I když jsou i jiné cesty a způsoby života a konání a jsou uznány obyčejem jako vedoucí ke spáse a dávající pokoj těm, kteří jimi jdou, má tato cesta přednost jako královská a překonává vše ostatní jako duše tělo a jako cesta, která plně obnovuje člověka, který jí správně jde, činí ho Božím synem a podivuhodně ho zbožšťuje. O tom hovoří svatý Bazil Velký: „Když přijde svatý Duch do duše, dává život a nesmrtelnost a pozvedává ležícího. To, co bylo skrze jeho neustálý pohyb pozdviženo, se stalo živým a svatým. A tak člověk skrze Ducha, který se v něm usídlil, přijal důstojnost proroka, apoštola, anděla a Boha, i když byl před tím zemí a popelem.“
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola