla. Vladimír je poslal zpět se slovy: „Vraťte se, neboť to by naši otcové nepřijali.“
Když přišli chazarští židé, řekli knížeti: „Křesťané věří v toho, kterého jsme ukřižovali, my však věříme v Boha Abrahámova, Izákova a Jakubova.“ Vladimír se jich zeptal: „Jaký je váš zákon?“ A uslyšel skoro totéž jako od Bulharů a navíc příkaz zachovávání soboty. Poslední otázka knížete byla: „Kde je vaše země?“ Odpověděli mu: „Bůh se rozhněval na naše otce a roztrousil nás po celém světě pro naše hříchy. Jeruzalém, naše země, je v rukou křesťanů.“ Tu jim vnuk Olgy řekl: „Jak můžete učit jiné, když jste odvrženi Bohem? Chcete i nás uvrhnout do téhož?“
Nakonec přišli poslové z Řecka. Ti knížeti vysvětlili nesmyslnost židovského a mohamedánského učení. Pak mu ve zkratce objasnili celou historii Starého i Nového zákona, vtělení a umučení božího Syna, seslání svatého Ducha a rozšíření Církve. Tajemství lásky božího Syna velmi udivilo pohana, který byl zvyklý hledat nynější slávu u svých bohů. Aby se ještě více dotkl Vladimírova srdce, vytáhl posel ikonu posledního soudu a ukázal ji knížeti. Ten vykřikl: „Jak šťastní jsou ti, kteří jsou po pravici, a běda těm, kteří jsou po levici.“ Nato mu filosof řekl: „Jestliže chceš stát mezi spravedlivými, věř v Ježíše Krista, který byl ukřižován a vstal z mrtvých, a dej se pokřtít v jeho jménu.“
Vladimír byl dojat, ale ještě se nerozhodl. Poradil se se svými rádci a poslal vyslance do všech zemí, z nichž byli poslové, aby zkoumali místní víru a bohoslužbu. Když se vyslanci vrátili z Bulharska, byli znechuceni místními mravy a bohoslužbou. Proto se kníže rozhodl, že je k židům ani nepošle a poslal je do křesťanských zemí. Po návratu hlásili Vladimírovi: „Přišli jsme k Frankům, ale jejich bohoslužba nás nenadchla a nezískali jsme zde žádný duchovní užitek. Pak jsme přišli k Řekům. Zde patriarcha vystrojil slavnostní liturgii a my jsme nevěděli, jsme-li v nebi nebo na zemi. Jedno se dá říci: Jestliže někde na světě přebývá mezi lidmi Bůh, pak u nich a jejich bohoslužba převyšuje všechny ostatní.“ Tato slova na knížete tak zapůsobila, že se rozhodl dát pokřtít. To Vladimír, smýšlením ještě pohan, vykonal následujícím způsobem: Vzal své vojsko a obsadil byzantské město Korsuň. Pak poslal byzantskému císaři vzkaz, ve kterém ho žádal, aby mu dal za manželku svou sestru Annu, jinak že s Cařihradem naloží stejně jako s Korsuní. Pro císaře to byla těžká zkouška. Anna plakala a odmítala vdát se za barbara. Nakonec souhlasila pod podmínkou, že se Vladimír dá pokřtít. A tak Vladimír přijal v Korsuni r. 988 svatý křest, při kterém dostal jméno Bazil.
I když Vladimíra v Korsuni pokřtil místní biskup, poslal cařihradský patriarcha knížeti metropolitu pro celou Rus. Po návratě do Kyjeva Vladimír nařídil naházet pohanské modly do řek a rozkázal všem obyvatelům, aby přicházeli ke Dněpru, kde je metropolita s duchovenstvem křtili. Když byl pokřtěn Kyjev, jezdil kníže po celé Rusi, dával obyvatele křtít a všude zakládal chrámy. Pro povznesení národa zakládal školy, stavěl ošetřovny. Budoval také nová města a pevnosti. Chudí a slabí u něj nacházeli záštitu a stavěl pro ně také jídelny, kde dostávali jíst. Kníže sám se změnil tak, že již ani nejhoršího zločince nedokázal odsoudit na smrt.
Sv. Vladimír zemřel 15.7.1015, po třiceti sedmileté vládě nad Rusí. Jeho tělo bylo uloženo v Kyjevě v Desjatinném chrámě, který dal sám postavit.
na abecední přehled na kalendářní přehled na životy svatých