Svatý Nil říká: „Uč svou mysl během modlitby být hluchou a němou. Tehdy budeš mít možnost modlit se tak, jak to má být.“[1] „Blažená je mysl, která je během modlitby zcela bez obrazů a tužeb.“[2] A svatý Filotej: „Velmi řídce se najdou ti, kdo mlčí myslí. To náleží jen těm, kdo používají všechny prostředky k tomu, aby k sobě přitáhli božskou milost a naplnili se z ní vytékající duchovní útěchou.“ A Bazil Velký: „Ta modlitba je dobrá, která skutečně vtlačuje do duše myšlenky na Boha. Usídlení Boží je mít v sobě upevněného Boha skrze pamatování na něj a toto pamatování se nepřerušuje pozemskými starostmi a mysl se nermoutí z neočekávaných vzplanutí vášní. Ten, kdo miluje Boha, od všeho odchází a přichází k Bohu.“
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola