Milovaní, když před námi leží tolik takového dobra, a to ne jen jako naděje, ale jako budoucí zaslíbení, snažme se je nyní, pokud je čas, dosáhnout. Začněme se tedy snažit, abychom je skrze malé a časné snažení a krátkou práci dosáhli i my, či spíše je dostali jako dar z Boží milosti. Vždyť podle slova Božího zvěstovatele svatého apoštola Pavla: „Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.“[1] Následujme jej tedy, a budeme-li se ode dneška snažit, podle jeho slibu je dosáhneme jako počátek a zasnoubení.[2] Snažme se. Vždyť i ti, kdo se hlásí z nízkého původu ke společenství s královským domem, dělají, aby toho dosáhli, vše jak slovy, tak skutky i myšlenkami, ba snaží se i o nemožné a často i s nasazením vlastního života. A to konají pro dosažení časné slávy, která brzy pomine a mnohdy vede ne k dobru, ale k záhubě. O co více se tedy máme horlivě snažit my, kteří jsme pozváni ke společenství, manželství a spojení s Bohem, všudypřítomným Králem králů a Stvořitelem. On dává svým úžasnou a neustálou slávu a nejen to, ale dal jim moc stát se Božími dětmi, jak říká evangelium: „Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno.“[3] On nám dává schopnost konat, ale nenutí nás mocí a proti naší vůli. Vždyť moc staví vždy toho, kdo je přinucován, proti tomu, kdo ho nutí, aby odpověděl zlem na zlo. Tímto způsobem vzdává čest naší původní svobodě, aby, i když se vše dobré koná skrze jeho požehnání a milost, se vykonání dobra připisovalo naší horlivosti a našemu úsilí. Vždyť on, i když je Bůh a Vládce, již vše své vykonal: všechny stvořil stejným způsobem, za všechny zemřel, aby všechny stejně spasil. A nám je dáno, abychom k němu přistoupili, uvěřili mu, stali se jeho a s horlivostí a láskou mu sloužili. Jemu, láskyplnému, prozřetelnému Vládci, který nás skutečně miluje a ochotně za nás podstoupil smrt, aby nás zachránil od tyranie ďábla, našeho pravého nepřítele, a aby nás smířil s Bohem Otcem, učinil Božími a svými následníky. A to je podivuhodné a blažené. Nedovolme si, abychom se pro nějakou malou a krátkou lenost a lhostejnost zbavili takového blaha, cti a radostí. Horlivě konejme vše potřebné, snášejme veškerou námahu, nešetřeme, bude-li to potřebné, pro Pána ani vlastní život, tak jak ho nešetřil ani on pro nás. A on byl Boží Syn. A tímto způsobem kéž dosáhneme vezdejších i budoucích darů a věnců. Kéž jich dosáhneme skrze dobrotivost a milost našeho Pána, Boha a Spasitele, Ježíše Krista, který se za nás tak ponížil a skrze tuto pokoru nám ještě zde bohatě daroval svou božskou milost. A jemu patří veškerá sláva, čest a klanění i jeho bezpočátečnému a přečistému Otci s jeho věčným, přesvatým, dobrým a životodárným Duchem nyní i vždycky a na věky věků. Amen.