Ale nejen u otců, o nichž jsme mluvili, a jim podobných nalezneme slova této svaté modlitby, ale i před nimi u samotných prvních apoštolů Petra, Pavla a Jana. Jeden z nich říká: „Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: »Ježíš je Pán.«“[1] A druhý: „Milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.“[2] A ještě: „Každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel v těle, je z Boha.“[3] A apoštol Petr, první z Kristových učedníků, na dotaz Spasitele apoštolům: „Za koho mě pokládáte vy?“ odpovídá za všechny blaženým vyznáním: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha!“[4] Proto i naši učitelé, kteří žili po nich, a zvláště ti, kteří šli cestou života v poušti a mlčení, spojili pod vedením Ducha tato roztroušená slova tří sloupů svaté církve v jedno. Za pomoci v nich žijícího svatého Ducha je překrásně sloučili a sestavili tuto naši svatou modlitbu, kterou nazvali pilířem modlitby. Těm, kteří přišli za nimi, odkázali, aby ji chránili v téže podobě.
A nyní pohleď, jaká je v tom podivuhodná velikost a pozoruhodné stupňování, které v sobě zjevně nese pečeť nebeské moudrosti. Jeden volá: „Pán Ježíš,“ druhý: „Ježíš Kristus“ a třetí: „Kristus, Syn Boží.“ Jako by jeden za druhým následoval, jeden se moudře a souhlasně držel druhého ve spojování těchto Bohem vnuknutých slov. Vidíš, jak každý z nich přebírá konec slov druhého a činí ho počátkem svých slov? Blažený Pavel řekl: „Nikdo nemůže vyznat Pána Ježíše.“ Jeho poslední slovo Ježíše přebírá svatý Jan a používá ho jako první ve svých slovech, kterými vyznává Ježíše Krista. Toto poslední slovo Krista je ve vyznání svatého Petra použito jako první: „Ty jsi Kristus, Syn Boží.“ Tak byla sestavena jako tříproudé lano tato naše božská modlitba. Tak moudře byla upletena a utkána. A tak došla až k nám. Tak ji zachováme my a tak od nás přejde k těm, kteří přijdou po nás. Co se týká slov smiluj se nade mnou, která přidáváme k spasitelným slovům modlitby, tj. „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží,“ přidali je svatí otcové. To asi především kvůli začátečníkům a nedokonalým v díle ctností. Vždyť cesta vpřed a dokonalost v Kristu je v každém jednom z těchto vzývání: Pane Ježíši, Ježíši Kriste, Kriste, Synu Boží. Ale též pouhý vzdech „Ježíši“ je dostatečný a zahrnuje totéž jako celá modlitba. I skrze toto jediné slovo bývají každá mysl, každé oko i ucho naplněny nevýslovnou a nadpřirozenou radostí a slastí. Aby nás o tom přesvědčil a plněji to dokázal, sám náš líbezný Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, jehož slova jsou slova a skutky, Duch a život, jasně zvěstoval: „Neboť beze mne nemůžete dělat nic.“[5] A opět: „A za cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, to udělám.“[6]
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola