30. O tělesné obživě, tj. jak má jíst mlčící

Je psáno „Lidský synu, budeš jíst svůj odvážený chléb a vodu budeš pít s mírou“,[1] nakolik je potřeba, aby Boží zápasník mohl být živ. Vždyť tak, jak říká kterýsi z otců: „Nedáš-li krvi, Ducha nepřijmeš.“ A veliký Pavel říká: „Držím však svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho, aby se snad nestalo, že bych kázal druhým, a sám byl přitom zavržen.“[2] Též i prorok David: „V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.“[3] A Řehoř Teolog: „Bůh se z ničeho neraduje tak jako z utrpení a tělesného strádání pro něho podstoupenými a ničím se nepřitahuje jeho láska jako slzami.“ A sv. Izák: „Tak jako se matka stará o své dítě, tak se i Kristus stará o tělo trpícího (kdo pro něj trpí tělesné strádání) a vždy je blízko jeho tělu.“[4] A ještě: „Nasycený žaludek nevidí Boží tajemství.“[5] A opět: „Jako ti, kdo sejí v slzách, budou žnout s jásotem, tak se radostí naplní ti, kdo trpí (kdo dobrovolně přijímají tělesná strádání) pro Boha.“ A též: „Blažený každý, kdo uzavírá vchod k sobě rozkoším, které jej odlučují od jeho Stvořitele.“[6]

A dále: „Ten, kdo byl dlouhou dobu pokoušen zprava i zleva, kdo byl mnohokrát zkoumán těmito dvěma způsoby, kdo dostal od protivníka nesčíslné údery a dosáhl skrytě velké pomoci a během mnoha let dosáhl z Boží milosti i zkušenost, ten poznal následující:

Základem všeho dobra je navrácení duše z nepřátelského zajetí na cestu vedoucí ke světlu a k životu. To vše je zahrnuto v následujících dvou ctnostech: usebrat se a vždy se postit, tj. moudře a rozumně si dát pravidlo o zdrženlivosti žaludku, přebývat na jednom místě a neopouštět je a neustále se zabývat myšlenkou na Boha.

Odtud pochází pokoření smyslů, odtud pochází zdrženlivost mysli, odtud pochází zkrocení sveřepých vášní, které se probouzejí v těle. Odtud pochází tichost myšlenek, odtud pochází osvícení mysli. Odtud pochází horlivost k dobrým skutkům, odtud pocházejí vznešené myšlenky. Odtud vytékají celou dobu slzy, které neznají míru, odtud pochází vzpomínka na smrt. Odtud pochází vysoká čistota, která je dokonalá a vzdálená ode všech tužeb, jež zkoušejí mysl. Odtud pochází bystrost a vidění vzdálených věcí. Odtud pochází hluboké a tajemné chápání, které chápe mysl při působení Božích slov. Odtud pochází vnitřní pozdvihnutí duše, rozdělení a rozlišení duchovního, jak v tom, co je svaté a pravé, tak i v tom, co je jen marnost.

Odtud pochází ta bázeň, která na cestách a stezkách ničí v moři myšlenek lenost a lhostejnost, ten plamen horlivosti, který pohrdá vším nebezpečím a přemáhá každý strach. Odtud pochází ta srdečnost, která ignoruje vše žádoucí, vyhlazuje je z mysli a spolu s dalším vede k zapomenutí všeho předcházejícího. Krátce řečeno, odtud pramení svoboda pravého člověka, duševní radost a vzkříšení spolu s Kristem v Království.

Jestliže bude někdo lhostejný k těmto dvěma způsobům, ať ví, že si nejen uškodí ve všem, co bylo dříve řečeno, ale pohrdáním těmito dvěma ctnostmi ohrozí i samy základy všech ctností. A tak, jak jsou ony, pokud je člověk zachová a bude v nich přebývat, počátkem a hlavou Božího díla v duši a dveřmi i cestou ke Kristu, pak jestliže je člověk opustí a vzdálí se od nich, přijde k jejich opakům. Těmi jsou tělesné potulování a ostudné sloužení žaludku. A ty jsou protivou toho, co bylo řečeno výše, a dělají v duši místo dalším vášním.“[7]

A na jiném místě píše: „Kdo je lhostejný a slabý na začátku duchovního boje, ten dostává strach a je rozrušený nejen z těchto a podobných pokušení, ale i z šumu listů stromů. Ten se pro malou potřebu, jako je např. hlad při nedostatku nebo malá nemoc, vzdává boje a vrací se zpět. Praví asketové se nepřesycují rostlinami a zeleninou či suchými bylinami, ale nejsou ochotni okusit nic před určenou hodinou, v tělesné nemohoucnosti leží na holé zemi a jejich oči téměř nevidí od nezměrného vyčerpání těla. A jestliže jsou i blízcí rozloučení se s tělem, ani tehdy se nevzdávají a neopouštějí pevné rozhodnutí, protože touží raději si dělat násilí z lásky k Bohu a upřednostňují utrpení pro ctnost, než aby dosáhli časný život a v něm plné uspokojení. A když k nim přijdou pokušení, tehdy se ještě radují a zdokonalují se jimi. Ba ani při těžké námaze se nevzdalují od Kristovy lásky, ale dokud neztratí život, touží plamenně vydržet útoky a neustupují, protože se skrze to zdokonalují.“[8]

Je třeba, abys s takovým cvičením souhlasil. Ale též se podřiď tomu, kdo řekl: „Jdi královskou cestou a neuchyluj se napravo ani nalevo.“[9] A my ti zde ukážeme střední cestu o jídle, která spočívá v těchto pravidlech:

 Předcházející kapitola    Obsah    Další kapitola