Vždyť tímto způsobem se ten, kdo se horlivě snaží o dokonalost, pohodlně odkloní nejen od zlých skutků, ale i od vášnivých myšlenek a nevhodné žádostivosti. Stojí psáno: „Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla.“[1] A nejen od nich, ale on upustí ode všech myšlenek i tužeb, jako by svou horlivostí o dobro spaloval a ničil všechno zlé konání, které v něm dříve smyslově i v myšlenkách působilo spolu s původci všeho zla, démony. O tom hovoří svatý Izák: „Pro démony je hrozný a Bohu a jeho andělům je milý, kdo s plamennou horlivostí vytrhává i s kořeny rostoucí bodláčí, které v něm zasadil nepřítel.“[2] A on dosáhne takového pokroku, že z něj přijme zvěstování Boží lásky k němu a bude mu zjevena Boží milost, jíž bude vskutku naplněn a posvěcen. Tak půjde s velkou radostí vpřed k duchovnímu přijetí za Boží syny a k ušlechtilosti, čehož jsme se stali hodni působením svatého křtu. O tom dále píše svatý Izák: „To je Jeruzalém a Boží království uvnitř nás skryté podle Pánových slov.[3] Toto místo je oblak Boží slávy, kam vejdou pouze čití srdcem, aby spatřili tvář svého Vládce.“[4] Jen ať on sám v sobě neočekává Boží zjevení, aby nepřijal toho, který je ve skutečnosti tmou, ale lživě se vydává za světlo.
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola