Jestliže tě někdy něco znepokojí nebo připustíš nějaký špatný úmysl či se prohřešíš, je nutné ihned to napravit, a jestliže tě někdo zarmoutil nebo jsi ty zarmoutil jiného, je nutné se co nejrychleji smířit. Kvůli tomu se musíš z duše kát, plakat a prolévat slzy a sám sebe ze všeho odsuzovat. Tak se upevníš pro budoucnost, abys pak pozorně jednal. Tak učí Pán Ježíš: „Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.“[1] A apoštol: „Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.“[2] „Ani když se rozhněváte, nenechte se strhnout ke hříchu. Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem.“[3] „Nezjednávejte si svoje právo sami, moji drazí, ale nechte Boha, aby on spravedlivě potrestal… Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, nýbrž přemáhej zlo dobrem.“[4] Tak se mluví o usmíření.
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola